Tohle vypadá na pořádnou rock n`rollovou oslavu. I když jsou Hookers & Blow jen oddechový projekt ostřílených muzikantů americké rockové scény, přece jen došlo na vydání debutové desky. Jak už to u podobně laděných spolků bývá (zmiňme zejména zámořskou smetánku Hollywood Vampires), neztrácí ani tato parta čas s tvorbou vlastních věcí a věnuje se výhradně coververzím skladeb, které formovaly hudební vkus jednotlivých členů. A když se bavíme Hookers & Blow, tak je jasné, že se bude hodně čerpat z šedesátých a sedmdesátých let, tedy z doby, kdy byla rocková scéna v největším rozpuku a ještě se jí nedotklo komerční snažení následujících časů. Sami členové Hookers & Blow tu dobu zažili v podstatě ještě jako děti, ovšem o to větší vliv na utváření jejich vkusu měla a duch toho času si přenesli i do kapel, jejichž jsou nebo byli členy.
Základ Hookers & Blow postavili před několika lety dlouholetý klávesista Guns N`Roses Dizzy Reed a kytarista Quiet Riot Alex Grossi. Reed, který ve své domovské kapele stojí léta ve stínu obřích eg Axla Rose, Slashe a Duffa McKagana, se zde postavil do role hlavního vokalisty, což pro něho koneckonců není role nová, protože se jako zpěvák prezentoval i na své sólovce “Rock N`Roll Ain`t Easy“ z roku 2018. A přestože do charismatu Axla Rose (abychom nechodili daleko) mu mnohé chybí, je zpěvákem více než obstojným. Po jeho a Grossiho boku se během let vystřídala řada muzikantů, až se sestava konečně konsolidovala. Dnes v ní lze najít basistu Robbieho Cranea, což je chlápek, jenž v minulosti hrával s Vincem Neilem (Mötley Crüe), Ratt nebo Black Star Riders, a bubeníka Johnnyho Kellyho, spolupracovníka Glenna Danziga či někdejšího člena Type On Negative. Tuto čtveřici doplňuje ještě Reedova manželka Nadja na postu doprovodné vokalistky. Podtrženo, sečteno, taková sestava prostě nemůže natočit špatnou desku.
Možná je tenhle debut trochu zbytečná nahrávka, protože prezentované skladby patří už dávno do zlaté pokladnice rockové historie a zná je kde kdo, ale v podání těchto borců zní opravdu výtečně. Obrovská lehkost a nadhled ve spojení s modernějšími aranžemi dělá z prastarých songů skladby, které se přenesly přes bránu času do současnosti, zní velice poslouchatelně a vzhledem k datu jejich původního vydání i docela moderně. Reed, Grossi a spol. je hrají s přehledem amerických frájů, není zde ani náznak nějaké těžkoprdelatosti nebo hudební rozpačitosti. Vše je naprosto přirozené a tudíž skvěle poslouchatelné. Hookers & Blow skladbám dávají i část vlastní muzikantské osobitosti, znovu zaujmou Reedovy skvěle zaražované klávesy (nebo spíše klavír), které zní pořád stejně, jako za památných časů „Use Your Illusion“ a dokáží dát skladbám jiný rozměr, než měly v původních verzích.
Pro muzikanty samotné bylo přehrávání těchto skladeb samozřejmostí, jelikož je znají už desítky let. Rozhodně se nemuseli učit standardy jako „Rocks Off“ nebo „Under My Thumb“ (jeden z vrcholů alba) od The Rolling Stones, Bowieho „Ziggy Stardust“, „American Girl“ od Toma Pettyho nebo „Trampled Under Foot“ a „No Quarter“ od Led Zeppelin, přestože poslední zmíněná je přehrána do podoby, která bude i skalním fanouškům Led Zeppelin znít trochu cize, i když neméně přitažlivě. Velice zajímavě si Hookers & Blow poradili s temnou baladou „The Winner Loses“ od rapmetalových průkopníků Body Count. Zbavili ji pouličního nádechu, který tomu dával trochu neotesaný projev Ice-T i přebytečně tvrdých kytar, a skladba tím má více písničkářský ráz. Naproti tomu „(You Gotta) Fight For Your Right (To Party)“ od Beastie Boys zůstala věrná svému původnímu duchu, přestože hlavní vokální party nazpívala Nadja Reed. Ale i to lze brát za její pozitivum.
Obecně se na alba coververzí hledí skrz prsty. A to docela oprávněně. Za prvé se s nimi v posledních letech roztrhl pytel a většinou symbolizují tvůrčí bezradnost uvnitř toho kterého souboru. Za druhé většina z těch alba se nemůže rovnat původním originálům, čímž se absolutně ztrácí jejich smysl. U Hookers & Blow je to trochu jinak. Zde coververze smysl mají, Reed a spol. jim dávají velkou dávku vlastního srdce a hrají je skutečně dobře. Zmínka o Hollywood Vampires v úvodu recenze nebyla náhodná. Spolu s původní ideou této party kolem Alice Coopera, Joea Perryho a Johnnyho Deppa jsou Hookers & Blow podnikem, co dává smysl.
|
