Jen něco málo přes rok trvalo Lake Of Tears, než představili nástupce neučesaného debutu „Greater Art“. Kapela prohlašovala, že v době mezi vydáním první a druhé desky strávila neuvěřitelné množství času pilováním chystaného alba a práci skončila až tehdy, když s novinkou byla stoprocentně spokojená. Je to znát. Posun je patrný prakticky v každém kousku alba „Headstones“. Brennare se výrazně zlepšil pěvecky, do jeho hlas čistšího a kultivovanějšího hlasu pronikla ještě sinější emotivnost a naléhavost, zlepšil se i autorsky, takže se mu podařilo desku nacpat silnými melodiemi i potenciálními žánrovými hity. Čistší a sytější zvuk zachoval výrazu kapely masivnost, ale zároveň se stal přehlednějším a přístupnějším. Bohatší aranže, nespoutanost při využití nových elementů (ženský zpěv, výraznější klávesy, piáno) i písničkovější forma skladeb udělaly z „Headstones“ ohromně silnou desku.
Vyjma těžkopádné „Twilight“, která sice zapadá do nálady alba, ale zejména díky zkreslenému zpěvu lehce nabourává jeho přirozenost, mají své nesporné kouzlo všechny ostatní položky, až už jde o přímočařejší rockovku „Burn Fire Fire“ s jednoduchým riffem a svojsky přibroušeným zpěvem, či kraťoučký atmosférický předěl mezi oběma polovinami desky „Life`s But A Dream“, zásadní dění se ale koncentruje v silných náladovkách. Temná „Raven Land“ kombinuje hrubost s plačtivostí, pohrává si s melodickou vyhrávkou a směřuje do sugestivně deklamovaného sloganu, dokonale proplétaného s hrubým riffem, z našlápnutě houpavé „Dreamdemons“ jde až strach, vrcholící v plíživé pasáži, titulní „Headstones“ s úvodními zvony, tklivým vybrnkáváním akustické kytary, dokonale nenuceným ležérním a čistým zpěvem, malujícím podmanivou melodii staví na příjemné posmutnělosti, či emocemi nabitá závěrečná sága „The Path of the Gods (Upon the Highest Mountain, Part 2)“ s výborným využitím piana, nejen svým názvem odkazující na nejsilnější skladbu debutového alba, to vše dokonale vykresluje, jak Lake Of Tears za krátkou dobu nejen vyzráli, ale i našli svůj nezaměnitelný styl a směr.
Nač hledat kouzlo v nějakých složitostech („I`ve climbed the mountains high, And walked among the clouds, I`ve reached the outer realms, Seen past the fields of wildgrown flowers…“). Lake Of Lears vsadili na přirozenost, písničkářství, smutné emoce, zcela se rozloučili se svojí deathovou minulostí a vylezla jim z toho skvělá deska.
|
