Tomu stylu se také říkávalo high octane rock n`roll, čili vysokooktanový rock n`roll, naplněný testosteronem, chlapáckým přístupem, oplzlými sexistickými texty a chlápky, kteří pro ránu nejdou daleko. Hrávali jej Roxx Gang, The Almighty, Love/Hate, bývalý kytarista Sex Pistols Steve Jones (na albu "Fire And Gasoline"), částečně také Faster Pussycat či Little Caesar. Většinu těchto umělců už zavál prach času, ale z jejich hudby, která si brala prvotní inspiraci u The Rolling Stones, New York Dolls a garážových kapel začátku sedmdesátých let, povstaly formace další. Těmi dnes pravděpodobně nejviditelnějšími představiteli, kteří se dostávají rychle do povědomí stylově zaměřeného publika, jsou Kickin Valentina z americké Atlanty.
Tato kapela má za sebou necelých osm let existence, ovšem za tu dobu, i navzdory personálním problémům na postu zpěváka, se už dokonale sehrála a dnes působí jako ranařská parta, který ví, co hraje, a ví, o čem mluví. Přestože její začátky nevypadaly vůbec růžově, v roce 2015 si ji vyhlédla agilní dánská společnost Mighty Music a znovu vydala pod názvem "Super Atomic" staré skladby, což odstartovalo její start na pódia celého světa. I když dvojka "Imaginary Creatures" zlepšující se reputaci potvrdila, během následného turné po Německu kapela vyhodila zpěváka Joea Edwardse, jehož nahradila bývalým členem formace Stradlin` Rose Brianem Bezottem. Ovšem i toto spojení se ukázalo jako krátkodeché a Bezotte se po pár koncertech během roku 2018 pakoval pryč. Pro Kickin Valentina pak nastal důležitý okamžik. Spojili se totiž s D. K. Revellem, bývalým krátkodobým členem kultovních glampunkerů Jetboy, jenž se ukázal být skutečně dobrou volbou a svým obhroublým hlasem posunul Kickin Valentina dále než oba předchozí vokalisté.
To, že je Revelle dobrou volbou, ukázalo už předloňské EP "Chaos In Copenhagen", a na třetí studiovce "The Revenge Of Rock" se tento fakt potvrzuje. Navíc Kickin Valentina na albu vyspěli i jako skladatelé a proto předkládají kolekci devíti hitových věcí, jež se pevně drží svého stylu, který balancuje na pomezí moderního hard rocku a klasického hair metalu (s punkovým základem), ale je natolik chytře napsaná, že zní velmi přesvědčivě a sebejistě. Jestliže úvodní "Freakshow" působí jako bojový popěvek k pouliční šarvátce, "Rat Race" je přecpaná sleazerockovým hnusem po vzoru amerických kolegů Faster Pussycat a "War" je natlakovaná heavymetalovou municí, řada dalších skladeb má silné hitové ambice, které Kickin Valentina podtrhují stadionovými refrény, dotýkajícími se bezmála až popmetalového teritoria.
To platí zejména pro skladby "Somebody New", "Strange", "Lookin` For Me" a "End Of The Road", kde sice klokotá starý rebelský přístup a punkový duch, ovšem melodie už mají hitparádové ambice. Podobnou tvář Kickin Valentina odkrývají v jediné baladické položce "Heart Tattoo", kde odhazují stranou stadionové vyznění, které je typické pro čtveřici zmíněných skladeb, a spíše směřují k countryrockovému teritoriu, v kterém je cítit duch sólovek frontmana Poison Breta Michaelse nebo londýnských kovbojů The Quireboys, se kterými Kickin Valentina spojují i koncertní zkušenosti. Závěrečná titulní "The Revenge Of Rock" je třešničkou na dortu, v níž Kickin Valentina opět plive jedovatou slinu, čímž tvoří jakýsi kapelní manifest.
"The Revenge Of Rock" je pro Kickin Valentina velice důležitým albem, které kapelu dokáže dostat dál než oba předchozí počiny. Její tvář je opět o něco dospělejší a hitovější a její jméno se začíná skloňovat stále častěji. I když deska vychází ve skutečně mizerné době a kapela to bude mít sakra těžké s propagací svého materiálu, je z alba slyšet silné odhodlání, které jí snad vydrží i v netrpělivě očekávaných lepších časech...
|
