Sonya SCARLET (THEATRES DES VAMPIRES) - Vášeň pro vampyrismus byla vždy naší součástí.

Každý občas přemýšlí nad temnou stránkou života. Tajemné příběhy nás děsí ve filmech, knihách i vlastních myslích. Ale občas se jimi inspirujeme. Jaké množství filmů a literárních děl překypuje hororovou tématikou, a zejména tou s nádechem ostrých špičáků, svůdného pohledu a nekonečné žízně? Ano, řeč je o vampýrech. Téma, které se však leckdy může vinou špatného pojetí proměnit v neskutečnou kýčovitost. O tom, jak tyto příběhy vyprávět ..více

[rozhovory]

[23.11.2014]

[Jiří Rogner Hylmar]

[0 komentářů ]

WIZARDS - The Kingdom

V naší pomyslné rubrice klenotů powermetalových archivů stále zůstává mnoho ukrytých pokladů. Jeden z nich odtajníme právě dnes. O existenci této kapely jsem neměl dlouho ponětí, možná proto, že jsem ji podvědomě zaměňoval s Němci Wizard, které nijak zvlášť v oblibě nemám. Nebo jsem možná vždy slyšel špatné album Brazilců. Pravdou totiž zůstává, že deska „The Kingdom“ je jako růže mezi trním, neb pokud se kvality týká..více

[recenze]

[22.11.2014]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

ETERNAL SILENCE - Raw Poetry

Jak asi rezonuje syrová poezie ve věčném tichu? Ale ne, debutové album „Raw Poetry“ italských symfogotiků Eternal Silence na tuhle otázku odpověď neposkytne. Eternal Silence nemají potřebu (a ani inspirace) filozofovat. Eternal Silence si totiž bez nějakých kliček raději nabírají z osvědčených žánrových zdrojů, snaží se do nich otisknout své vlastní já a přitom se poohlížejí po cestičkách těch, kteří se už prodrali na špici, anebo aspoň do povědomí fanoušků. ..více

[recenze]

[21.11.2014]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

JUDAS PRIEST - Stained Class

Normalizací koncem sedmdesátých let neprocházelo jen socialistické Československo, ale také britská rocková scéna. Ta se stále ještě vzpamatovávala z úderu, který ji v posledních letech zasadila punková vlna. Ta se mezitím už vyčerpala a kapely (tedy kromě The Clash) se začaly rozpadat, ztrácet pevnou půdu pod nohama nebo zabředat stále více do alkoholových a drogových problémů. Punk najednou přestal posluchače zajímat a začali hledat něco nového..více

[recenze]

[20.11.2014]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

PASSION FOR SORROW - Rotting Immortality

Passion For Sorrows je mladá česká kapela, které se povedlo něco, na co čeká drtivá většina domácích kapel marně. Vydali svou debutovou desku "Rotting Immortallity" u zahraničního labelu Wormholedeath celosvětově. Ohromný úspěch pro skupinu, která se na scéně objevila v roce 2009, avšak na první desku jsme si museli počkat až do letoška...více

[recenze]

[19.11.2014]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

CHAINFIST - Scarred

Asi by bylo vůči dánským Chainfist podivné porovnávat jejich debutové album s aktuálně vydanou novinkou čistě jako vzájemný souboj producentů, ale vzhledem k tomu, že sestava kapely nezaznamenala za ty čtyři roky, co tyhle nahrávky oddělují, žádnou změnu, třeba to tak od věci nebude. Z jednoho prostého důvodu - rozdíl mezi „Black Out Sunday“ a „Scarred“ je takřka hmatatelný. Buď kapela dostala rozum, vizi,..více

[recenze]

[19.11.2014]

[Savapip]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

MAWATAKI - Klid po bouři

Ve Velkém Meziříčí se metalu daří. Přišla zde na svět nejedna zajímavá hudební sestava a jednou z nich jsou i Mawataki, hardcoristé, kteří si libují v etnických nástrojích a auře, díky čemuž jejich hudba dostává další zajímavý rozměr. Jedním z důkazů je letošní deska „Klid po bouři“, u které již její temný obal budí touhu se zaposlouchat do poselství, vloženého do osmi skladeb. ..více

[recenze]

[18.11.2014]

[Kozel]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

Minirecenze na téma to nejlepší z thrash metalu posledních tří let: kapely ONSLAUGHT, HAVOK, PRAYERS OF SANITY a HARLOTT

Smysl tohoto článku bude jediný. Upozornit na žánrová alba, která (nejen) na tomto webu nebyla recenzována, a přitom by byla velká škoda na ně posluchače thrash metalu neupozornit. Autor těchto řádků si je samozřejmě vědom možnosti, že existují další povedené desky, které ovšem neslyšel, neb je jenom člověk. Uvítáme tedy vaše případné tipy v komentářích pod článkem...více

[recenze]

[18.11.2014]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: /10]

U2 - Songs Of Innocence

U2 jsou dnes už spíše, než řádně fungující kapela, instituce. Bono už není ten prototyp rockového frontmana jako v osmdesátých letech, ale spíše byznysmen a politický aktivista, který se rád ukazuje vedle různých státníků (a oni samozřejmě vedle něj). The Edge působí dojmem usedlého tatíka, i když jeho hra je stále inspirativní a na první poslech rozpoznatelná a samotní U2 už svou inovátorskou hudbu rozmělnili v opakování stále stejných postupů. ..více

[recenze]

[17.11.2014]

[Jan Skala]

[38 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

LORD VOLTURE - Will To Power

Musím se přiznat, že Holanďané Lord Volture jsou mi čím dál sympatičtější. Tím, jak drží pohromadě (za pět let svého života nemají v kolonce bývalí členové ani čárku), stále si drhnou ten svůj šikovně napsaný a stejně tak i zahraný klasický heavík a přitom z výšky dlabou na ty, kteří (a není jich zas tak málo) jim už od jejich prvního alba vyčítají, že je škoda, že jejich muziku systematicky przní svým specificky nespoutaně afektovaným a uječeným projevem zpěvák David Marcelis. ..více

[recenze]

[17.11.2014]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

Honza TRBUŠEK (BLACK TIGER) - Naším cílem je, aby se z kapely BLACK TIGER stala respektovaná skupina na evropské melodicko-rockové scéně

Kolik znáte tuzemských kapel, které se stylově zaměřují na A.O.R.? A které ho hrají na takové úrovni, aby se dalo hovořit i o perspektivní a ambiciózní partě? Přiznám se, že poprvé mě tahle otázka napadla až tehdy, když jsem komunikoval s frontmanem olomouckých Black Tiger Honzou Trbuškem a Honza svou kapelu představoval jako jednoho z mála, ne-li jediného zástupce tohoto stylu u nás. A tak pojďte nahlédnout pod pokličku tohoto, svým způsobem výjimečného, spolku...více

[rozhovory]

[16.11.2014]

[Savapip]

[4 komentáře ]

PINEAL - Smiling Cult

Znáte ten vtip o tom zpomaleném ošetřovateli zvěře, kterému při krmení zdrhly z výběhu všechny želvy, což on komentoval slovy: „oooteevřuuu výýýbběěěěh a všeeeechnyyyy žeeeelvyyy frrrrrrrrrr…“? Pokud by se tento gag rozhodl někdo zfilmovat, mám ideální tip na podkreslující hudbu –britská (ehm, tedy místem působení, Brit je pouze kytarista a zpěvák v jedné osobě, který se dal dohromady s belgickým basákopěvcem a australským bubeníkem, což je ve finále na téhle kapele asi ..více

[recenze]

[15.11.2014]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 3/10]

FOO FIGHTERS - Sonic Highways

To neustálé srovnávání s Nirvanou, které Dave Grohl musel v začátcích kariéry Foo Fighters slýchat, je už naštěstí pryč. Foo Fighters nejsou ani náhodou přímí pokračovatelé a Grohl už ze sebe setřásl tu, jemu zajisté nepříjemnou, dennodenní konfrontaci s ikonickým Kurtem Cobainem. Foo Fighters už od začátku tvrdili, že jsou svébytná kapela a i když bezejmenný debut nesl ještě hodně společných znaků s Nirvanou, postupem času se od té seattleské generační modly vzdalují ..více

[recenze]

[14.11.2014]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

JUDAS PRIEST - Sin After Sin

Už od počátků své kariéry měli Judas Priest problémy s bubeníkem. Zatímco nováčci Rob Halford a Glenn Tipton se vedle ostřílené dvojice K.K. Downing a Ian Hill zabydleli rychle a dokázali se už vyprofilovat ve velice důležité členy kapely, bubeníci John Hinch a Alan Moore zmizeli v propadlišti dějin. A protože po albu „Sad Wings Of Destiny“ hvězda Judas Priest začala strmě stoupat, bylo potřeba tuto situaci řešit, protože kapela se opět ocitla bez muže na bubenické stoličce...více

[recenze]

[13.11.2014]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

UNISONIC - Light Of Dawn

Před dvěma lety spatřila světlo světa deska, na kterou netrpělivě čekalo mnoho fanoušků melodického metalu. Tento bezejmenný debut měla na svědomí kapela Unisonic, ve které (po neuvěřitelných 22 letech) spojily své síly ikony německého metalu Kai Hansen (ex-Helloween, Gamma Ray) a Michael Kiske (ex-Helloween, Place Vendome…). Přestože jsme se nedočkali speed metalových salv, neboť hlavním tahounem kapely ..více

[recenze]

[12.11.2014]

[František Šafr]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

WARDRUM - Messenger

Taky vás sere, když na vás ze všech stran prší jména stále stejných kapel (hlavní neduh většiny festivalů), které už dávno tak masivní podporu nepotřebují, zatímco jsou soustavně přehlíženy nové a mnohdy daleko zajímavější spolky? Tak na příklad po řeckých Wardrum v české kotlině neštěkne ani nejroztěkanější jezevčík, přitom mají na svém kontě již tři placky, jejichž kvalita je bytelná jako základy mrakodrapu Burdž Chalífa v Dubaji. ..více

[recenze]

[12.11.2014]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

AMARANTHE - Massive Addictive

Tito talentovaní mladí Švédi (s dánským bicmanem) před šesti lety kovový hudební průmysl zasáhli silou vskutku Herkulovskou. Příjemná a svěží kombinace metalu, popu a retrodiska s rovnou třemi sólovými vokalisty zaujala slušnou část posluchačské obce, na druhou stranu se (jak to ale už u komerčně úspěšných projektů bývá) vyrojilo velké množství haterů, kteří název kapely nejsou schopni ani vyslovit, natož se snížit k poslechu dotyčných. ..více

[recenze]

[11.11.2014]

[Hermes]

[39 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]