Poté, co nějaká chytrá hlava rozhodla, že se pražský koncert Helloween odehraje v odporné O2 areně, byl jsem rozhodnut, že to bude po patnácti letech první vystoupení Dýní v české metropoli bez mé účasti. Ti, co mají s libeňskou halou hrůzy již nějakou zkušenost, dají mi za pravdu, že v naší zemi neexistuje horší místo na konání metalových koncertů. Špatný zvuk, žízeň, horko, otrávené publikum, nekonečné fronty, předražené ceny, nepříjemné kontroly, spousta nesmyslných zákazů, to jsou společné prvky koncertů v O2 Areně. ..
Málokteré kapele se podaří dožít se čtyřiceti let. Visací zámek této mety dosáhnul dokonce bez jediné změny v sestavě, což je výkon doslova rekordní a zároveň důvod k pořádné oslavě. Tu si legendární punkové těleso naplánovalo na poslední červnový víkend. Někdo by mohl namítnout, že oslava byla trochu předčasná, neboť Visáči se dali dohromady v prosinci roku 1982 a své narozeninové koncerty pořádají většinou ke konci roku, ale ti kteří pamatují oslavu jejich třicátin v otevřeném hangáru na pražském Výstavišti, ..
Po dlouhých čtrnácti letech hibernace (nebudeme-li počítat chvilkové procitnutí v roce 2014) se zpět k životu probouzí pardubická formace Navar, která je neodmyslitelně spojena s osobou kytaristy a zpěváka Jirky Raina (Sebastien, ex-Citron, ex-Kreyson). Tomu se podařilo svolat zpět do zbraně muzikanty, kteří v minulosti v Navaru působili (včetně baskytaristy Törru a Alkeholu Jana "Barta" Bartoše) a tím vdechnout život kapele, kterou mnozí považovali za definitivně mrtvou...
Už jsem velmi dlouho nenarazil na kapelu, která by tak silně čerpala inspiraci z raných desek Nightwish. Legendární Finové na svých prvních třech deskách hráli svižně a celkově byla jejich hudba energičtější a dravější, než jak ji známe dnes. Přesně tyto vlastnosti vykazuje muzika maďarské šestice Esperfall, která kromě Nightwish uvádí jako své vzory melodeathové velikány Arch Enemy a Children of Bodom, přičemž vliv těchto severských spolků je v hudbě Esperfall cítit. Základem je hutný power metalový spodek ..
V době, kdy nás média bombardují jednou špatnou zprávou za druhou, není vůbec na škodu zpestřit si život nějakou pozitivně laděnou muzikou. Je ironií osudu, že v době nejtěžšího řádění covidové pandemie a s ní souvisejících lockdownů se dá dohromady kapela, jejíž existence je postavená na skládání veselých party songů. Každý, kdo někdy viděl některý z klipů The Groggy Dogs, okamžitě pochopí, že v případě této svébytné španělské smečky jde především o humor. Kapela svůj styl označuje jako pirátský punk..
Živá vystoupení se po nehorázně dlouhé covidové pauze začínají postupně rozjíždět. Jednou z prvních vlaštovek je společné turné severských spolků Dark Tranquillity a Ensiferum, které na Bílou sobotu zavítalo do pražského Meet Factory. Spojit koncertní aktivity rozjuchaných melodiků Ensiferum a zadumaných melancholiků Dark Tranquillity do společné šňůry mi přišlo jako dost nešťastný nápad a jsem si jistý, že nemalou část příznivců tvrdé hudby mohla žánrová rozdílnost headlinerů od návštěvy koncertu odradit. ..
Finští válečníci vyrážejí na svou třetí bojovou výpravu. Tentokrát se cílem jejich tažení stala horská hrobka. Tedy alespoň tak by se dal z finštiny přeložit název jejich nového počinu „Tunturihauta“. Nelze si nevšimnout, že sexteto z Oulu si pro názvy desek vybírá zásadně jednoslovné výrazy začínající na písmeno „T“, těžko odhadnout, co touto zvláštní tradicí sleduje.
Zdá se, že covidová pandemie pomalu polevuje (doufejme, že to není jen dočasný stav), což se mimo jiné projevuje tím, že koncertní aktivita mnohých kapel se navrací do normálu, tedy alespoň co se domácí scény týče. Na velké zahraniční hvězdy si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Klubové akce však jedou na plné obrátky. Jednou z takových byla i sobotní pražská zastávka "Amulet tour 2022", v rámci kterého gothic roková legenda XIII. století oslavuje třicet let od vydání své debutové desky ..
Cesta od vzniku kapely k nahrání prvního dlouhohrajícího alba může být někdy dlouhá a spletitá. Své by o tom mohla vyprávět domácí folk/symphonic metalová formace Ertha, která ke své debutové nahrávce putovala dlouhých šestnáct let. Za tu dobu prošla řadou změn sestavy (z původního osazenstva zůstali jen zpěvačka Ereis a baskytarista Eyrah), žánru (jeden čas dokonce hrála pouze akusticky) a také místa působení (z Brna přesídlila do Prahy, aby se později vrátila na jižní Moravu). ..
Viking metal už dávno není doménou pouze skandinávských kapel, dobrodružný život severských válečníků se stal inspirací pro mnohá uskupení z různých koutů světa. Patří mezi ně i španělští Frozen Shield. Kapela vznikla před dvanácti lety v Barceloně, ale nebyla studiově příliš aktivní, za první dekádu svého působení vydala jen třískladbové ípko a jeden singl. Na konci loňského roku vypustila do světa plnohodnotný debut, kterým tuto dlouhodobě zanedbávanou činnost částečně vykompenzovala, ..
Při bilancování roku 2020 jsem si postěžoval, že dostatek času, který se v důsledku omezení koncertní činnosti mnohým kapelám v covidové době naskytl, řada muzikantů nedokázala využít k tvorbě kvalitního materiálu. V uplynulém roce tomu bohužel bylo dost podobně. Opět se ukázalo, že pracovat na tvorbě desky v klidu a bez časového presu, automaticky neznamená skvělý výsledek. Řada kapel vydala jen průměrná alba, jiné dokonce úplné propadáky, přičemž o největší zklamání se postarali Iron Maiden se "Senjutsu". ..
Málokdo by při poslechu debutového alba heavy/power metalových Ültra Raptör tipoval, že tato parta pochází z Kanady. Jejich hudba zní evropsky a dominují v ní vlivy tradiční německé speed metalové školy. Pětice muzikantů uvádí jako své vzory Running Wild, Rage a Judas Priest, přičemž zejména vliv pirátské smečky Rolfa Kasparka je na albu "Tyrants" zcela nepřeslechnutelný...
Když se ještě nedávno někdo odvážil Petra Štěpána zeptat na oživení jeho bývalého punkového působiště, vždy se mu dostalo rázné odpovědi, že Hrdinové nové fronty jsou již nadobro uzavřenou kapitolou, přičemž předák kapely XIII. století svou odpověď obvykle doplnil o pádné důvody, proč tomu tak je. Nejčastěji uváděl fakt, že jeho vokální projev je dnes už úplně jinde nebo že s baskytaristou Leošem Kosteleckým už dávno není v kontaktu. Staré známé přísloví praví „Nikdy neříkej nikdy!“..
Svébytný spolek brněnských muzikantů, mezi kterými nechybí ani Big Boss z black metalových Root, dlouhá léta fungoval jako čistě koncertní sranda projekt, jehož repertoár tvořily převzaté domácí i zahraniční vesměs popové šlágry, přepracované do metalové podoby. Hrát dokola písně jiných přestalo jednoho dne muzikanty bavit, a tak se pustili do tvorby vlastní. V roce 2019 vypustili do světa debutové album „Loupežníci“ a neváhali názvu desky přizpůsobit i svoji image. Sázka na přímočarý heavy metal ..
Pauzy mezi studiovými deskami Manowar se neustále prodlužovaly. Kapela se to snažila kompenzovat vydáváním různých neřadových nahrávek. Během šesti let vzniklo nepřeberné množství všelijakých výběrů, singlů, splitek či živáků, z nichž určitě stojí za zmínku úplně první živé album kapely "Hell On Wheels - Live". Na klasickou studiovou desku si fanoušci museli počkat až do července roku 2002, kdy se na pultech obchodů objevilo album "Warriors Of The World". ..
Sestava, jež nahrála album "The Triumph Of Steel", neměla dlouhého trvání. V roce 1994 kapelu opustil jak bubeník Rhino, tak kytarista David Shankle. Sehnat nové spoluhráče nedalo dvojici DeMaio/Adams velkou práci. Na bicí stoličku usedl navrátilec Scott Columbus a kytarový post obsadil Karl Logan (vlastním jménem Karl Mojaleski). S ním se kapelník DeMaio seznámil v podstatě náhodou na jedné čerpací stanici. Jejich debatování o motorkách a rockové muzice nakonec vyústilo v Loganovo angažmá v Manowar. ..
Po vydání alba "Kings of Metal" zažívali Manowar vrchol své dosavadní kariéry. Nahrávka se skvěle prodávala a kapela okamžitě vyrazila na obrovský koncertní maraton, který nebral konce. Čerstvě uvolněný kytarový post se podařilo kvapně obsadit. Už během nahrávání alba "Kings of Metal" členové kapely v jednom chicagském klubu narazili na mimořádně talentovaného kytaristu Davida Shanklea. Ten ve svých jednadvaceti letech sice neměl s hraním ve velké kapele žádné zkušenosti, ale svou hrou zaujal kapelníka DeMaia natolik,..
V druhé polovině osmdesátých let zažívali Manowar velmi úspěšné období. Přestože z komerčního hlediska se americké čtveřici poměrně dařilo, atmosféra uvnitř kapely zrovna dvakrát růžová nebyla. Joey DeMaio získával nad chodem ansámblu stále větší moc a pomalu začal ostatní členy odstrkovat na vedlejší kolej, což velmi nelibě nesl Ross The Boss, který na úspěchu Manowar měl bez diskuzí nemalý podíl. Zatímco Joeyho pozice v kapele nezastavitelně sílila,..
Interval vydávání studiových alb byl u Manowar poněkud nekonzistentní, neboť potom, co během jednoho roku vypustili hned dvě řadové desky, nechali své fanoušky na další porci čerstvého materiálu čekat dlouhé tři roky. Kapela tento čas samozřejmě netrávila zahálkou, ale vydatným koncertováním, a to jak po Spojených státech, tak napříč starým kontinentem. Nahrávací proces lehce zbrzdil i přechod k novému labelu, kterým se stal Atlantic Records. Jak se záhy ukázalo, všechna zdržení byla ku prospěchu věci..
V roce 1984 nasadili Manowar doslova vražedné pracovní tempo. Z dnešního pohledu je neuvěřitelné, že během jednoho roku stihli nahrát a vydat hned dvě studiová alba a k tomu ještě odehrát na tři desítky koncertů. Krom toho se kapele podařil husarský kousek, se kterým se dodnes ráda chlubí. V roce 1984 byli Manowar zapsáni do Guinnessovy knihy rekordů jako nejhlasitěji hrající kapela na světě, neboť překonali dosavadní rekord (126 decibelů), jenž do té doby drželi legendární britští rockeři The Who. ..
V roce 1983 stihli Manowar kromě desky „Into Glory Ride“ vydat ještě singl „Defender“, kde se opět v roli vypravěče představil americký herec Orson Welles (skladba „Defender“ se o čtyři roky později objevila i na albu „Fighting The World“). Singl slavil úspěch především v Evropě, kde se kapele z dlouhodobého hlediska dařilo mnohem víc než ve své domovině. Největší úspěch Manowar sklízeli ve Spojeném království, kde o rok později začínali evropské turné..
Po vydání svého debutu se Manowar odebrali nejprve na mini turné po Spojených státech po boku amerického hardrockového klasika Teda Nugenta a poté i na vlastní headliner tour. Po jeho skončení kapelu opustil bubeník Donnie Hamzik. Dle slov zpěváka Erica Adamse trpěl Hamzik před publikem neúměrně velkou trémou, a to u kapely, která si zakládá na pověsti sebejistých neohrožených válečníků vůbec nepůsobí dobře. Navíc prý Hamzik v úspěch Manowar nevěřil natolik, aby opustil své dosavadní životní jistoty ..
Málokterá kapela dokázala za čtyřicet let své existence vzbudit tolik vášnivých emocí jako samozvaní "Králové metalu". Americká čtveřice doslova rozdělila metalovou komunitu na dva nesmiřitelné tábory. Jedni Manowar nekompromisně zbožňují pro jejich bezesporu kvalitní hudbu. Druzí jim nemůžou přijít na jméno pro jejich monstrózní sebevědomí, nekonečné machrování a siláckou image, která někdy hraničí až s trapností. Vůbec si netroufám odhadnout, který z těchto táborů je početnější, ..
Kralupští gothic rockeři už dlouho platí za bandu vytrvalých puntičkářů, která by nikdy nepustila ven desku, o niž by nebyla přesvědčena, že je doladěná do těch nejmenších detailů a to i za cenu toho, že práce na ní by zabrala roky. V případě nahrávky "Clamare", jejíž název v překladu z latiny znamená "křičet" či "volat",plně dostála své pověsti. Podmínky, za kterých deska vznikala, nebyly zrovna dvakrát růžové. Během nebývale vleklého procesu vzniku alba kapelu ..
Pandemie koronaviru narušila plány většině aktivních muzikantů z celého světa. Některé kapely využily nucenou koncertní pauzu k nahrání další desky, jiné si pro změnu dopřály zasloužený odpočinek. Jenže co dělat, když obě vaše uskupení vypustila nová alba relativně nedávno a vy jste nezastavitelný workoholik a odpočívat se vám ani za mák nechce? Řešení zní jednoduše: Dát dohromady třetí kapelu! Stejným způsobem nejspíš uvažoval Christopher Bowes, předák Alestorm a Gloryhammer,..
"Když to funguje, není potřeba nic měnit." Tímto heslem se němečtí Powerwolf řídí již dlouhá léta. Konstatování, že novinka nazvaná "Call of the Wild" nepřináší nic nového, nemůže překvapit snad nikoho a je otázka, zda v případě téhle kapely o nějaké změny či posuny vůbec někdo stojí. Fanoušci mají Powerwolf rádi takové, jací jsou a kapela si toho je zatraceně dobře vědoma. Novinka tedy opět přináší chytlavý heavy/power metal s výrazným zvukem kláves á la kostelní varhany, kterému vládne svým nezaměnitelným barytonem zpěvák Attila Dorn...
Jak název alba hlásá, jihomoravští Atak vystartovali za plněním svých hudebních snů. Heavy metalová smečka ze Sobůlek na Hodonínsku se po pětiletém fungování rozhodla zvěčnit svou tvorbu na debutové nahrávce. Kapela hraje přímočarý heavy metal, postavený na chytlavých melodiích s šikovně napsanými českými texty. Krom povedené lyrické složky je největší zbraní kapely silný, lehce nakřáplý hlas zpěváka Aleše Bystřického, který ve středních polohách připomíná Aleše Brichtu v jeho nejlepších letech...
Německý kytarista Herman Frank ani v době pandemie nezahálí. Od vydání jeho předposledního alba „Fight The Fear“ uběhly sotva dva roky a už přichází s čerstvým materiálem. Sestava jeho kapely doznala drobné změny, ale jinak vše zůstalo při starém. Nahrávka pojmenovaná „Two For A Lie“ ve všem navazuje na svého předchůdce. Bývalý kytarista Accept opět předkládá klasický heavy metal německého střihu, zabalený do moderního zvukového hávu. ..
Němečtí Orden Ogan v posledních deseti letech platili za kapelu, která s každou další deskou nabírá skokově na popularitě. V případě jejich předposledního alba "Gunmen" byl ten nárůst přímo enormní a pistolnická deska sbírala vavříny na všech frontách. Už tehdy bylo jasné, že navázat na její úspěch nebude vůbec jednoduché a ani samotná kapela s přípravou nástupce zrovna nepospíchala. Čtyři roky studiového pauzírování mluví za vše. Orden Ogan během nich pořádně zamíchali sestavou. ..
Když před dvěma lety ohlásili rozpad Children of Bodom a následná smrt Alexiho Laiha pohřbila veškeré naděje na jejich reunion, ztratila metalová hudba jednu ze svých nejosobitějších kapel. Po bodomských dětičkách zůstala na scéně obrovská díra, kterou se pravděpodobně už nikdy nikomu nepodaří zcela zacelit. Snad jedinou útěchou (byť jen velmi slabou) pro zástupy truchlících fanoušků může být fakt, že se čas od času objeví kapela, která se k odkazu Alexiho party hrdě hlásí ..
Dát dohromady žebříček nejoblíbenějších nahrávek uplynulé dekády se zprvu jevilo jako velmi snadný úkol. Celkem rychle mi na mysl přišla dvacítka desek, které jsem měl v paměti zafixované jako mimořádně povedené a dobře si pamatuji, jak jsem je v době vydání do nekonečna sjížděl. Jenomže když jsem si je teď po letech pustil znovu, překvapilo mě, jak se můj pohled na ně změnil. Některé desky svůj původní lesk ztratily. Jiné naopak s přibývajícími roky nabraly na síle...
Musíme se přiznat, že když jsme před měsícem vyhlásili čtenářskou anketu o nejlepší album uplynulé dekády, měli jsme trochu obavy, jestli z došlých tipů půjde vůbec vytvořit nějaký smysluplný výstup. Přeci jen doba, kdy vycházely milníky rockové historie, které uhranuly masy, je už dávno pryč. V dnešní záplavě lehce dostupné hudby, nepřeberného množství hudebních žánrů a rozmanitého vkusu současného rockového posluchačstva se stává spíše ojediněle, že se větší množství lidí shodne na kvalitách té či oné nahrávky...
Po tradiční tříleté studiové pauze přichází finské sexteto s dalším počinem, tentokrát ovšem s jednou změnou v sestavě. Dlouholetého tlučouna Mattiho „Matsona“ Johanssona nahradil na bubenické stoličce Samuli Mikkonen (mimo jiné bývalý člen sólového projektu zpěváka Jonneho). Na hudební směřování divokého finského klanu to ovšem nemá žádný vliv. Tady vše zůstává při starém. I když kdo tuhle kapelu sleduje už od jejich osmnáct let starého debutu, nemohl si určitého vývoje nevšimnout. ..
Krátce po vydání debutového alba „Spirit of the Forest“ se sestava finského divokého klanu rozrostla hned o dva nové a pro pozdější vývoj kapely poměrně zásadní členy. V té době asi ještě nikdo netušil, že nově příchozí dvojice kytarista Kalle „Cane“ Savijärvi a bubeník Matti „Matson“ Johansson se na dlouhou dobu stane jedním z nosných pilířů často se měnící sestavy Korpiklaani (Matson v kapele vydržel šestnáct let a Cane je její součástí doposud)...
Když se v metalové komunitě vysloví pojem Korpiklaani, téměř každý si představí bandu nezničitelných kaličů, která do sebe lije všelijaké opojné moky po hektolitrech. Ono se není čemu divit, vždyť pánové šli této své pověsti tak trochu naproti, když stvořili pijácké hymny "Vodka", "Beer Beer", "Tequila" či "Jägermeister". Pravda je ovšem taková, že hudba a především texty Korpiklaani mají o něco větší hloubku, než by se mohlo na první pohled (tedy poslech) zdát. Jejich lyrika se převážně točí kolem krásy severské přírody, ..
Šestnáctá řadová deska německé heavymetalové legendy sebou přináší hned dvě zásadní změny. Jednak jde o první album bez legendárního baskytaristy a zakládajícího člena kapely Petera Baltese, který dal po dvaačtyřiceti letech Acceptu sbohem a za druhé se jedná o vůbec první desku kapely nahranou v šestičlenné sestavě (tedy se třemi kytaristy). Nicméně ani jedna z těchto skutečností se na zvuku novinky příliš nepodepsala a „Too Mean To Die“ je tak naprosto klasická nahrávka Accept. Možná až moc klasická. ..
Skončil rok poznamenaný koronavirovou pandemií. Rok, v němž hudební průmysl utrpěl ránu, která se bude pěkně dlouho hojit. Rok, ve kterém jsme byli ochuzeni o potěšení z živých koncertů. Skoro by se chtělo napsat, že zákaz koncertování alespoň poskytl kapelám dostatek času pro tvorbu nového materiálu a výsledkem toho je hromada výborných studiových desek, ale bohužel ani to se ve velké míře nestalo (možná se to teprve projeví v roce 2021). Uplynulý rok nebyl na kvalitní hudbu zdaleka tak štědrý jako rok 2019...
Dlouhých jedenáct roků čekali příznivci tuzemských crossoverových legend na novou a dlouho slibovanou řadovou desku. Od vydání alba "Teorie morfické rezonance" se toho v kapele událo mnoho, přičemž tou nejzásadnější změnou bylo angažování zpěváka Dana Kurze (mimo jiné Atari Terror), který svým příchodem sňal pěvecké břímě z kytaristy a kapelníka Tomáše Varteckého. To, že Kurzův hlas do hudby Kurtizán skvěle pasuje, jsme se přesvědčili již na koncertech..
Ani nevím proč, ale melodiky Sebastien jsem vždy vnímal jako kapelu, která to s aktivitou zrovna nepřehání, což zřejmě souviselo s faktem, že za deset let své existence vyprodukovali jen tři studiové desky. Ovšem události posledních dvou let mě donutily názor na tuhle formaci přehodnotit. Pánové se totiž poslední dobou rozjeli jak nezabržděný buldozer z kopce a nemůže je zastavit snad vůbec nic. Necelý rok po vydání třetí řadové desky "Act of Creation" přišli s ípkem "Behind the World",..
Při pohledu na novou nahrávku pardubické punkové grupy Volant mě přepadla těžká nostalgie. V myšlenkách jsem se vrátil o nějakých dvacet let zpátky. Do doby, kdy na tuzemských letních festivalech byly jen zřídka k vidění zahraniční kapely a soupisky všemožných open airů tak stále dokola okupovala jména jako Divokej Bill, Vypsaná fiXa, Wohnout a nebo právě Volant. Pamatuji si, že ze všech těch českých stálic jsem se vždy nejvíce těšil právě na Volanty. Jejich silně melodický punk, obohacený saxofonem,..
Francie navzdory své rozloze, počtu obyvatel i ekonomické vyspělosti nikdy nepatřila mezi metalové velmoci, přesto se zde najde mnoho kapel, kterým se sice do světové extra třídy nepodařilo proniknout, ale rozhodně k ní svoji kvalitou nemají daleko. Jedním z těchto spolků jsou i heavy metaloví nezmaři Lonewolf. Kapela kolem kytaristy a zpěváka Jense Börnera drtí těžký kov už od počátku devadesátých let a novinka "Division Hades" je jejím jubilejním desátým zářezem na pažbě...
Po dlouhých pěti letech od debutu „Atlantis“ přichází havířovská banda Solar System, jejíž jádro původně tvořili členové power metalových Moravius, s druhou řadovkou. Ta nese název „Synchronicita“ a opět přináší chutnou porci heavy/power metalu, kde prim hrají silné melodie a propracované české texty. Když se k tomu přihodí příjemný hlas pěvce Ota Gajdošě a mrštné prsty kytaristy Petra Štraucha, je zaděláno na skvělou desku a k té novinka opravdu nemá daleko. ..
Evropská folk metalová scéna se rozrostla o další zajímavou bandu. Se svým debutovým albem totiž přichází italská smečka Stilema. Hned na úvod je třeba upřesnit, že se nejedná o skupinu nějakých vyjukaných mladíků, ale o kapelu s více než patnáctiletou historií. Její kořeny sahají až do roku 2004, kdy ještě pod názvem Stilema XXI fungovala jako čistě akustické folkové těleso, inspirované tradiční irskou hudbu. Jak čas běžel, kapela stále přitvrzovala a přes folk rockové období dozrála až do dnešní metalové podoby. ..
Baskytarista amerických progresivních metalistů Symphony X Mike LePond přichází s třetím pokračováním svého bočního projektu Silent Assassins a stejně jako v předchozích dvou případech u toho nechybí zpěvák Alan Tecchio (Hades, ex- Seven Witches). Kromě zmíněné dvojice muzikantů jsou součástí sestavy projektu ještě kytaristé Rod Rivera a Lance Barnewold, kteří vypomohli hlavně se sóly (o většinu kytarových partů se totiž postaral sám LePond), a pár dalších hostujících hudebníků...
Po obvyklé tříleté odmlce se finští válečníci Ensiferum hlásí s již osmou řadovou deskou a opět s jednou změnou v sestavě. Až trochu zvláštně působí fakt, že zatímco pánská část ansámblu zůstává již patnáct let neměnná, dámy se v kapele střídají jak na běžícím pásu. Ani harmonikářka Netta Skog se v souboru dlouho neohřála. Krátce po vydání předchozí desky „Two Paths“ ji na turné nahradila Laura Dziadulewicz, ale ani ona v kapele natrvalo nezůstala...
Ze Skotska už pošesté připlouvá pirátská bárka jménem Alestorm a znovu přiváží truhlici plnou třpytivých pokladů v podobě extrémně chytlavých melodií. Zlí jazykové sice můžou namítnout, že kapela furt dokola omílá jednoduché prvoplánové popěvky s opileckou tématikou, ale nebudou mít tak úplně pravdu. Alestorm se sice zuby nehty drží svého osvědčeného stylu, pro který se vžilo označení pirate metal, ale nedá se říct, že by se vyloženě opakovali nebo že by jako správní piráti kradli poklady (melodie) od jiných. Naopak je až obdivuhodné, ..
Slovenští gotici Gloom nejsou žádnými nováčky. Jejich počátky sahají do doby téměř před dvaceti lety. Nutno ovšem dodat, že jejich fungování přerušilo pár ne zrovna krátkých přestávek. Za ty roky doznala sestava kapely hezkou řádku obměn. Z původních členů zůstali jen kytarista Igor Tinák a bubeník Radoslav Priputen (ex-Perversity, Insepultus). Studiově Gloom nikdy moc činní nebyli, novinka „Awaken“ je tak teprve jejich třetí řadová deska...
Řecký kytarový čarostřelec Gus G. rozhodně nezahálí. Předloni nás potěšil svojí již třetí sólovkou „Fearless“ a letos se konečně dostalo i na jeho domovskou formaci. Ta od tři roky staré nahrávky „Immortals“ prošla zásadními personálními změnami. Kapelu opustil Gusův dlouholetý parťák kytarista/klávesák Bob Katsionis a také vokalista Henning Basse. Toho v kapele nahradil německý světoběžník Herbie Langhans, který už má za sebou účinkování ve skupinách Sinbreed, Seventh Avenue, Avantasia nebo v tuzemských Symphonity...
Nightwish za téměř čtvrtstoletí dlouhé působení vyrostli v obrovskou kapelu, která se po právu řadí k největším veličinám světové rockové scény. Není proto divu, že jejich nová deska „Human. :II: Nature.“ patří k nejočekávanějším počinům letošního roku, zvlášť když se na ni čekalo dlouhých pět let. Navíc poprvé ve své historii se Finové vytasili rovnou s dvojalbem, přičemž druhý disk obsahuje pouze jednu rozsáhlou instrumentální skladbu, rozdělenou do osmi částí. ..
Po neuvěřitelných dvaceti šesti letech se opět o slovo hlásí havířovská smečka Bastard. Přesně tolik roků uplynulo od vydání jejich eponymního debutu, nutno ovšem dodat, že po celou tu dobu nebyla kapela aktivní. V roce 1996 pánové zahájili devatenáct let trvající pauzu a ani po jejím skončení se do studiové tvorby moc nehrnuli. V roce 2017 vydali jen pěti skladbové ípko „…na start!“ a na plnohodnotnou desku si tak jejich příznivci museli ještě nějaký ten pátek počkat. ..
Pětiletý interval mezi řadovými deskami se u Visacího Zámku stal již tradicí. Na druhou stranu po osmatřiceti letech na scéně už opravdu není kam spěchat. Kapela si za tu dobu vytvořila svůj vlastní specifický styl i zvuk a těch se drží jak klíště. Žádný odklon od zaběhnutého standardu nepřináší ani jejich již jedenáctá studiovka „Anarchie a totál chaos“. Visáči zde opět rozjíždějí přímočarý punk s garážově syrovým zvukem a se svými typickými texty, plnými osobitého humoru, který k téhle pětici neodmyslitelně patří...
Už to vypadalo, že „Vendetta“ zůstane navždy poslední řadovou deskou jihlavské gotické legendy. XIII. století ještě rok po ní vydalo raritní nahrávku „Vampire songs“ (s podtitulem „Tajemství gothických archivů“), která obsahovala doposud nepublikované demo z roku 1991 a několik dalších dosud nevydaných písní či remixů z pozdějších let (nutno dodat, že tento počin není po zvukové stránce zrovna kvalitní). Poté kapela přerušila svoji činnost. Pravda, nebylo to poprvé..
Po pěti letech se švédští heavy/power metalisté Hammerfall vrátili do Prahy a na pomoc si sebou přivezli stylové souputníky Battle Beast a Serious Black. Pořadatelé pro tuto akci celkem odvážně vybrali velké prostory Fora Karlín. Přiznám se, že jsem měl pochybnosti, jestli tři zmíněné grupy dokáží tuhle halu naplnit, ale naštěstí se mé obavy ukázaly jako naprosté liché. Už před osmou večerní bylo Karlínské Forum našlapané až po strop. ..
Deset let svého působení na scéně oslavila kapela výběrovkou „Karneval“. Jedinou novou písní na této kolekci byla ta titulní, pocházející původně z repertoáru Olympicu. Jihlavská formace si ji ovšem dokázala předělat k obrazu svému takovým způsobem, že se z ní stal okamžitě jeden z jejich největších hitů a zcela nepostradatelná položka každého koncertu XIII.století. Celá nahrávka pak krásně rekapituluje uplynulou dekádu, která platí za zdaleka nejplodnější období v dlouhé kariéře kapely...
Éra XIII. století, jakožto pětičlenné kapely, netrvala dlouho. Svoji šestou řadovou desku nahrávají Jihlaváci opět ve čtyřech a poprvé ve své historii bez dvou kytar v sestavě. Odchod strunobijce Marcela Nováka nebyl ovšem jedinou personální změnou. Uskupení opustil i dlouholetý basista Jiří Šindelka, jehož jsme mohli slyšet na čtyřech předešlých albech. Na jeho místo nastoupil Martin Soukup. Těžko říct, jestli za to mohla absence druhé kytary nebo zdali jen dostala kapela chuť experimentovat, ..
Poprvé (a také ve své dosavadní diskografii naposled) přichází XIII. století s víceslovným názvem řadové desky. Není to však jediná novota, se kterou se kapela vytasila. Tou důležitější je rozšíření ansámblu o post plnohodnotného klávesového hráče (lépe řečeno hráčky). Již na minulé desce měly černobílé klapky zcela zásadní roli, takže angažování klávesistky Ollie Ryšavé se jeví jako naprosto logický krok. Ke změně došlo i na postu kytaristy, ..
Album musí mít jednoslovný a lehce zapamatovatelný název, který odkazuje na gotickou tématiku. To je pravidlo, kterého se kapela drží už od svého debutu a ani na počtvrté ho neporušila. Žádným pravidlům ovšem nepodléhá stylové směřování její hudby, které opět oproti předešlé desce míří někam jinam, byť ten posun není už tak razantní jako v předešlých případech. „Werewolf“ výrazně ubral na tvrdosti, ale rozhodně ne na temnotě...
Uplynulý rok přinesl hromadu výborné hudby, takže vybrat z té záplavy desek jen několik titulů nebyl úplně jednoduchý úkol, a ještě mnohem těžší bylo určit jejich pořadí (které prosím berte trochu s rezervou), ale odbýt bilanci nic neříkajícím abecedním seznamem jsem prostě nechtěl. Důležité je, že žádná kapela nepřišla s deskou, která by byla vyložené zklamání, ale všechny představily minimálně slušný standard. K nepříjemnostem opět patří úmrtí několika jedinečných muzikantů..
Jen rok po rozporuplné desce „Gotika“ vrhá XIII. století na trh další řadovku. Sestava kapely žádných změn nedoznala, zato její hudební směřování se opět otřáslo v základech. Od klávesových zvuků a synťáků se pánové opět vrací k říznějšímu rocku, kde prim hrají kytary. Ovšem na rozdíl od debutu je deska s upírským názvem „Nosferatu“ výrazně temnější a také tvrdší. Více než hodinu trvající nahrávka se odvíjí ve středním tempu a její základ tvoří hutné a kovem obtěžkané kytarové riffy,..
Dva roky po skvělém debutu přichází XIII. století s další řadovkou. Za tuto dobu došlo v kapele ke spoustě změn. Formaci opustili basista Petr Palovčík i kytarista Bedřich Musil a sestava se tak scvrkla pouze na duo bratří Štěpánů. Nově příchozí členové kytarista Michal Kourek a basista Jiří Šindelka dostali na desce jen minimální prostor (v podstatě jsou slyšet jen ve dvou respektive třech skladbách) a celá hodinu a čtvrt dlouhá nahrávka je tak plně v režii sourozenecké dvojice...
Gotický rock u nás nikdy nepatřil k nejrozšířenějším hudebním žánrům. Přesto se v tomto ranku našla kapela, která si svým umem dokázala podmanit srdce mnoha fanoušků nejen z gotické komunity. Temná smečka XIII. století funguje již třicet let a její popularita přesahuje i hranice naší země.
Petr Štěpán, vůdčí osobnost gothic rockové smečky XIII. století, není zrovna typem muzikanta, který by se často pouštěl do hostovaček či jiné kooperace s kolegy z branže mimo své domovské působiště. Ke spolupráci ho ovšem již několikrát dokázala strhnout kralupská formace Bratrstvo Luny, která se k odkazu jihlavské legendy hrdě hlásí. Jejich častá součinnost už překročila rámec běžnného hostování a pánové se rozhodli nahrát společně rovnou celou desku. Nejedná se ovšem o kolekci nových skladeb,..
Den památky zesnulých se zdá být naprosto ideální datum pro oslavu temné gotické subkultury. V pořadí již čtvrtá Magická noc trubadúrů tentokrát změnila místo svého obvyklého konání a z Kralup nad Vltavou (domovina pořadatele akce R.X. Tháma z kapely Bratrstvo Luny) se přesunula do pražského Divadla Za plotem, nacházejícího se v areálu Bohnické psychiatrické nemocnice, což alespoň z mého pohledu je změna velmi vítaná. Slovo „noc“ z názvu akce může působit lehce zavádějícím dojem, ..
Druhý říjnový pátek bylo v Praze nezvykle rušno. V barech řádili fotbaloví fanoušci, na Žofíně se loučily tisíce lidí s Karlem Gottem a ve smíchovském MeetFactory se vše schylovalo k příjemnému power metalovému mejdanu. Je neuvěřitelné, že i po více než dvaceti letech na scéně popularita německých Freedom Call stále stoupá. Vždyť tahle smečka roky působila především v roli zahřívačů pódia. V poslední době ovšem stále dokazuje, že umí fungovat i jako headliner..
Italských kapel, majících v názvu slovo „Rhapsody“ začíná být čím dál tím víc. Proto by se na úvod hodila malá rekapitulaci pro ty, kteří důkladně nesledují dění okolo této legendární symfo metalové grupy a v jejích obdobách se už začínají ztrácet. Pokud je vám však situace kolem této skupiny známá, můžete následující odstavec s klidem přeskočit.
Třetí den vizovického festivalu dost poznamenalo počasí. První pro mě přitažlivou položkou sobotního programu byli řečtí power metalisté Firewind. Bohužel jejich set naprosto spláchnul extrémně silný a vytrvalý déšť. Takovýhle slejvák jsem na Masterech ještě nezažil (to jsem zde byl už po deváté). Nerovná betonová podlaha areálu byla během chvíle plná obřích kaluží. Velká část obecenstva pod pódiem tak stála po kotníky ve vodě, což vydržela jen hrstka nejskalnějších příznivců řecké smečky.
..|
Dnes je 10.8.2025, svátek má Vavřinec
|
| Autor Moloch |
HELLOWEEN, HAMMERFALL – 30.6.2022, O2 Arena, Praha
|
[05.07.2022] |
VISACÍ ZÁMEK - 25.6.2022, Praha, Strahov
|
[01.07.2022] |
|
[25.06.2022] [hodnocení: 8/10] |
ESPERFALL - Origins In Darkness
|
[14.06.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
THE GROGGY DOGS - Still Groggin´
|
[06.05.2022] [hodnocení: 8/10] |
DARK TRANQUILLITY, ENSIFERUM, DESERTED FEAR, VINEGAR HILL - 16.4.2022, Meet Factory, Praha
|
[22.04.2022] |
|
[18.03.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
XIII. STOLETÍ, BLOODY, DEAD AND SEXY - 5.3.2022, Palác Akropolis, Praha
|
[11.03.2022] |
ERTHA - And the Stars Went Out
|
[21.02.2022] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[07.02.2022] [hodnocení: 6,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2021 - Moloch
|
[25.01.2022] |
|
[17.01.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY - Když se bombardéry vracejí
|
[08.01.2022] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[31.12.2021] [hodnocení: 8/10] |
MANOWAR - Warriors Of The World
|
[23.12.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.12.2021] [hodnocení: 8/10] |
MANOWAR - The Triumph Of Steel
|
[09.12.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.12.2021] [hodnocení: 10/10] |
|
[25.11.2021] [hodnocení: 10/10] |
|
[18.11.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.11.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.11.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.10.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[06.10.2021] [hodnocení: 9/10] |
WIZARDTHRONE - Hypercube Necrodimensions
|
[08.09.2021] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.08.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.07.2021] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.06.2021] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[25.05.2021] [hodnocení: 7/10] |
ULTHIMA - Symphony Of The Night
|
[11.05.2021] [hodnocení: 8,5/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA DRUHÉ DEKÁDY NOVÉHO TISÍCILETÍ PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Moloch
|
[20.04.2021] |
NEJLEPŠÍ ALBA DRUHÉ DEKÁDY NOVÉHO TISÍCILETÍ PODLE ČTENÁŘŮ METAL FOREVER
|
[19.04.2021] |
ČTENÁŘSKÁ ANKETA aneb oživujeme tradici ..více |
[20.03.2021] |
|
[28.02.2021] [hodnocení: 7/10] |
KORPIKLAANI - Voice of Wilderness
|
[18.02.2021] [hodnocení: 9/10] |
KORPIKLAANI - Spirit of the Forest
|
[11.02.2021] [hodnocení: 9/10] |
|
[31.01.2021] [hodnocení: 7/10] |
Redaktorská bilance roku 2020 - Moloch
|
[22.01.2021] |
KURTIZÁNY Z 25. AVENUE - Honzíkova cesta
|
[06.01.2021] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.12.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
VOLANT - Make Punk Greta Again
|
[08.12.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.11.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.09.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.09.2020] [hodnocení: 7/10] |
MIKE LEPOND´S SILENT ASSASSINS - Whore of Babylon
|
[28.08.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.07.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
ALESTORM - Curse of the Crystal Coconut
|
[29.06.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[19.06.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.06.2020] [hodnocení: 8/10] |
NIGHTWISH - Human. :II: Nature.
|
[24.04.2020] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.04.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
VISACÍ ZÁMEK - Anarchie a totál chaos
|
[03.04.2020] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.02.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
HAMMERFALL, BATTLE BEAST, SERIOUS BLACK - 13.2.2020, Forum Karlín, Praha
|
[18.02.2020] |
|
[13.02.2020] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.02.2020] [hodnocení: 5/10] |
XIII. STOLETÍ - Ztraceni v Karpatech
|
[30.01.2020] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[23.01.2020] [hodnocení: 8,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2019 - Moloch
|
[20.01.2020] |
|
[16.01.2020] [hodnocení: 9/10] |
|
[09.01.2020] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.01.2020] [hodnocení: 10/10] |
PETR ŠTĚPÁN & BRATRSTVO LUNY - Luna nad Iglau
|
[29.11.2019] [hodnocení: 8/10] |
MAGICKÁ NOC TRUBADÚRŮ - 2.11.2019, Divadlo Za plotem, Praha
|
[11.11.2019] |
FREEDOM CALL, VISIONS OF ATLANTIS, SEVEN THORNS - 11.10.2019, MeetFactory, Praha
|
[15.10.2019] |
TURILLI/LIONE RHAPSODY - Zero Gravity (Rebirth and Evolution)
|
[19.08.2019] [hodnocení: 6/10] |
MASTERS OF ROCK 2019 - Vizovice, sobota (13.7.) a neděle (14.7.)
|
[30.07.2019] |
MASTERS OF ROCK 2019 - Vizovice, čtvrtek (11.7.) a pátek (12.7.)
|
[29.07.2019] |