Brazilská Angra byla vždy víc než jen obyčejná powerprogová kapela. Jako jedna z mála jihoamerických kapel se dostala do širšího povědomí veřejnosti jak v Americe, tak v Evropě a její počiny sklízely téměř vždy vysoká hodnocení jak v recenzích, tak u posluchačů samotných. Zároveň s tím se kapela mohla pyšnit puncem originality, odvíjejícím se od jejích kořenů, zapuštěných právě v brazilské kultuře. Jak pak může dopadnout fúze ..
Stvoření bilance roku 2014 pro mě bylo těžší, než během roků předcházejících, neboť jsem se přistihla, že ze současné metalové scény mě poslední dobou nic moc nového neoslovilo (a nejen proto také ode mě vycházelo méně článků). Daleko více jsem se zaposlouchala do kapel, kterým už buď odzvonilo, nebo se k tomu závratně blíží. Přesto se tedy mrkněme, co mě letos z novinek zaujalo nejvíc...
Není úplně obvyklým jevem přeplněná pražská Nová Chmelnice, ale vzhledem k tomu, že do tohoto malého klubu byli umístěni u nás poměrně populární němečtí Freedom Call, nebylo ve finále žádným překvapením, že se v klubu dalo sotva hnout. A i přes to, že hned následující den měla kapela další vystoupení ve Zlíně, účast fanoušků byla opravdu hojná. Není se tedy čemu divit, že u nás kapela hraje často a ráda...
Švédská čtyřka v čele s výraznou frontwoman s pilou v hrdle, provokativní Liv Jagrell, opět nezklamala. S předcházející deskou „Now And Forever“ nasadila kapela laťku setsakra vysoko a nový počin „Black Lotus“ ji sice přímo nepřekoná, ale k jejímu zdárnému přeskoku chybí jen titěrných pár centimetrů. Sister Sin si tím pádem můžou připsat na konto třetí chytlavé album, které se může zařadit mezi top na rockové, potažmo heavy metalové scéně...
Letošní ročník zimních „Mástrů“ byl jako stvořený pro milovníky melodiky a powermetalu. Téměř monotematický fest narušovalo vystoupení jen jedné žánrově naprosto odlišné kapely, ale melodiků nalákaných na Edguy, Van Canto, Bloodbound, kteří jsou u nás každou chvíli, se stejně letos sešel opravdu hojný počet. Spoustu návštěvníků přijelo ale především na americkou legendu Lizzy Borden..
Je tomu skoro přesně dva roky, co jsem s Johannesem Eckerströmem mluvila o tom, jaké by bylo jejich vystoupení v menším klubu (viz interview) a nyní konečně nastal čas se přesvědčit o tom, že skvělé i bez rekvizit a speciálních efektů, které jsou pro kapelu charakterističtější. Johannes měl pravdu, když říkal, že show by byla absolutně stoprocentní, protože vystoupení v miniaturní Modré Vopici byl naprostý nářez. Přesto budeme ale všichni rádi, ..
Zlínem se přehnala „slepá zuřivost“, v podání pětice Hoffmann, Baltes, Tornillo, Frank a Schwarzman. Důkazem toho, že reunion Accept prostě táhne, je, že sportovní hala Euronics sice vyloženě nepraskala ve švech pod návalem fanoušků, přesto návštěvnost koncertu razantně předčila loňský zimní MoR. Nejnovější album „Blind Rage“ dosahuje vysokých prodejních čísel, Accept na turné vyprodávají..
Deathstars v sobotu v Praze málem strhli MeetFactory. Jakkoliv jejich nejnovější deska „The Perfect Cult“ postrádá energii předešlých počinů, naživo má kapela energie na rozdávání a o tom se přesvědčil i poměrně velký počet návštěvníků, zavítavších na pražský koncert těchto Švédů. Atmosféru jako tuhle sobotu už jsem na koncertě dlouho nezažila a nejen kapela, ale i fanoušci, kteří neúnavně povykovali a pařili celý koncert..
Jako by s odchodem Cata a Bona ze sebe Deathstars něco ztratili; chtělo by se mi říci. „The Perfect Cult“ se sice svým způsobem opět vrací ke kořenům, ke stylu započatému na geniální prvotině „Synthetic Generation“, ale nejen, že neoplývá kdovíjakou řízností nebo temnotou, jako tomu bylo v počátcích, ale postrádá i ten glamový punc z „Night Electric Night“..
Koncert skvělý avšak účast nemastná. Tak by se opravdu daly definovat vystoupení kapel, které zrovna nejsou protlačovány labelem a protěžovány médii a s prominutím na vás nevyskočí z každé otevřené konzervy. Fanoušci jsou pak také poslední dobou hodně vybíraví, protože mají z čeho vybírat. Koncertů se pořádá mrtě a kapely se opakují jak na běžícím páse. A co se týče Slovenska, bývá to snad s publikem ještě horší než u nás. ..
Patnáct let od prvního alba a deset let od vydání přelomové desky „Nattföd“ přimělo Finntroll vyrazit na oslavné turné právě k druhé zmiňované události. Ačkoliv z původních členů zůstávají v kapele pouze tři, každá nová deska dává znát, že jsou Finntroll rok od roku v lepší formě a je to vidět i na jejich vystoupeních. Jen škoda, že pražský koncert připadl na pondělí a tudíž návštěvnost nebyla ani zdaleka taková, jakou by si kapela..
Když jsem před lety viděla Kissin‘ Dynamite poprvé na Masters of Rock, bylo jejich zpěváku Hannesu Braunovi pouhých sedmnáct let, ale už tehdy se po pódiu pohyboval s grácií a naprostou profesionalitou. Jejich show a chytlavé melodie se mi dostaly pod kůži a tak jsem jen v očekávání sledovala jejich vývoj. Nakročeno měli dobře a to, že mají šanci stát se úspěšnou kapelou je vidět na každé jejich následující desce. I oproti předešlé „Money, Sex And Power“, (kde už kluci zněli mnohem vyspěleji..
Dánové Malrun, kteří by se žánrově mohli řadit do stejné skupiny jako např. Alter Bridge, se sice v nedávné době rozešli s původním vokalistou Jacobem Løbnerem, ten se ale přesto ještě podepsal na nejnovější desce nesoucí název „Two Thrones“. Novinka je o poznání metalovější záležitostí, než její předchůdkyně, méně progresivnější a spíše přímější. Stále ale na ní najdeme stopy moderního „mainstreamového“ západního rocku, jako tomu bylo na „The Empty Frame“. ..
Že se v televizních pořadech, které hledají talenty, nikdy neurodí nic dobrého? Možná to platí u nás, nikoliv ale ve Švédsku. Od té doby, co vítěz soutěže Idol 2009 Erik Grönwall nastoupil za mikrofon u rockerů H.E.A.T., šla kapela nejen neuvěřitelně nahoru co se týče vlastní tvorby, ale také co se týče celé hair/glam/aor/hardrockové světové scény. A s novinkou „Tearing Down The Walls“ potvrzují H.E.A.T. nadupanou formu, kterou prokázali již na předchůdci „Address The Nation“ a sbírají nejvyšší hodnocení v recenzích jedno za druhým...
V pořadí třetí deska řeckých hardrockerů Outloud, kteří se pyšní v sestavě jednou z hvězdiček power progresivních Firewind, Bobem Katsionisem, přináší i změny v line-upu. Přestože se v sestavě objevuje nový bubeník, na „Let’s Get Serious“ se paliček ujal host navýsost povolaný, George Kollias, a je to především jeho zásluhou, že alespoň některé aspekty alba šlapou jako hodinky. ..
Člověk bez zkušeností by nikdy neřekl, že za prvé může vůbec vzniknout něco jako metalová a-kapela, a za druhé, když už tedy něco takového vznikne, dokáže to rozpoutat nevídaný kotel. O tom, že je obojí možné, nás Van Canto už pár let úspěšně přesvědčují. A jejich sobotní zastávka v Praze s německými folkovými kolegy z Winterstorm vše jen utvrdila. Kapela, ve které kromě bubeníka působí už jen a jen „zpěváci“, kteří imitují hudební nástroje svými ústy a plícemi, se ne bezdůvodně ..
Norové Malice In Wonderland se svou stejnojmennou debutovou deskou vpluli na scénu jako celkem průměrně znějící gothic rocková kapela s podmanivým vtíravým vokálem. Ačkoliv měla tehdy kapela našlápnuto dobrým směrem, po prvotině se na dlouhou dobu odmlčela, aby po osmi letech přišla s nástupcem, nesoucím jméno „The Royal Brigade“, o poznání originálnějším a vyspělejším, přesto neztrácejícím temnější atmosféru...
Ještě nedávno jsem měla pocit, jako kdyby byla postava Udo Dirkschneidera u nás lehce podceňovaná. To ale vyvrátil fakt, že se tu letos během jednoho turné se svými U.D.O. zastavil hned dvakrát, zlínský páteční koncert vyprodal a i pražské Meet Factory pěkně zaplnil, přesto, že show padla na čtvrtek. ..
Stvořit bilanci je pro mě vždycky velmi těžký úkol. Nevím, zda je horší, když se sejde spoustu dobrých desek, které chcete všechny procpat na první příčky, nebo máte spoustu slušných desek, ale nejraději byste je všechny daly až pod čáru. To se letos stalo mě. Jen první dvě pozice považuji za opravdu směrodatné. Od trojky dál už to byl boj o místo a nerozhodnost, koho kam zařadit. Ale nakonec se povedlo..
Recenzi bych uvedla téměř reklamním sloganem: Deals Death jsou temnější a chytlavější, než kdy dřív. A to i přes to, že se z lehkého melodického deathu posunují více do (stále silně melodického a řekněmě „moderně melodeathového“) blacku s výbornými klávesami. Album šlape velmi svěže, už od začátku sypou mladí Švédové jednu pecku za druhou, a i když obdobně znějících kapel najdeme na trhu nepočítaně, s novinkou ..
Letošní zimní Mástr se opravdu vyvedl a to i přesto, že se díky návštěvnosti přesouval ze stadiónu Luďka Čajky zpět na Euronics. No, minimálně pro mě to bylo vítanou událostí, protože stará dobrá Euronics (pro mě stále Novesta, i když už se tak dávno nejmenuje), je daleko příjemnějším místem a zimní MoR tam má dlouholetou tradici. Výběr kapel se tentokrát skládal převážně z lehce tvrdších (melo-deathových) formací, mezi něž se vpašovali Kamelot a ReVamp, a společně utvořily zajímavý konglomerát...
Skladatel, producent a hlavně zpěvák, který před lety vystřídal na postu pěvce Andrého Matose v nejznámější brazilské melodické kapele Angra, to je Edu Falaschi. Ten si v roce 2006 založil vlastní, tehdy ještě projekt Almah, ve kterém chtěl realizovat své osobní nápady a zpívat v polohách sobě vlastním. Pávě díky tomu, že už nedokázal uzpívat vysoké tóny, které byly pro Angru tolik příznačné, nakonec tuto fenomenální formaci nadobro opustil, a z projektu Almah (na jehož prvotině se přičinili..
Zapomeňte na Oomph! a na Rammstein.
Gothic/industriál patří v Německu k poměrně populárním metalovým žánrům, navíc němčina k tomuto žánru nečekaně pasuje, a právě ve svém mateřském jazyce své písně Unzucht prezentují. Drsná hrdelní němčina elektronickou muziku dokáže patřičně okořenit a ve spoustě případů působí lépe, než kdyby obdobné kapely nahrávaly své desky v angličtině. Hlas zpěváka Daniela Shulze ..
Finská lovemetalová formace se po pěti letech ukázala v Praze ve skvělé formě. Velký sál Lucerny je navíc přesně takový prostor, který se k atmosféře této kapely hodí, ačkoliv akusticky silně topil kytaru, pokud nehrála sólo. HIM mají za sebou strmý vzestup i nesčetně problémů, ale za poslední roky profesionálně dospěli a na živých vystoupeních je to opravdu znát. Navíc už pětice Finů netáhne jen mladá děvčata (která ale ovšem stále obsazují první řady) a tak se v Praze na HIM dostavilo pestré publikum, ..
Ještě nedávno to vypadalo, jako kdyby kapely, které se pohybují na scéně už dlouhé roky (tedy kromě opravdu těch velkých hvězd, co vyprodávají stadióny), koncertování začínalo nudit a zmáhat, v poslední době je to však naopak a skupiny, které byly populární hlavně v osmdesátých a devadesátých letech, se opět hlásí o slovo, aby pomyslně nakopaly zadek mladším kolegům. A tentokrát to byli Pretty Maids a Pink Cream 69, kteří předvedli, jak vypadá vynikající show...
Kalmah patří mezi ty kapely, které můžeme považovat za sázku na jistotu. Kombinace atmosferického blacku, melodického deathu, folkového koření a fenomenálních kláves – to jsou Kalmah ve své nejhlubší podstatě. Díky tomu přichází prchavý moment naprostého šoku při zmáčknutí tlačítka play u titulní písně na „Seventh Swamphony“, která v prvních chvílích zní jako kombinace Satyricon se Sabaton a Septicflesh. Naštěstí tento šok záhy střídá dobrý pocit z opět velmi kvalitně vyvedené desky přesně dle šablony od „Kalmah“...
Finská Manzana s velice charismatickou zpěvačkou v čele nikdy nevypadala na kapelu, která by si šla tvrdě za úspěchem, ale naopak jako parta lidí, dělajících muziku, která je baví a protože je baví. Neznamená to ale, že by se nesnažili o pokrok a tak s každou novou deskou přicházejí s mnohem vyspělejší tváří, což se projevuje i na novince „Toy Machine“ napěchované jednou lepší skladbou než druhou. Zároveň ale i přes čím dál tím zlepšující se produkci, si ponechávají jakýsi nádech „garážového soundu“, ..
To by nebyl Snowy Shaw, aby vydržel chvíli v klidu. Tato zvláštní švédská ikona působila v nespočtu kapel a projektů ať už jako zpěvák, bubeník, či téměř jakýkoliv jiný instrumentalista. V poslední době jsme ho zaznamenali předně za bicí soustavou švédské „elitní jednotky“ Sabaton, v nově vzniklé kapele Mad Architect se ale opět ujímá mikrofonu a bubny přenechává osobě nesoucí jméno Sven Lindsten. Pojďme se tedy podívat, jak mu to u mikrofonu svědčí a co metalové scéně temněji laděná kapela Mad Architect může nabídnout...
Obyčejný člověk by neřekl, co dokáže kvalitní produkce. Obzvláště, pokud se vaše kapela dostane do spárů osoby nesoucí jméno Sascha Paeth. To se pak není čemu divit, když se z vcelku průměrné (což je vlastně docela diskutabilní, protože i předešlé album „Rebirth“ nabízelo pěknou estrádku hitových skladbiček) hevay, či powermetalové kapely stane kvalitní kapela, která má co nabídnout, ať už se jedná o hitovost refrénů,..
S každým novým albem přinášejí HIM do sebou pojmenovaného hudebního subžánru „love metal“ něco nového. Každá nová deska zní jinak než předchozí, snad vyjma prvních dvou. A stejně je tomu i s novinkou „Tears On Tape“, na kterou frontman Ville Valo sliboval natřískat silné skladby, ve kterých se kapela vrátí nejen ke svým kořenům, ale také zabrousí do vod svých dávných inspirací, jako jsou kupříkladu Black Sabath...
Finntroll dozajista patří mezi ta jména, která přijdou na mysl jako první, když se řekne pagan, či folk metal. S novinkou „Blodsvept“ se po dvou albech pomalu vynořují z temnějších a blackovějších vod, do kterých se potopili na „Ur Jordens Djup“ spolu s nástupem nového mladého zpěváka Vretha střídajícího Wilsku, během jehož působení v kapele vznikl nejznámnější hit „Trollhammeren“. Novinka „Blodsvept“ právě daleko víc..
Geminy jsou mladou italskou progresivní kapelou a „The Prophecy“ jejich debutovým albem. Z čehož vyplývá, že se buď mohou řadit mezi ty kapely, jež svým debutem posluchače naprosto rozsekají, nebo naopak začnou jen pozvolna a až čas ukáže, nakolik se dokáží vypracovat. Vzhledem k tomu, že ani jeden z členů nepůsobil v žádné významnější kapele, neměli asi toliko zkušeností s tím, aby dokázali stvořit něco, co by ohromilo. Zároveň ale „The Prophecy“ není ani vyložený brak, který by úplně nestál za poslech. ..
Protože ze Zlína do Bratislavy to je téměř co by kamenem dohodil, okouknout tedy další zastávku kapel Stratovarius, Amaranthe a Seven Kingdom byla vcelku jasná volba. Bratislavský Majestic sice nebyl tak natřískaný jako zlínské MoR Caféčko, ale přesto se zjevně i u slovenských kolegů těší tyto, minimálně dvě prvně zmiňované kapely, velké oblibě, protože nakonec v klubu téměř stála hlava na hlavě a atmosféra byla příjemně hustá. Nevím, jak tomu je v Majesticu za jiných koncertů, ..
Řekla bych, že zajít se podívat na Hellish tour je pro každého fanouška, který kdy měl alespoň trochu rád Helloween, či Gamma Ray, téměř povinností. Tyto dvě ikony okupující společně jednu stage patří mezi zážitky, které by prostě měly být spatřeny. Vzhledem k tomu, že s hlasovými možnostmi obou, Hansena i Derise, je to v posledních letech jako na houpačce, pochopitelně jsem se obávala, jak na tom budou a rozhodně jsem nečekala, že strávím večer polemikou, jestli náhodnou Deris nezpívá na playback, ..
Nedávno jsme na těchto stránkách mluvili o euforii spojené s poslechem hudby a já po zkušenosti s prvotinou švédsko-dánské partičky Amaranthe a vypuštění jejich nového singlu „The Nexus“ do světa trochu očekávala, že s poslechem nového alba se přesně tato euforie dostaví. Jenže spolu s euforií chodí ruku v ruce i jiná emoce, které se říká zklamání a přesně ta vystřídala onu euforii poté, co nová placka, taktéž nesoucí název „The Nexus“, dohrála do konce. Jenže… ! Stačilo si ale poslechnout novinku po druhé, po třetí…..
Kde jsou ty doby, kdy u nás kapela Sabaton, sice populární, ale ještě ne v takové míře, hrála v klubech jako MoR Café, či KD Šeříkovka? S každou další zastávkou každý další rok se koncertní místa pro tuhle skvadru nafukují a nafukují a letos jsme se tedy dočkali toho, že se čím dál úspěšnější Sabaton v čele se sympaťákem s českými kořeny Joakimem Brodénem objevila ve dvou halách a jednom, alespoň podle vzhledu, kulturáku. A naše redakce se na dvou z těchto zmiňovaných zastávek ..
Na každou novou desku Hardcore Superstar se těším jako děcko na vánoce, a ještě se mi nestalo, že bych po jejím poslechu byla někdy vyloženě zklamaná. Hardcore Superstar vždycky dokázali vyprodukovat kvalitní dávku pořádného rock‘n‘rollu, ať už v dobách „It’s Only Rock‘n’Roll“, tak daleko později, kdy začali přimíchávat do své hudby i špetky z tvrdíšch žánrů. A ani tentokrát se nestalo, že by sešli z cesty, protože „C’mon Take On Me“ nabídne zmlsanému posluchači vše, co od divokých rockerů jejich formátu očekával. ..
Nevím jak vám, ale mně se větší část dosavadní diskografie (vyjma předešlého díla) finských melo-deathařů zdála tak žalostně průměrná, že mi pořádně nestála za poslech, když se ale ke mně donesla chvála na nejnovější desku „Beyond,“ řekla jsem si, že to tedy zkusím, a už během prvního protočení jsem musela uznat, že se Finům tentokrát povedlo natočit neřkuli epické dílo.
S projektem The Magnificent se ponoříme do vod melodického rocku, který začíná být znovu čím dál populárnější, a byla by tedy škoda nezaměřit se na jeden z jeho milníků, byť album nesoucí stejný název jako samotný projekt, tedy „The Magnificent“, spatřilo světlo již v roce 2011. Je tomu už pár let, co se společnost Frontier Records rozhodla, jak sama uvádí, díky popularitě osmdesátkového rock´n´rollu tehdy především ve skandinávských zemích, stvořit veledílo. Finský kytarista a producent Torsti Spoof ..
Stvořit letošní bilanci byl pro mě opravdu náročnbý proces. Kapely sice vydávaly jednu skvělou desku za druhou, přesto mě žádná neuchvátila natolik, abych ji hodnotila bodování nejvyšším, takže obsadit prvních pár příček byl opravdu oříšek a zároveň podělit všechny ostatní pozice dalšími skvělými deskami, kterých naopak vzniklo nesčetně. Takhle prosím vypadá to, co mě letos zasáhlo nejvíce...
Švédské bandě Avatar se konečně objevila poslední deska "
Možná je to tím, že už tenhle žánr neposlouchám v nějakém větším měřítku, ale poslední dobou se mi stává, že kdykoliv narazím při recenzování na placku, která má něco společného s melodickým, či moderně melodickým deathmetalem, jsem obvykle příjemně překvapená. A stejně tomu tak bylo, když jsem s počáteční nedůvěrou tiskla play u prvního songu slovinské kapely Inmate. Ona nedůvěra pravděpodobně pramenila ze země původu této pětice, neboť Slovinsko je sice zemí, ve které se koná jeden z údajně nejkrásnějších ..
"Co deska to změna", to je heslo, kterým se Bloodbound řídí už od svých začátků. A ačkoliv se původně jednalo o post zpěváka, pár stylů už si také ozkoušeli. Od powermetalu na „Nosferatu“, „Book of the Dead“, či posledním „Unholy Cross“, kdy dokazovali, že v těchto vodách jsou opravdu osvědčenými plavci, až ke koketování s progem na „Tabula Rasa“, jež měl na svědomí bývalý zpěvák Urban Breed, jehož vokál ke kapele seděl jako zadní partie těla na hrnec. ..
Deals Death z metalového města Göteborgu mají místy Bodomovský sound. Rychlost, melodické linky, kytarové vyhrávky a občas pěkně zběsilé bicí přesto nezní jako kdyby Finůpm z pera vypadly, i když se jim silně přibližují. Nejvíce tomu tak je ve skladbách „Eradicated“ – jejíž úvod a mezihry znějí velice bodomovsky nebo ve „Fortified“. Není se vůbec čemu divit, neboť na předchozím debutním albu těchto Švédů si zahostoval i finský kytarista a právě ex člen..
V pořadí teprve druhé album mladé nadějné kapely Thyreos by na první poslech mohlo znít jako kdejaká powermetalová řadovka, to by to ale nebyli Švédi, aby si nezahráli na hudební kuchaře experimentátory, a nepřimíchali do tohoto žánru vlastní kořeníčko. „I Don´t Live To Fail“ se tak klidně může zařadit mezi ty lepší (nejen) švédské powermetalové nahrávky letošního roku.
Je tomu již čtyři roky, co se charismatický Wednesday 13 objevil se svými kumpány v Praze, aby rozdováděl publikum v rytmech své hororové punk rock show. A nutno podotknout, že se do Nové Chmelnice vrátil se vší parádou.
Sister Sin jsou ozdobou současné rock´n´rollové scény, zaměřené na klasiku ála osmdesátky, začátek devadesátek a dovoluji si říct, že tohle je ten správný směr pro současný rock´n´roll - zavání nejen dobami minulými, avšak je oblečen do moderních, na míru šitých šatů.
Malrun rozhodně nejsou kapelou na první poslech, navíc se těžko škatulkují, jelikož v jejich spletité hudbě nalézáme rozmanité množství kombinací a stylů, ačkoliv sami sebe řadí jednoduše mezi melodický hardrock. V zastoupení je zde například onen hardrock okořeněný progressivními prvky, či moderní až metalcorový sound s klasickými riffy a posluchač, jestli hledá nějaká připodobnění, může slyšet stopy kapel jako In Flames nebo Opeth. Některé skladby, či linky zase zavání inspirací přejatou zpoza oceánu, kdy je cítit onen typický americký nádech..
Turné s prozaickým názvem „European progressive assault“ v čele se špičkovými showmany Leprous opravdu dostálo svého jména, protože kapely vzaly Prahu útokem. Perfektně vybavení dokonce svým vlastním pultem, který sice zabíral podstatnou část maličkého Exit-usu, ale zato dopomohl k výrazně lepšímu zvuku, než jaký bývá v tomto klubu zvykem, si na defacto první společné zastávce dokázali muzikanti excelentně poradit nejen s omezeným prostorem a po precizních přípravách, ..
Melodický death metal má co nabídnout i z jiných, než severních koutů Evropy. Pozor! Debutové album kapely Unchained z Francie je toho zcela jasným důkazem. Klasický brutální death metalový bublající vokál smíšený místy až s blackově ječivými pasážemi, nebo lehce uvolněnějšími party ala Laiho či Fridén doplňuje podmanivou nálož místy melodičtěji a místy brutálněji stavěných skladeb...
Engel pěkně rozhicovali maličkatý klub Kain a připravili pro fanoušky energickou a zábavnou show! Jakkoliv v posledních letech stoupá popularita moderního metalu a především toho švédského, u nás se zatím ještě příliš neuchytil. To také dokazovalo, že švédská formace Engel vystoupila v pražském Kainu, který patří k těm nejmenším, kam se dá kapela vůbec namačkat. Fanoušci ale dorazili, i když v nepříliš početném zastoupení, což kvůli prostorám klubu nikterak nevadilo a užili si dvě vynikající vystoupení ..
Grave Digger nás na své nové placce vrhli do říše mrtvých a na nás je, abychom se z ní zase vysápali ven. Pánové opouštějí skotský koncept a rozhodují se zúročit téma řecké mytologie. Pokud se nám podaří přeplavat řeku Acheron, chcete-li Styx, vzhledem k tomu, že úvodní song a převozník „Charon“ svou práci neodvádí zrovna dvakrát pečlivě, dostaneme se tedy svým vlastním úsilím do podsvětí. Jenomže novinkové album „Clash of Gods“ s námi nějak neputuje a my ho tak ze břehu vidíme proplouvat líným tempem ..
I další den slunečné počasí pořád drží, což velmi oceňuji, neboť bych nerada namísto příjemného posezení na travnatém kopečku, které Ray zmiňovala na úvodu předešlého čláku, absolvovala „Hry bez hranic“ nebo „Takeshiho hrad“ v podobě šplhání se na nezdolnou bahnitou stěnu, sjezd po neméně bahnité skluzavce anebo nedej bože zápasy v blátě… Každopádně pátek pro nás hudebně začínal znovu švédsky a to sympatickou mladou melodicko-deathmetalovou formací Deals Death z metalového města Göteborgu..
Že Řecko a glam nemají zdánlivě nic společného? Na první, možná i druhý a třetí pohled by se to tak opravdu mohlo zdát. Řecká scéna je u nás především známá v pojmech jako Septic Flesh, Rotting Christ, či Firewind, ale zkuste mi jmenovat alespoň jednu řeckou rock´n´rollovou kapelu… Možná vás napadnou takoví Outload pod taktovkou Boba Katsionise již z výše zmíněných Firewind, ale co se týče hairmetalu jako takového, minimálně já bych široce známé kapely dokázala spočítat ..
Po tříletém čekání se německá parta Drone vytasila s novým albem, které slibuje pěkný nářez šťavnatých řízných skladeb se silným metalcorovým podtextem. „For Torch And Crown“ se může směle zařadit k tomu nejlepšímu, co z pera Drone prozatím vyšlo.
Delain nejvíce sluší hitovky.
Vypadá to, jako kdyby bylo Holandsko kolébkou kapel, které mají v čele charismatické zpěvačky. Nejinak je tomu právě i u Delain se sympatickou Charlotte Wessels, jejíž kvality nespočívají jen v příjemném vzhledu (jako u některých), ale i v hlasovém projevu, který možná není kdovíjak rozsáhlý, či zvláštně zbarvený, za to ale položený do zpěvavé tóniny, která se dobře poslouchá..
Že je Švédsko kolébkou moderních žánrů metalu, o tom žádná. Navíc je tato škatule defacto ničím neohraničená, ale kapely, co do ní spadají, se obvykle prezentují melodickým deathmetalem mixnutým různými příkrasami, jako je clean vokál, ženský zpěv, electro sound, trocha těch industriálních prvků apod. A mezi tyto kapely patří i Engel z Gothenburgu, či chcete-li Göteborgu a jejich nová deska „Blood Of Saints“, která přímo navazuje..
(anglická verze)
Mladíčkové z Kissin Dynamite nám dospěli a v jistém smyslu tak trochu zvlčili. Zdá se to jako včera, kdy blonďatý sedmnáctiletý Hannes Braun poletoval (nutno podotknout už tehdy velmi ostříleně a profesionálně) po pódiu Masters of Rock 2009, ale přitom už od té doby uplynula spousta času, a hlavně v tomhle věku je to opravdu znát. Mladá kapela, která se hodně vzhlížela a odrážela od klasických velikánů jako Iron Maiden, AC/DC apod., pokročila trochu jiným, víc rock´n´rollovým..
Dva koncerty během jednoho turné si v Čechách dovolí málokterá kapela. Většinou, když se jedná o populární bandu, která přitáhne víc akcechtivých fanoušků, se uspořádá jeden koncert ve větších prostorách, ale co se týče Primal Fear a Brainstorm, dvě klubové show skýtající komorní atmosféru se ukázaly jako velmi dobrý tah. Sice pražský Matrix nebyl vyprodaný, tak jako předešlý den MoR Café, ale i tak se v neděli večer dostavilo dost lidí na to, aby všichni účinkující neváhali předvést stoprocentní výkony..
Co deska, to změna. Tak by se dala charakterizovat tvorba švédských Avatar. S prvními dvěma alby si pánové slušně rozešlápli cestu v melodickém death metalu, na třetí studiové nahrávce toto okořenili trochou rock´n´rollu a jinými melodičtějšími odnožemi metalu, což jim velice slušelo, a na novince se tentokrát pouštějí do vod značně temnějších, kdy některé pasáže koketují například i s blackmetalem. Nikterak však neubrali na melodičnosti a i přes tvrdší a náročnější pasáže, přinášejí Avatar na albu „Black Waltz“ zajímavé..
The Unguided jsou splněným snem fanoušků Sonic Syndicate a moderního metalu, kde oba ex-zpěváci Soníků opět spojili své síly. Vlastně by se dalo říct, že se The Unguided stávají logickým nepřímým pokračováním Sonics, neboť za nástroji se nachází i další členové známé kapely. Za kytaru se postavil Richardův bratr Roger a k bicím usedl i John Bengston, takže nakonec jedinými změnami v sestavě je nový basák Henric Carlsson a to, že druhou kytaru zároveň s čistým vokálem obsluhuje Roland Johansson, jehož návrat..
Svěží moderní melodický deathmetal bořící typická finská klišé. To jsou mladíci Tracedawn se svou již třetí fošnou, na které se ale objevilo hned několik změn. Předně v sestavě kapely, kdy mmnohé potěší návrat na scénu bývalého zpěváka Amoral, Nika Kalliojärviho. Což už samo o sobě svádí k myšlenkám na změnu stylu kapely, která opravdu nastává. Nečekejme však, že by se z Tracedawn stali noví Amoral. Kapela sice využívá zkušeností a potenciálu nového zpěváka a přiklání se k poněkud tvrdším tónům, ..
Redaktorská bilance je někdy pěkně náročnou záležitostí. Musíte se rozhodnout, co vybrat a co odložit, jaké dát deskám či zážitkům pořadí a jestli hodnotit spíše objektivně, nebo subjektivně... ale nakonec každý z nás většinou hodnotí srdcem a tak tedy zde představuji moje top desky, koncerty, písně, debut roku a propadák, dle mého osobního nejlepšího možného uvážení. A doufám, že v roce 2012 těch zážitků a desek, do kterých s radostí investuji, bude jen přibývat...
Poslední dobou se mi zdá býti kapacita hudebních klubů poněkud přeceňována. Dost často se mi totiž stane, že se ocitnu na koncertě, kde už v sále pomalu není k hnutí a přitom se u vstupu dál vesele prodávají vstupenky. Tímto chci podotknout, že dost překvapivě uprostřed pracovního týdne se najde dost lidí, kteří se vydají do pražského Retro Music Hall kvůli Amorphis a klub zaplní k prasknutí, což tak trochu nutí k zamyšlení, proč potom lidé nechodí dokonce i v pátek na koncerty stejně kvalitních kapel...
Melodický death metal už nějakou dobu není mým šálkem čaje, ale výjimka potvrzuje pravidlo a co se týče Finů Before The Dawn, musím uznat, že deska „Deathstars Rising“ se mi opravdu dostala pod kůži. A to dokonce přes to, že nejsem fanouškem jejich předchozí tvorby a ze starších alb si poslechnu všehovšudy dvě písničky. BTD se nedávno představili i u nás ve společnosti dalších dvou finských kolegů a ačkoliv jsem osobně na koncertě chyběla, doslechla jsem se samou chválu ..
Na konec světa a ještě dál. Tak by se dal nazvat páteční velmi multikulturní zážitek v pražském (vážně jsou Klánovice ještě Praha?!) klubu Black Pes, kam se nejlépe dostanete vlakem a v noci nemáte pořádnou šanci se dostat domů. Ale vidět pohromadě kapely z přirozeně znepřátelené kultury, a navíc hrající vynikající muziku, za to stojí. Dokáže si průměrný Evropan představit příslušníka židovské komunity, jak si v poklidu vypije pivo s muslimem? A že s ním stráví několik týdnů v jednom autobuse? ..
Norsko je nejen vyspělá země s nádhernou krajinou a pohádkovou historií, ale je také plná Norů (ne, vážně?). Šílených Norů, a to v dobrém i špatném smyslu tohoto slova. Pokud jde o norskou muziku, velmi často můžeme narazit na naprostý klenot. A za takovýto nablýskaný a pořádně obroušený a opracovaný diamant bych směle označila novou desku progresivců Leprous s názvem "Bilateral" a svérázným netypickým obalem, podle kterého by jen málokdo usoudil, že se jedná o metal...
Na industriálním metalu je něco zvláštního. Někdy se stane, že prvky, které dělají industrial industrialem jsou si až neuvěřitelně podobné, i když výsledný efekt je nakonec jiný. Při prvním poslechu Dominanz jsem tak zažívala pořádný pocit deja-vu, aniž bych tušila, kterou kapelu mi vlastně připomínají a zda vůbec nějakou konkrétní.
Zombíci Hammerfall v neděli ve Vltavské ukázali, že na pódiu to pořád dokáží rozjet jako zastara a že se úroveň jejich koncertů od roku 2009 zvedla. Ačkoliv pro mě osobně je jejich poslední album nesnesitelné, o jejich live show už to říci nemůžu. Přes to, že neděle večer není pro mnohé nejlepší termín koncertu, fanouškovská základna je u nás dostatečná na to, aby Vltavská nezívala prázdnotou...
Sobotní večer přilákal do zlínského MoR Café pěknou řádku fanoušků industriálního metalu, ale také fanoušků Hypocrisy, a to nejen z Čech, ale i od našich severních sousedů. Jak by ne, když „Caféčko“ hostilo právě Petera Tägtgrena s jeho projektem Pain, který zná snad každý, co jenom k industriálnímu metalu přičuchl, s dalšími dvěma doprovodnými kapelami, krajany Engel a finskými perverzáky Turmion Kätilöt. Právě tito se na scéně objevili jako první...
Tak jsme mu to zase spolkli i s navijákem. Tak by se dal jednou větou hodnotit čtvrteční koncert Edguy v KC Vltavská. Po nejnovějším albu „Age of The Joker“, které je možná v Čechách v top 10 žebříčku, ale pro mě je to jednoznačně nejhorší deska, a navíc poté, co museli kvůli Tobiho infekci zrušit pár koncertů, předvedli Edguy vystoupení, jaké bych rozhodně nečekala. Prokletá KC Vltavská, jedna z našich nejoblíbenějších saun, možná nebyla ten večer vyprodaná, přesto se průchod přes koncertní sál ..
Přiznám se, že když jsem si album chtěla poprvé pustit, zvládla jsem jenom první dva songy a pak jsem ho musela na dlouhé týdny odložit, než jsem se odvážila ho opět rozběhnout. K poslechu mě nelákal ani laciný singl „Dirty Woman“, který mě naopak spíš odpuzoval. Kam dal Peter Tägtgren rozum a snahu o to dělat něco umělecky zajímavého? K novému pokusu o poslech „You Only Live Twice“ mě dost překvapivě přiměla Gojira..
Hledáte něco nového, neotřelého, něco, co tu ještě nebylo? A slyšeli jste už o pianometalu? Pokud ne, zkuste si představit, že úplně vypustíte kytary a místo toho si pořádně vyhrajete s klavírem, basou a bubny. A tady to máme – pianometal, styl založený právě na piánu. Přijde vám metal bez kytar bizarní, či nemožný? Omyl, In Legend, o kterých budu mluvit níže, vyprodukovali desku, která nejen, že zní jako metal, je navíc velmi originálním a povedeným exemplářem. Představuji vám zde „Hand Hammered Piano Craft“:..
Proč se stává, že některé průměrné, či podprůměrné kapely mají v našich knihovnách svoje místo a půlka české metalové společnosti alespoň ví, že existují a jiné, dokonce lehounce nadprůměrné, v našich vodách jenom proplouvají bez povšimnutí, popřípadě se k nám ani nedostanou? Právě takovýmto případem celkem dobře poslouchatelné kapely, kterou (doufám, že pouze zatím) u nás ještě moc lidí nezná, jsou Švédové Disdain, na které jsem nedávno dostala tip. ..
V podání Avatar získává melodický death metal úplně jinou úroveň. Stejnojmenné album vyšlo sice už v roce 2009, ale do širšího povědomí středoevropanů se kapela dostala víceméně až letos, kdy podpořila na turné Stratovarius a Helloween. Já měla tu čest je vidět už podruhé a jak už jsem se zmiňovala v reportu z 
V poslední době se okolo téhle dánsko-švédské bandy se sličnou děvou v čele spustila poměrně silná vlna nadšení v řadách fanoušků moderního metalu. Asi čtyři lidé se mě nezávisle na sobě ptali, jestli tuhle kapelu poslouchám a já pořád jenom zamítavě vrtěla hlavou. Tuším o jejich krátké existenci od nedávné doby, kdy předskakovali Kamelot na jejich evropském turné a nemám moc ráda, když mi někdo předhazuje: „Tohle si určitě poslechni, bude se ti to líbit.“..
Nedlouho poté, co se řečtí Rotting Christ vrátili ze země za oceánem, zavítali spolu s velkým supportem opět i k nám. Možná právě proto, že se ukázali poměrně nedávno ve Zlíně, se jejich koncert dnes uskutečnil jen v brněnské Melodce, která patří k těm z menších koncertních klubů u nás. A i účast fanoušků, na páteční večer, vypadala zpočátku dost slabě, to se ale nakonec naštěstí změnilo...
Mohlo by se zdát, že s každým novým albem přicházejí finští „hejtři“ Children of Bodom o řady fanoušků. Pokaždé se éterem nese brblání ve stylu: „To album je katastrofa!“ a „Poslední co se dalo poslouchat, bylo Hate Crew Deathroll (vydané 2003)!“ Proč je ale potom o živá vystoupení takový zájem, že kapela ještě spolu s folkmetalovými krajany Ensiferum vyprodá Vltavskou a ani basketbalová hala Folimanka..
Koncertní extáze – jak jinak nazvat zlínské vystoupení německých hrobníků? Vzhledem k tomu, že Grave Digger patří k těm metalovým kapelám, na kterých jsem začínala, ale ještě nikdy je na živo neviděla, absolvovala jsem s kolegyní Ray už bratislavské vystoupení, které mě sice nadchlo, ale s tím, co předvedli pánové ve Zlíně, se to nedalo srovnávat. A když ještě vezmu v potaz komentář „kolegy“ Bubáka pod článkem níže, že dokáží zahrát ještě něco lepšího – viz jejich DVD, které jsem neviděla..
Italská senzace na glamové scéně? Ano nebo ne? Nechci Italům nijak křivdit, ale zase taková pecka, za jakou se vydávají, to podle mě není. Možná, že na té na italské scéně ano, ale co se týče Evropy, nevynikají žádným směrem a zní téměř jako jejich švédští současníci Crazy Lixx nebo Mama Kin přes kopírák. Na druhou stranu ale v té škatuli, do které se rozhodli zahrabat, ani nijak nepropadají..
Do třetice všeho dobrého i zlého a tentokrát zase z úplně jiného pohledu. Nejen kvůli chválám, které poslední dobou od svých známých na Helloween slýchám a kvůli těm pár písničkám stráveným s okem v hledáčku ve Zlíně, jsem se rozhodla vyrazit na Slovensko a podívat se na Helloween v nové formě z pozice obyčejného fanouška. Předně můžu být vůbec ráda, že se koncert uskutečnil. Jak se zdá, pořádající agentura má s odkládáním a rušením koncertů nemalé zkušenosti – nejen následující Prešov..
Nejlepší desky, Koncerty roku, Zklamání roku, Překvapení roku..
Začátek prosince, Evropa pod závějemi sněhu, u německých sousedů kalamita a u nás zasypaná Praha. Místo, kde se konal Thrashfest 2010. A to, že se do Prahy nepouštěly kamiony a autobusy, byl jen začátek problémového večera. Právě díky tomu uvízly dvě z učinkujících kapel před Prahou a začátek plánovaný na sedm hodin musel být tím pádem posunut. Do KC Vltavská se začalo pouštět až okolo půl deváté a když jsem se konečně dostala dovnitř, čekalo mě nemilé překvapení. A to, že koncert první kapely ..|
Dnes je 12.9.2025, svátek má Marie
|
| Autor Veronika |
|
[03.02.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2014 (Veronika)
|
[14.01.2015] |
FREEDOM CALL, DRAGONHAMMER, SALAMANDRA - 12.12.2014 - Praha, Nová Chmelnice
|
[22.12.2014] |
|
[09.12.2014] [hodnocení: 8/10] |
WINTER MASTERS OF ROCK 2014 - Zlín, Sportovní Hala Euronics
|
[01.12.2014] |
AVATAR, THE DEFILED, KILLUS - 20.11. - Praha, Modrá Vopice
|
[26.11.2014] |
ACCEPT, DAMNATIONS DAY, SALAMANDRA - 25.10.2014 - Zlín, Euronics
|
[31.10.2014] |
DEATHSTARS, THE DEAD AND LIVING, LIVEEVIL - 18.10.2014 - Praha, MeetFactory
|
[21.10.2014] |
|
[15.10.2014] [hodnocení: 6/10] |
FINNTROLL,HATESPHERE, PROFANE OMEN - 24.9.2014 - Bratislava, Majestic Music Club
|
[06.10.2014] |
FINNTROLL,HATESPHERE, PROFANE OMEN - 22.9.2014 - Praha, Futurum
|
[29.09.2014] |
KISSIN' DYNAMITE - Megalomania
|
[21.09.2014] [hodnocení: 9/10] |
|
[29.08.2014] [hodnocení: 8/10] |
H.E.A.T. - Tearing Down The Walls
|
[19.05.2014] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[27.04.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
VAN CANTO, WINTERSTORM - 8.3.2014, Praha. Meet Factory
|
[11.03.2014] |
MALICE IN WONDERLAND - The Royal Brigade
|
[28.02.2014] [hodnocení: 8/10] |
U.D.O. - 6. 2. 2014 - Praha, Meet Factory
|
[13.02.2014] |
Redaktorská bilance roku 2013 (Veronika)
|
[19.01.2014] |
DEALS DEATH - Point Zero Solution
|
[04.12.2013] [hodnocení: 9/10] |
WINTER MASTERS OF ROCK 2013 – 23. listopadu 2013 – Zlín, Sportovní hala Euronics
|
[02.12.2013] |
|
[15.11.2013] [hodnocení: 10/10] |
|
[16.10.2013] [hodnocení: 6,5/10] |
HIM - 12.10. 2013 - Praha, Lucerna Velký sál
|
[15.10.2013] |
PRETTY MAIDS, PINK CREAM 69 - 2.10. 2013 - Praha, Retro Music Hall
|
[07.10.2013] |
|
[23.09.2013] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.09.2013] [hodnocení: 8/10] |
MAD ARCHITECT - Journey To Madness
|
[28.08.2013] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.06.2013] [hodnocení: 9/10] |
|
[22.05.2013] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.04.2013] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[08.04.2013] [hodnocení: 5,5/10] |
STRATOVARIUS, AMARANTHE, SEVEN KINGDOMS – 24. března 2012, Bratislava - Majestic Music Club
|
[03.04.2013] |
|
[02.04.2013] |
|
[30.03.2013] [hodnocení: 7,5/10] |
SABATON, ELUVEITIE, WISDOM - 7.3.2013 - Praha, Incheba Arena
|
[18.03.2013] |
HARDCORE SUPERSTAR - C'mon Take On Me
|
[11.03.2013] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.03.2013] [hodnocení: 8,5/10] |
THE MAGNIFICENT - The Magnificent
|
[25.02.2013] [hodnocení: 9/10] |
Redaktorská bilance roku 2012 (Veronika)
|
[14.01.2013] |
|
[29.12.2012] |
|
[10.12.2012] [hodnocení: 7/10] |
BLOODBOUND - In The Name Of Metal
|
[26.11.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.11.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
THYREOS - I Don´t Live to Fail
|
[14.11.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
WEDNESDAY 13, BITCH&CHIPS - 4.11.2012 - Praha, Nová Chmelnice
|
[12.11.2012] |
|
[09.11.2012] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.10.2012] [hodnocení: 8/10] |
LEPROUS, LOCH VOSTOK, PERSEFONE, ØRKENKJØTT - 6.10.2012 - Praha, Exit-Us
|
[15.10.2012] |
Nightwish se rozešli se zpěvačkou Anette Olzon Jak už to tak bývá, nic nevydrží věčně a toto pravidlo platí i na metalové scéně. Po sedmi letech jsme opět tam, kde jsme byli a kauza Nightwish se opět otevírá. Jak sama kapela uvádí na svých stránkách , nesl se dnes oznámený rozchod se zpěvačkou Anette Olzon ve smírném duchu, přesto to fanoušky po celém světě nenechá chladnými. Současné turné k nejnovější desce Imaginaerum s kapelou dojede zpěvačka Floor Jansen (After Forever, ReVamp), ale jak to bude s budouností jedné z nejúspěšnějších metalových kapel současnosti, je zatím ve hvězdách. Co myslíte, zaujme Floor pevnou pozici v kapele, nebo se znovu otevře konkurz na novou zpěvačku? Koho byste si za mikrofonem nejraději představovali vy?..více |
[01.10.2012] |
|
[21.09.2012] [hodnocení: 8/10] |
ENGEL, MALRUN, PREY FOR NOTHING - 13.9.2012 - Praha, Rock Club Kain
|
[18.09.2012] |
GRAVE DIGGER - Clash Of The Gods
|
[14.09.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
ROCKSTAD FALUN - 17.8. 2012, Falun (Švédsko) - den druhý
|
[05.09.2012] |
CYANIDE 4 - Everyday Is A Masquarade
|
[10.08.2012] [hodnocení: 4/10] |
|
[26.07.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.07.2012] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.06.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[04.06.2012] [hodnocení: 9/10] |
KISSIN DYNAMITE - Money, Sex & Power
|
[13.04.2012] [hodnocení: 8,5/10] |
PRIMAL FEAR, BRAINSTORM - 1.4.2012 - Praha, klub Matrix
|
[08.04.2012] |
|
[09.03.2012] [hodnocení: 9/10] |
|
[27.02.2012] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.02.2012] [hodnocení: 8,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2011 (Veronika)
|
[01.02.2012] |
AMORPHIS, LEPROUS, THE MAN-EATING TREE - 11.1.2012 - Praha, Retro Music Hall
|
[16.01.2012] |
BEFORE THE DAWN - Deathstar Rising
|
[04.01.2012] [hodnocení: 8/10] |
ORPHANED LAND, MYRATH, ARKAN, ARTWEG - 2.12.2011 - Praha, Black Pes
|
[07.12.2011] |
|
[29.11.2011] [hodnocení: 10/10] |
|
[23.11.2011] [hodnocení: 5/10] |
HAMMERFALL, VICIOUS RUMORS, AMARANTHE, DEATH DESTRUCTION - 13.11.2011 - Praha, KC Vltavská
|
[21.11.2011] |
PAIN, ENGEL, TURMION KÄTILÖT - 8.10.2011 - Zlín, Masters of Rock Café
|
[16.10.2011] |
EDGUY, James KOTTAK band - 6.10.2011 - Praha, KC Vltavská
|
[10.10.2011] |
|
[17.08.2011] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.08.2011] [hodnocení: 10/10] |
|
[06.08.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.08.2011] [hodnocení: 9/10] |
|
[05.06.2011] [hodnocení: 8/10] |
ROTTING CHRIST, OMNIUM GATHERUM, DAYLIGHT MISERY, DARK END, DE PROFUNDIS - 29.4. - Brno, Melodka
|
[02.05.2011] |
CHILDREN OF BODOM, ENSIFERUM, Machinae Supremacy - 27.4.2011 - Praha, Folimanka
|
[30.04.2011] |
GRAVE DIGGER, ORDEN OGAN, FREE FALL - 8.4.2011 - Zlín, MoR Café
|
[16.04.2011] |
HELL IN THE CLUB - Let The Games Begin
|
[17.02.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
HELLOWEEN, STRATOVARIUS, AVATAR - 28.1.2011 - Hlohovec, Športová Hala (Slovensko)
|
[03.02.2011] |
Redaktorská bilance roku 2010 (Veronika)
|
[17.01.2011] |
THRASHFEST 2010 - 2.12.2010 - Praha, KC Vltavská
|
[11.12.2010] |