"Kiss jsou taková specifická severoamerická obdoba brazilského karnevalu. Nic podobného by se v Anglii nikdy nemohlo přihodit. Možná tak v Berlíne, ale jen v případě, že by jejich hudba byla úplně jiná. Vypadali by nejspíš stejně, ale hudba by zněla naprosto odlišně. Kiss jsou velmi americký jev. Proto jsem si také nikdy nesedl ke gramofonu a neposlouchal jejich muziku. Ale asi bych měl..." Pete Townshend, The Who
Končila sedmdesátá léta a celá hudební scéna byla po klidné polovině téže desetiletky v pohybu. Po letech otvíráme na našich stránkách příběh Kiss, který se zastavil právě na konci sedmdesátých let, kdy byla newyorská čtveřice na vrcholu slávy. Paparazzi se předháněli v tom, kdo ukořistí fotku odhalených tváří Paula Stanleyho, Genea Simmonse, Ace Frehleyho a Petera Crisse, kteří byli do té doby schováni v tajemný maskách, takže vše došlo do stavu, že celý svět znal jejich hudbu, ovšem jejich pravou identitu nikoliv. Od protřelých obchodníků Simmonse a Stanleyho to byl samozřejmě nadmíru chytrý krok, který zvyšoval prestiž kapely. Oč byla alba „Kiss“, „Hotter Than Hell“ či „Dressed To Kill“ hudebně jednodušší, o to větší aura se vznášela nad celou kapelou a přímo elektrizovala při energických živých vystoupeních. Ta kapelu už dávno odvedla z malých klubů, kde se tlačila ještě v době prvních tří alb. Druhá polovina sedmdesátých let už patřila halovým a arénovým turné, díky kterým byli Kiss nejžhavější akvizicí rockového světa.
Od počinů „Alive!“ a čtvrté řadovky „Destroyer“ se kolem čtveřice muzikantů rozpoutala kissmánie, jejich desky se začaly prodávat v milionových nákladech a přestože následující „Rock N`Roll Over“ a „Love Gun“ mohly naznačovat jistou stagnaci (hnidopich upozorňoval na to, že Kiss vaří stále ze stejné vody), před branami každého místa, kam kapela zavítala, pořád stály nekonečné zástupy fanoušků. Gene Simmons tehdejší dobu popisuje jako tu nejlepší a nejprostopášnější, jakou kdy v Kiss zažil. Jenže problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Ústřední dvojice Stanley – Simmons stále držela semknutě při sobě, ale musela řešit problémy s druhou polovinou kapely, potížistickým a stále více ambiciózním Acem Frehleym a bubeníkem Peterem Crissem, jenž se stále častěji než na blány svých bicích díval na dno skleničky. Jako spásný nápad (zejména vzhledem k Frehleyho nepokrytě sólovým ambicím) se jevilo vydání sólových desek, které nerozbouraly vnitřní identitu kapely, neboť vyšly všechny v jeden den jako manifest soudržnosti čtveřice. Obsahovaly kvalitativně rozličný materiál, nejlépe z nich vyšla právě ta Frehleyho, který nepatrně předčil i největšího hitmakera Kiss Paula Stanleyho, sólové práce Genea Simmonse a Petera Crisse zůstaly za očekáváním. Komerčně se však ani jedno z alb nemohlo vyrovnat dopadu celistvých Kiss, kteří pochopili, že staré zbraně je třeba naládovat novým střelivem.
Otěže do svých rukou přebral hlavně Paul Stanley. Z jeho hlavy (údjně však na nátlak Petera Crisse) byl nápad vyměnit dosavadního producenta Eddieho Kramera za Viniho Ponciu, jenž předtím pracoval s Ringo Starrem a podepsal se i pod sólové album Petera Crisse. Do tvůrčího týmu přibyl také mladý hitmaker Desmond Child, který už tehdy byl pověstný svým čuchem na velké stadionové refrény a arénovou produkci. A to bylo přesně to, co Kiss potřebovali. Doba dřevního rock n`rollu už byla dávno pryč, stejně jako zmizela i krátkodechá punková revolta a směr hudební scéně ukazoval jak rodící se stadionový hard rock, tak především (bavíme se o roce 1979) disco. Samotní Kiss si jistě byli vědomi toho, že s diskotékovým experimentem mohou u svých starých fanoušků narazit na velký odpor, ale jejich touha po dalším stupínku slávy byla veliká. Zejména pak u Paula Stanleyho, který ve spolupráci s Desmondem Childem spatřoval nový rozměr kapely.
S řadou nápadů přišli všichni členové kapely, ovšem největší slovo při tvorbě „Dynasty“ měli Stanley a Frehley. Velice upozaděná je už role bubeníka Petera Crisse, který (vyčerpán silnou alkoholovou a drogovou závislostí) byl dokonce tak paralyzován ve hře na bicí, že nebyl ani schopen řadu skladeb odehrát v odpovídající kvalitě. Přestože se jeho tvář ještě objevuje na obalu alba v plnohodnotné pozici, faktem zůstává, že Criss pro desku natočil jedinou skladbu, vlastní „Dirty Livin`“ kde hořekuje nad rock n`rollovým způsobem života a vlastními závislostmi. Pro potřeby studiových prací byl nahrazen profesionálem Antonem Figem, jehož precizní rytmus dal skladbám potřebná křídla a byl také jedním z důvodů modernějšího zvuku kapely.
"Během "Dynasty" měl Peter spoustu problémů. Kapelu rozežíraly různé neřesti, závislosti a rozptylovalo nás všechno možné. To dost výrazně poznamenalo celé album. Museli jsme se s tím nějak vyrovnat a jako kapela jsme se snažili udržet stabilitu. Navíc si Bill Aucoin myslel, že bychom měli zapůsobit na širší publikum." Paul Stanley
Když se dnes bavíme o „Dynasty“, většina diskuzí se bude točit o největším hitu Kiss, megaslavné „I Was Made For Lovin` You“, která celou desku otevírá. Znají po celém světě i ti, kteří by o Kiss nikdy nezavadali a už v době vydání budila bouřlivé debaty. Právě v ní je jasně znát odklon kapely od striktně rock n`rollové formy minulých alb, Stanley, Poncia a Desmond Child se nebáli až ostré koketérie s diskem. Mixem vlivů od Abby a podobných uskupení s typicky tvrdými kytarami vznikl unikát, z něhož dodnes těží řada retro kapel. Přestože je „I Was Made For Lovin` You“ vlastně lacinou honbou za hitem, využívající poplatnosti doby, nelze jí upřít kvalitní melodie a obrovskou vnitřní sílu, která vydržela do dnešních dnů.
„Dynasty“ obsahuje i řadu dalších momentů, které sice zavál prach času, ale zapomenuty by být neměly. Vrcholem alba (když za něj nepovažujeme „I Was Made For Lovin` You“) je dvojice Stanleyho skladeb „Sure Know Something“ a „Magic Touch“, a Frehleyho adaptace prakticky neznámé skladby The Rolling Stones „2.000 Man“. Zde jako kdyby Kiss zažívali nejhitovější období své kariéry a byli pevně rozhodnuti vykročit do nadcházející dekády jako kapela, která bude určovat směr. Frehley překvapil typicky energickou kompozicí „Save Your Love“, v níž dominují jeho skvělé riffy a výborně natlakovaný refrén, jedinou pihou na kráse jsou podivně zaranžované doprovodné vokály Paula Stanleyho. Nakonec špatně nedopadla ani Crissova „Dirty Livin`“, ve které se zlomenému muzikantovi podařilo vytvořit i několik chytlavých melodií. Jako slušné věci lze vnímat hřmotnou simmonsovku „Charisma“ a nakonec i poněkud průměrnou „Hard Times“. Proto jedinou slabinou je Simmonsova „X-Ray Eyes“, kde vadí především absence silné melodie, což je ale u toho muzikanta kámen úrazu v řadě skladbách, pod nimiž je podepsán. Navíc producentská vyšlechtěnost „Dynasty“ otupila i jeho největší zbraň, obhroublou sílu, s níž kdysi své věci předkládal.
"Mám "Dynasty" rád. Mám rád ty skladby ale v původních verzích, ne jak dopadly po produkci. Je to moc přikrášlené. Ztratil jsme trochu odpich, ztratili jsme elán. "Magic Touch" nebo dokonce i "Sure Know Something" měli zkraje mnohem větší šťávu než jak potom vyšly na desce. Měli jsme celosvětový hit "I Was Made For Lovin` You", ale album se vymykalo našemu stylu." Paul Stanley
Album u starých fanoušků sklidilo protichůdné reakce a těmi nejzuřivějšími dokonce byli Kiss považováni za zrádce původních ideí. Deska však dokázala přilákat zástupy nových příznivců, pro něž byla newyorská čtveřice dosud moc undergroundovou záležitostí. Kiss s „Dynasty“ definitivně pronikli do mainstreamu a to bez ztráty kytičky, přestože museli udělat drobný ústupek moderním technologiím. V podstatě jim to zachránilo existenci, protože bez vizionářského přístupu by se mohlo lehce stát, že by v době konce sedmdesátých let snadno zapadli mezi hardrockové dinosaury, jimiž tehdy svět pohrdal. „Dynasty“ rovněž vystavila stopku Peteru Crissovi „Je pravda, že Peter byl v té době docela mimo z alkoholu a drog a na řadu lidí nebyl příliš milý,“ podotkl kdysi k věci Vini Poncia, ovšem na Crissovu obhajobu dodal rovněž, že bubeníkovi v jeho práci bránilo i zranění ruky, které si přivodil v roce 1978. Album vyšlo v květnu 1979 a Criss s kapelou odehrál ještě několik koncertů, než padlo definitivní rozhodnutí o jeho vyhazovu.
|
