Asi se nebude mýlit ten, kdo si myslí, že postcomebacková část kariéry Warrior Soul nikdy nemůže mít takový dopad, jako raná éra ze začátku devadesátých let. Tehdy byli Warrior Soul naprosto skvělou kapelou, která dokázala smíchat klasický heavy metal s glammetalovým pozlátkem a nastupující grungeovou revolucí a alba tlačili skrz politická prohlášení frontmana Koryho Clarkea. Stačí si připomenout názvy „Last Decade Dead Century“, „Salutions From The Ghetto Nations“ či „Drugs, God And The New Republic“ a zasvěcení moc dobře vědí, jak silné tyto počiny byly. Nikdy nevylétly na špičku hitparád, ale kapele zaručili kultovní status. Nebýt rozvratu v kapele, při kterém si Clarke založil Spage Age Playboys, mohli se Warrior Soul etablovat i v časech alternativního rocku, protože je netížila minulost z osmdesátých let, ani glamová image, což byla věc, za kterou šla řada kapela v devadesátých letech na odstřel.
Kapela mlčela patnáct let a když se v roce 2009 vrátila s deskou „Destroy The War Machine“, bylo všechno takřka zapomenuto. S formou kapely to šlo v dalších letech z kopce a desky „Stiff Middle Fingers“ a „Back On The Lash“ už byly jen odrazem někdejší formy. Na dno si Clarke a jeho parta sáhli s počinem „Rock N`Roll Disease“. Mlluvilo se o tom, že kapela se začíná stávat karikaturou sama sebe. Ani Koryho chraplák nezněl tak expresivně jako v dobách dřívějších a hudební náplň se degradovala na bohapusté rock n`rollově opilecké odrhovačky. Bylo jasné, že tudy cesta nevede a i když návrat k entuziasmu devadesátých let je zhola nemožný, přece jen se zdá, že novinka „Out On Bail“ ukazuje nějaké světlo na konci tunelu. Není dokonalá, ani se nevyrovnává starým albům, ale představuje Warrior Soul v lepší kondici než na minulém albu a dost možná i než na „Back On The Lash“. Stačí desce dát šanci, protože materiál, který Clarke prezentuje, není na první poslech.
Hudebně jako kdyby se kapela chtěla vrátit ke klenotům z počátku kariéry. Už nejde o punkově rock n`rollové přímočaré věci, z nichž lítají zbytečné fucky. Jde se trochu více do hloubky, Clarkovy texty si braly životadárnou energii z covidové pandemie (Kory byl vždy nejsilnější, když měl na co nadávat…), frustrace z ní přetavují do výtečného otvíráku „We`re Alive“, poháněného skvělou kytarou, jejíž riff se zakusuje přesně doprostřed koláče, na jehož jedné straně je klasický hard rock a na staré druhé alternativnější bratříček. Warrior Soul jsou v tu chvíli uvěřitelnější více než za posledních několik let a fakt, že mají větší sílu ukazuje nejen „We`re Alive“, ale i další skladby. Rock n`rollová tempa zpomalují a „One More For The Road“ míchá spíše halucinogenní koktejl ze seattleského grunge a titulní „Out On Bail“ má v sobě trochu více hairmetalové bujarosti, než bylo v polední době zvykem.
Zajímavou položkou je také „End Of The World“, v níž dominuje valivý riff, sunoucí se kupředu líným tempem a trochu mlžným oparem stoner rocku, drobné koketerie s bluesovými náladami ve sloce dodávají skladbě příchuť alba „Space Age Playboys“ z roku 1994. Alternativnější vyznění směřuje také do doby devadesátých let, čímž se skladba stává jednou z nejpodmanivějších na albu. V podobném duchu je vedena i „Yo Yo“, obsahující pravděpodobně nejlepší Clarkeův vokální výkon posledních let. Řeči o tom, že ztrácí hlas můžete rovnou zapomenout, i když jeho projev poslední roky zhrubl, charisma zcela nepozbyl, což dokazuje na této desce. Tu korunuje temná kompozice „The New Paradigm“, dokonale působící jako soundtrack k dnešní přetěžké době. Kory je přemýšlivější, vážnější a mnohem uvěřitelnější než ještě před pár lety.
Pokud bychom si vzali všechny postcomebackové desky, „Out On Bail“ bude stát na jednom z předních míst. Prvním třem albům z diskografie se nevyrovná, ale zdravě může soutěžit s „Chill Pill“, „Space Age Playboys“ čo „Destroy The War Machine“. Vše, co Clarke vytvořil od roku 2010, nechává hravě za sebou.
|
