Ronnie ATKINS - Make It Count
...nejlepší Atkinsova sólovka. Tady se Sava...

BIG BIG TRAIN - The Likes of Us
Skvelá a výpovedná recenzia, Jirko. Album je...

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Jakub DANIŠKA (DEAKEN) - Ať člověk udělá jakékoliv rozhodnutí, tak s ním musí pouze umět správně naložit

Pokud byste při přečtení názvu kapely Daeken váhali nad tím, jak vlastně její název vyslovit, začtěte se do slov kytaristy Jakuba Danišky. Dozvíte se mimo jiné i tom, jaké následky má fakt, že zpěvák začal mluvit až na druhé zkoušce, či jak se rocková kapela snadno stane „takovou EMO kapelou…“. A nezapomeňte si k tomu pustit i čerstvou novinku Deaken, skladbu „Salvation“ a zjistíte, proč je na ni Jakub tak hrdý.

Vezměme to úplně od základu – kdo jsou Deaken? Kdo kapelu tvoří, jaká je vaše hudební minulost a zkušenosti, jak jste přišli ke svému neobvyklému jménu?
Deaken je hudební skupina ze severu Čech, konkrétně z města Louny…, ale v první řadě je to společenství šesti skvělých přátel, kteří se rozhodli spolu dělat muziku v sestavě Kryštof Kubec – zpěv, housle, Martina Pavlíčková – zpěv, Jakub Daniška – kytara, doprovodný zpěv, Ivan Vokurka – kytara, Petra Kubošková – basová kytara, Daniel Burian – bící nástroje, zpěv. Každý z nás si prošel už několika kapelami a hudebními tělesy, ať už se jednalo o rockové, metalové, jazzové, funky skupiny a v případě Kryštofa a Petry to byly i orchestry, pro nikoho z kapely není Deaken jeho první kapelou. Naše neobvyklé jméno je kapitola sama pro sebe. Je to vlastně spojení přezdívek mojí a bubeníka Daniela. Jednu dobu se mi říkalo Deacob a Daniel má přezdívku Kenji…, tak jsme to dali dohromady a jsme Deaken. Je vlastně zvláštní, že ačkoliv naše jméno vypadá anglicky, tak se čte česky [deáken]. Každopádně už jsme s naším jménem zažili pár kuriózních situací, kdy jsme byli například: „Dýkn, Dejkn, Dýkyn“ (smích).

Deaken začínali jako studiový projekt, do regulérní kapely se vyvinuli po vydání několika singlů až po třech letech své existence. Co bylo impulsem k tomu rozjet kapelu se vším všudy a jak dneska tenhle krok hodnotíš, přišel pozdě, brzy, v pravou chvíli?
Když jsme s Danem v roce 2014 Deaken zakládali, myslím, že ani jeden z nás nepomýšlel na založení plnohodnotné kapely, chtěli jsme pouze dělat písničky, které nás bavily a bylo nám jedno, že jedna zní jako klasické osmdesátky, druhá věc byla electro, třetí moderní metalcore a další hip hop s rapem…, prostě jsme si tak blbnuli, seznamovali jsme se s nahráváním a studiovou prací. Do plnohodnotné kapely nás vlastně dotlačili fanoušci a my jsme si řekli, že by to byla výzva tyto věci hrát na živo. Myslím, že tento impuls přišel ve velmi pravou chvíli (smích). Co bylo impulsem? Nevím…, tuto otázku jsem si nikdy nepoložil a asi ani nikdy znova nepoložím. Vždy si říkám, že ať člověk udělá jakékoliv rozhodnutí, tak s ním musí pouze umět správně naložit. A o to se my snažíme.

Svou hudbu popisujete jako moderní rockovou muziku, jemně podkreslenou samply, můžeš nějak blíž člověku, který vaší kapelu ještě neslyšel, přiblížit, co si pod tímhle pojmem představit? Co bys doporučil jako váš zatím nejpovedenější kus?
Rozhodně bych posluchače pozval na náš poslední počin, který se jmenuje Salvation. Samozřejmě by bylo nejlepší, kdyby dorazili na nějaký náš koncert, to je pro nás vždycky pocit největšího naplnění.

Na bandzone je jako poslední vaše novinka zveřejněná skladba „Demons“ (pozn. v době odeslání otázek). Koncem loňského roku se na vašich stránkách objevila zpráva, že zimu strávíte zavřeni ve studiu, kde mimo jiné budete připravovat nové songy a nejspíš natočíte nějaký studiový singl. Jak tahle zimní příprava tedy vlastně dopadla?
Zimní příprava dopadla tak, že jsme nahrávání singlu přesunuli na jaro a v zimě jsme se věnovali technické stránce naší kapely. Pro objasnění: je nás docela dost, hodně nástrojů, zpěvů, samplů a tak, tudíž jsme se rozhodli pro variantu In-Ear odposlechů, později jsme však zjistili, že abychom si mohli sami míchat poměry a nebyli odkázáni na ruce pana zvukaře, tak potřebujeme ještě nějaký mix, splittery, kabely, párák atd. Takže jsme to cca tři měsíce dávali dohromady, a když už jsme to všechno měli hotové, tak jsme pořídili ještě mikrofony, abychom pokaždé měli v uších stejný zvuk. Kamarádi z ostatních kapel si z nás dělají srandu, že už jenom chybí, abychom si na akce vozili vlastní podium (smích). Co se týče singlu, tak během jara jsme udělali náběry a poté jsme je poslali do výborného studia Develop Device, které se nám postaralo o editaci, mix a mastering.

Ještě jednou ke skladbě „Demons“ - soudě podle ní mohou být vašim výrazným poznávacím znamením housle. Jak se tenhle nástroj ve vaší hudbě ocitl a chystáte se jej (případně i jiné pro rockovou muziku ne až tak tradiční) využít i nadále?
Housle k nám do kapely přišly s Kryštofem, který se v roce 2016 přihlásil do konkurzu na post zpěváka a asi na druhé společné zkoušce, když začal konečně mluvit, se zmínil, že je vlastně houslista. No a někdo z nás řekl, ať na příští zkoušku přinese housle…, no a bylo vymalováno. Rozhodně se housle staly plnohodnotnou součástí naší kapely. Ze začátku to byl sice boj, neboť jsme většinu skladeb museli přearanžovat, ale rozhodně to stálo za to.

V jednom z rozhovorů jste se vyjádřili, že vydávat desku hned po vzniku kapely vám v dnešní době sociálních médií připadá trochu zbytečné. Setkal jsem se u mladých kapel už i s názorem, že vydávat klasické album je přežitek, že stačí veškerou tvorbu průběžně zveřejňovat na internetu. Jak tohle mají Deaken nastavené, dojde někdy na nějakou ucelenou kolekci vaší hudby a pokud ano, máte už nějakou představu kdy a jak?
Zbytečné nám to přijde v tom smyslu, že nově založená kapela složí deset písniček, vezme sto tisíc korun, jde do prvního studia, které najde (a vypadá z fotek hezky), natočí desku a ono se nic nestane…, nejsou na to žádné ohlasy, nikdo si ji nekoupí a deska se pak rozdává zdarma u vstupu na koncerty. My jsme to doposud řešili nahráváním v domácích podmínkách a právě prezentací jednotlivých tracků na sociálních sitích…, ale teď, jsme náš poslední singl Salvation svěřili do rukou studia Develop Device a jsme z toho nadšeni…, jak ze zvuku, tak z celkové spolupráce. Pokud tedy budeme v budoucnu chtít udělat nějakou dlouhohrající desku, bude to právě tam. Kdy? Nechte se překvapit, nebo sledujte naše sociální sítě a budete mít vždy aktuální informace.

Jak vnímáš v hudbě texty, jaký význam jim v Deaken přikládáte a jaká témata vás zajímají?
Texty vnímám hodně. Nebojím se říct, že text udělá 80% celkového dojmu celé písničky. Nejvíc mě asi konsternuje to, když má vyloženě chytlavá a dobře zahraná muzika text například o záchodové štětce…, to mi fakt nepřijde ani vtipné ani drsňácké. V první řadě se snažíme dělat smysluplné texty a hlavním tématem jsou nejspíš emoce a mezilidské vztahy. Často nás na koncertech uvádím jako „takovou EMO kapelu“ (smích).

Jak jste na tom s živým koncertováním? Kde vás je možné vidět, čím bys příznivce moderního rocku nalákal na vaši show a který koncert považuješ v historii Deaken za nejvydařenější? Jak prožíváte festivalovou sezónu?
Aktivně koncertujeme od roku 2017 a máme za sebou cca 25 koncertů. Vybrali jsme si cestu, že vždy potřebujeme kvalitní PA systém a zvukaře, tudíž pro nás není technicky možné zahrát někde v rohu hospody. Určitě bych posluchače pozval na kvalitní instrumentální i pěvecký výkon, chytlavé melodie a od letošního léta jsme začali trochu koketovat s pyrotechnikou…neboť hudba se musí vstřebávat i očima. (smích). Určitě bych rád vzpomněl na oba koncerty v pražském klubu Chapeau Rouge, kdy byl při obou akcích klub zaplněn až po bar. Festivaly: z pohledu fanoušků jezdíme spíš na akce se zahraničními kapelami. České festivaly až na výjimky nenavštěvujeme z důvodu nulové inovace programu a výběru kapel.

V současné době je velmi moderní prezentovat svojí hudbu i prostřednictvím videoklipu. Jak aktivní v tomto směru jsou či se chystají být Deaken?
K našim posledním dvěma singlům („Demons“, „Salvation“) jsme vydali lyric videa…, samozřejmě, že pomyšlení na klip máme, ale dobrý klip je otázkou 100-150 tisíc korun. České kapely na klipech strašně šetří a bohužel je to dost vidět. Proto jsme se rozhodli jít cestou lyric videí, než dáme dohromady potřebný finanční obnos. Samozřejmě, že pokud je výjimečný tvůrce, tak může super videoklip natočit i na mobilní telefon, ale to se, podle mě, povede tak v jednom ze sta případů.

Jaké máš s Deaken ambice? Co si z nich dosud naplnil, jaké představy tě opustily a jaké naopak přibyly? Jaké jsou nejbližší plány vaší kapely?
Ambice - asi pořád dělat to co nás baví a udržet tuhle partu lidí v nějaké kapelní pohodě a dobré atmosféře, navzdory tomu, že já a Dan jsme docela drsní leadeři, většinou musí být po našem a občas to s námi není jednoduché (smích), tak i přesto všechno ty naše kluky a holky milujeme a jsou pro nás vším. Jsem rád, že jsme se dokázali dostat aspoň trochu do podvědomí posluchačů, a že všichni v kapele táhneme za jeden provaz. Opustila mě ta představa zahrát si na tradičních festivalech v ČR, kam se prostě nové kapely nemají šanci dostat a program festivalů vypadá už cca 10 let úplně stejně. Nové ambice a plány - paradoxně na festivaly v ČR se česká kapela nemá šanci dostat, ale dostali jsme pár nabídek od zahraničních festivalů, kteří se nebojí dát šanci novým kapelám a cpát do lidí novou muziku, od toho snad festivaly jsou, ukázat lidem něco nového. Takže plány pro rok 2019 jsou odehrát aspoň pár koncertů za hranicemi ČR.

Jak hodnotíš domácí scénu, co tě z ní zajímá a baví a s kým by sis rád zahrál na jednom pódiu? Které kapely jsou tvému hudebnímu cítění blízké?
Z domácí scény mě více baví ta klubová, baví mě kapely The.Switch, John Wolfhooker, Skywalker, Hentai Corporation, Smrtislav. A s těmi bych si rád zahrál (smích). Oblíbené kapely? Z českých jsou to The.Switch, Lucie a ze zahraničních Parkway Drive, Avenged Sevenfold, Trivium, Stone Sour a desítky dalších…, samozřejmě nesmím zapomenout na Iron Maiden, neboť oni můžou za to, že jsem sáhl po kytaře. Asi ta kapela má fakt něco do sebe. (smích).

A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se tě na to zeptal.
. Rádi bychom Ti poděkovali za tento rozhovor, za záslužnou činnost celého serveru MetalForever a za to, že posluchače seznamujete s novými, nadějnými kapelami, kterých je v ČR neuvěřitelné množství. Dále bychom naše fanoušky pozvali na nejbližší akce, které se konají 25. 08. Touchenfest vol. 6 (Touchovice) a 08. 09. Mostecké slavnosti (Most)…, pro více info nás sledujte na našem Facebooku nebo na bandzonu. Ještě jednou mockrát děkujeme a mějte se hezky.

Savapip             


FB DEAKEN

Foto: archiv kapely


Vydáno: 12.08.2018
Přečteno: 1843x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.13158 sekund.