U.D.O. - Timebomb

Rychle a zběsile. Rychle a zběsile. Rychle a zběsile. Ti, kteří ulítli na „Faceless World“, asi zůstali s hubou otevřenou zírat na to, jakou intenzivní vzteklinou se U.D.O. během třinácti měsíců, které od sebe dělí minulé a aktuální album, dokázali nakazit. Pokud na minulém albu U.D.O. definovali hranice měkkosti, ke které jsou schopni dojít, na „Timebomb to vzali (a vskutku řádně) z opačného konce a rozhodli se smést z povrchu zemského i toho posledního živáčka...více

[recenze]

[24.01.2013]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

FALEŠNÝ OBVINĚNÍ - Memory

Jako kapela dvou tváří na mě působí kladenská punkrockovka Falešný Obvinění. Když se kluci pustí do kritiky současných poměrů, jsou velice přesvědčiví, dospělí a přitažliví a člověk snadno pomine drobné šotky. Když se uchýlí k nezávazným tématům, jsou najednou jednou z mnoha obyčejných a jako vejce vejci podobných si (jasně, barva, velikost ani tvar ani u tohoto živočišného produktu nejsou přece stoprocentně identické) punkrockových kapel. A přitom jejich muzika, ať už jde o Jackyla a nebo Hyda..více

[recenze]

[22.01.2013]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

U.D.O. - Faceless World

Existenci kapely U.D.O. lze rozdělit na dvě období. Pochopitelně, že předěl mezi těmito dvěma fázemi se jmenuje Accept. A docela by mě zajímalo, kdyby dnes Udo udělal tlustou čáru a sepsal všechna pro a proti, která mu Accept za ta léta přinesli, kde by těch položek bylo víc. Budeme-li mluvit o nejúspěšnějším albu první fáze života U.D.O., albu „Faceless World“, určitě by v položce Accept přibylo jedno veliké plus – písňotvůrci Udo a Matthias (příspěvky Andyho Susemihla..více

[recenze]

[17.01.2013]

[Savapip]

[13 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

ASHES YOU LEAVE - The Cure For Hapiness

Předpokládám, že všichni příznivci melancholie a zároveň klasického modelu krásky a zvířete si ještě vzpomenou na chorvatskou bandu Ashes You Leave. Je pravdou, že ta v tomto tisíciletí ze svých dosavadních pěti desek vydala jejich pouhé dvě pětiny (a to ještě přelomovka „Fire“ vyšla dvaadvacet měsíců po startu nového milénia), ale rozhodně na doomovém poli nehrála jen druhé housle. Aktuálně se Ashes You Leave vrací na scénu s čerstvým (ehm, raději řekněme aktuálním…) ..více

[recenze]

[15.01.2013]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

U.D.O. - Mean Machine

A tak se Udo Dirkschneider definitivně osamostatnil. Jeho druhá zteč pod vlajkou U.D.O. se od té první odlišovala ve dvou, na první pohled zřetelných, bodech. Jednak se mu rozpadla sestava, se kterou natočil první desku, věrný mu zůstal pouze kytarista Matthias Dieth. Ovšem ulovit v Německu kvalitní náhradu zjevně není problém, vždyť jména jako Thomas „Bodo“ Smuszynski (Running Wild, Axel Rudi Pell), Stefan Schwarzmann (Accept, Helloween, Running Wild, …) ..více

[recenze]

[10.01.2013]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

TRIGGER - Neztrácím víru

Je to trochu jako z „bylo, nebylo“. Na jedné straně kapela, která natočí dvě desky, kritikou vysoce ceněné, a to nejen proto, že v jejích řadách funguje skvělý křikloun světového formátu. Na straně druhé šikovný zpěvák s charismatickým hlasem, který se vyloupl prakticky odnikud. A protože strana první se zásluhou zaneprázdněnosti svého slavného kolegy nemůže dostat na pódia, domluví se se stranou druhou na společných koncertech. Vzájemná chemie evidentně dobře funguje a tak by se dal čekat typický konec..více

[recenze]

[08.01.2013]

[Savapip]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

HAKEN - Visions

O anglických Haken se hovoří jako o nové senzaci na progresivní metalové (rockové) scéně. Není se ani čemu divit, protože jejich debut „Aquarius“ z roku 2010 je po umělecké stránce vysoce ambiciózní dílo, na kterém byste těžko hledali nějaké nedostatky. Osobně mi Britové v některých pasážích připomínají polský Riverside, většina posluchačů je spíše srovnává s velikány jako Dream Theater či Porcupine Tree. Je třeba ale říct, že i přes tyto zřetelné vlivy zní tato formace naprosto originálně. Dokáže však zaujmout i se svým druhým albem „Visions“? ..více

[recenze]

[07.01.2013]

[Mikka]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]

U.D.O. - Animal House

Je mnoho věcí, pro které lze Udo Dirkchneidera obdivovat. Já mezi ně řadím i skutečnost, jak se tenhle chlapík musí neustále vyrovnávat s tím, že je ustavičně na všech možných frontách přetřásán jeho minulý, současný i budoucí vztah k Accept. A je celkem fascinující (jistě, ono k tomu vydatně přispívá i to, že Udo dvakrát vystoupil z jedoucího rychlíku, aby se mohl vrátit do náruče mateřské kapely), že zřejmě snad už definitivní vyřešení téhle otázky trvalo čtvrt století. ..více

[recenze]

[03.01.2013]

[Savapip]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

KAMELOT – Silverthorn

Tak se mi zdá, že si pánové z Kamelot extrémně oblíbili zpěváky ze Skandinávie. Když Roy Khan opustil kapelu, nějakou dobu na koncertech vypomáhal Fabio Lione. Ačkoli zvládal vystoupení velmi obstojně, prostě to není hlas pro takovouhle kapelu a já se modlila, aby si vybrali někoho jiného, pokud možno s hlasem, který bude sedět do progu. Švédský zpěvák Tommy Karevik byl u Kamelot už delší dobu takovým mužem v pozadí, viděla jsem ho s kapelou zpívat jednu skladbu, a když jsem se dozvěděla o Khanově odchodu, jako úplně první jméno ..více

[recenze]

[03.01.2013]

[Ray]

[13 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]

PROXIMITY - Zero Point

Tak tohle je praktický případ toho, k čemu může vést škatulkování. Coby starého konzervativce by mě do svých sítí pražští Proximity tvrzením, že hrají metalcore či moderní metal jen těžko nalákali. Dokonce ani fakt, že tři pětiny kapely (v době nahrávání desky přesná polovina, neb již současný kytarista Petr Voháňka si v té době pouze hostovsky zasóloval) mají u svého jména i poznámku o působení u progresivců Dirty Game nevypadalo jako dostatečné lákadlo. Až okamžik, kdy na mě vykoukla ze schránky obálka..více

[recenze]

[02.01.2013]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

DRIÁK - Kam to saháš!

Spontánní živá energie, svérázně recesistické a občas důkladně potrhlé texty (podtrženo) s někdy velice překvapivou pointou a harmonika jsou největší devízou lánovských (převážně) punkerů Driák, kteří zakončení první desetiletky své existence slaví svým druhým albem, nazvaným „Kam to saháš!“. Proč převážně punkerů? Jak kluci konstatují v refrénu songu „Kravál kolem sebe“: „…hardcore, oi, punk, metal, ska, vždycky v srdci budem mít…“ a tomuhle tvrzení se dá beze zbytku věřit. ..více

[recenze]

[28.12.2012]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

KAMELOT – Poetry for the Poisoned

Po „Ghost Opera“ trvalo kapele tři roky, než přišla s jejím následovníkem. Bylo vcelku předvídatelné, že se dá cestou ještě větší epičnosti a teatrálnosti. Bylo jen otázkou, jestli se to napodruhé podaří lépe. Zároveň se zbylí členové museli vypořádat se situací, kdy po mnohaleté spolupráci odešel basák Glenn Barry. Byl nahrazen Seanem Tibbettsem, který rozhodně nebyl špatnou volbou – o jeho muzikantských schopnostech nelze pochybovat a naživo dodal kapele na akčnosti. A jak dopadla snaha na „Poetry for the Poisoned“? ..více

[recenze]

[27.12.2012]

[Ray]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

GOLDEN RESURRECTION - One Voice For The Kingdom

Před necelým půlrokem jsem si při psaní recenze na CHARLIE SHRED povzdechnul v naději nad tím, že Tommy "ReinXeed" Johansson světu opět ukáže něco ze svých skutečných schopností v projektu GOLDEN RESURRECTION. O takové zvěrstvo, jako je výše zmíněné album, se nejedná, ale o bombu zrovna tak ne. Jako hlavní důvod se mi jeví to, že Christian „Pohlreich“ Liljegren melodika Tommyho k autorským otěžím prakticky ani nepustil a nechal ho své kompozice pouze doplnit o neoklasicistní běhy, ..více

[recenze]

[26.12.2012]

[Hermes]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

DEFORMITY - When Tomorrow Comes

Když se jeden zahloubá do historie kaliningradské kapely DeformitY (tedy pouze za předpokladu, že onen šťastný jedinec je mimořádně jazykově zdatný, a nebo si, jsa dříve narozený, pamatuje ještě nějaké to slovíčko ze školní ruštiny), možná trošku zapochybuje o tom, že kluci mají jasno v tom, co vlastně chtějí hrát. V roce 1994, když začali společně notovat, věnovali se death metalu. Pak si dali dvouletou pauzu, aby se zkusili vypořádat s vlivy prog metalu a svou několikaletou..více

[recenze]

[25.12.2012]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

OPETH - Heritage

Švédská progresivní stálice Opeth si za dobu své kariéry vybudovala velmi silnou pozici. Mnoho hudebních kritiku, fanoušku, ale i kolegů z branže mají k jejich hudebním schopnostem velký respekt. V jejich sestavě byste těžko hledali někoho, kdo by svůj nástroj mistrovsky neovládal. Co člen, to záruka kvality. O to těžší je potom úloha recenzenta, protože pokud budeme objektivní, po technické stránce nejde Švédům nic vytknout.

Přesto se najdou tací,..více

[recenze]

[24.12.2012]

[Mikka]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

ANGELS FATE - :II

Ostravští Angels Fate by si vlastně zasloužili poklepat po rameni už jen za svojí vytrvalost a houževnatost. Seznam odpadlíků, kteří od roku 2004, kdy Angels Fate zahájili svojí činnost, kapelu opustili, by vydal na slušnou bojovou jednotku a zdá se, že nehodlá brát konce. Doba od zrodu prvního (a jediného) dema, se kterým Angels Fate neudělali do světa ani knoflíkovou dírku, až do vydání debutu zabrala šest let, samotné album vznikalo postupně od února roku 2010 a ve finále jej nazpíval hostující nečlen kapely. ..více

[recenze]

[21.12.2012]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

KAMELOT – Ghost Opera

Album číslo osm znamenalo pro Kamelot změny v sestavě. Kapela ještě o něco víc poevropštěla, když mezi sebe konečně opět přijali stálého klávesáka. Stal se jím Němec Oliver Palotai, klávesový mág, který už rok předtím s jednou americkou kapelou spolupracoval. S Circle II Circle nahrál desku „Burden of Truth“. Ještě předtím působil jako kytarista v sestavě Doro. Druhá změna se sice udála až po nahrání alba, ale byla významná – po sedmnáctileté společné pouti opustil řady Kamelot basák Glenn Barry...více

[recenze]

[20.12.2012]

[Ray]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]