Ať se nám to líbí nebo ne, tady to všechno začalo. Dva roky po debutovém eponymním albu přišli Mr. Big s deskou „Lean Into It“. Ta ještě necelý rok po vydání měla zhruba stejný dopad, jako album minulé. Tedy takový, že rockoví příznivci si mnuli ruce nad skvělým hard rockem s jedinečným instrumentálním podáním a zbytek světa neměl o Mr. Big tušení. Jenže pak komerční rádia objevila finální skladbu tohoto alba, baladu „To Be With You“ a svět Mr. Big se hnul. Počtu zemí, ve kterých se tahle skladba vyšplhala na úplný vrchol hitparád, byste se nedopočítali ani za využití obou rukou, mnozí nad kapelou mávli rukou jako nad komerčním jednohitovým zázrakem, na koncerty kapely začaly chodit i holky (a pak nestačily zírat, že ten sladkej kluk s výrazem neviňátka za mikrofonem umí se svým hlasem daleko víc, než jen něžně lámat srdce a že ta parta kolem něj dává přednost živelné energii před romantickým pohupováním), chlebodárce Atlantic si prosadil, že jako singly se budou upřednostňovat balady… (tuhle strategii se smíchem komentoval Billy Sheehan: „Když se lidem zalíbí náš singl v rádiu, koupí si celou desku. A tam jsou ke slyšení jiné věci, které některé singlem ovlivněné jedince spíš odradí…“).
Ke cti Mr. Big je nutné uznat, že i přes velký komerční úspěch se svojí původní myšlence – tedy zaměření se na syrový a instrumentálně vysoce propracovaný hard rock – ani v nejmenším nezpronevěřili a že kromě nezbytných úliteb pro masy je každá jejich další deska zaměřená na nespoutané rockové duše. Nicméně, vzhledem k tomu, že „To Be With You“ je (a asi navždy bude) po celém světě notoricky známou a dodnes v rádiích oblíbenou vlajkovou lodí Mr. Big, má ta „holčičí část alba“ tentokrát přednost. Skladba, ke které základ položil Eric Martin ještě jako teenager má velmi jednoduchý recept – akustická kytara, sladkobolný text, romantika, sladké sbory (vzpomínáte na o něco málo starší a lehce dospělejší verzi tohoto receptu v podání Extreme a jejich „More Than Words“?), podobně stavěná (tedy dvojnásobný úspěch zaručen) je i další z balad „Just Take My Heart“, někde na pomezí toho, kde by se mohla setkat obě pohlaví příznivců je (jak jinak, než velmi vydařená) předělávka od Jeffa Parise „CDFF – Lucky This Time, která se i přes pomalejší tempo nebojí sáhnout po ostřejším výrazu a ještě blíž do „chlapské“ části alba nás posune těžkopádná a bluesově začouzená „A LIttle Too Loose“, to zásadní v polovině pro hrubší část lidstva se pak odehrává především v první třetině alba, kde z řetězu utržená rockovka „Daddy, Brother, Lover, Little Boy (The Electril Drill Song) představí Mr. Big v té nejdravější podobě a opět připomene virtuozitu všech členů kapely, zaujme i uvolněná „Green-Tinted Sixties Mind“, která údajně měla být výhybkou z předchozí syrovosti k tomu, že Mr. Big začali klást větší důraz na balady, v úvodu explodující „Never Say Never“ s náznakem stadiónového refrénu a zemitě šlapající „Road Tu Ruin“, hodně těžící z melodického motivu (v úvodu zvýrazněného v podobě a capella motivu).
Vrchol tvorby Mr. Big? Z hlediska komerčního ano, „To Be With You“ byla prostě trefa, která se povede jednou za život, a Mr. Big se dostali do sfér, které zopakovat bylo v podstatně nemožné. Jenže podstata kapely (bez ohledu na to, že na cestu prošlápnutou megahitem se Mr. Big pokoušeli ještě podívat) byla přece jen někde jinde.
|
