Při vydání každého alba švédských Crazy Lixx je otázka stále stejná. Podaří se této kapele udržet svůj status? Jejich desky (zejména v posledních letech) jsou považovány za velmi kvalitní díla melodického hard rocku a oni sami jsou bráni jako lídři skandinávské scény. Po vydání bezejmenného alba z roku 2015 se spekulovalo, že Crazy Lixx dosáhli svých možností a s ničím lepším už přijít nedokáží. Všem pochybovačům však vypálili rybník v roce 2017, když pustili do světa skvostnou „Ruff Justice“, jejich bezpochyby nejlepší dílo. Skvělý zvuk, jenž má megalomanskou produkci osmdesátých let, obrovské hity, velice přesvědčivé výkony všech zúčastněných, výsledek dotažený k dokonalosti. Takoví byli Crazy Lixx před čtyřmi lety a znovu panovala obava, že se na desce zcela vyčerpali. Znovu chyba. Předloňské „Forever Wild“ se sice nepodařilo metu „Ruff Justice“ pokořit, ale znovu se jednalo o výborné album, nabízející další svěží hity.
Crazy Lixx jsou očividně při chuti, přestože jejich vyhlášená vystoupení byla zabrzděna Covidem, což kapele mohlo vzít trochu vítr z plachet a připravit je o sílu, kterou z koncertů čerpají. Je tu podzim 2021 a s ním už sedmé album sympatické severské party. Při prvním pohledu na obal řádně vystylizované do osmdesátých let, kapela nezapře svou lásku k milníkům „Slippery When Wet“ (Bon Jovi), „Hysteria“ (Def Leppard) nebo bezejmennému albu Whitesnake. Hrát Crazy Lixx v té době, jistě stojí na stejných metách jako jejich vzory. Novinka „Street Lethal“ je přesně tím typem alba, které by kolem let 1986 a 1987 dokázalo pobláznit miliony lidí a to i přesto, že Crazy Lixx na něm v podstatě nepřinášejí nic nového. Ovšem to, co dělají, dělají skutečně dobře. Dotahují věci do nejmenších detailů, jsou ještě mladí, energičtí a mají ve svém středu skvělého frontmana Dannyho Rexona, který vládne hlasem předurčeným k velkým stadionovým hitům.
Těmi je „Street Lethal“ našlapaná až po okraj. Přímo z ní sálá touha dobýt Ameriku (za předpokladu, že by dnes za oceánem byl hard rock či hair metal stylem, který vládne tamnímu publiku). Crazy Lixx tvoří hudbu spíše pro nostalgiky nebo věkovou skupinu kolem čtyřiceti let (tolik je členům kapely), ovšem vadilo by to snad v jejich případě někomu? Rozhodně ne, „Street Lethal“ je prostě znovu skvělá deska. Nedaří se jí sesadit z pomyslného vrcholu diskografie „Ruff Justice“, ale úroveň „Forever Wild“ je překonána. Kapela trochu přitvrdila, o teritorium AOR se otřela jen velmi zběžně a vsadila hlavně na energické hity, které jí vedou až k debutu „Loud Minority“. Ovšem o žádný krok zpět se nejedná. Crazy Lixx neustále posunují výraz své produkce vpřed a dá se říct, že ji dovádí do dokonalosti. Patří k ním samozřejmě výtečné (trochu indiánské) intro „Enter The Dojo“ i následujcící hardrocková erekce.
Zásadní pro desku jsou svižné hity, opatřené ohromnými refrény a kytarovými sóly. Takovou laťku nastaví pilotní singly „Rise Above“ a „Anthem For America“, ze kterých stříká energie, ale i velmi chytré skladatelství, nezapomínající na poučku, že každý refrén musí být zapamatovatelný nejlépe po prvním poslechu. A že jich na tomhle albu je… Výborná „Reach Out“ koketuje s ultramelodickým hair metalem, trochu pokukujíc po AOR, zhruba ve stylu první desky amerických Danger Danger, „Caught Between The Rock N`Roll“ si bere na paškál Bon Jovi, včetně kovbojského závěru, a výtečná balada „In The Middle Of Nothing“ míří přesně do průsečíku mezi Whitesnake a Def Leppard. Tyto skladby (ona je to půlka desky…) jsou nejvýraznějšími položkami, ovšem to neznamená, že by ostatní za nimi nějakým způsobem zaostávaly. Závěrečná sedmiminutová „Thief In The Night“ využívá své plochy k dramatičtějším přechodům, „The Power“ těží z mohutného stylu Def Leppard, ovšem Crazy Lixx jdou na věc spíše tvrdším, kytarovějším způsobem. „One Fire – One Goal“ míří komerčním směrem, ke slovu se dostávají spíše drobné ozvěny AOR, naproti tomu titulní „Street Lethal“ se rozvzpomíná na divoké časy debutové desky a ukazuje tvrdší, streetrockovější tvář Crazy Lixx. Výsledkem je sevřená a koncepčně vyladěná kolekce skvělý skladeb, které fungují jako celek i každá zvlášť. A není snad tohle jedna ze známek velkých desek?
Crazy Lixx znovu přesvědčují, že místo na vrcholu skandinávské rockové scény jim patří právem. Z někdejší hairmetalové obrody před cca dvanácti lety přežili jako jediní ve stejné síle, zmohutněli a svou tvorbu vypiplali. „Street Lethal“ je toho jasným důkazem.
|
