RAZORBATS - Anthems Of A Lost Century

Už celou dekádu snaživě usilují norští Razorbats o uznání rockového světa, což je velice těžké, ale píle, kterou do věci parta z Osla dává, je obdivuhodná. Je zajímavé sledovat cestu, kterou Razorbats ušli od trochu infantilně punkového (přesto velice roztomilého) debutu „Camp Rock“, přičemž se zdá, že vývojová etapa se ani po deseti letech neuzavírá. Člověk, která sleduje kariéru této party vnímá citlivě posun, který přichází s každým albem. Dokázal proto Razorbats odpustit slabší počin, kterým byla minulá „Hit Crazy“, ..více

[recenze]

[21.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

TIAMAT - Skeleton Skeletron

Jak překonat nepřekonatelné? To už si Tiamat zkusili, když po nedostižné „Wildhoney“ přispěchali s geniální „A Deeper Kind Of Slumber“ a málem se jim historický kousek z roku 1994 podařilo vyrovnat. Johann Edlund, ač zmáhán drogovými experimenty, které přerůstaly v regulérní závislost, se vybičoval k takovému výkonu, že Tiamat jednou pro vždy zapsal do dějin rockové hudby velice výrazným písmem, a i když pravověrní fanoušci (příznivci extrémnějších odrůd metalu) ..více

[recenze]

[20.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

MARILYN MANSON, DEAD POSEY - Praha, Fortuna Aréna, 15. 11. 2025

Člověk od koncertu Marilyna Mansona může čekat cokoliv. Z pódia může přilétnout kýbl plný chcanek, může vám nadrátovaný zpěvák skočit do úsměvu, napálit jí bubeníkovi, provádět orální sex s kytaristou nebo všechno předčasně ukončit, jen když něco nedopadne podle jeho představ. Vše ale také může proběhnout naprosto hladce a frontman a jeho nájemná kapela mohou zanechat profesionální dojem. Přesně tak to bylo v případě pražského koncertu, který ukázal, ..více

[reporty]

[19.11.2025]

[Jan Skala]

[]

Tommy BOLIN - Private Eyes

Když 19. března 1976 zemřel kytarista Free a Back Street Crawler Paul Kossoff, byla to pro Tommyho Bolina docela rána. Vzhledem k nízkému věku byli oba považováni za zázračné kytarové dítě, ale jejich kariéry decimovaly drogy, chlast a s tím související prohlubující se deprese. Čtyři dny předtím Bolin odehrál poslední koncert s Deep Purple, kapela byla v totálním rozkladu, za což z velké části mohl on, a stále ještě přebýval ve Velké Británii, kde byl Kossoff velkou hvězdou. Bolin si uvědomoval, že je prakticky v totožném stavu ..více

[recenze]

[17.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

Bílý had se svlékl z kůže a Coverdale si přiťukl na rozloučenou

..více

[bulvární koutek]

[17.11.2025]

[Jan Skala]

[]

STEVE MORSE BAND - Triangulation

Debaty o tom, jestli se kytarista Steve Morse hodil do Deep Purple, asi budou věčné, ačkoliv součástí britské legendy už tři roky není. Když kapelu po skoro třiceti letech opouštěl (působil v ní skoro dvakrát tak dlouhou dobu jako Ritchie Blackmore), vypadalo to, že se loučí i s kariérou, protože důvodem byl špatný zdravotní stav jeho manželky Janine. Morse se o ni chtěl starat a problémy, zda byl lepší on nebo Blackmore, se zdály být zcela malicherné. Když jeho žena loni zemřela, hudba se zdála být vítanou terapií. ..více

[recenze]

[15.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

TIAMAT - A Deeper Kind Of Slumber

Dopad „Wildhoney“ na evropskou metalovou scénu byl drtivý, ačkoliv si řada fanoušků kladla otázku, zda Tiamat nezradili své ideály a zda je „Wildhoney“ ještě metalovou nahrávkou. Ačkoliv byl jasně vidět posun, jaký Tiamat (zejména Johan Edlund) udělali během několika let, v zásadě šlo album zařadit do metalové škatulky, i když jeho závěr ukázal zcela jiné ambice. Jako kdyby Edlund chtěl za každou cenu vystoupit ze svého stínu a ukázat, že jeho umělecké ambice jsou zcela jiné než v dobách „The Astral Sleep“ a „Clouds“...více

[recenze]

[13.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

Bryan ADAMS - Roll With The Punches

S alby umělců, kteří fungují celá desetiletí, je problém. Očekávat se od nich dá řemeslně dokonalá práce, léty vytříbený songwritting a profesionální přístup, ale také jsou konfrontováni s obrovskými očekáváními, zda překonají svá nejlepší díla. To se v drtivé většině případů neděje, protože těžko šedesáti-sedmdesátiletý muzikant natočí tak vášnivá a energická alba, jako když mu bylo pětadvacet. Výjimku představují třeba The Rolling Stones, jejichž poslední deska se vyrovná nejlepším nahrávkám..více

[recenze]

[12.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

LIFE OF AGONY, UGLY KID JOE, XSKULL8 - Plzeň, KD Šeříková, 8. 11. 2025

I když obě hlavní kapely sobotního večera dodnes vydávají desky a minimálně Ugly Kid Joe plánují pustit další na trh velmi brzy, měl být jejich společný koncert zejména v duchu nostalgie a podle toho vypadalo složení publika. Většina z přítomných si mohla dobře pamatovat časy, kdy Ugly Kid Joe udělali díru do světa s prvním albem „America`s Least Wanted“ a hity „Everything About You“ a „Cats In The Cradle“, ale i časy, kdy Life Of Agony vydali album „Ugly“, s nímž potvrdili přerod z undergroundové naděje na stálici alternativní scény. ..více

[reporty]

[11.11.2025]

[Jan Skala]

[]

Tommy BOLIN - Teaser

Už je to půl století, co na krátký okamžik zazářila na rockovém nebi kometa amerického kytaristy Tommyho Bolina, v jehož hře kritici spatřovali budoucnost rockové hudby. Někteří historici o něm hovoří jako o možném předchůdci fenomenálního Eddieho Van Halena, protože (stejně jako on) i Tommy Bolin měl zcela specifický styl a pouze v jeho podání zní jeho skladby jako nedostižný originál, jemuž se nepřiblížil nikdo z těch, kdo se pustil do jejich přehrávání. Stačilo by, kdyby nahrál jen instrumentálku „Owed To G“ a slavnou „You Keep On Moving“ ..více

[recenze]

[10.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

SOULFLY - Chama

Co bude dál se Sepulturou, až dojede zaručeně poslední turné, ví možná jen pánbů, protože řečí o konci brazilské legendy už proběhla celá řada. Jistota však je, že někdejší frontman Max Cavalera, člověk, který kapelu postavil na nohy, nekončí. Dnes sice už není inovátorem, který s deskami „Chaos A.D.“ a „Roots“ dokázala postavit do pozoru metalový svět, rád se obrací do minulosti, ale ani v sedmapadesáti (což není tak moc) o konci kariéry neuvažuje...více

[recenze]

[08.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

Ronnie ROMERO - Backbone

S Ronniem Romerem je to trochu oříšek. V minulé dekádě byl jako zjevení a díky výbornému hlasu a jeho skvělé barvě si jej do čela Rainbow vybral Ritchie Blackmore, což mohl být start k hvězdné kariéře. Jenže bublina splaskla velmi brzy. Šílená nadprodukce, kvůli které jeho hlas zní od roku 2018 z několika alb ročně, způsobila úplný opak, na Romera se začalo nahlížet jako na děvku pro všechno a jeho velebený hlas začal být vlezlý, až protivný. ..více

[recenze]

[07.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

TIAMAT - Wildhoney

Vítejte ve snovém polosvětě, v místech, kde si slunce pohrává s mraky, kde se otevírá vstup do pekla a kde se nedozírné dálky vesmíru dotýkají s vědomím vlastního bytí člověka. Vítejte v kaleidoskopu roztodivných nálad a psychedelična, kde zlo a dobro odhazují svou tvář a stávají se jedním neuchopitelným tvarem. Stačí si lehnout jen tak v odpoledním vedru do vzrostlé trávy a poslouchat. Vnímat tlukot srdce přírody, i nekonečnost všehomíra a ve stavu nehlubokého spánku cestovat v nekonečnu…..více

[recenze]

[06.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

MAMMOTH - The End

Jmenovat se Van Halen zaručuje na rockové scéně pozornost nejvyšší. I proto každou desku, kterou syn zesnulého kytarového génia Eddieho Van Halena Wolfgang vydá, provází zájem veřejnosti i hudebních periodik, přestože Wolfgang po otci podědil zejména instrumentální zručnost a jeho nos na nadžánrové hity zůstává zatím nevyvinut. Je však i skvělý zpěvák a obratný skladatel, a proto jeho alba mají nadprůměrnou hodnotu, jakkoliv se jim do mainstreamových vod nedaří úplně proniknout. ..více

[recenze]

[05.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

MEAT LOAF - Hell In A Handbasket

To, že některé dobové recenze označili „Hang Cool Teddy Bear“ za nejlepší Meat Loafovu desku za posledních třicet let, tedy od prvního dílu „Bat Out Of Hell“, lze brát jako trochu úsměvnou záležitost. Jestli některá nahrávka ukázala, že zpěvákovi dochází dech, bylo to dílo z roku 2010. Bylo tvrdší, než se čekalo, což může být důvod jeho adorace, ale po stránce kompoziční na předchůdce ztrácelo a začínal strádat i Meat Loafův hlas. Byly to zatím jen drobné náznaky, že se projevují známky stárnutí (bylo mu přes šedesát), ale podceňovat je nebylo vhodné. ..více

[recenze]

[03.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

JOHN 5 - Ghost

Ptáte se, co stojí za současnou, lehce podivnou tvorbou legendárních Mötley Crüe, kteří po comebacku nenavázali na nejúspěšnější práci ohraničenou alby „Too Fast For Love“ a „Dr. Feelgood“, ale vrhli se na trochu jinou hudbu, za kterou je fanoušci příliš nepochválili? Odpověď by mohla ležet zde. Členem kapely už pár let není kytarista Mick Mars, nahradil jej John 5, který dostal od Nikkiho Sixxe tolik důvěry, že může zasahovat i do skladatelského procesu. Je otázka, zda je jeho vklad přínosem, ..více

[recenze]

[01.11.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

TIAMAT - Clouds

Jestliže nějaká doba byla ve vývoji extrémnějších odnoží metalové hudby nejpřekotnější, byla to první polovina devadesátých let, kdy se od death metalového stromu odštěpila doom metalová větev, která se měla rychle rozvíjet, absorbovat další vlivy, uctívat Black Sabbath jako prazákladní zdroj. Začaly do ní pronikat vlivy gotického rocku, o němž se soudilo, že zásadní řekl v minulé desetiletce a vyčerpal se během krátké doby. Tiamat byli jednou z kapel, která ještě před Paradise Lost nastoupila cestu odvážných experimentů, ..více

[recenze]

[30.10.2025]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]