Kdo zná celou diskografii chicagské legendy Cheap Trick, ví, že to s ní bylo vždycky tak trochu jako na houpačce. Oč méně Cheap Trick oslnili svým bezejmenným debutem, o to větší slávu zažili s následujícími díly „In Color“, „Heaven Tonight“ i svou nejslavnější nahrávkou „Dream Police“. V té době vytvořili skutečně nesmrtelné hity „Surrender“, „I Want You To Want Me“, „Dream Police“ či „Voices“, což z nich udělalo spolu s Kiss, Foreigner a Journey největší kapelu americké scény. V roce 1982 ještě vykřesali další velký hit „If You Want My Love“, ale už pomalu mířili ke dnu, navíc se s nimi rozloučil basista Tom Petersson a alba „Standing On The Edge“ (se skvělým hitem „Tonight It`s You) nebo „The Doctor“ nesplňovala požadovanou kvalitu a v žebříčcích řádně propadla. Velký comeback Cheap Trick zažili v roce 1988, kdy se k nim vrátil Petersson, navíc přišli s deskou „Lap Of Luxury“ a obřím hitem „The Flame“. Najednou byly hubené roky zapomenuty a Cheap Trick byli zase žhavé zboží.
Přestože se o nich Kurt Cobain z Nirvany vyjadřoval jako o kapele, která byla jeho vzorem, vlnu grunge Cheap Trick nesli těžce. Vydali sice výtečné album „Woke Up With A Monster“, ale další desky už jako kdyby chtěly naznačit, že se opět blíží krize. Tu se podařilo odvrátit až s deskou „Bang, Zoom, Crazy… Hello“ z roku 2016, v jejich řadách však už nebyl bubeník Bun E. Carlos, s nímž má kapela dosud nevyřešené vztahy. S novicem za bubenickou soupravou (jímž je syn kytaristy a hlavního tvůrčího mozku kapely Ricka Nielsena Daxx) jako kdyby Cheap Trick dostali novou krev do žil a po „Bang, Zoom, Crazy… Hello“ přišli následující rok s ještě lepší „We`re All Alright!“. Hektické tempo toho roku završili vánočním albem „Christmas Christmas“ a poté kapela vyhlásila, že si pár měsíců dává pauzu. Vlastně proč ne… Rick Nielsen i Tom Petersson už mají na hrbu sedm křížků, zpěvák Robin Zander se k této metě už také blíží a proto každé další jejich album je takový malý svátek. A když se podaří natočit tak skvělou kolekci, jako je aktuální „In Another World“, je to skoro až zázrak.
Novinková deska této pětice, která už několik let patří do Rock N`Rollové síně slávy, je skvělá. Dokonce tak moc, že se směle rovná jejím nejlepším počinům. Cheap Trick ji tvořili v průběhu let 2018 a 2019, možná i proto je na ní slyšet propracovanost, detailní práce se silnými melodiemi a nakonec i hudební výkony, které jsou v rozporu s letopočtem v jejich občankách. „In Another World“ má v sobě mladický náboj a Cheap Trick samotní v rámci alba předkládají skutečně vyrovnanou kolekci hitů, v níž není ani náznak po nějaké nostalgii (možná kromě závěrečné coververze Johna Lennona „Gimme Some Truth“, která stojí trochu mimo ostatních skladeb) nebo únavy, spojené s věkem tvůrců. „In Another World“ skoro zní, jako kdyby chtěla spojit všechny nejlepší aspekty celé kariéry Cheap Trick do jednolitého tvaru a proto zde najdete typicky hardrockové věci, ale i rozmáchlejší, epičtější kousky, které koketují s power popem, což byla celou dobu druhá tvář kapely.
Když budeme hledat největší šlágr alba, nenajdeme jej ve čtveřici už vydaných singlů, které splňují ta nejpřísnější kritéria a dokáží na poslech desky pořádně nažhavit, ale je třeba se zaposlouchat do obou částí (skoro)titulní „Another World“. Právě ona má tak geniálně napsaný refrén, jaký se Cheap Trick za více než čtyřicet let působení podařilo udělat jen několikrát. A je jedno, zda se jedná o její první část, vedenou v baladickém duchu nebo o poznání svižnější pokračování. Singly, mezi které byla trochu nepochopitelně zvolena i Lennonova skladba, jsou rovněž velice silnými kousky, tu nejklasičtější tvář Cheap Trick představuje úvodní skladba „The Summer Looks Good On You“, jež má v sobě skotačivé harmonie podobné těm, které Cheap Trick už v sedmdesátých let využívali pro potřeby svého tehdejšího obřího hitu „Dream Police“. „Light Up The Fire“ a „Boys & Girls & Rock N`Roll“ jsou tvrdší a svižnější kousky, první z nich umně osciluje na tenké střence mezi hard rockem sedmdesátých let a modernějším (dejme tomu devadesátkovým) pojetím téže hudby, druhý se prezentuje rozvernějším stylem, který jako kdyby chtěl zachytit vlnu alba „Lap Of Luxury“ z doby, kdy byli Cheap Trick (trochu mylně) řazeni k hairmetalové scéně.
Povedla se i „Quit Waking Me Up“, veselá záležitost, odrážející lásku kapely k The Beatles a stojící v přímém protikladu vůči tvrdé, bluesrockové „Final Days“, v níž překvapí přechod z tvrdé, riffové sloky k mnohem zpěvnějšímu refrénu, dotýkajícímu se až glamrockového hnutí sedmdesátých let. Potěší rovněž prosluněná „Passing Through“, v níž jako kdyby Cheap Trick nasávali atmosféru pláží jižní Kalifornie, a rovněž i odraz květinové módy šedesátých let „I`ll See You Again“, melodicky dotažený kousek, pohrávající si se snovými melodiemi a éterickými zvuky Nielsenovy kytary. Tyto skladby jsou pravděpodobně těmi nejvýraznějšími položkami, ale nezbytné je upozornění, že ani zbylých pár věcí se rozhodně schovávat nemusí, protože i ony dotváří krásnou mozaiku výborného alba.
Na místě je nejvyšší hodnocení a to hned z několika důvodů. Cheap Trick na sklonku kariéry přišli s jedním ze svých nejlepších alb. Deska je co se týče nálad a stylů natolik pestrá, že nemá šanci začít nudit. A koneckonců se tihle Američané trefili do depresivních časů albem, které posluchače dokáže nabít pozitivní energií, spontánností a bezprostředností. Cheap Trick dozráli jako nejlepší víno.
|
