TRAIL OF TEARS - Profoundemonium

Dva roky po debutu „Disclosure In Red“ vyslali Trail Of Tears do světa album „Profoundemonium“, jehož obal zdobí (pro gotiku ideální) obrázek klečící slečny z dílny Travise Smithe (autor obalů desek Amorphis, Nevermore, Katatonia a řady dalších). Deska začíná dvě a půl minuty dlouhým intrem „Countdown To Ruin“a jedná se o jediné využití intra v diskografii této kapely. Poté se jde už zostra na věc...více

[recenze]

[08.06.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

Mark SLAUGHTER - Halfway There

Jak se zdá, Mark Slaughter zůstává na sólové dráze, kterou odstartoval před dvěma lety vydařenou deskou „Reflections In A Rear View Mirror“. Situace u jeho domovských Slaughter je stále dosti nepřehledná a jediné, co za ta léta člověk mohl zaregistrovat je, že ze sestavy zmizel bubeník Blas Elias a zbylí muzikanti, tedy basista Dana Strum, kytarista Jeff Blando a novic za bicí soupravou Zoltan Chaney, dělají už delší dobu křoví Vinci Neilovi ..více

[recenze]

[07.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

ALESTORM - No Grave But The Sea

Na rakvi patnáct popíjí chlapů, johohó, ať teče rum...

Bývaly doby, kdy měli piráti Alestorm nějakou potřebu nacpat na desku poměrně vážně se tvářící (nebo alespoň ne tak praštěně potrhlé) kompozice jako kontrast k těm svým nevázaným halekačkám. Ty časy jsou víceméně (alespoň soudě podle aktuální desky „No Grave But The Sea“) pryč. Tvrdit, že to je dobře, by bylo asi zavádějící. Ono je to spíš tak,..více

[recenze]

[07.06.2017]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

Thrashmetalové novinky roku 2017 - část IX. - kapely AMKEN, ACID FORCE a ALL HELL

Většina Řeků asi momentálně nemá na ekonomických růžích ustláno, tamější obyvatelé si musejí zvykat na méně příznivé podmínky, což určitě není nic příjemného, na druhou stranu to tvoří ideální půdu pro vznik nasraných hudebních smeček (asi v podobných konotacích, jako když se v osmdesátkách v bezútěšných brazilských podmínkách zrodila slovutná Sepultura). Vše začala..více

[recenze]

[06.06.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

KOBRA AND THE LOTUS - Prevail I

Kanadští Kobra And The Lotus jsou kapelou, která je v současné době na vzestupu. Od svého založení v roce 2009 totiž ušli kus cesty a poté, co jejich předchozí album „High Priestess“ ocenila řada renomovaných kritiků a kapela posbíralal několik ocenění, si je ke společnému hraní vybraly takové veličiny jako Kiss a Def Leppard. I kvůli tomu, že je Kiss Army vzali na milost a z koncertu svých miláčků je nemilosrdně nevypráskali, ..více

[recenze]

[06.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

MOTIONLESS IN WHITE - Graveyard Shift

Hvězda Motionless In White po dva a půl roku starém albu „Reincarnate“ strmě stoupla. Když pomineme fakt, že deska byla mnohem úspěšnější, než obě její předchůdkyně, díky turné se Slipknot, Bullet For My Valentine a Lamb Of God si kapela získala nové příznivce, které oslovila svým mixem metalcoru a gothic rocku, hraným na hustém industriálním podkladu. Dá se mluvit o nové americké senzaci? Pokud bychom odhlédli od faktu, že už metalcore je dnes hudba také přežitá..více

[recenze]

[05.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

HAREM SCAREM - United

Harem Scarem, kteří letos slaví třicet existence, jsou jedním z nejvytrvalejších uskupení na poli melodického hard rocku. A přestože se kapela před necelými deseti lety na chvíli rozpadla, dnes je opět mezi živými a dokonce se znovu vrátila ke svému zaběhnutému koloritu a vydává jedno album za druhým. Jejich novinková „United“ je tak čtrnáctým počinem (pokud nepočítáme kolekci znovu nahraných věcí z dvojky „Mood Swings“), ..více

[recenze]

[04.06.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

LINKIN PARK - One More Light

Když před sedmi lety vydali Linkin Park desku „A Thousand Suns“, nepěkně to slízli za svou přílišnou popovou orientaci a množství experimentů, do kterých se s touto deskou pustili. Reputaci si ale napravili dalšími dvěma díly „Living Things“ a „The Hunting Party“, která měla za úkol fanoušky především uklidnit a ukázat, že v táboře kapely je všechno v pořádku. Jenže nebylo, schůzka s managementem a přehled ekonomických čísel ukázal, ..více

[recenze]

[03.06.2017]

[Jan Skala]

[15 komentářů ]

[hodnocení: 2/10]

ATLAS PAIN - What The Oak Left

Italští Atlas Pain svojí biografii uvádějí otázkou, zda vůbec existuje nějaká vazba mezi filmovou hudbou a heavy metalem. Myslím, že tento dotaz už dávno celkem jednoznačně zodpověděla řada jiných, takže by bylo bláhové očekávat, že Atlas Pain přijdou na svém debutovém albu „What The Oak Left“ s něčím revolučním. A to i přes to, že Atlas Pain svoji výpravnost táhnou přes folkově pohanské území, díky čemuž se nabízí srovnávání s Ensiferum či Wintersun. ..více

[recenze]

[03.06.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

EARTH ROT - Renascentia

Earth Rot, to jest báječně ohyzdný blackened death metal bez zbytečných moderních přikrášlovátek, který ale jde s dobou a zní čerstvě, a který by se dal zařadit někde mezi old-schoolový švédský death a norský black metal typu Dark Funeral. Tato poměrně mladá kapela pochází z daleké Austrálie a nyní představuje svou druhou desku „Renascentia“. Earth Rot započali svou kariéru roku 2013 a po pouhých třech letech koncertní činnosti byli přizváni na aktuální turné Gorgoroth, ..více

[recenze]

[02.06.2017]

[Peťulín]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

ART NATION - Liberation

Švédové Art Nation zabodovali v roce 2015 debutovým albem „Revolution“, které dokonce mnozí pasovali na jeden z nejlepších melody-rockových počinů dané sezóny. Novinka, jež názvem „Liberation“ navazuje na titul prvotiny, proto patřila mezi značně očekávané letošní desky, což pětice hudebníků cítila a nahrání díla věnovala celých šest měsíců, s tím, že k mixu byl opět přizván zkušený Jacob Hansen. A je pravda, že zvuk patří mezi ozdoby aktuální fošny Švédů, ..více

[recenze]

[02.06.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

W.A.S.P. - Inside The Electric Circus

Šílené tempo koncertů, kdy kapela hrála vlastně od roku 1982 nepřetržitě, už přinášelo řadu problémů. Navíc na červen a červenec 1986, tedy půl roku od vydání „The Last Command“, bylo už zamluvené studio Pasha Music House v Hollywoodu, aby zde W.A.S.P. nahráli svou další desku. V sestavě se sice už etabloval nový basista Johnny Rod a Blackiemu Lawlessovi také mnohem více seděla role kytaristy, ale začínaly se objevovat problémy se stále ambicióznějším bubeníkem Stevem Rileym, který těžce nesl fakt, ..více

[recenze]

[01.06.2017]

[Jan Skala]

[13 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

TRAIL OF TEARS - Disclosure In Red

V roce 1994 vznikla v Norsku kapela Natt. Existovala jen tři roky a vydala jediné eponymní demo. Poté si kapela změnila jméno a na svět přišli Trail Of Tears. Doba přála gothic metalu a především ten spojený s modelem „kráska a zvíře“ zažíval nejlepší léta. Theatre Of Tragedy, Tristania a právě Trail Of Tears. Tři norské skupiny, začínající písmenem „T“. Poslední jmenovaní představovali z tohoto královského trojlístku ty nejtemnější. ..více

[recenze]

[01.06.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

RHINO BUCKET - The Last Real Rock N`Roll

Přestože se mluví v souvislosti s deskou „The Last Real Rock N`Roll“ o comebacku Rhino Bucket, faktem zůstává, že tahle kapela kromě malé pauzy v polovině devadesátých let vlastně funguje nepřetržitě od roku 1988, kdy začala svými vystoupeními otravovat návštěvníky losangeleských klubů. Přestože od poslední, šest let staré desky „Who`s Got Mine?“ došlo ke korektuře v sestavě, když do ní přibyl bubeník Dave DuCey, je to jediná změna, ..více

[recenze]

[31.05.2017]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

DRAGONFORCE - Reaching Into Infinity

Britské rakety Dragonforce jsou zpět a hned je s jejich novinkou a v pořadí sedmou studiovkou svázáno několik „nej“. Jde např. o nejdelší album v celé metalografii kapely, nalezneme zde dokonce i nejdelší song, se kterým pánové kdy vyrukovali. Tím nejdůležitějším faktem pro věrné fanoušky je ale jednoznačně skutečnost, že Dragonforce zůstávají nejspeedovějším spolkem současnosti, když ani tentokrát nedošlo na nějaké žánrové hokusy pokusy..více

[recenze]

[31.05.2017]

[Petr Štěpnička]

[15 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

BROKEN TEETH - 4 On The Floor

Přestože američtí Dangerous Toys jsou, alespoň papírově, stále ještě funkční kapelou, není pochyb o tom, že pro Jasona McMastera, jednoznačně vůdčí osobnost této party, leží už priority jinde. Sice sem tam vyjede svou, kdysi vcelku známou, kapelu provětrat i za hranice domovského Texasu (v Evropě si o nich mohou fanoušci nechat jen zdát), energii však věnuje své další kapele Broken Teeth. Ta už má dokonce na svém kontě více desek než Dangerous Toys..více

[recenze]

[30.05.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

WAR FOR WAR - Illud Tempus

War For War jsou tak trochu nestálou kapelou, jenž vznikla už v roce 2000 a stojí za ní jediný člověk. Je jím básník českého black metalu Lord Morbivod. Pod hlavičkou War For War až do roku 2010 vyšly tři desky, pak se na sedm let brány dolů uzavřely. Teprve nyní u labelu Metalgate vyšla čtvrtá deska s názvem „Illud Tempus“ a je plná změn. Především už War For War nejsou jednočlenným projektem, do sestavy přibyla zpěvačka Lenka Machová..více

[recenze]

[30.05.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]