Jako noc a den. Richie Kotzen nahrál s Mr. Big pouhá dvě alba, přičemž jejich vzájemné porovnávání musí dopadnout přesně tímto kontrastním způsobem. Jako by se právě ve spojení s albem „Actual Size“ začala projevovat ta filozofie, ke které se Mr. Big hlásí v současnosti a dle které nechtějí věci kazit tím, že něco „musí“, protože si věci mohou dělat podle svého a pojem „muset“ se jich netýká. „Actual Size“ je (alespoň ve své první polovině) velice svěžím obrazem hravého a nesmírně přístupného přirozeného písničkářství, oproštěného od zatěžkanosti předchozího alba, chvílemi koketujícím až s pop-rockem a přitom vyhýbajícím se jakékoliv podbízivosti.
Byť úvodní riffové kousnutí v „Lost In America“ signalizuje, že spolupráce s producentem Zikou se ponese opět v docela ostré zvukové rovině, a Kotzenova sólová ekvilibristika tomu také nasvědčuje, plynou úvodní čtyři skladby na velice pohodové melodické hladině, přičemž Kotzenova „Wake Up“ po velmi dlouhé době přináší do tvorby Mr. Big až stadionový refrénový nápěv. Paradoxem alba je skutečnost, že i následující „Shine“, coby druhá nejvýraznější položka alba, pochází z pera Richieho Kotzena. S první nezbytnou baladou v podobě poklidně hladivé a civilní „Arrow“ s velmi pružným Martinovým vokálem, nezvyklou příměsí kláves a velmi smyslnými sbory se nálada alba pomalu zhoupne a rezignuje na až přílišnou přístupnost, celkem obyčejná „Mary Goes `Round“ je první skladbou, ve které individuální hračičkování má navrch nad melodičností, hutná „Suffocation“ s parádně swingující basou je v podstatě jediným uzlíkem, který Mr. Big navazují na neprostupnost minulého alba. S výjimkou tajemné „Crawl Over Me“, která chvílemi pohltí nezvyklou dramatičností a nevtíravé hry na city s bluesovou příměsí v podobě vláčné „I Don`t WantoTo Be Happy“ je zbytek alba takovým „obyčejným“ standardem kapely, tedy příjemným, uvolněným hard rockem, který má daleko blíž k jakékoliv desce s Paulem Gibertem, než k předchozímu debutu Richieho Kotzena. Pochopitelně to vše je prezentováno s úžasnou hráčskou grácií.
Jenže začátek nového tisíciletí se ukázal pro Mr. Big definitivně jako krizové období. Vztahy v kapele zjevně přestávaly fungovat, což znamenalo krátkodobého padáka pro Bilyho Sheehana, který byl v souvislosti s turné k aktuálnímu albu vzápětí naverbován zpět. Po turné pak došlo už k oficiálnímu oznámení rozpadu Pana Velkého. Trvalo osm let, než Eric Martin s Bily Sheehanem začali řešit fakt, že příležitostí k tomu dát Mr. Big znovu dohromady už mnoho nebude a do tohoto rozpoložení se ozval i Paul Gilbert, zjevně vstřícný ke svému dalšímu pokračování v kapele. A tak příběh Mr. Big začal psát další, možná už trochu nečekané pokračování.
|
