NONE DARE CALL IT CONSPIRACY - Tales of The Lost

None Dare Call It Conspiracy – název finské kapely, které v březnu vyšel debut „Tales of The Lost“. Jeho obal zdobí „sebevražedná“ Socha Svobody a skupina hraje heavy/thrash metal. Musím přiznat, že zpočátku jsem příliš nevěřil, že by mě deska mohla chytnout. Už jen proto, že se jedná o první počin absolutně neznámé kapely. Ale každý se přeci může mýlit...více

[recenze]

[07.08.2013]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

EDENBRIDGE - The Bonding

Jsou kapely, které by (po dlouhých letech působení) nějaká přemíra progresivity mohla zabít a nějaká její dávka o něco větší než malá by je mohla poškodit na zdraví. Jako ukázkový příklad je možné uvést třeba rakouské Edenbridge, kteří patnácté narozeniny aktuálně slaví svým osmým albem, nazvaným „The Bonding“. Metalový romantik Lanvall a navždy hodná holka Sabine (neb oni dva i nadále zůstávají těmi hlavními hrdiny kapely) se svým zasněným hláskem si tu svojí cestu už dávno vyšlapali. A to tak důkladně, ..více

[recenze]

[06.08.2013]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

AIRBOURNE - Black Dog Barking

Kdyby byl rok 1973, neměli by AC/DC svou pozici vůbec jednoduchou a možná by se nestali australskou senzací číslo 1. Jenže on je rok 2013 a AC/DC mají po celém světě obrovský zástup obdivovatelů, plagiátorů nebo prachsprostých vykradačů, už jen záleží, jak si to sami pojmenujete. Jedny z nejlepších si vypiplali ve své domovské Austrálii. Ovšem v případě Airbourne se nedá mluvit jen jako o bezduché kopírce. Samozřejmě ovlivnění hudbou bří Youngů táhne z této čtveřice na míle daleko. ..více

[recenze]

[05.08.2013]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

SKELATOR - Agents Of Power

V jednoduchosti je síla. Tedy většinou. V případě amerických Skelator bych si tímhle tvrzením nebyl tak úplně jist. Tedy, on možná není rozpor v samotném tvrzení, jako spíš v tom, že Skelator občas mají tendence z té své jednoduchosti utéct. A pak může nastat problém, který bych si dovolil kulantně nazvat disproporcí mezi ambicemi, důvěryhodností kapely a samotnou prezentací. Jednoduše řečeno (když už je v tom ta síla), Skelator – netvrdím, že se jejich muzika nedá poslouchat, i když vysoká hodnocení,..více

[recenze]

[03.08.2013]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

BRET MICHAELS - Jammin´ With Friends

Bret Michaels je dnes v pozici, kdy si může dovolit cokoliv. Záda mu kryjí multiplatinové úspěchy (zejména prvních tří desek) jeho domovských Poison, na scéně i přes počáteční úšklebky patří mezi všemi respektovanou osobnost a ta léta, kdy patřilo k nejoblíbenějším kratochvílím hudebních kritiků bouchnout si do něj, respektive do Poison, jsou už dávno tytam. Vliv Poison na scénu je neodiskutovatelný, a kapela ještě dnes dokáže plnit i ty největší ..více

[recenze]

[02.08.2013]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 5/10]

DEEP PURPLE - Perfect Strangers

Osm dlouhých let jméno Deep Purple neexistovalo. Ritchie Blackmore žal úspěchy se svou kapelou Rainbow, kterou prošel paradoxně i Roger Glover, kterého se kdysi Blackmore nepěkně zbavil. Ian Gilan po vcelku neúspěšné sólové dráze, kde koketoval s jazz rockem, vyjel s kapelou Gillan, kde světu představil i budoucího kytaristu Iron Maiden Janicka Gerse a poté nazpíval s další legendou Black Sabbath jejich album "Born Again". David Coverdale s Jonem Lordem a Ianem Paicem postavil Whitesnake, ..více

[recenze]

[01.08.2013]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

BATTLE BEAST - Battle Beast

V posledních letech je móda být retro. Retro rock jako ze sedmdesátých let, old school thrash vlna, návrat tradičního heavy metalu. A o jedné takové desce je i tato recenze. Battle beast jsou mladá finská kapela, která má na kontě album „Steel“ z roku 2011 (vyšlo i vloni v reedici) a letošní eponymní zásek. „BéBéčka“ hrají muziku, která vás hodí zpět o třicet let. Osobně tenhle boom skupin věnujících se hraní klasického „hevíku“ nemusím. Přesto mě tohle album dostalo...více

[recenze]

[31.07.2013]

[Tomáš Marton]

[29 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

HEIMDALL - Aeneid

Italské Heimdall jsem dlouhá léta považoval za jakéhosi černého koně tamní power metalové scény. Všechna čtyři alba, která Heimdall vydali na přelomu tisíciletí v rozmezí šesti let, měla svojí nespornou kvalitu a milovníky tradičních zpěvných a důrazných melodií musela (minimálně ve třech případech) když ne nadchnout, tak alespoň plně uspokojit. Před šesti lety, když kapela začala tvořit svoje páté album, si sbalil fidlátka tehdejší pěvec Giacomo Mercaldo a zbytek kapely pak nejenže nesehnal jeho vhodného nástupce,..více

[recenze]

[30.07.2013]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

QUEENSRŸCHE - Queensrÿche

Ponechme stranou nechutnosti, kterým předcházel rozchod zpěváka Geoffa Tatea se zbytkem Queensrÿche poté, co se pěvec se zbylými členy popral přímo na pódiu. Je to už přece jen rok stará záležitost. Důležitější je, co se odehrávalo potom. Geoff Tate si ihned postavil svou verzi Queensrÿche, ponechal si původní jméno a vydal nepříliš vydařenou desku „Frequency Unknown“ s řadou najatých muzikantů. Zbytek hudebníků – tedy kytarista Michael Wilton, basista Eddie Jackson, bubeník Scott Rockenfield a druhý kytarista Parker ..více

[recenze]

[29.07.2013]

[Jan Skala]

[11 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

THE QUIREBOYS - Beautiful Curse

Tytam jsou doby, kdy londýnští The Quireboys platili za naprostou ostrovní senzaci, které se dostalo i šance dobýt Ameriku. Jejich debutová deska „A Bit Of What You Fancy“ s nezapomenutelnými hity jako „I Don´t Love You Anymore“, „Roses And Rings“, „Hey You“ nebo „Sex Party“ (u nás jí kdysi zprznil Citron jako „Sexbomby“) se dokonce dostala do amerického žebříčku, v domovské Anglii vyšplhala až na druhé místo a vypadalo to, že na ohromný úspěch je zaděláno. Přestože to tehdy kapela slízla od části kritiků, ..více

[recenze]

[27.07.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

DARK MOOR - Ars Musica

Skoro to vypadá, jako by se Dark Moor chtěli vrátit do doby vinylů a sami se se sebou natočili splitko. Jejich deváté album je totiž poměrně jasně rozdělené na dvě půlky – strana první upřednostňuje jejich svižně pohodový a silně melodický power metal, na straně druhé dominuje záliba principála Enrika Garcii v symfoniích, dramatičnosti a atmosféře. A pochopitelně, že tyhle dvě strany mince spolu tvoří velice hodnotný penízek. Který možná není na první poslech tak blyštivý, jako byla alba „Tarot“ a „Autumnal“,..více

[recenze]

[26.07.2013]

[Savapip]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

DEEP PURPLE - Come Taste The Band

Začátkem roku 1975 se zbylá čtveřice Lord, Paice, Hughes a Coverdale sešla, aby se poradila, co bude dál. Blackmore byl nenávratně pryč a nechtěl se současnou sestavou mít nic společného. Lord s Paicem se přikláněli k myšlence kapelu úplně pohřbít, kdežto Coverdale s Hughesem se namlsali úspěchem, a nechtěli o konci Deep Purple ani slyšet. Nakonec původní členy přemluvili a začala se řešit otázka prázdného kytarového postu. S kapelou zkoušel Clem Clempson z Humple Pie nebo Rory Gallagher,..více

[recenze]

[25.07.2013]

[Jan Skala]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

CARDIANT - Verge

Příjemný a nenucený poslech. To byla první poznámka, kterou jsem si napsal při seznámení s finskou power metalovou nadějí Cardiant. I s odstupem času je tato charakteristika pro desku „Verge“ asi nejvýstižnější. Slabé místo byste mezi deseti skladbami hledali opravdu těžko. Pokud máte rádi silné melodie a chytlavé refrény, třetí deska této šestičlenné formace je přímo pro vás.

Zpočátku jen musíte překousnout určitou podobnost s jinými ..více

[recenze]

[24.07.2013]

[Mikka]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

TRACII GUNS´ LEAGUE OF GENTLEMEN - The First Record

Poslední dobou budily aktivity Tracii Gunse spíše pobavený úsměv než respekt, který by si tento muzikant zasloužil. Už jen díky tomu, že stál na samém zrodu Guns n´Roses, kde jej na postu sólového kytaristy nahradil v roce 1985 Slash. Renomé si proto Guns získal až ve své kapele L.A. Guns, kde působil od svého odchodu z Guns n´Roses až do roku 2003, kdy s basistou Mötley Crüe Nikkim Sixxem založil průměrňoučký projekt Brides Of Destruction. ..více

[recenze]

[23.07.2013]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

REAPTER - M.I.N.D.

Možná, že kdyby se Metallica nebyla v roce 1991 po vydání svého černého alba odrazila od mantinelu a pokračovala přesně ve směru, vytyčeným touto deskou, mohla za pár let znít tak, jak Italové Reaper na svojí prvotině. Z jejich melodického, optimismem nasáklého (a někdy poměrně jemného) thrashe, důvtipně naředěného (sami Reapter používají ve svém promu výrazu kontaminovaného) heavy-power metalem stříkají chytlavé melodie, agresivní riffy i přitažlivá atmosféra. A Reapter to velice chytře..více

[recenze]

[22.07.2013]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

HERETIC - A Time Of Crisis

A tak se nám vrací na scénu další z pamětníků scény amerického syrového power metalu z osmdesátých let. Nicméně nečekám, že by znovuzrození kapely Heretic vyvolalo nějaké pozdvižení na hudební scéně. Jednak životnost téhle kapely v zaslíbených osmdesátkách trvala pouhé tři roky, ve kterých vzniklo dost kladně přijaté debutové album „Breaking Point“ (tehdy byl členem kapely mj. Mike Howe, který následně naskočil k Metal Church) a pak následovala třiadvacet let dlouhá pauza. Kytarista Brian Korban,..více

[recenze]

[20.07.2013]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

BLACKMORE´S NIGHT - Dancer And The Moon

Co vlastně čekat od nového alba Blackmore´s Night? Asi těžko něco jiného než renesanční folk rock, který má k Deep Purple daleko asi tak jako z Plzně na Měsíc. Ritchie Blackmore byl vždycky příznivcem středověkých hudebních variací, které sem tam implantoval i do hudby Deep Purple. Než se definitivně zbláznil do (o dvě generace mladší) sličné Candice Night, šlo to s ním ještě vydržet. Pak ale nechal uzdu své středověké fantazii řádně puštěnou a vznikl z toho hybrid Blackmore´s Night. Jasně, pochopitelné je, že po ..více

[recenze]

[19.07.2013]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]