"To, že se Mercyful Fate vrací zpět na scénu, jsem se dozvěděl tři dny předtím, než to oznámili," postěžoval si kytarista Michael Denner, který překvapivě není součástí tohoto comebacku. Ten sice dostal trochu hořkou příchuť, když rakovině podlehl basista Timi Hansen, ovšem pro Dennera je bolestivý i tak. Byl to totiž on, kdo spolu s Hankem Shermannem definoval zvuk této dánské legendy a minimálně prvními dvěma alby "Melissa" a "Don`t Break The Oath" ovlivnil obrovským způsobem celosvětovou metalovou scénu. Denner byl i součástí prvního reunionu na začátku devadesátých let, ovšem za pár let (údajně kvůli sporům s Kingem Diamondem) kapelu opustil, aby jeho místo zaujal Mike Wead. Ten na tomto postu stojí i teď a Denner, pokud chce stále hrát, musí hledat jiná východiska. Jedním z nich je bezesporu projekt Denner`s Inferno, protože o tom, že by v současné době pokračovala kapela Denner/Shermann (podle názvu je jasné, kdo je zde těmi hlavními členy), nemůže být kvůli reunionu Mercyful Fate řeč.
Práce Michaela Dennera v Mercyful Fate je dost dobře známá. I jeho členství v Denner/Shermann bylo ve své době důkladně probráno a zejména v rámci EP debutu "Satan`s Tomb" překvapilo moderním vyzněním. Angažmá amerického zpěváka Chandlera Mogela známého především z hardrockových Outloud však naznačilo, že se půjde jinou cestou. Nečekaně působí i angažování bubeníka Bjarneho T. Holma, tedy člověka, který na rozdíl od Dennera k reunionu Mercyful Fate byl přizván.
Kdo by čekal něco ve stylu Mercyful Fate (což je samozřejmě kvůli absenci Kinga Diamonda holý nesmysl), bude krutě zklamán. Zrovna tak ten, kdo by od "In Amber" chtěl pokračování Denner/Shermann. S touhle deskou se šestistrunný principál vrací mnohem více do minulosti, ještě před Mercyful Fate. Do doby, kdy dozrával starý hard rock sedmdesátých let a o slovo se hlásila už mladá krev Nové vlny britského heavy metalu. Takže to, co naznačilo letošní EP "Fountain OF Grace", které obsahovalo překvapivou coververzi "Rock Candy" od Montrose, dotahuje "In Amber" do konce. A tahle cesta časem rozhodně není špatná, přestože je dost nečekaná.
Ozvěny Mercyful Fate jsou zde samozřejmě slyšet, zejména na začátku alba, kdy se rozjede úvodní "Matriarch" riffem, který by se mohl dát najít třeba na "Melisse" nebo v "Fountain Of Grace". "Sometimes" nebo "Veins Of The Night" pak Dennerovu nejslavnější štaci připomínají trochu děsivou atmosférou, Mogel zde rovněž trochu přitvrzuje svůj hlas. Ovšem tyhle heavymetalové skladby jsou v menšině. Většinou jde kapela ještě více do minulosti, do sedmdesátých let. Jako kdyby chtěl Denner ukázat, že právě zde leží jeho kořeny a proto například "Loser" nese otisk párplovské éry s Coverdalem a Hughesem nebo výtečná "Taxman (Mr. Thief)" zní, jako kdyby byla ovlivněna melodikou Foreigner z dob jejich prvních tří alb. Tyhle dva zdánlivě nesourodé světy do sebe na "In Amber" zapadají a i když se o nahrávce v žádném případě nedá mluvit jako o počinu revolučním a v Dennerově kariéře jednom z nejlepších, poslouchá se tahle kolekce docela příjemně.
Tohle album zní tak, že si jej čtveřice muzikantů nahrála pro vlastní potěšení, nikoliv že chtěla přijít s třeskutě nabušenou a ambiciózní nahrávkou. Pokud však chcete zažít výlet do minulosti, který je ozdoben výbornými muzikantskými výkony a nekonfliktními skladbami, nešlápnete s "In Amber" vedle. Otázka však je, nakolik tak příjemné a nekonfliktní věci chce člověk slyšet od někoho, kdo natočil "Come To The Sabbath"...
|
