Další rok a další deska. Blind Guardian se s tím nepárali. Tentokrát ale (narozdíl od předchozího počinu) kapela cítila, že nastupuje do studia plně připravená a schopná realizovat všechny svoje nápady. A výsledek tomu také odpovídá. „Tales..“ je obecně považováno za zlomový bod diskografie Strážců. Především došlo k definitivnímu odklonu od thrashových vlivů a silnému posunu do melodiky, čemuž pomohl i Hansiho vylepšený hlasový projev, na kterém je jasně znát tvrdá práce a vyzpívanost. Všechno pak podtrhuje výrazně lepší zvuk, než měly předchozí dvě nahrávky. Třetím albem tak kapela konečně pevně definovala svůj styl a směr, kterým se chtějí ubírat. Nemluvě o tom, že si významně rozšířila fanouškovskou základnu.
Na tomto albu začala spolupráce s malířem Andreasem Marschallem, který se ke stylu kapely náramně hodil a tak toto plodné spojení mělo nakonec opravdu dlouhé trvání. Druhá (už prověřená) spolupráce s Kaiem Hansenem pokračovala, když se ujal vokálních partů v písni „Lost in the Twilight Hall“ a podobně jako ve skladbě „Valhalla“ je i tady radost poslouchat spojení obou hlasů, ostrých jako žiletka.
Větší pečlivost a vyzrálost je cítit prakticky z každého aspektu desky – a samozřejmě také z textů. Hansi si opět vzal na pomoc své oblíbené autory. Úvodní pecka „Traveler in Time“ se snaží obsáhnout rozsáhlé téma sci-fi série „Duna“ od Franka Herberta. V následující „Welcome to Dying“ najdeme odkazy na knihu „Dračí dech“ od Petera Strauba. Právě druhá skladba má podle mě asi nejpovedenější refrén z celé desky. Obzvláště ona změna rytmu a zbrzdění na začátku refrénu je nesmírně působivé. Navíc je to další z oněch skladeb, které se v setlistech pro živá vystoupení udržely dodnes. Poukazovat na knižní inspiraci skladby „Lord of the Rings“ by bylo nošením elfů do lesa. Poprvé máme možnost vychutnat si Hansiho vokál v pomalé skladbě a na první pokus to vůbec není špatné, co říkáte? Stejně jako „Welcome to Dying“ se i tahle balada s nádhernou akustickou kytarou stala naprostou klasikou a zářivou ozdobou živých koncertů.
Díky zastoupení tématu hned ve dvou písních je celkem jasné, jaká četba Hansiho v době psaní materálu nejvíc zaujala. Opět se noříme do temného světa děl Stephena Kinga – jmenovitě do knihy „Tommyknockeři“ o vykopání kosmické lodi a jejím zhoubném vlivu na malé městečko. Toto téma najdeme (celkem nečekaně) ve skladbě „Tommyknockers“, kde je v refrénu doslova citována říkanka kterou King uvádí hned v úvodu knihy: „Pozdě minulé noci i noci předešlé, Tommyknockeři, Tommyknockeři ťukali na dveře.“ Kolem celého příběhu se točí i následují „Altair 4“, která nádherně vystihuje temnou a zlověstnou atmosféru mrtvého světa, o kterém se pod tímto názvem v knize mluví. Obě skladby patří k těm nejtvrdším na albu. Předposlední „The Last Candle“ přinesla další chytlavý refrén a měla se stát jedním ze tří velkých hitů, které „Tales...“ metalovému světu přinesla.
Třetí deska byla pro Blind Guardian rozhodně dosavadním největším kvalitativním skokem vzhůru a přinesla jim první opravdu velký úspěch. Otevřel se pro ně japonský trh a také mohli konečně vyrazit na velké turné jako headlineři. Kapela tímto počinem odemkla brány současné slávy a ačkoli tady ještě zůstala krůček pod vrcholem, pro bezprostředně následující desky už to rozhodně neplatilo.
|
