„Každá z našich písní na nové nahrávce je hitem sama o sobě“ , sebevědomě prohlašuje kytaristka a zakladatelka kapely Thundermother Filippa Nässil. Tvrzení je to sice odvážné, ale není problém uznat, že si švédská čtveřice bere to zásadní z Vixen, Motörhead, či AC/DC natolik šikovně, že skladby mají melodii, švih, chytlavost a energii. Takže nepřekvapí fakt, že je s sebou na americké turné vzali Scorpions jako ideálního sparingpartnera - holky společnému koncertování spolehlivě dodají jiskru a hlavní hvězdu večera (pokud bude v dobré formě) asi nezastíní. Důvod lze částečně nalézt mezi řádky Filippina tvrzení (byť samozřejmě na pódiu nebude tím nejzásadnějším) – každá ze skladeb může být hitem, ale když z naprosto totožného těsta upečete vyjma pomalých položek celou desku, není jiná cesta, než že bude znít jednotvárně. A že AC/DC to vychází celou kariéru, automaticky neznamená, že to projde i ostatním.
Na „Black And Gold“ lze proto nahlížet ze dvou stran. Pokud vám přehlednost, maximální nasazení, živé riffy, rytmika, která vás spolehlivě rozpohybuje, melodičnost, která jde snadno pod kůži, ideálně nabroušený vokál a podprahové sborově halekací pasáže baví v množství větším než velkém, mohou být dvě pomalejší položky zbytečnou brzdou. Pokud vám vadí, že k spolehlivému určení toho, v které fázi desky se zrovna nacházíte, budou sloužit výhradně skladby ve vláčnějším tempu, „Black And Gold“ asi nebude deskou, kterou byste měli chuť protáčet několikrát denně. Jako ideální lakmusový papírek alba slouží úvodní „The Light In The Sky“, která o aktuální formě kapely a náplni alba řekne prakticky vše podstatné, do davu nezapadne ostřejší „Watch Out“, ze které by Lemmy Kilmister měl patrně velkou radost, bluesový ploužáček „Hot Mess“ a Guernicou Mancini velmi přesvědčivě prožitá citlivá balada „Borrowed Time“.
Thundermother v současné fázi nepotřebují kdovíjakou nápaditost a fantazii (proč taky, když všechno už stejně bylo vymyšleno a zahráno…), na víc než osvědčeném korpusu vše nahrazují energií a velmi dobrým provedením. Ještě stále to funguje, ale je těžké věřit tomu, že jim to fanoušci budou baštit věčně a že jim na pódiu holky dokážou z hlavy vymlátit fakt, že stereotyp může být i smrtícím jedem.
|
