Nutné k přežití (dobrodružný/USA,Velká Británie/od 2006) 
Axel Rudi Pell na fetu! Tak by se dala ve zkratce definovat hudba těchto brazilců, kteří svůj heavy metal sytí takovou dávkou endorfinového nadšení, že ačkoliv základ songů vychází z těch nejklasičtějších postupů, není možné zaujmout k jejich tvorbě apatický postoj (který se tak často dostavuje u produkce zmíněného Pella). Minimální reakce při poslechu desek kapely Hibria bude..
Tahle parta hodně klame svým anarchistickým názvem, páč se nejedná o nic jiného, než o pompézní hard rock se silným retro odstínem. Tedy další mince do letošní velmi bohaté studnice vyšlých alb v daném ranku. Otázkou je, jak vysoká je její cennost, zda hudebně nominální hodnota zmíněnou studnici zase o něco více prozlatí nebo její lesk naopak o něco zmenší. Podle čísla pod recenzí je jasné, že realita má mnohem blíže k tomu prvnímu. Aby také ne, vezmeme-li v úvahu velezkušené umělce, kteří se na tomto projektu podíleli. ..
Němci se nám rozhodli uštědřit další historickou lekci, a tak po jejich hudební rekonstrukci „Bitvy u Hattinu“ zavítáme až k samotnému Napoleonovi. Koncept je sice pěkná věc, ale když ho nepodpoří dostatečně dramatická muzikální vložka, výsledek může být o to více tristní. V závěru poslední recenze druhého alba CRYSTALLION jsem doufal právě ve větší soustředění na propracovanost hudebního obsahu, to jsem ale nemohl tušit, jakým směrem tahle parta posune své hranice..
SLAYER jsou jednou z mála jistot v současném abnormálně nestabilním světě. Určitě od nich nemůžeme očekávat, že by jim ruplo v koulích a začali koketovat třeba se symfonickým orchestrem, nebo že by ego některého ze čtyř muzikantských osobností přerostlo jedno druhé, objevily se nějaké bulvární kachny a pak by se o tom natočil sebezpytující dokument. Ne, nové, v krvi až po okraj fermentované album, je zase thrash metal poctivej jako Arayova hříva a ostrej jako špičky Kingových kérek. Smrtelně nehostinný..
Tihle Švédové mají zřejmě moc rádi kouzlo noci, a tak si jí pro jistotu napálili jak do názvu kapely, tak do názvu svého debutu. NIGHTSCAPE ale drhnou speed metal, takže žádnou depku „z absence světla“ nečekejme. Jak vidno z obalu alba, jako miliony dalších mají také zálibu v měsíčním svitu, a stejně jako ostatním, ani jim se v tomto výjevu nedaří atmosféře úplňku byť jen přiblížit. Ovšem samotná hudba může mít s úplňkem jistou souvislost. A sice, že deska „Symphony Of The Night“ chvílemi zní, ..
Studiový projekt v čele s legendárním Joe Lynn Turnerem nepřináší na poli melodického hard rocku vůbec nic nového. Tak, to bychom měli odbitou kritickou „povinnost“ a honem pryč od těchto zbytečných formalit, od teď bude ruka recenzenta vedena výhradně jeho pocity. Ty jediné totiž mohou být tím hlavním arbitrem, který v nekonečné řadě letos vycházejících desek v daném ranku rychle a jasně určí postupující do dalších kol. A v tomto případě dokonce i jednoho z vítězů. ..
Z vesmírného plutí předešlé desky se tentokrát přesouváme někam do 18. až 19. století, konkrétně k tématu pistolnických soubojů, ve kterých si to chlapi byli schopni kvůli svým láskám rozdat na smrtelnou férovku. Moment brutality se zde tře o vrcholný romantismus, do deseti osudných kroků se vejde tolik pocitů a emocí, jako do celého života průměrného člověka 21. století. Ideální motiv pro mrazivý (ačkoliv zdaleka ne dokonalý) obal desky. A také příležitost pro hrátky s názvem alba, kterým kapela vtipně připomíná..
S touhle kapelou nemůžete šlápnou vedle, ať už si od ní pustíte cokoliv. To se totiž může stát pouze v případě, když je cesta k výsledné nahrávce strojově koncipována, složitě vymýšlena a dedukována. U tvorby Stevena Wilsona tomu tak nikdy nebylo. On své umění tvoří intuitivně, vycházejíc přitom z impulzů nejvnitřnějšího rozpoložení, neduálně, bez ohledu na vnější okolí a polaritu mysli. Tato sféra je pro všechny lidi dostupná, proto když se na ní kdykoli při poslechu dokážeme napojit, splyneme s hudbou ..
„Grounded“ může znamenat, že má někdo zaracha a u METALIUM to skutečně vypadá tak, že je na poslední tři roky někdo zamknul ve studiu a nedovolil jim ani na chvíli vylézt na denní světlo. Jinak si totiž těžko dovedu vysvětlit produktivní rovnici „co rok, to deska“. Nejsem příznivcem takto zběsilého tempa, protože, co si budeme povídat, málokterá kapela má na to, aby byla schopna plivat jedno album za druhým a přitom pokaždé přijít s něčím novým, co by jednotlivá díla nějak výrazně diferencovalo. ..
Olafu Lenkovi se nedá upřít, že za dlouhá léta produkce své kapely dokázal vytvořit originální zvuk, který ji umožňuje rozpoznat už po několika zahraných tónech. Nic na tom nezměnily ani vokální převraty, jelikož všechna tři hrdla, která zatím pěla na osmi deskách AT VANCE, jsou velmi typově podobná. Problém je, že jedním z aspektů okamžitého rozpoznání jsou zároveň skladatelské postupy, které velmi splývají a snad jen ortodoxní fanoušek by dokázal přesně určit, z kterého alba je ta která píseň. Novinka tuto tvůrčí zakořeněnost ještě umocňuje...
Amíci CELLADOR plánují ještě letos vydat své druhé album s názvem „For All Or Nothing“, tak se zkusme podívat na jejich 3 roky starý debut, abychom zjistili, zda je nutné se alespoň trochu vzrušovat hřejivým očekáváním nebo zůstat v ledovém poklidu.
Nedávno jsme recenzovali poslední album této party, ale protože dobrého není nikdy dost, vrátíme se o 2 roky zpátky a koukneme se na noty další desce britů MAGNUM. Tehdejší salvy nadšení trochu umírníme, jelikož tvořivé svalstvo Tonyho Clarkina nebylo tentokrát pojeno dostatečně kompaktním vazivem, aby strhávalo pozornost po celou dobu stopáže alba. Přesto je to pořád o obrovském nadhledu a pohodě, a i přes pár slabších momentů zde nalezneme místa, která mají potenciál posluchače doslova omráčit. ..
Francie nabídla melodickému světu HEAVENLY a už jen díky tomu se o ní může směle říkat, že neexistuje zbytečně :-). Samozřejmě ale nejen touto kapelou tamější scéna dýchá, své docela ostré růžky z jejího podhoubí vystrkují např. i dnes hodnocení ALKEMYST. Těm vychází (možná překvapivě) reedice jejich debutu „Meeting In The Mist“, pro nás tedy ideální příležitost podívat se na ně blíž...
Kapela GAIA EPICUS působí jako totální úkaz! V době, kdy každej lamentuje nad konzervatismem rychlého metalu se nekoukají nalevo napravo, drhnou si ten svůj nejklišovitější heavy speed, bez jakéhokoliv náznaku inovace a všechno ostatní je jim u prdele. Musím říct, že mně takový přístup nevadí. Horší je, že GAIA EPICUS dokáže zaujmout na každém ze svých alb pouze lokálně, nikdy ne komplexně (což někdy platí dokonce i v rámci písní samotných) a navíc jejich tvorba až příliš okatě (tedy sluchatě) vykrádá známější ..
Retro recenze placky „Return To Heaven Denied“ nás vrací o 11 let zpátky. Hlavním důvodem, proč se zabývat takto letitým dílem je fakt, že album „RTHD“ patří mezi milníky žánru, skvost, který se podaří natočit jen párkrát za dlouhodobou dekádu. A pro Italy LABYRINTH je tato deska přelomem dvojnásobným, neboť se jim na její kvalitu a úspěch (ale i žánrově vymakanou strukturu) už nikdy navázat nepovedlo. Jsou si toho patrně velmi dobře vědomi, neboť na začátek příštího roku připravují „Return To Heaven..
Málokterá kapela si dnes může dovolit hazard v podobě tvůrčích zvratů a zásadnějšího překopání základů, na kterých vystavěla předchozí alba a svůj případný úspěch. Internetem rozmazlený posluchač chce mít své jisté a když mu to některá banda nenabídne, v zástupu čekají desítky dalších. Ovšem jsou skupiny, jako je SONATA ARCTICA, které si to dovolit mohou a vůbec přitom neutrpí nějaký dramatický úbytek v řadách svých „ultras“. Jejich fandové je totiž nepovrchně milují, takže jim akceptují všechny progresivně ..
Hned zkraje mi prosím dovolte učinit jedno zásadní prohlášení: VADER jsou podle mého mínění (společně s MORBID ANGEL) nejlepší death metalová kapela všech dob! Přiznávám, že kromě x zásadních faktorů má na tomto (velmi subjektivním) soudu svůj nemalý podíl fakt, že tahle skupina pochází ze sousedního Polska, tedy země v lecčems podobné té naší. Na druhou stranu mně vždycky přišlo úsměvné, že takováto banda vypadne z tak hluboce nábožensky dogmatického státu. Mé bydliště se nachází 10 km od polských hranic a snad mohu říct..
Dámy a pánové, bez zbytečnejch cavyků vám to vybleju rovnou: máte-li v nikdy nekončící oblibě kultovní album S.O.D. „Speak English Or Die“ nebo jeho ještě vypiplanější živý klon, ihned přestaňte číst a okamžitě si pořiďte novou placku MUNICIPAL WASTE. Lepší HC thrashing, než produkují tihle amíci, v současné době totiž neseženete! Takhle by se dalo v klídku skončit, ale jelikož máme v redakci právo na chleba se solí až v případě napsání přísně určeného počtu řádků, musím pokračovat dál...
Již pár let probíhá thrashový boom, kdy je všechno, co jen trochu smrdí tímto stylem hltáno po kilech. Boom, který má takovou moc, že donutí dokonce i některé ostřílené harcovníky k vydání svých nejlepších alb kariéry (ARTILLERY, TANKARD), další pak k neustálému posouvání svých vysoko postavených laťek (EXODUS, TESTAMENT, KREATOR). Pro nás, kteří thrash milujeme, to pak znamená pravou posluchačskou extázi, která dovoluje luxus v podobě vybírání si těch nejlepších soust, přičemž nikdy nehrozí pocit nedostatku...
Těžko psát recenzi na nové album od člověka, kterého máte opravdu hodně rádi, když o něm zároveň ani při vypětí všech oko přihmouřujících sil nemůžete napsat nic zvlášť pochvalného. Tima Tolkkiho mám zarytého hodně hluboko pod srdeční krustou, pročež jsem nyní ve velkých rozpacích. Je totiž evidentní, že se Timo dostává ze svých depek. Ty jsem mu v žádném případě nepřál a při každé zprávě o jeho psychických problémech mně přeběhlo studené mrazivo po kůži. Jenže ono je teď jasné, že zde platila stará ..
Mám Aleše Brichtu rád. Stál jsem na jeho straně i v době, kdy ho všichni mí kámoši odvrhli za jeho eskapády na Tv Nova (které pokračují do teď). Bral jsem to vždycky jako povinnou daň naší malé země, která svou ubohou kupní silou nedokáže uživit a vyhýčkat rock-metalovou hvězdu, která je pak nutná šaškovat v popovým mainstreamu. Jsem si celkem jistej, že to Aleše nikdy nijak zvlášť nebavilo. K jeho cti navíc svědčí fakt, že v přísně komerčních podmínkách zachovával svojí nekonvenční image a že ..
Druhá deska hard rockových melodiků PREY vychází čtyři roky po prvotině "The Hunter", což byl mimořádně vydařený debut, plný hitové energie a plamenných melodií, které cheatovaly muziku čtveřice Švédů do zážitkově nadprůměrných levelů. Proto jsem se velmi těšil na dnes hodnocené album, od kterého jsem v koutcích melodické duše toužebně očekával, že vysoce nastavenou laťku kvality posune ještě o nějaký ten stupínek výše, nebo že přinejmenším dosavadní výškový rekord vyrovná. Jenže Švédové se ..
Byli takhle jednou v Anglii čtyři metaloví mlíčňáci, kteří právě s odřenejma ušima absolvovali Střední Odborné Učiliště thrash metalové řezničiny a hned se usmysleli, že jejich umění je již natolik dostačující, aby si udělali svoji vlastní zabijačku. S minimem zkušeností, zato s patronátem jednoho z gurů oboru, panem mistrem Jamesem Murphym. K dispozici pak dostali řeznický špalek, na kterém už sekali své riffy (ne zrovna styloví kolegové) CHIMAIRA nebo DAATH. O produkci svého posvícení ..
Druhé album Němců přináší velké změny. Ta největší je změnou hrdelní. S novým zpěvákem Ecki Singerem (zajímavé příjmení, pokud ovšem nejde o pseudonym, pak by to naopak vůbec zajímavé nebylo) přichází ovšem i podstatná změna hudební. "My Inner Demon" je oproti debutu "The Legend Of Safar" úplně jiný kafe. První album bylo "rozpustné", (převážně) speed metalové cappucino, dvojka je těžký, heavy power metalově "lógrovitý turek". A bohužel ubylo i melodického sladidla, ze zhruba tří na sotva půl lžičky...
Metalová opera made in Brazil pokračuje. Na místo, kde skončil debut "Luxaeterna" z roku 2005, plynule navazuje druhé album "Shambala". Mnohem více než o regulérním řadovém albu se tedy dá mluvit o hudebním sequelu, který naplno čerpá z odkazu první desky. A bohužel, jak už to tak u sequelů bývá, i zde jde nejvíce o vyždímání toho nejúspěšnějšího z jedničky, aniž by přitom dílo jakkoli dramaturgicky nabobtnalo. Změny, jež album nabízí, jsou pouze kosmetického rázu a protože už chybí moment překvapení..
Další z německých příspěvků do power/speed metalové studnice. Možná by nebylo od věci z psychologického hlediska zjistit, proč zrovna z tohoto historicky tak brutálního státu pochází nejvíc kapel hrající pozitivní, melodiemi a osvěžující rychlostí narvaný metal. Odpověď by klidně mohla znít: právě proto! Nehodlám zde ale srovnávat nesrovnatelné, osobně jsem rád za každou bandu, ze které je cítit to správné zapálení pro věc, jemuž zároveň nechybí bohatý tvůrčí potenciál plodící silné, klidně i vypjaté či okázalé melodické ..
Na otázku, co se vám vybaví ve spojitosti se slovem Brazílie, odpoví průměrný smrtelník nejčastěji fotbal, karneval v Rio De Janeiru či pláže Copacabana (které nám Čechům navždy znechutila Helenka Vondráčková svojí stejnojmennou písní). Položíte-li ale tuhle otázku vysoce kulturnímu člověku, jakým je třeba metalista, jeho první odpověď nemůže a nesmí být jiná než SEPULTURA. Co ale další kapely (když se CAVALERA CONSPIRACY nepočítá)? To už bude záležet na konkrétní škatuli, které kdo holduje. Death metláci ..
Dlouho, opravdu dlouho jsem se rozmýšlel, zda-li se mám pustit do recenzování debutového alba rakušanů DIGNITY. Tato kapela mně totiž ani po x posleších nedávala vodítko, jak klávesnicí "uchopit" jejich hudbu. Ta se mně pořád ne a ne usadit jinde než v první signální soustavě. Stále mi to vrtalo hlavou, až jsem se rozhodl, že to pojmu jako výzvu a do tohoto redaktorského ořechu se přece jen zahryznu. Málokdy je prostě ke slyšení ..
Povím vám rovnou, je to zvláštní pocit psát o kapele, která své první album vydala ještě v době, kdy jsem někde v houštinách hlubokých lesů hledal hříbky. Neuvěřitelných 31 let uplynulo od debutu této britské skupiny. Novinka je pak již patnáctým řadovým albem, k čemuž je nutné přičíst další asi miliardu živáků a různých kompilací. My tady ale nebudeme podrobně čenichat v historii této birminghamské party, jejích úspěších či případných nezdarech, neboť bychom tím nevkusně zdůrazňovali letitost členů..
SAIDIAN jsou považováni za druhořadý klon EDGUY. A muzika opravdu připomíná ranější fázi této dnes už kultovní kapely, přičemž jejích kvalit skutečně nedosahuje. Co je ale skoro totožné, je zpěv. Markus Engelfried budí svým hlasovým zabarvením velmi rozporuplné reakce. Zejména ve vyšších polohách je od Tobiase Sammeta téměř k nerozeznání. Což ale logicky také znamená, že nezpívá vůbec špatně. Jen prostě bude pro posluchače někdy hodně těžké se přes tu neuvěřitelnou podobnost přenést. Pro EDGUY REVIVAL ..
Až přijde váš čas, může se vám stát, že se dostanete na půl hodiny do Nebe, než ďábel zjistí, že jste mrtví...
Michael Kiske. Jeden z nejlepších rock/metalových pěvců. Ačkoliv jeho proslovy o tom, že už mu metal nedává to, co by jako umělec potřeboval, činí nervózním nejednoho fanouška. Především pak ty, kteří svá obydlí zamykají zásadně sedmi klíči a pijí výhradně dýňovou šťávu. Já bych to ovšem neviděl tak černě, protože jak si potom vysvětlit, že např. v AVANTASII po všech těch řečech Michael nazpívá ty jednoznačně nejspídovější věci? Nicméně Michael Kiske je osobitý umělec a pouhopouhá účast ..
Situace kolem druhého alba CONQUEST připomíná deziluzi po manželském sňatku. Seznámení s touto kapelou v podobě první desky "Endless Power" bylo natolik vzrušující a zábavné, že se zabouchnutím do této skupiny nemohl mít fanoušek melodického power metalu vůbec žádný problém. Natěšený kvalitou slyšeného pak neváhal slíbit CONQUEST "věrnost, dokud nás smrt nerozdělí". Jen to však učinil, něco se přihodilo. S druhou deskou totiž Ukrajinci totálně změnili tvář. Zmizelo to důvěřivě svůdné kouzlo, pryč je zamilovanost ..
Po zdařilém debutu z roku 2006, jehož pitvu naleznete na těchto stránkách, se němečtí CRYSTALLION vrací s druhým albem. Jeho náplň tentokrát skrývá válečný koncept, jenž pojednává o tzv. "Bitvě u Hattinu" z roku 1187, ve které Saladinovi válečníci po vleklých a únavných bojích definitivně nakopali křižácký prdele. Dál to rozebírat nebudeme, páč nejsme historickej server (a opisování z Wikipedie není zrovna nic světobornýho). A potom, texty u power metalu tvoří až sekundární zdroj zájmu, hlavní bude vždycky hudba samotná. ..
V dnešních internetově rychlých časech, které svým návalem informací doslova nutí k vnitřní roztěkanosti, je velmi ojedinělé, když vás něco dokáže zaujmout a zklidnit takovým způsobem, že během jedné minuty nekliknete na 20 dalších stránek za poslechu 10ti různých skladeb. A protože naše volba toho, čím zahltíme své smysly, je naprosto neomezená, málokdy se stane, že bychom třeba nějaké album vydrželi poslouchat soustředěně od začátku do konce. Vždyť "za (internetovými) dveřmi" už čekají další nové písně ..
V putování po netradičních destinacích tentokrát míříme do Argentiny. A dnes půjdeme ještě dál v tom, že si na paškál bereme kapelu zpívající v rodném, tedy španělském jazyce. Takových uskupení je na metalové scéně logicky mnoho, jen nejsou pro "nemainstreamové" hlasové znění tolik protěžované a známé. Přitom se v těchto vodách dá odchytit plno zajímavých power metalových rybek. Namátkou třeba TIERRA SANTA, DRAGONFLY, AVALANCH, OPERA MAGNA, ARPEGHY, LANDÉVIR nebo ADGAR. Je to asi jako..
S CONQUEST pokračujeme v naší exkurzi po metalově "exotických" zemích. S BALFARE jsme mapovali Japonsko, tentokrát míříme na Ukrajinu. Zatímco však "šikmooká" návštěva měla pouze "bulvární" charakter, který v žádném případě nebyl podporován kvalitou recenzované desky, teď je všechno jinak. BALFARE byli speed metalové dudy, CONQUEST jsou nebe. Celá záležitost je o to překvapivější, že podobná kapela vypadne z oblastně i politicky deprimující země. Pro inspiraci temně metalových spolků "ideální" zázemí, ..
Že Japonci feťácky sjedou všechno, co zavoní rychlou melodikou, je věc jasná jako slunce v nejparnějším létě. Proto může být nemalou záhadou, proč z jejich země nepochází nějaká světoznámá speed metalová smečka. Když se ale člověk zaposlouchá do některého z pokusů tamních kapel, hned se nabídne logické vysvětlení. Oni to prostě neumí! I ti nejznámější (dnes hodnocení BALFARE nebo o něco lepší GALNERYUS) dosáhnou sotva na evropský průměr. Jednou z příčin bude zajisté fakt, že zpěváci nejsou schopni zbavit se svýho ..
STRATOVARIUS bez Tolkkiho, to je jako vejce bez žloutku nebo Pamela Anderson bez silikonu. Pořád je to žrádlo, ale chybí tomu ta správná jiskra. Jiskra, která je nezbytná pro vykřesání toho příjemně žhnoucího Strato-ohně, ačkoliv v tomto případě byla jeho plamennost draze vykoupena duševní rozervaností mistra Tolkkiho (což je ale skoro „povinný“ úděl každého, kdo si životem nese břemeno geniality). STRATOVARIUS zkrátka BYL Timo Tolkki. A přestože obsah "Polaris" rozhodně ostudu tomuto jménu nedělá, měl prostě ..
Německo, power metal. Klišovité slovní spojení, ze kterého se chce blít nejen notorickým odpůrcům tohoto stylu, ale dokonce už i některým "fanouškům". První skupinu pominu, každej máme rádi to svý, že ano, ze druhé skupiny je ovšem na blití mně. Jedná se v naprosté většině o lidi, kteří se prostě jen nechali vynést na vlně zájmu, aby se na opačné straně skluzavky po tomto stylu snobsky vozili, jakmile začala být tato hudba opět kritizována (jedno z jakého důvodu). A právě z kritiky všeho, co zavání power/speed..
Rozpolcenost prvního alba je fuč! Druhá "Nová Éra" definitvně specifikovala tvorbu Italů a vdechla kapele punc osobitosti, která si podává svalnatou pracku s kvalitou. Ta sice ještě není komplexně vyrovnaná, ovšem oproti debutu se pohybuje v úplně jiných jakostních sférách. Počínaje obalem, který se od klišovité barevnosti prvního dílu posunul k temně atmosférickému výjevu soupeřících Bohů..., až ke zlepšení zvukovému, které konečně činí album poslouchatelným, ačkoliv mu k úplné preciznosti stále kousek produkční cesty chybí...
Než se kapela DERDIAN zforomovala do sestavy, ve které stvořila debutové album, sehráli její členové tak brutální personální šachy, že by jim nestačil ani samotný Garri Kasparov. Pročítat si historii těchto rošád je docela prdel, kdyby to v podstatě nebylo tak smutný. S (lehkou!) nadsázkou se dá říct, že někdo odešel, aby za čas zase přišel a nahradil toho, kdo se už vrátil dvakrát a právě odcházel potřetí. Něco jako italská 'Dominiko Haškiáda'. Nicméně zakládající člen Enrico Pistolese tenhle bordel přežil a po neskutečných sedmi..
Need for speed? Může být! Samozřejmě, nebudeme recenzovat automobilové honičky, nýbrž ty kytarové, které se konají na druhém albu švédského multi-instrume(n)talisty Tommyho Johanssona a jeho kapely ReinXeed. A co že se od nedávno popisovaného debutového alba změnilo? Téměř nic. Což je svým způsobem dobře, páč jednička fungovala skvěle a byla jako blesk ze speed metalového nebe. Ovšem nebe, které pokrývaly mohutné symfonické mraky, ze kterých pršel silný, soundtrackově ťukající déšť. ..
Italský skřivan na metalové scéně poletuje již 15 let, slavíc přitom nezanedbatelné úspěchy, leč zatím se žádné z českých metalových médií neobtěžovalo touto kapelou jakkoli zabývat. Na kontě má přitom 11 alb a přes 140 000 prodaných nosičů. Recenzí jejich zatím posledního alba spěcháme napravit tento hrubý nedostatek a učinit přítrž tuzemskému přezírání této osobité kapely...
Je smutným paradoxem, že si většina metalových médií začala kapely POWER QUEST všímat až s tímto albem a podle něj je hodnotit. „Master Of Illusion“ se totiž velmi odlišuje od svých tří předchůdců. Jako hlavní rozdíl bych uvedl fakt, že je nejslabší. Zároveň je nejpomalejší a v rámci Power Quest jednoznačně nejtemnější. Skladby i produkce jsou mnohem víc „power“. Označení „dívčí speed metal“, které jsem použil v předešlé recenzi, je zde již mimo mísu. Tenkrát jsem také odmítal posuzovat písně každou zvlášť, ..
Někdy se vám stane, že brouzdáte po youtube, oči se vám klíží nudou z nabídky dalších a dalších nezajímavých kapel, ke kterým vás pořád hlouběji odkazuje „mozek“ těchto stránek, a když už to opět chcete vzdát, stane se zázrak a vy najdete poklad. Ten můj se jmenuje REINXEED. Nikdy neslyšené, prapodivné jméno, u kterého jen těžko odhadovat skutečný, symphony / power / speedový obsah. Někdo možná namítne, že najít takto zaměřenou kapelu v jejich současném boomu zázrakem není. Jenže my se dnes bavíme o hard core ..
Třetí album POWER QUEST je jako meloun. Obsah má chutně šťavnatý a je tam uložena jedna PECKA vedle druhé. Říká se, že do třetice všeho dobrého. Zde to neplatí, protože dobrá byla předešlá dvě alba, tohle je vynikajicí! V roce 2005 bylo tvůrčí svalstvo klávesisty a skladatele Steva Williamse vybejčený na maximum a vše, co zpracovalo, měnilo se rázem ve speed metalový klenot. Dokonce i prdy musel v té době jeho svěrač doprovázet nějakým líbivým melodickým zvukem, v takové extázi se Steve nacházel! Důkazem ..
Druhý zářez britsko-italských melodiků vyšel rok po debutu „Wings Of Forever“. A tato krátká doba plně koresponduje s obsahem desky, který je téměř totožný s jeho předchůdcem. Obě alba jsou snadno zaměnitelná, jak ve svých kladech, tak i záporech. 'Pop-hitovou' produkci nalezneme i zde. Jednou z hrstky změn je jisté zpomalení, čímž hudba POWER QUEST získala ještě měkčí nádech (což nutně neuvádím jako zápor). Další změnou je snaha o epičnost u dvou skladeb, které stojí na počátku a konci alba. A obě jsou jasným ..
Hitový pop/speed metal. Takové označení se mi jeví nejpříznačnější. POWER QUEST jsou sice všude uváděni jako melodický power/speed, když ale budu dál bazírovat na žánrovějším upřesnění (páč mě škatulkování baví), tak musím navzdory názvu skupiny skoro eliminovat styl 'power'. Každý si překládá oficiální význam odnoží metalu po svém a POWER QUEST přesně vystihují mou definici speed metalu. Nechtějí ohromit silou, měkkou produkcí a cukrkandlovými melodiemi se doslova podbízejí. Vše přitom sprintuje ..
Power/speedová nakládačka z Ameriky? Ano, i tohle je už dnes možné. A asi je i logické, že vítr svěžesti zavane odjinud než z epicenter tohoto stylu. Jakoby oceán mezi starým a novým kontinetnem vyčistil všechny neduhy, kterých se zas a znova dopouštějí některé kapely z Německa, Švédska či Itálie. Takže nastoupil maestro Matt Smith, jenž je mozkem, páteří i svalstvem THEOCRACY, aby nekompromisně ukázal svým evropským kolegům směr...
Mezi třetím albem INSANIE a tímto, zatím posledním počinem, uběhly plné 4 roky. Čert ví, čím to bylo způsobeno. Já jsem se každopádně s touhle bandou seznámil až v roce 2008, a tudíž jsem si nemusel projít čtyřročním peklem čekání na toto album. Teď se jen modlím, aby na sebe další placka INSANIE nenechala čekat podobně dlouhou dobu. Protože deska „Agony - Gift Of Life“ je opět chutným, power melodickým hodokvasem! I když...chyby se tentokrát vloudily. Ale pojďme pěkně popořadě.....
Vítejte ve speed metalovém království! Hostiteli jsou švédové INSANIA STOCKHOLM, kteří albem „Fantasy“ atakují samotný trůn tohoto stylu a právem si nárokují převzetí žezla. Připomíná mi to HEAVENLY a jejich „Dust To Dust“, které bylo též splněním mokrých snů všech melody nadrženců. HEAVENLY zná téměř každý, INSANII skoro nikdo. Pojďme společně napravit tento hřích a rozpitvejme útroby nejpovedenějšího alba této kapely.
..
Tuzemský posluchač bude možná při čtení názvu kapely zmatený podobností s jednou místní skupinou. Švédové jsou často zmiňováni bez 'stockholmského' přídavku, ke kterému jsou nuceni právě existencí české smečky, jejichž datum vzniku je o něco starší. A kdybychom pod jménem INSANIA STOCKHOLM chtěli hledat i názvu věrnou náplň, právem bychom očekávali nějaké psychedelické prvky, vylezlé z hlav někoho z dlouhé řady lidí, kdož jsou nasraní na svůj život a chtějí to dát hlasitě najevo i okolí. Kdo by však takto ..
Skvělé debutové album s blbým zvukem. Tak blbým, že se musí nutně podepsat na výsledném dojmu, byť by jste byli sebezanícenějšími melodiky. Plechové bicí a nevýrazně nazvučené kytary srážejí všechny songy hodně pod jejich samotnou úroveň. Jenže ta původní kvalita písní je tak vysoká, že i po odečtení zvukového manka stojí za to se náplní alba „World Of Ice“ zabývat. A když se nad to dokážeme povznést, objevíme tak svůdný, power/speed melodický obsah, že nám z toho vzrušením zvlhnou sluchovody...|
Dnes je 27.10.2025, svátek má Šarlota, Zoe
|
| Autor Petr Štěpnička |
Paganův filmáč I.: seriály Nutné k přežití, Californication a The Wire
|
[08.12.2009] |
|
[06.12.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
CRASH THE SYSTEM - The Crowning
|
[28.11.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.11.2009] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.11.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
NIGHTSCAPE - Symphony Of The Night
|
[15.11.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.11.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.11.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.11.2009] [hodnocení: 10/10] |
METALIUM - Grounded - Chapter Eight
|
[08.11.2009] [hodnocení: 5/10] |
|
[07.11.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.11.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
MAGNUM - Princess Alice And The Broken Arrows
|
[31.10.2009] [hodnocení: 8/10] |
ALKEMYST - Meeting In The Mist
|
[20.10.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.10.2009] [hodnocení: 7/10] |
LABYRINTH - Return To Heaven Denied
|
[12.10.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
SONATA ARCTICA - The Days Of Grays
|
[07.10.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.09.2009] [hodnocení: 8/10] |
MUNICIPAL WASTE - Massive Aggressive
|
[23.09.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.09.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
REVOLUTION RENAISSANCE - Age Of Aquarius
|
[16.09.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[09.09.2009] [hodnocení: 6/10] |
PREY - Knights Of The Revolution
|
[29.08.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.08.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.08.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.08.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
SILVERLANE - The Legend Of Safar
|
[16.08.2009] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.08.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[08.08.2009] [hodnocení: 7/10] |
MAGNUM - Into The Valley Of The Moonking
|
[05.08.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.07.2009] [hodnocení: 8/10] |
PRIMAL FEAR - 16.6 (Before The Devil Knows You're Dead)
|
[27.07.2009] [hodnocení: 7/10] |
PLACE VENDOME - Streets Of Fire
|
[14.07.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.07.2009] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.07.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.06.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.06.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.06.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.06.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[09.06.2009] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[02.06.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
CRYSTALLION - A Dark Enchanted Crystal Night
|
[24.05.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
DERDIAN - New Era Part II. - War Of The Gods
|
[20.05.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.05.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.05.2009] [hodnocení: 8/10] |
SKYLARK - Divine Gates-part III: Last Gate
|
[08.05.2009] [hodnocení: 9/10] |
POWER QUEST - Master Of Illusion
|
[06.05.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.05.2009] [hodnocení: 9/10] |
POWER QUEST - Magic Never Dies
|
[03.05.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.04.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
POWER QUEST - Wings Of Forever
|
[27.04.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.04.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
INSANIA STOCKHOLM – Agony - Gift Of Life
|
[24.04.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
INSANIA STOCKHOLM - Fantasy (A New Dimension)
|
[21.04.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
INSANIA STOCKHOLM - Sunrise In Riverland
|
[18.04.2009] [hodnocení: 9/10] |
INSANIA STOCKHOLM - World Of Ice
|
[15.04.2009] [hodnocení: 8/10] |