Věci se začaly kazit rychleji, než bylo záhodno… Ne všechny koncerty se vydařily na výbornou, grungeoví fanoušci spojovali Mike Trampa s jeho působením ve White Lion, kteří (stejně jako další kapely glammetalové scény) byli terčem posměchu, turné po boku Helloween bylo zrušeno a v táboře Freak Of Nature začínala panovat nervozita. V této podivné náladě začaly probíhat přípravy na druhou desku „Gathering Of Freaks“. Tramp po letech přiznával, že kapela, i když byla mnohem sehranější než při tvorbě debutu, byla nesoustředěná a práce na desce nešly tak lehce jako v případě prvního alba. I scéna se měnila čím dál více. Kartami zamíchala sebevražda Kurta Cobaina, po které došlo k jeho zbožštění a vše co souviselo s Nirvanou bylo rázem svaté. Také pohled na samotného Trampa v kraťasech, flanelové košili a kulichu, připomínajícího více Eddieho Veddera než sama sebe před pár lety, budil rozpaky…
I tak se podařilo dát dohromady skladby, které kapela šla natočit na přelomu let 1993 a 1994 do studií v Severním Hollywoodu. Tramp chtěl pro desku co nejlepší zvuk a produkci, proto za ni utrácel nemalé částky, našetřené z dob White Lion, ovšem i jeho finanční rezervy se tenčily. Kapela začínala být nespokojená. Možná to byl vnitřní neklid, možná frustrace z toho, že se album „Freak Of Nature“ nestalo hitparádovým trhákem, ale zvuk a nálada alba „Gathering Of Freaks“ byly rázem temnější a pochmurnější. Když vzletné intro „The Gathering“, přejde do natlakovaného otvíráku „Enemy“, je vidět, že kapela od debutu ušla další kus cesty. Ovlivnění starými Black Sabbath je nad slunce jasnější, Trampův vokál je navztekanější a vše prostupuje temná atmosféra nejtvrdších grungeových spolků. Jestliže pilotní singl „Enemy“ mohl nabízet jakési zárodky hitových ambicí, ty jsou záhy rozmetány. Kapela se ještě více hrouží do hlubin temného soundu, „Stand Back“, „Raping The Cradle“ a zejména „Big Black Hole“ a „The Tree“ jsou těžkými kompozicemi, z nichž odkapává tehdy všudypřítomná sklíčená nálada a dusná atmosféra.
Jako proud čisté vody pak temnotu rozčísne svižná akustická kytara v „Candle“, otevírající druhou polovinu alba. Je to jako kdyby se po silné bouřce rozjasnilo nebe a i když je tato skladba ovlivněna soundem Nirvany (v jejich komerčních chvílích), jedná se o jednoznačný hit, jehož potenciálu však kapela na singlové úrovni nevyužila. Možná ale, že už i tak by bylo pozdě… Temnota se nevrací ani s „Need“, která představuje další utajený hit alba a zároveň jednu z nejlepších balad, jakou kdy Tramp napsal. Atmosféra se opět zahušťuje - „Open Space“, „Get It Yourself“ a „Powerless“ opět navozují neveselou náladu, znovu vystupují do popředí inspirace u Black Sabbath. Právě v těchto věcech, které jsou diametrálně odlišné než to, co zpíval dosud, Tramp exceluje a předvádí pravděpodobně nejlepší výkon své kariéry. Je přesvědčivý, dokáže zatlačit na pilu, jemně i teskně promlouvat a ve vygradovaných částech strhává svým hlasem učiněné tornádo. To se mu nikdy předtím a ani nikdy potom nepodařilo. Zní skvěle i ve chvíli, kdy je jeho hlas v takřka pompézně (co se týče kytarové práce) vyvedené „The Parting“ prohnán přes krabičku a zmodulován takřka k nepoznání.
Jenže konec byl možná rychlejší, než kdo čekal. Ještě před vydáním alba došlo k rozkolu sestavy. Prvním, kdo projevil chuť odejít, byl kytarista Kenny Korade. Brzy se k němu přidali i Jerry Best a Johnny Haro. Tramp přiznal, že v tu chvíli byl jako politý studenou sprchou. Okamžitě začal jednat. Nakonec se mu Besta i Hara podařilo přemluvit a ti svou výpověď stáhli. Korade byl ovšem neoblomný a jeho chuť odejít z kapely byla větší než Trampovy argumenty. Když deska vyšla už členem Freak Of Nature nebyl. Na jeho místo nastoupil mladý Angličan Marcus Nand, jenž předtím měl pletky s Bobbym Blotzerem a Juanem Croucierem, kteří se po rozpadu Ratt pokoušeli dát dohromady novou kapelou. Nand s kapelou vyjel na turné, americké koncerty však zůstaly skoro nepovšimnuty. Větší úspěchy Freak Of Nature slavili v Evropě, „Gathering Of Freaks“ se podařilo protlačit do oficiální anglické hitparády. Jenže toto vítězství mělo hořkou příchuť, protože chemie, která Freak Of Nature spojovala v prvních dvou letech jejich kariéry, byla vinou personální krize pryč.
Konec se už nedal odvrátit a přestože v roce 1995 kapela ještě vystupovala, začátkem roku následujícího byl oznámen její rozpad. Kytarista Kenny Korade se později přidal k vdově pro Kurtu Cobainovi Courtney Love, aby se stal členem její doprovodné kapely. Jerry Best se připojil k Ronniemu Jamesovi Diovi, Johnny Haro nastoupil ke kanadským industrialistů Econoline Crush a Dennis Chick se soustředil na jiný byznys a v Los Angeles otevřel obchod s motocykly. Tramp přiznával, že jej rozpad Freak Of Nature dostal do kolen. Jestli konce White Lion tolik nelitoval, Freak Of Nature obrečel. Odstěhoval se do Austrálie, kde natočil první sólovku „Capricorn“, na níž se kupodivu objevil jak Kenny Korade, tak Jerry Best a nakonec i bývalý basista White Lion James Lomenzo. Jako kdyby se kruh uzavřel…
Dnes jsou Freak Of Nature encyklopedickým pojmem. Nebyli nejdůležitější a nejúspěšnější kapelou devadesátých let a dnes je znají jen pamětníci té doby a lidé, kteří si je spojují se jménem Mikea Trampa, který je (ač s odlišnou hudbou) činný dodnes. Kvalita nutně nemusí znamenat komerční úspěch, kdyby to tak bylo, sbírali by Freak Of Nature jednu platinovou desku za druhou. Jenže osud jim nepřál… Jejich rozpadu je dodnes věčná škoda…
|
