Shrňme si, čím Enuff Z`Nuff vlastně jsou. Tahle kapela má za sebou kostrbatou éru, v níž se možná nevyznají ani věrní fanoušci. Kdysi dávno mohli být jednním ze zachránců glam metalu, neboť styl uchopili za pravý konec, ale dali mu absolutně jinou tvář. Se šminkami, ale rozmazanými videoklipy, s přísně vystajlovanou image, ale hudbou, která více než Mötley Crüe připomínala psychedelickou éru The Beatles. Byli tak odlišní, že přes prvotní nadšení měli čím dál menší úspěch a když se v první polovině devadesátých let rozpadla klasická sestava, zdánlivě zmizeli z povrchu zemského. Alba točili pořád, ač s kolísavou kvalitou, ale zájem veřejnosti se už na ně neupínal. Vydrželi, tedy alespoň basista (dnes už i zpěvák) a hlavní tvůrčí mozek Chip Z`Nuff. Ten kolem sebe vystřídal řadu muzikantů poté, co kapelu opustil bubeník Vikki Foxx (odešel k Vinci Neilovi), na předávkování drogami zemřel původní kytarista Derek Frigo a nakonec odešla i letitá Chipova opora, zpěvák Donnie Vie. Dnes je Chip jediným pamětníkem starých časů, kterých se vzdát nehodlá, protože vrátil Enuff Z`Nuff k jejich nejryzejší podstatě.
Novinka „Finer Than Sin“ je čtvrtým albem (pokud budeme počítat i loňskou zdařilou kolekci coververzí The Beatles „Hardrock Nite“), na kterém je ke slyšení Chipův vokál. Pro Enuff Z`Nuff to byl logický krok, Chipův mírně ospalý zpěv přesně zapadá do stylu kapely, který se pohybuje ve snovém oparu či marihuanovém kouři, jak se na správné moderní hippies sluší a patří. I proto „Finer Than Sin“ zní jako nejtypičtější práce kapely. Ve srovnání s prvními třemi deskami mírně pokulhává, ale to všechna zbylá alba diskografie. U Enuff Z`Nuff je důležité, že opět nenatočili slabou desku, i když se na „Finer Than Sin“ jen vyrovnávají letitému standardu. Ten je stále dost vysoký, kapela (tedy především Chip) moc dobře ví, jak má dobrá skladba znít. A že jsou svým způsobem originál, to je dávno známé a proto má každé album svou cenu.
Deska je přesně taková, jakou ji fanoušci chtějí mít. Neobsahuje velké množství původního materiálu (absolutně nových skladeb je jen šest, dvě instrumentální věci nepočítejme), ale jako čtyřicetiminutový celek funguje dobře. Ze šestice nových věcí lze za nejlepší považovat melodicky nakažlivou „Catastrophe“, která album otevře po instrumentálce „Sound Check“, jež nedokáže zapřít inspiraci u kytarového cítění Johnnyho Thunderse (ex-New York Dolls, The Heartbreakers). „Catastrophe“ není přímočarým hardrockovým kusem, který Enuff Z`Nuff také umějí, zde na to jde po beatlesovsku, pěkně z dob alba „Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band“. Tyto vlivy nezapřou trochu glamového pozlátka, což však není pro novou desku úplně směrodatné. Mnohem důležitější je zamlžený psychedelický zvuk, z něhož sem tam vystřelují kytarové vyhrávky Toryho Stoffregena. I ty jsou však vedeny v retro stylu, díky nim se Enuff Z`Nuff blíží ke garážovému rocku.
Pokud budete hledat hity ve stylu starých věci, jsou tu dva. Jedním je „Catastrophe“, druhým zpěvná „Trampoline“, odhalující sílu power popu, což je další z letitých tváří kapely. Zbylé čtyři kusy „Steal The Light“, „Lost And Out Of Control“, „Intoxicated“ a „Hurricane“ tvoří silnou masu v srdci desky, v němž se více než na hitovost sází na atmosféru, z níž sálají šedesátá léta, se soudobým zvukovým a aranžerským kabátkem. Co se v rámci konceptu jeví jako zbytečné, je nasazení skladby „Temporarily Disconnected“, jejíž starší verzi fanoušci znají z kolekce „Demo Collection Box Set“, kterou s Chipem dával dohromady i Donnie Vie. Ještě méně pochopitelným krokem je přehrání někdejší hymny Sex Pistols „God Save The Queen“. Enuff Z`Nuff se jí chopili se ctí (i když působivosti coververze od Motörhead dosaženo nebylo), ovšem člověk se nemůže zbavit dojmu, že je na album umístěna jen pro výplň místa, protože se naprosto vymyká předchozímu konceptu.
Enuff Z`Nuff nejsou na svém vrcholu, něco tak silného jako byla první alba se jim natočit už léta nepovedlo, ale zase se nedá říct, že by zažívali tvůrčí krizi. Oproti dva roky staré „Brainwashed Generation“ novinka představuje lepší počin. Dokazuje, že se i Chip etabloval na místě vokalisty a díky ustálení sestavy se po bouřlivých letech dají Enuff Z`Nuff konečně považovat za jistotu, a zároveň za jednu z mála kapel někdejší glammetalové obrody, která je stále činná na sto procent.
|
