Jste-li trochu znalí historie a zeměpisu, nebude obtížné pro vás z názvu kapely Celtibeerian natipovat, z jakých kořenů jejich hudba vychází, jakému stylu se kapela věnuje, či komu bude její aktuální album „Keltorevultion“ věnováno. Na první pohled zcestná „pivní“ přesmyčka, která mě při pohledu na název kapely napadla, není taky úplně od věci (jak zjistíme, to jedno „e“ navíc má svojí roli), ale podstatu je třeba hledat přece jen někde jinde. Někde v místech, o kterých (za podobně laděných nápěvů, jako kdysi u Järvelovských Shaman) v intru „Singin´ To Our Land“ deklamuje příjemný ženský hlas: „My, potomci Keltů a Iberijců…“
Španělé Celtibeerian poutavým způsobem vyučují střípky iberisjké historie i tamní zvyky, k čemuž využívají řadu lidových nástrojů – zároveň však nezapomínají na metalový důraz - a na pomoc (byť sporadickou, ale z hlediska folkového „podchlívku“ hodně směrodatnou) si pozvali hosty z nejpovolanějších – členy lesního klanu Jonneho Järveläho (znovu zdůrazňuji jeho předchozí působiště Shaman, o které se dá s Celtibeerian celkem snadno zakopnout) i jeho parťáka se skřipkami Tuomase Rounakariho. Přidáte-li k této kombinaci špetku halekací uvolněnosti z dílny Alestorm, něco z metalových barev Eluveitie, keltskou hrubost, hrst romantické poetičnosti i něco málo válečnické pompy a vydařené hrátky s atmosférou, vyleze vám z toho „Keltorevolution“.
Které sází na různé nálady a pokud máte ve zvyku dělit folkové kapely na ty halekačkovsko-opilecky-juchající a na atmosféricko-lidové, Celtibeerian mají potenciál vám tyhle dvě nádobky dostatečně promíchat. I když úvodní nepříliš výrazná titulní skladba - ale už v ní kapela dokonale představí to podstatné, tedy lidové nástroje, kterým obvykle dominují dudy, skotačivé housle a romantické píšťalky, vzdušně křehký ženský (v případě „Keltorevolution“ výpomoc od hostující Patricie Tellez z Mörrighan) a jeho opozitní hrubý a neotesaný chlapácký vokál (právě tyhle vlastnosti Gusova vokálu táhnou kapelu primárně k té Korpi-větvi folk metalu), chytlavé melodie i živou rytmiku – toho mnoho nenaznačí, následující vyřvávačka „Unbury The Horn“ a zejména „The Booze Song“ vaří jednoznačně z pijáckých motivů. O to větší překvapení pak přinese „Fields Of Celtiberia“ s poetickými houslemi a romanticky středověkým nádechem. A takhle na střídačku (přiřaďte do toho i instrumentálku s dominantními píšťalkami „Uer Keltum Brigubis (Over The Mountains Of The Celts)“ to Celtibeerian nápaditě řežou až do finále – cestou bych si dovolil zdůraznit především pijáckou přímočarku „Kladimoi“, chlastací dialog s Jonnem v „This Simple Life“ a především pak nejserióznější a nejemotivnější kousek kolekce, atmosférické zpracování povstání proti Římanům „Blood Of A Guiltless Town“.
Už se zdálo, že pijanský folk-metal má největší boom za sebou. Celtibeerian toto tvrzení až tak úplně nevyvrací, na to je jejich muzika přece jen o kus pestřejší a variabilnější, i když na první ucho nejchytlavější motivy jsou právě z tohoto soudku. Ale nenechte se opít chytlavostí jejich „One more beer is what I need, Maybe two can quench my thirst, Drinking wine, gin, run or mead, All drinks are fine...“ žejdlíku. Celtibeerian to hrají na všechny možné strany. A nejdůležitější na tom je fakt, že to v jejich případě působí naprosto přirozeně.
|
