Politická situace ve světě je čím dál vyostřenější a to je voda na mlýn americkým pankáčům Rise Against. Navíc z Bílého domu zmizel Donald Trump, do něhož (stejně jako předtím do George W. Bushe) tato parta vždy ostře šila a proto to vypadá, že čas pro vydání nového alba, příznačně pojmenovaného „Nowhere Generation“, nemůže výt příhodnější. Rise Against si letos připomínají dvacet let od vydání debutu „The Unvarelling“, takže důvodů věnovat jim pozornost je více než dost. Přestože se nečekalo, že by Rise Against přišli s nějakou přelomovou deskou, která by vybočovala z letitého vysokého standardu, může být novinka v pár věcech překvapující. Ne sice moc, protože v moderním punkovém stylu se toho už moc vymyslet nedá, ale „Nowhere Generation“ si své místo na výsluní dozajista urve.
Rise Against za svou kariéru měli jen tu smůlu, že nejsou o něco starší a nezačínali v devadesátých letech, tedy v době všeobecného boomu neopunku, kdy hitparády opanovaly The Offspring, Greed Day či Rancid. Hrát v té době i Rise Against, rozhodně by je místo mezi elitní neopunkovou smetánkou neminulo. I tak si od roku 2001, kdy se představili poprvé, vypracovali slušné renomé, jež jim v první desetiletce existence dokonce zaručovalo zlaté desky za prodeje v domovské Americe. Tamní mládež jim chtěla (a stále vlastně chce) naslouchat, protože v zámoří se upouští od léta prosazovaného republikánského modelu a společnost se spíše kloní k liberálním ideálů a rovnostářství, což je věc, kterou Rise Against uměli vždy dobře pojmenovat. Jsou to potomci The Clash a jejich cheguevarovského levičáctví, bojují proti homofobii, za práva zvířat a vůbec za „lepší zítřky“. Socani jak vyšití, chtělo by se říct, ale tak snadné to s Rise Against není. Oni totiž mají docela pod čepicí a nehrnou se do zbytečných pokrokových hesel. Navíc jsou to skutečně dobří muzikanti a to je věc, o kterou v hudbě jde především…
Novinka „Nowhere Generation“ navazuje na nejlepší tradici a na nejsilnější díla kapely „Appeal To Reason“ a „Endgame“. Zvukově se kapela přesunula k modernějšímu znění, které klade větší důraz na melodickou složku, jež postupně převyšuje hardcorový základ, ale tento krok není nenadálý a Rise Against k němu směřují už dlouhou dobu. Pokud znáte celou diskografii kapely, je jasné, že vás novinka nemůže zaskočit praktiky ničím. Ovšem na to, aby se „Nowhere Generation“ dala označit za „pouhé“ album do řady, na to je nahrávka až příliš kvalitní a plápolá v ní jasný oheň. Znovu nabízí místo pro agitace frontmana Toma McIlratha, nevzdávajícího se vize lepšího světa, ale nabízí také vyrovnanou kolekci jedenácti skladeb.
Těžko mezi nimi najít konkrétní vrchol, deska nejlépe funguje při komplexním poslechu, při němž se projeví celá její energická síla. Přestože kapela ve skladbě „Forfeit“ vysadí rychlé tempo, jede zbytek alba ve vysokých obrátkách, v nichž dominuje ostrý punk rock, spojený s řadou chytlavých melodií. Ty nejlepší se podařilo složit pro skladby „Talking To Ourselves“, „Broken Dreams Inc.“, titulní „Nowhere Generation“ (zde probleskují i vlivy pop rocku) a „Sooner Or Later“, ve které je melodická složka postavena proti drsně hardcorové. Jsou to tyto skladby, které (když budeme skutečně hledat) můžeme označit za jistý vrchol nahrávky, přestože dobré nápady se najdou i ve zbylých položkách. Jediným negativem desky je, že Rise Against nebyli odvážnější (zase se ale nebavíme o buřičských textech) a nevpustili do své hudby více odlišných vlivů, díky tomu ale zůstávají pro své fanoušky ostrůvkem jistoty v dnešním světě.
V případě „Nowhere Generation“ můžeme dokonce srovnávat, protože dnes jsou Rise Against v podstatě skoro stejně silný pojem (nebavíme se o minulosti) jako The Offspring, kteří také nedávno přišli s novou deskou. V porovnání s partou Dextera Hollanda a Noodlese ale čtveřice z Chicaga zní výrazně přesvědčivěji, ať už ve svých politických agitacích, tak v hudbě samotné. Jestli kdysi vzhlíželi k The Offspring a chodili se k nim učit, teď by mohla tato legenda devadesátých let na oplátku nakouknout do kuchyně Rise Against, jak se dělá skutečně energická, punkrocková deska.
|
