Následovníky australských velikánů AC/DC bychom mohli za několik dekád jejich působení přehazovat vidlemi. Z mnohých se po letech staly vyhlášené a uznávané akvizice tvrdého rocku – vzpomeňme třeba Krokus, Airbourne nebo Rhino Bucket, se kterými dlouhé roky hrál bubeník „ejsíků“ Simon Wright. Podobnou roli ve Švédsku plní Bonafide, jejichž novinka nám neunikla. Další zástupy obdivovatelů AC/DC, kteří udržují v podvědomí fandů jejich nestárnoucí písničky najdete v každém státě, ti už se však soustředí na přehrávání ..
Poslední dobou mě trochu děsí, když se tuzemská kapela začne zaštiťovat vikinským metalem či pohanstvím, a pak z ní vypadne klasicky tuctový zábavový heavík, poněkud naivně opěvující krásy i těžkosti dávného života na severu bez špetičky patřičné atmosféry. Fakt, že se s albem „Vengeance“ o slovo po šesti letech hlásí sebranka Odraedir, je v tomto rozpoložení pohlazením po duši. Debutové album „Legends Of The Dark Times“ na plné pecky prozradilo, že pohanštinu mají Odradir naplno v krvi, ..
Pro Blink-182 byl tah s návratem frontmana Toma DeLongeho zatažením za záchrannou brzdu a jedinou možnou cestou do budoucna. Ačkoliv poslední album s DeLongem, dvanáct let stará kolekce „Neighborhoods“. nebyla ničím výjimečná a ukázala skutečnost, jak moc Blink-182 patřili do jiné doby, v níž jaksi nadobro zamrzli, dvě nudné nahrávky s jeho náhradníkem Mattem Skibou, už jen otevřeli otázku relevantnosti existence kapely. Jak „California“, tak zejména „Nine“ zůstala za očekáváním a tato epizoda ..
Přelom osmdesátých a devadesátých let přál hardrockovým superskupinám. Přestože z nich žádná velkou díru do světa neudělala, taktika firem byla z posledních záchvěvů největší rockové slávy vytřískat ještě nějaký kapitál a nebyla nouze o projekty, svádějící dohromady největší jména, která v minulých letech slavila velké úspěchy. Na tomto základě vznikla také kapela Shadow King, do které vydavatelská firma Atlantic vkládala obrovské naděje. Aby také ne, když do jejího čela dosadila zpěváka Lou Gramma, ..
Rok 1990 byl pro death metal naprosto zásadní. Hlad po tomto žánru doznal otesánkovských rozměrů a fandové hltali každé nové album jako ptačí mláďata čerstvý hmyz. Obituary se v tomto ohledu nacházeli v ideální pozici. Měli zaděláno skvělým debutem "Slowly We Rot", na který o čtrnáct měsíců později navázali druhým zápisem "Cause of Death". Přestože šlo o krátký časový úsek, stihlo se v něm odehrát několik důležitých zvratů. Hned po nahrání debutu se vypařil basista Daniel Tucker, aniž by jeho spoluhráči tušili proč a kam..
Až jednou hard rockový svět dojde k přesvědčení, že už je na scéně totálně přeromerováno, a bude se hledat podobně obratný a stylově dokonale zabarvený vokál, jakým vládne Ronnie Romero, věřím tomu, že na seznamu budoucích potenciálních všudybylů nebude chybět Romerův krajan James Robledo. Ten pomalu svoje portfolio také rozšiřuje (Sinner`s Blood, Demons Down, ex-Renegade, ex-Thabu), ale stál jej v pohodě drží v takových rozměrech, abyste při otvírání konzerv neměli strach, že i tam by se mohl objevit...
Stvořit heavymetalové album, které využívá mnohokrát obehrané vzorce a postupy, a přece jej máte chuť dobrovolně doposlouchat do konce, bez odbíhání k jiným činnostem, to je akt hodný mistrů. Řekové Diviner touto schopností vládnou, což dokázali na všech dosavadních albech, včetně nejnovějšího zápisu "Avaton". Oněch "zázračných" hudebních prvků, které k sobě přirozeně přitahují naši pozornost, je několik, jeden z nich ale přece jenom vystupuje nad ostatní a k úspěchu řecké kapely přispívá největším dílem.....
„Jet na festivaly a slyšet stejný starý metal jak podle manuálu bylo pro většinu fajn, ale pro mě ne. Chtěl jsem vyniknout a dát najevo, že jsem jiný, mám tolik hudebních zálib od folku přes rock, punk až po metal z mnoha různých dob. Ale moje oblíbená hudba je doom a gothic věci,“ prohlašoval na konto debutového eponymního EP projektu Turanis jeho hlavní mozek kytarista Wayne Bridge. I letos vydané album „A Dance In The Mist“ se nese přesně v tomto duchu, což je pochopitelné, neboť před dvěma lety vydaný kraťas je kompletně součástí desky, ..
Jste nervózní, když pod postelí ještě rozespalí hledáte škrpály a neduní domem pořádná porce těžkotonážní muziky? Vajíčka se nejlépe smaží s hutnými hard rockovýcmi riffy v uších, třeba od klasiků žánru AC/DC. Kdo netouží přímo po originálních kouscích od těchto Australanů, může si pro zpestření vybrat z velkého množství následovníků, kteří se (někteří ve větší, někteří v menší míře) nechali touto partou inspirovat. Jednou z nich je i švédská družina Bonafide, ..
Slovní spojení, které mě napadne při zmínce o současné tváři brazilské Angry, je klidná důstojnost. Jde o kapelu, jež si byla schopna udržet posluchače navzdory mírnému odklonu od původní žánrové formy. Fanoušci na tuhle hru přistoupili a rostou společně se svojí oblíbenou formací. Lídrovi Rafaelu Bittencourtovi se zároveň povedlo ustát kontroverzní zlanaření italského zpěváka Fabia Lioneho, který je známý svojí přelétavostí, jeho jméno je navíc bytostně spjato s dnes již klasickou formací Rhapsody. ..
Recenze na „The Band Plays On“ se předháněly v superlativech, když velebily velkolepý Kossoffův návrat ve skvělé (hudební) formě, ovšem cestu si deska k fanouškům nenacházela. Nebyla doba internetu, alba se nejvíce propagovala na koncertech a těch bylo jako do mariáše. Když se alespoň na chvíli vyléčený Paul Kossoff vrátil z nemocnice, opustil Back Street Crawler klávesista Mike Montgomery a kapela byla zase na mrtvém bodě. Naštěstí se objevil John „Rabbit“ Bundrick, který se s Kossoffem znal z posledních dnů Free..
Nekompromisní jihočeská blackmetalová formace NĀV vypustila do světa prostřednictvím labelu MetalGate běsnící bestii, která dostala jméno „Trpte“. Nová řadovka, která vyšla ve všech formátech, navazuje na předešlé nahrávky, kterými si kapela vybudovala slušné renomé nejenom na tuzemské scéně. Na otázky odpovídal kytarista a zpěvák Ivan...
Poslední roky visel nad Lynch Mob velký otazník. Nejen proto, že kapelu znovu a poněkolikáté opustil zpěvák Oni Logan a následně se rozpadla i sestava, která natočila poslední album „The Brotherhood“. Ani proto, že kytarista George Lynch znovu navázal kontakt s Donem Dokkenem, chlápkem, s nímž udělali v osmdesátých letech díru do světa a začal se jako host pravidelně objevovat na koncertech Dokkenovy kapely. Ale hlavně proto, že Lynch podlehl iluzi politické korektnosti a najednou mu název Lynch Mob,..
Doba draků zjevně nekončí, nicméně jsou chvíle, kdy jejich využití působí trochu jako alarm. Tak jako v případě pátého alba „Magnus“ argentinských Preludio Ancestral. Apokalypsa zachycená na obálce desky a způsobená poletujícími nestvůrami, naznačí o obsahu alba víc než dost. Byť se můžete utěšovat tím, že první pohled může klamat a pomyslné drážky alba nemusí být plné klišé, archaismů a nedotaženosti, realita je neúprosná. Přesně touto cestou se Preludio Ancestral ..
Ač je to s podivem, King Kobra stále fungují a stále v jejich čele stojí dnes už sedmasedmdesátiletý legendární bubeník Carmine Appice, který před šedesáti lety hrával s rockovými průkopníky Vanilla Fudge. King Kobra byli v první polovině osmdesátých let jeho cestou k heavy metalu a i když se kapela nikdy nestala bestsellerem (ani na poli megapopulárního glam metalu), je nutné uznat, že alba „Ready To Strike“ a jemnější „Thrill Of A Lifetime“ byla minimálně po zručnostní stránce velmi dobrými díly, které zapadly do koloritu doby. ..
Je dobře, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Když se objevily zprávy o tom, že Serenity novou desku „Nemesis AD“ věnují osobě malíře Albrechta Dürera, chtě nechtě se objevila paralela na desku „Codex Atlanticus“, jejíž hlavní postavou byl Leonardo Da Vinci. Cesta do stejného oboru lidské činnosti a velmi blízkého časového období (částečně se prolínajícího) se jevila celkem logicky, „Codex Atlanticus“ patří k nejsilnějším položkám diskografie rakouských hudebních elegánů, nicméně obava z toho,..
Poslouchat Dog Eat Dog je jako jít proti proudu času. Kapela získala velkou popularitu v polovině devadesátých let, kdy se svezla na vlně zájmu o skákavý hardcore, v němž pojila tvrdé kytary s rapovým vokálem a vyhulákanými refrény, s čímž tak kolem roku 1994 (to vyšlo její nejlepší a nejslavnější album „All Boro Kings“) měla velký úspěch, což zpečetila vystoupením na největším evropském festivalu Dynamo Open Air. Od té doby se scéna změnila skoro k nepoznání, ovšem Dog Eat Dog jsou pořád tady. ..|
Dnes je 15.9.2025, svátek má Jolana
|
| Úvodník: |
|
Když big beat není bigbít |
|
[18.11.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[17.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.11.2023] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.11.2023] [hodnocení: 9/10] |
|
[16.11.2023] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.11.2023] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.11.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.11.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.11.2023] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
BACK STREET CRAWLER - 2nd Street
|
[13.11.2023] [hodnocení: 10/10] |
Ivan (NĀV) - Nová deska Trpte je temnější, ale zároveň více hitová
|
[12.11.2023] |
|
[12.11.2023] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.11.2023] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[11.11.2023] [hodnocení: 5/10] |
|
[10.11.2023] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[10.11.2023] [hodnocení: 7,5/10] |