Retro jako hrom. Finští Wishing Well postavili prezentaci svého debutového alba na tom, že vypustili do éteru skladbu „Hippie Heart Gypsy Soul“, kterou s nimi nazpíval Graham Bonnet. Byť je samozřejmě účast tohoto pěvce nezpochybnitelným lákadlem, mají Wishing Well v záloze i jiné háčky. Tedy za předpokladu, že jste příznivci dřevního rocku (v jeho různých odstínech) ze sedmdesátých a osmdesátých let. A i když je deska „Chasing Rainbows“ prvotinou Wishing Well, je natolik sugestivní, že snadno podlehnete dojmu, že tahle čtveřice si ta raná rocková léta prožila hodně intenzivně.
Skladby na tohle album vznikaly dle vyjádření členů kapely poměrně dlouhé období, a ačkoliv jich Wishing Well měli k dispozici daleko víc, představují jich pouze devět, tedy takový počet, který je dostatečný k tomu představit všechny tváře kapely. A i když skutečně je každá z písní vytažená z jiných (byť pochopitelně příbuzných) soudků, něco mají všechny společné. Nekomplikovanost (někdy až naivitu) prakticky ve všem , bezprostřednost, umocněnou syrově neohebným vokálem Petera Jamese Goodmana (na kterého jste mohli narazit třeba jako na dlouholetého spolupracovníka Amberian Dawn, či příležitostnou výpomoc u Tarot, Amorphis i jiných). A tak vedle sebe můžou stát těžkozadnicově stereotypní a „unavená“ klasika (ale nenechte se zmást prvním dojmem, postupně z téhle skladby leze mile neohrabaná přitažlivost), divoká a úderná heavíková riffovka „Science-Fiction“ s dokonale hrozičským motivem a primitivně živelnou kytarou, začouzeně hutná a výhružná, až depresivní „Sacrifice“, ze které vykukují Black Sabbath i Ronnie James Dio, hravě a tanečně chytlavá „Luck Is Blind“ s výbornou sólovou kytarou, ležérní bluesovka „I`ll Never Let You Go“ s přitažlivým piánovým motivem a až nepochopitelným přechodem do jakéhosi španělského motivu (hodně mu pomáhá akustická kytara), veselá říkankově zvrhlá hoblovačka „Sands Of Time“ (u které si snadno dokážete představit, že z takovýchto nápadů se rodily helloweenské fórky) s cirkusácky neohrabaným chorálem, archaicky hutně vláčná „Holy Mountain“, i zklidňující houpavé finále „Fire In My Soul“ s velmi příjemným Goodmanovým vokálem. A samozřejmě melodická Bonnetovka „Hippie Heart Gypsy Soul“ (kterou si dovedu představit třeba u Alcatrazz), ve které už to Grahamovi sice nezpívá tak přesvědčivě jako za mlada, ale i to přesně vykresluje charakter tohoto alba.
Hoďte si korunou, jestli je tahle deska povedený vtip nebo vážně míněná pocta dávno zašlým věkům, funguje to z obou pohledů. I když jsem po prvním poslechu nevěřícně zíral, jestli to Wishing Well fakt myslí vážně, s každým dalším poslechem mě ta bezprostřední radost a muzikantství s nadhledem baví čím dál víc.
|
