Stejně jako řada dalších superskupin, mají KXM po stránce personální nabito pěkně zostra. Vždyť jen připomeňme, že je tvoří frontman a basista alternativců King`s X Doug Pinnick, bývalý kytarista hairmetalových komet osmdesátých let Dokken George Lynch a bubeník nu-metalových pionýrů Korn Ray Luzier. Na první pohled sestava sice nesourodá, ovšem fakt, že tahle trojice spolu drží už sedm let, přiznává, že se jedná o jednu z mála stabilních formací podobného ražení. A KXM jsou také trochu odlišní než jiné superskupiny, od jejichž utvoření se čeká komerční úspěch a jedno či dvě hitová alba. To u téhle kapely neplatilo v době jejich založení a není tomu ani tak.
KXM jsou především o výtrysku inspirace, o síle daného okamžiku, o momentálních hudebních nápadech. Jelikož se jedná o naprosto precizní, větrem ošlehané zkušené muzikanty, vznikají jejich desky spontánně a jsou výsledkem společných jam session. U prvního bezejmenného alba však tento výsledek příliš nezafungoval, u dvojky "Scatterbrain" už to bylo mnohem lepší. Sice nic úplně na vyskakování, jelikož podobný nahrávací proces s sebou nese různá úskalí v podobě absence stěžejních momentů a hitových okamžiků, ovšem i tak byla "Scatterbrain" slušnou sbírkou skladeb, které odkazovaly na hudební zručnost kapely a její schopnost improvizace.
To, že tahle kapela ještě trochu (maličko) povyrostla, je slyšet ze "Circle Of Dolls". Přístup k práci se sice nezměnil, ale přece je si trojice dala tentokrát trochu víc práce s pilováním skladeb samotných. I když deska trpí svou dlouhou stopáží (přes hodinu), najdou se zde vyloženě světlé momenty. Mezi ně lze rozhodně řadit úvodní atak "War Of Words", který se vznáší v odéru šedesátkové psychedelie, která se přelévá do trochu slabší "Mind Swamp". Tu uvede tajemně znějící Lynchova kytara, která slibuje slušný zážitek, ale pocity, jež nastolí úvodní věc, se tentokrát nekonají. Mnohem více si posluchač užije ve dvojici "Lightning" a "Time Flies". V první doslova exceluje Lynch, jehož sóla v této skladbě mají dávnou sílu a ukazují, proč byl řazen ke kytarové extratřídě. "Time Flies" zase zaujme minimalistickými aranžemi, odsýpající ve svižném tempu, které pohání úderný refrén.
Na druhé straně spektra jsou trochu bezzubé kompozice typu "Big As A Sun" nebo "Shadow Lower", kde se ke slovu dostávají alternativnější momenty KXM, což není ta nejlepší tvář kapely. Tady jde skladba kompozice jako takové stranou a muzikanti jako by si hráli sami pro sebe a utápěli se v momentálních nápadech a náladách. Výsledek, stejně jako v závěrečné "The Border", jež se bezcílně potácí na pomezí grunge a možná až sludge metalu, zachrání umění improvizace a zdravá chuť experimentovat. Navíc právě v "The Border" zní Pinnickův (jindy trochu obyčejný) pěvecký projev přitažlivě a jeho hlas dosahuje až netušených možností na pozadí Lynchovy sólující kytary.
Ten kdo si oblíbil KXM na prvních dvou deskách a osvojil si přístup, jaký k nim kapela má, bude spokojen i tentokrát. Znovu se nedosahuje hitových výšin, ale spíše se jedná o materiál, který by mohl posluchače vtáhnout a dokázat, že svou specifickou sílu má. Přístupná deska "Circle Of Dolls" rozhodně není, je třeba jí dát čas a věřte tomu, že momenty, které za poslech stojí, začnou vystupovat. Ovšem zároveň je nutné podotknout, že tahle parta má pořád ještě na víc, než zatím předvedla.
|
