Zatímco se v minulých letech probíral v souvislosti s kapelou KoRn návrat kytaristy Heada a jeho nezměrný vliv na skládání písní, na současné desce je v popředí především frontman Jonathan Davis. Třináctá (!) placka s názvem „The Nothing“ spatřila světlo světa symbolicky v pátek třináctého září a prolíná se tak s bolestmi a utrpením, které slavný zpěvák za poslední rok zažíval. ..
Prakticky ihned po vydání alba „Incarnate“ se nechali Killswitch Engage slyšet, že pracují na další desce. Naplánované loňské vydání se ovšem prodloužilo i kvůli nutné operaci hlasivek frontmana Jesseho Leache. Kapela si ovšem ihned fanoušky udobřila oznámením, že jako host vystoupí v jedné z písní tehdejší zpěvák Howard Jones, který v Killswitch Engage působil v letech 2002 – 2012 a nyní zpívá v grupě Light the Torch. Spojení těchto dvou zpěváků v singlu „The Signal Fire“ na nové desce tak nabývá symbolických rozměrů. ..
Snad s každou další oznámenou plackou se vždy objeví prohlášení, že kapela Slipknot se bude vracet ke kořenům a bude se jednat o brutální a nekompromisní nářez, který se může směle postavit vedle "Iowy". Zkušený posluchač a fanoušek již tuší, že tyto PR kecy bývají často uměle vypouštěny do světa a po prvním poslechu se proklamace objeví jako liché. Částečně je to případ i novinky „We Are Not Your Kind“, ale naštěstí marketingové oddělení nebylo daleko od pravdy. ..
Kapela se po rekonvalescenci Phila Anselma vydala na turné, zahrála si na Ozzfestu a začala koketovat s myšlenkou na nahrání dalšího alba. Propast mezi členy se ovšem nadále prohlubovala a nepřidal tomu ani problematický frontman, který si odskočil k pár dalším bočním projektům jako Necrophagia, Eibon nebo Viking Crown, přičemž měl stále ještě z minula rozjeté Down nebo Superjoint Ritual. Zbytek kapely tak trochu na truc založil seskupení Rebel Meets Rebel s označením country metal. Rozpad Pantery byl nevyhnutelný...
Phil Anselmo se začínal vymykat z kontroly a na tour v roce 1995 několikrát došlo k soudním tahanicím díky jeho nevypočítavému chování (napadení ochranky, nařčení z rasismu). Vše se vyřešilo buď menší pokutou nebo veřejnými pracemi, ale zbytek kapely trnul, co příště frontman vyvede. Ten samý rok vydal Anselmův další projekt Down debut „NOLA“, který sklidil zasloužený úspěch. Kombinace stoner rocku, sludge metalu a jižanského rocku nepřímo ovlivnila i další album Pantery...
Pantera byla na vrcholu. Jejich energická a živelná show korespondovala se striktním záměrem neuhýbat jakýmkoli směrem a držet se svého nově vypěstovaného metalového stylu. A že se jedná o skutečně dobrý nápad, potvrdilo hned další album „Far Beyond Driven“, které se stalo nejlépe prodávaným albem kapely. 
Po veleúspěšném vydání „Cowboys from Hell“ se kapele začaly otvírat přesně ty dveře, o kterých vždy snila. Hned rok po vydání Pantera předskakovala opěvovaným Judas Priest a když se opět vrhla do studia, odskočila si ještě texaská čtyřka do Moskvy, kde společně s Metallicou a AC/DC narvala do půl milionu osvobozených Rusů trochu toho západního metalu. Tehdejší krátký koncert Pantery je dodnes ukázkou nespoutané energie a patří mezi nejlegendárnější metalová vystoupení...
Na konci osmdesátých let hledal Dave Mustaine do svých Megadeth sólového kytaristu a telefon zazvonil i u (tehdy ještě pořád) Diamonda Darrella. Ten nabídku zvažoval a možná by na ní i kývnul, ale měl jednu podmínku: půjde s ním i jeho bratr Vinnie. Tehdy ovšem hrál na bicí již Nick Menza a nakonec z nabídky sešlo. Mustaine si přizval do Megadeth Martyho Friedmana…a Pantera nahrála „Cowboys from Hell“. Asi to tak mělo být, chce se dodat... ..
Terry Glaze opustil po třech albech kapelu a zbývající členové měli před sebou nelehký úkol: sehnat zpěváka takových kvalit, aby zapadl do jejich nového stylu tvrdšího a rychlejšího metalu. Thrash metal byl na vrcholu – vycházely desky jako „Master of Puppets“, „Reign in Blood“, „Among the Living“ nebo „Peace Sells…but Who´s Buying?“ a namotivovaná Pantera chtěla ukázat, že patří do první ligy. ..
Na třetí plnohodnotné album se v podstatě čekalo opět jen rok a kapela naposledy v této sestavě naplno vyždímala glamový styl. Přestože minulá placka „Projects in the Jungle“ představovala určitý posun ve zvuku a ve skládání, „I Am the Night“ pouze zkopírovala staršího bratříčka a s minimem invence spatřila světlo světa. Opět je zde silný otvírák („Hot and Heavy“) a instrumentální skladba („D*G*T*T*M“) a opět zde zpívá Terry Glaze o tom, jak je dobré p(á)ařit. ..
Abbottovic klan nenechával nic náhodě a ihned nahrával ve svém kutlochu známém jako Pantego Sound Studio další materiál. I když se začátkem osmdesátých let coverovalo ve velkém a kapely jako Van Halen nebo Kiss byly slyšet všude včetně zkušebny tehdejší Pantery, přesto se poměrně brzy po debutu vydalo druhé album kapely. ..
Jsme hluboko v osmdesátých letech a čerstvě ze školy vylezlí bratři Abbottové, později známí jako Dimebag Darrell a Vinnie Paul, se po hodinách a hodinách poslouchání a velebení kapel jako Judas Priest, Aerosmith, AC/DC nebo Van Halen, rozhodli, že založí vlastní kapelu s názvem „Pantera“ a kromě přehrávání coverů od těchto velikánů začali pracovat také na svých vlastních písních. Ovšem ještě než kovbojové z pekla proslavili chůzi nebo pětiminutovku o samotě, byly to právě osmdesátky, ..
Od posledního alba „Liebe ist für alle da“ německé úderky Rammstein uběhlo již deset let a tudíž bylo naprosto logické, že se fanouškovská očekávání ohledně nové desky vyšponovala na maximum. Čas tak nějak ubíhá pro tuto bandu jinak než u drtivé většiny ostatních kapel, a tak Rammstein nijak s novým materiálem nespěchali. Zatímco třeba kytarista Richard Kruspe naplno investoval svůj čas do kapely Emigrate, zpěvák Till Lindemann se spojil s Peterem Tägtgrenem a vyřádil se ve svém sólovém projektu...
Na konci recenze k minulé desce Periphery „Periphery III: Select Difficulty“ zazní věta, že k opravdu průlomovému albu směřuje kapela stále blíž a blíž. Je duben 2019, Periphery vydávají další kus nazvaný (pravda, hloupě) „Hail Stan“ a můžeme s klidným svědomím říct, že to kapela dokázala. Zachovala si tvář, a přitom nezůstala přešlapovat na místě a někam se posunula. Čím to?
Když se před pár lety While She Sleeps osamostatnili na trhu a vytvořili si v podstatě vlastní studio a zázemí, dalším logickým krokem bylo založení labelu „Sleeps Brothers“ a ve spojení se Spinefarm Records natočení další desky. A tak po roce a něco tu máme další fošnu těchto metalcorových Angličanů s názvem „So What?“
Pionýři metalcoru. I tak by se dalo nazvat seskupení z Bostonu Unearth, které se zformovalo na konci 90. let a jako jedno z prvních vedle Killswitch Engage tento subžánr zpopularizovalo. Roky běžely, štafetu převzali jiní, ale Unearth stále v metalcorovém rybníčku poctivě čeřili vodu. Stalo se tak i před čtyřmi lety, když se mezi posluchače dostala technicky dokonalá deska „Watchers of Rule“. Američtí metalcoristé si dali na čas a novinku „Extinction(s)“ představili až po čtyřech letech, což je nejdelší pauza v historii kapely. Stálo čekání za to?..
Pouhé tři měsíce po vydání minulé desky „All Our Gods Have Abandoned Us“ vzdal kytarista Tom Searle svůj boj s rakovinou a odebral se do muzikantského nebe. Na kapelu padly těžké časy a přemítalo se, jestli bude metalcorová smečka pokračovat dál. Turné ovšem již bylo naplánované a věhlas britských Architects nabýval na síle. Už od doby „Lost Forever // Lost Together“ totiž kapela nadále vyšperkovává svůj unikátní styl a nejinak tomu je i na novince nazvané příznačně „Holy Hell“. ..
Psal se rok 2006 a kapela System of a Down objížděla celý svět se svým úspěšným dvojalbem Mezmerize/Hypnotize. Po vyčerpávajícím turné skupina náhle oznámila pauzu na neurčito a dvě největší osobnosti – Daron Malakian a Serj Tankian, začali pracovat na svých vlastních projektech. Serj Tankian rozjel sólovou kariéru a Daron Malakian založil Scars On Broadway. ..
Bullet For My Valentine se před třemi lety vytáhli s deskou „Venom“, která si hrála s kořeny kapely a úspěšně je přetavila v moderní nahrávku s hitovými příspěvky, jenž jsou již teď ve stabilním setlistu živé produkce. Rok na to se skupina rozhodla vydat novou písničku s klipem „Don´t Need You“, jež se trochu odklonila od minulé desky a přinesla zase trochu jiný feeling. Už to předznamenávalo, že se kapela upsala jinému labelu a že zkusí trochu více experimentovat se zvukem. ..
Kdyby se mezi znalými fanoušky hlasovalo o nejlepší metalcorová alba, určitě by byly desky jako „Horizons“, „Deep Blue“ nebo „Atlas“ od australských Parkway Drive pěkně vysoko. S příchodem minulého počinu „Ire“ kapela vyrostla do rozměrů tahounů festivalů a díky nové strategii rovnějšího metalového/hardrockového stylu a zapojení posluchačů do děje sází na energické show a baví fanoušky po celém světě. ..
Rok 2017 je za námi. Byl to rok spousty tragédií, špatných desek a různých kauz. Byl to ale také rok plný skvělé metalové muziky, několika příjemných překvapení i ujištění, že některé skupiny zkrátka a dobře se špatným materiálem ven nevyjdou. S kvalitní muzikou se také často pojí výkon bubeníka – zkuste se někdy zaposlouchat a ocenit to, co ti pánové za soupravou dělají. Ve většině případů z následujícího výčtu mých oblíbených alb ..
Už jsem zřejmě pochopil souvislost názvu Trivium. Tři členové kapely jsou totiž v sestavě stálicemi již přes 10 let, kdežto jediným fluktuačním faktorem je vždy pozice bubeníka. Za škopky tak za poslední tři roky usedl již čtvrtý bubeník a díky bohu, byla to volba více než správná. Alex Bent totiž zvládá veškeré možné polohy od ultrarychlé dvojšlapky přes technické finesy až po ďábelské blast beaty s lehkostí sobě vlastní…a ano, přesně takové hraní novinka kapely Trivium vyžaduje. ..
August Burns Red jedou. Dva roky jsou v hudebním průmyslu poměrně krátká doba, ale kapela z Pennsylvánie se s železnou pravidelností právě co dva roky vytasí s novým albem. A tak jakmile se pořádně naposlouchalo „Found in Far Away Places“ a odjelo se turné, už se pomalu začalo vnadit na „Phantom Anthem“. A i když jde už o sedmý kousek během dvanácti let, nedá se říct, že by se dostavila únava materiálu. Ba právě naopak...
Eskimo Callboy se již pár let úspěšně brodí nánosem generického electronicoru a svými absurdními texty a sebeuvědoměním si vydobyli dostatečně velký kus divácké pozornosti. Minulá deska „Crystals“ dokonce naznačila, že skupina má mnohem navíc než na parodování různých subžánrů a může se muzikantsky prosadit i v „běžném hudebním světě“, kde se již točí velká jména a hlavně velké peníze. Ovšem zpátky na zem. ..
Když se objevila deska „Holy War“, padaly v minulé recenzi výroky jako „průměr“, „krotkost“, „nic navíc“ apod. Fošna má po letech co nabídnout pouze z hlediska kytarových vyhrávek, což je na deathcorový vál poměrně tristní hodnocení. S novinkou „Dear Desolation“ ovšem přichází svěží vítr, a to paradoxně ve stejné kapelní sestavě, která ještě na začátku letošního roku byla bez původního vokalisty Chrise „CJ“ McMahona, jenž si chtěl od hudby zkrátka a dobře odpočinout. ..
V dnešní moderní době obrovských možností začíná klíčit trend, že kapela už nemusí nutně skákat, jak producent píská a může si jít vlastní cestou. Díky crowdfundingu, promyšlené reklamní kampani a velké (finanční i morální) podpoře skalních fanoušků se touto cestou vydali i členové While She Sleeps, jenž se vyvázali z mocných producentských rukou a postavili si od základů vlastní studio se zkušebnou, kde nahráli a vydali na své náklady novinku „You Are We“. ..
Když na konci roku 2012 tragicky zemřel Mitch Lucker, ze Suicide Silence se stala kultovní deathcorová kapela. Přestože pánové naplňovali škatulky tohoto subžánru dokonale a v ničem moc nevybočovali, Luckerův hlasový projev od vysokých ječáků až po hluboké growly dodával Suicide Silence punc originality a okamžité rozpoznatelnosti. Proto bylo velmi těžké zachovat původní směr a najít někoho, kdo se této role zhostí podobným způsobem. Nově najatý vokalista Hernan Hermida ovšem nezklamal..
I když to po prvních posleších nových desek nevypadá, byl to velmi dobrý rok pro tvrdou muziku. Přistihl jsem se, že se u mých oblíbených kapel často zklamávám, protože mám přehnaná očekávání. Co jiného tedy může čekat než zklamání? Je to logické, ale když si člověk uvědomí, co má která kapela za sebou a kam třeba svou aktuální fošnou míří, dojde mu spoustu věcí a i ten nabídnutý materiál se po několika protočeních v přehrávači přetaví ve velmi kvalitní dílo. Samozřejmě to není u všeho a u všech ..
To si tak 27. října prohlížíte hudební servery a najednou se na vás začne odevšad hrnout zpráva, že Avenged Sevenfold vydali neočekávaně nové album. Cože? Apríl je přece v dubnu, to musí být nějaký trolling nebo omyl. Oficiální prohlášení ale není jiné, a tak nezbývá než veškeré naděje směřující k prosinci (kdy měla novinka původně vyjít) realizovat ihned a pustit se do objevování. V době, kdy se alba velkých kapel oznamují i několik let dopředu..
Už je to více jak 20 let, co se eponymním debutem představila kapela KoRn se svým unikátním stylem, který se posléze nazval jako „nu-metal“. Tito zakladatelé nového subžánru vylétli nahoru hned po pár letech a s alby jako „Life Is Peachy“, „Follow the Leader“ nebo „Issues“ dobyli hudební svět. Po desce „Take a Look in the Mirror“ však odešel kytarista Head a vše zůstalo na Munkym. Kapela se pustila do větší spolupráce s elektronikou a tento vztah vygradoval až v čistě experimentální album..
Extreme metal, progressive metal, djent, math metal. Z fúze těchto specifických subžánrů vyleze pouze a jedině Meshuggah. Švédští průkopníci extrémního metalu se o pozornost hudebních fanoušků a kritiků starají od roku 2002, kdy na albu „Nothing“ poprvé představili své masivní osmistrunné kytary. Od té doby prakticky veškerá hudební produkce zněla po „mešugácké“ masáži jako základní umělecká škola. Uběhlo téměř patnáct let, a světe div se, švec se svého podladěného kopyta stále drží. Ba co víc, má stále větší úspěch. ..
Švýcarsko – země proslulá svou neutralitou, vyspělou ekonomikou a fialovými krávami…a díky Breakdown of Sanity i luxusně znějícím metalcorem. Tato šikovná kapela debutovala v roce 2009 a od té doby desku od desky potvrzuje svou pozici jednoho z nejoriginálnějších a nejtvrdších uskupení v tomto populárním subžánru. Technická brilantnost a čich na našlapané riffy a breakdowny byly vždy servírovány v luxusním produkčním balení, nastaveném samotnými členy kapely. ..
Návrat ke kořenům je vždy ošemetnou záležitostí. Řada kapel začíná na bodě, ze kterého se rozvine jiné pojetí hudby a díky procesu zvanému stárnutí najednou nabírá do svých fanouškovských řad úplně jinou sortu hudebních nadšenců. Kapela si tento fakt po čase uvědomí, začne bilancovat a snaží se potěšit skalní fanoušky tím, že se „vrátí ke kořenům“. Přesně takto se etabluje nové album A Day to Remember. Problém je, že to kapela vůbec nemá zapotřebí a jistým návratem..
Už je to jedenáct let, co se multiinstrumentalista a sampler Misha Mansoor rozhodl zformovat svou kapelu a dát ji název Periphery. Z různých personálních změn a vlivů se následně vykrystalizovala skupina s důrazem na inovativní produkci, velkou škálu všemožných ladění a melodickou stopu. Směska djentu a metalcoru slavila svým ostrým debutem úspěch a druhou deskou zase představila světu experimentálnější rovinu skladatelského a hráčského umu. Minulý rok kapela potěšila fandy djentu a vydala „Juggernaut“ dvojalbum s názvy „Alpha“ a „Omega“...
Francouzští tvrďáci se zapsali nesmazatelně do historie v roce 2005, když vypustili do světa oceňované album „From Mars to Sirius“ a tři roky na to navázali s plackou „The Way of All Flesh“. Stále častěji se ozývali pochvalné hlasy o velikosti této smečky – technická preciznost, cit pro zajímavá místa a skladatelský um. Gojira si své místo na výsluní vydobyla teprve nedávno, ale zmíněné aspekty ji doprovází celou dobu. S příchodem desky „L'Enfant Sauvage“ a především aktuálního příspěvku s názvem „Magma“ ..
Po veleúspěšné třetí desce kapela opět vyhlásila pauzu a členové se rozutekli ke svým vedlejším projektům. Ten nejznámější, Stone Sour, v roce 2006 vyrukoval s druhým albem „Come What(ever) May“ a sklidil úspěch i díky megahitu „Through Glass“. Corey Taylor se najednou prezentoval jako solidní zpěvák a skladatel a s Jimem Rootem začali absolvovat akustické dýchánky v komorních sálech. Tedy něco, co by ještě před pár lety bylo naprosto nepředstavitelné. ..
Deska „Iowa“ sice sklízela úspěch, ale devítka maskovaných muzikantů od sebe potřebovala oddych. Pár členů si vzalo volno, někteří dali dohromady nová seskupení, a ti další zase vzkřísili své dřívější projekty. Vzduch se pročistil a od sebe odpočinutí Slipknot zamířili přímo do slavného sídla Ricka Rubina…aby tam mohli pár měsíců nic nedělat a Corey Taylor mohl chlastat od rána do večera. Poklidné nahrávání se u třetí desky opět nedostavilo. Přece jen se dlouhé nic nedělání na členech skupiny podepsalo..
Iowa je devětadvacátým státem USA s hlavním městem Des Moines. Jedná se o nížinatou zemi s asi třemi miliony obyvatel a důrazem na pěstování kukuřice, sóji či chov dobytka. Je to ale taky domov maskovaných Slipknot a název v pořadí druhé desky, která jim naplno otevřela vrátka hudebnímu světu. Jak už to tak bývá, úspěch a sláva často způsobují nejeden konflikt…zvlášť, když se musí rozdělit mezi devět lidí zároveň.
..
Když se řekne hudební potence, vybaví se mi právě britští metalcoristé Architects, kteří letos završili první dekádu své aktivní kariéry. Aktuální novinka je už ovšem sedmým zářezem a nutno podotknout, že to na inovativních prvcích a experimentech jde poznat. Kapela kolem dvojčat Searlových se však se svým zvukem a produkcí našla až na minulé desce „Lost Forever // Lost Together“, kde se krásně skloubila nabušená tvrdost podkladů s až astrálními samply,..
Cesta ke známé devítičlenné formaci Slipknot byla trnitá a složitá. Základy kapely se začaly formovat již v roce 1993, kdy se smečka nazvaná Pull My Finger scházela ve sklepě basáka Paula Graye a z jamovacích dýchánků vznikla i jedna skladba nazvaná „Slipknot“. V září roku 1995 vznikla kapela The Pale Ones, ve které již působili tři členové budoucí formace – Paul Gray, Shawn Crahan a Joey Jordinson. Ten přiměl ostatní, aby se skupina přejmenovala na Slipknot a začalo se nahrávat. ..
Killswitch Engage se již v roce 2002 zapsali zlatým písmem do novodobé metalové historie svým debutem „Alive or Just Breathing“, který se velkou měrou zasloužil o výchovu nové generace metalcorových skupin a stal se vzorem a inspirací pro řadu kapel podobného ražení. Je to ale už skoro patnáct let – kapelu postihla výměna zpěváků a na dlouhou dobu za mikrofonem řádil Howard Jones. Album „Disarm the Descent“ bylo naopak ve znamení velkého návratu původního zpěváka Jesseho Leache..
„Makali jsme hodně usilovně na tom, abychom pro vás udělali desku, která bude mít hlavu a patu, která bude dospělá a která nás posune zase o kus dál. Přece jen kapel, který si můžou dovolit čtyřicet let hrát pořád stejný akordy jako AC/DC je fakt málo.“ Tak zněl status na oficiální facebookové stránce kapely Dymytry v rámci propagace singlu „Dej bůh štěstí“. ..
Provozovat žánr metalcore ve 21. století není žádný med. Podobně znějící postupy s riffy a breakdowny poměrně hodně rychle oddělí zrno od plev a fanoušci jsou v dnešní době nemilosrdní. Nabídka na hudebním trhu zkrátka praská ve švech a stále rozmazlenější posluchač si může královsky vybírat. Přesně do tohoto období spadají i Bury Tomorrow, kteří se sice nemohou řadit úplně do té nejvyšší ligy, ale své fandy si našli rychle a postupně je rok od roku s úctyhodným navýšením nabírají. ..
Po úspěšném „Mutter“ se kapela rozhodla pro inovativnější a volnější proces nahrávání a zamířila do Španělska. Sluncem nasáklý západní kout Evropy měl na všechny členy blahodárný vliv a novinka s názvem „Reise, Reise“ vznikala pomalu a postupně. I když byla Amerika jako hlavní cíl dobytí odsunuta na druhou kolej (zvlášť po 11. září), Rammstein si upevnili pozici na starém kontinentě a stali se nejpopulárnější německou kapelou světa..
S přelomem tisíciletí se Rammstein vrhli na své třetí album a nenechali nic náhodě. Svou stále větší oblíbenost ještě několikanásobně navýšili a potvrdili svou neotřesitelnou pozici nejkvalitnějším kusem v kariéře. „Mutter“ totiž v sobě míchá jak tvrdý debut, tak mainstreamovost desky „Sehnsucht“. Výsledkem je ultimátní pecka, která nemá slabého místa a po zásluze je zmiňovaná v různých přehledech nejlepších alb.
..
Rok 1997 byl pro Rammstein klíčový. Debutová deska slavila úspěch, ale hlavně se o kapele začalo mluvit v zámoří díky spolupráci s Trentem Reznorem a Davidem Lynchem na soundtracku k filmu Lost Highway. Upoutání pozornosti bylo učiněno za dost, když se do médií dostal klip k písni „Du hast“. Jednoduchý recept složený z repetitivního textu, triviální hudby a efektního klipu připomínající heist movie, ..
Berlínská zeď padla. Osmdesátá léta zmizela navždy v propadlišti dějin a čerstvé „devadesátky“ vlily do znovusjednoceného Německa novou krev, svobodu a naději. Podobně se cítil i jistý mladík jménem Richard Kruspe, který se mohl vrátit do svého rodného města Schwerin a tam začít spřádat plány pro svůj hudební projekt. Jeho vizi strojového elektra s tvrdými kytarami jako první okusili spolubydlící Olivier Riedel a Christoph Schneider...
Davu Mustainovi nelze upřít zarputilost, vždyť nová alba seká s železnou pravidelností, aktuálně se jedná již o patnáctý kousek v historii Megadeth. Vyjma Overkill se jedná o jedinou velkou thrashovou kapelu, která co 2-3 roky přijde s další plackou. Jistým vykoupením však je fakt, že si Dave Mustaine v podstatě vystačí sám a ostatní hráče neváhá po prvních neshodách vyměnit. Tato situace nastala minulý rok při práci albu „Dystopia“, kdy krom zrzavého frontmana zůstal pouze basák Dave Ellefson...
Začnu povzdechem, že to mohl být skvělý rok. Bohužel, řada alb u mě buď úplně nenaplnila (uznávám, vysoká) očekávání anebo mě rovnou zklamala na plné čáře. Speciální kategorií jsou pak odklady na letošek. Tak nějak jsem tušil, že Metallica své další album odloží až na rok 2358, ale těšil jsem se i na ostatní thrashové legendy jako Megadeth, Anthrax nebo Kreator. Nahrávací proces a produkce chce čas, samozřejmě, ale tohle už pomalu hraničí ..
Když se na sklonku starého milénia sešli Rick Rubin s kapelou, obě strany věděly, že potřebují zažehnout jiskru s někým jiným. Světoznámý producent doporučil spolupráci s Mattem Hydem, který na zkoušku zapracoval na songu „Bloodline“. Kapela byla nadšená a najala Hyda, ať produkuje rovnou celé jejich album. A bylo to to nejlepší rozhodnutí za poslední léta. Slayer totiž dostal do vínku moderní našlapaný zvuk a vstoupil do třetího tisíciletí jako znovuzrozený, ..
Ještě než se pustím do nejkontroverznějšího alba v historii kapely, dovolte mi malou odbočku. Psal se rok 1996 a Slayer vydávají cover album „Undisputed Attitude“. Tato deska obsahuje 11 coverů osmdesátkových punkových kapel, které ovlivnily svým stylem Slayer (př. Minor Threat, Verbal Abuse), dva songy od Hannemanova vlastního projektu Pap Smear a vše završuje jediná původní píseň „Gemini“. Přijetí alba nebylo zrovna nejvřelejší a dost často se mluvilo o prozatím nejhorší nahrávce. ..
První půlka devadesátých let ve své podstatě onen čirý thrash metal, jaký se formoval na počátku 80. let, doslova zabila. MTV, grunge, groove, alternative metal a spousta dalších faktorů vystrnadilo přední thrashové sestavy někam na okraj mediálního řetězce. Někteří se rychle přizpůsobili či dokonce diktovali nově nasazený směr (Metallica, Megadeth) a někteří zase na změnu okolí vůbec nereagovali a zkrátka a dobře nahrávali další alba...
Na „Show No Mercy“ byly ještě slyšet britské vzory, „Hell Awaits“ přineslo dospělejší strukturu písní a temnější vyznění, „Reign in Blood“ byl v tehdejší době klenot mezi thrashovými alby s agresivním zvukem a „South of Heaven“ zpomalilo a představilo melodičtější tvář kapely. Kvarteto alb, které definují Slayer. Proto se nabízela otázka, kam bude kapela směřovat na další desce. A ukázalo se, že vytyčený směr předchozím kusem byl tím nejlepším možným řešením...
Rok 1986 byl nejen ve znamení přelomové desky „Reign in Blood“, ale také turné nazvané Reign in Pain, které jeli Slayer s Overkill a Malice. V těchto dnech však začíná původ všech budoucích neshod mezi bubeníkem Davem Lombardem a zbytkem kapely. Přestože skupina téměř nonstop koncertovala a vydávala desky, Lombardo neměl na zaplacení nájmu. Situace se vyhrotila a uznávaný bubeník odešel z kapely. Náhradou byl na pár koncertů Tony Scaglione z Whiplash, ..
Slayer mění studio! Budou nahrávat pod Def Jam Recordings v čele s Rickem Rubinem, který proslavil hip hopovou scénu! Novinky křičely katastrofické zprávy a fanoušci se drželi za hlavu. Kam dala kapela rozum? Jak si myslí, že bude pod takovým vedením znít? Přišlo však rozčarování. První riff úvodní „Angel of Death“ rychle rozpustil veškeré obavy a navnadil na necelé tři desítky minut toho nejčistšího thrashe široko daleko...
Po EP „Haunting the Chapel“ kapela zuřivě koncertovala např. s Venom nebo Exodus (dokonce se urodilo živé album „Live Undead“) a pod záštitou Metal Blade Records se rozhodla natočit své druhé album s názvem „Hell Awaits“. Dnes již kultovní intro představuje Slayery ve svém živlu – nepřeberné množství riffů a satanská tématika. Prvotina „Show No Mercy“ byla najednou zašlapána komplexnější strukturou písniček, ..
Kdyby mi někdo řekl, ať jmenuji ikonického zástupce thrash metalu, byli by to stoprocentně Slayer. Tahle kalifornská čtveřice se až na malé klopýtnutí na přelomu milénia nikterak ze svého směru neodchýlila a vždy sázela na rychlost, tvrdost a agresivní texty. Vítejte u seriálu o kapele, která je ve světě buď uctívána anebo naprosto nepochopena kvůli své extravagantní prezentaci a špatně pochopené ideologii. ..
„Kokoti“ byli před dekádou velmi v kursu. Hity jako „Měl bych tě sejmout“ nebo „Kopem!“ se celkem pravidelně protáčely v médiích a kapela získala na popularitě. Na koncertech seskupení bavilo zejména nezaměnitelným Zellerovým projevem a nu-metalovým akcentem s řádně vytaženou basou. I pro poslední poznávací znamení se „Kokotům“ začalo přezdívat „čeští Korni“ a toto označení kapela jen potvrdila dvojalbem „Sado Disco“, kde zazněly songy jako „Nenávist“ ..
Trivium = metalcore, melodický death metal a thrash metal. Takhle zněla geneze názvu a vlastně i žánrové rozmezí prvních alb této americké skupiny. Jak ale čas postupoval, nůžky žánrového rozptylu se začaly stále více rozevírat a původní trojité označení již zkrátka nestačilo. Především díky plackám „Shogun“ a „In Waves“ se kapela vymanila ze škatulky kopírky Metallicy či Machine Head a stále více se přibližovala vlastnímu stylu. ..
Je tomu už pár let, co se hlavní vokalista Winston McCall nechal slyšet, že má radši, když fanoušci pod pódiem zpívají s ním, než že provádí takové ty psí kusy jako mosh pit nebo crowd surfing. Tohle tvrzení má na vývoj kapely velký vliv, protože je vidět, že ostatní členové to cítí podobně. Už na předchozím albu „Atlas“ byla slyšet snaha odlišit se od původních desek. Přesto se Parkway Drive podařilo ukutit opět několik tvrdých songů s podmanivou atmosférou...
Kapelní vývoj byl, je a bude vždy předmětem divokých spekulací a diskuzí. Je dobře, že se kapela vyvíjí a experimentuje nebo je nejlepší cestou hrát 40 let tu samou píseň, když to fanoušky evidentně baví? Těžko říct, po zkušenostech s Metallicou z 90. let nebo s Linkin Park pět let zpátky je jasné, že z metalových kořenů může vzejít i mainstreamová hudba, která baví široké publikum napříč žánrovým spektrem...
Když se v roce 2013 Jeff Hanneman odebral na „jih nebe“ a Dave Lombardo se od grupy opět vzdálil, fanouškovská základna jedné z největších thrashových kapel světa se rozdělila na dva tábory. První z nich (a jedná se hlavně o tvrdé fanouškovské jádro) začala hlásat, že se Slayery je konec a (především) Jeff Hanneman je nenahraditelným. Druhý tábor se kloní k názoru, že Slayer = (především) Kerry King a Tom Araya a je v podstatě putna, kdo s nimi bude hrát na zbývajících postech. ..
22. listopadu 2005 je datum prozatím posledního alba této arménské čtveřice, která pobláznila celý svět svou specifickou muzikou balancující mezi metalem a orientální hudbou. Na rozdíl od „Mezmerize“ se nenavnadíme žádným intrem a jedeme pěkně zostra skladbou „Attack“. John Dolmayan opět předvádí své umění a nezastaví se snad celé album. Growly zde vymizely již úplně, Serj zde už naplno nasazuje svého „kozla“ a „vymektává“ určité pasáže...
Co bylo u „Toxicity“ a „Steal This Album!“ bráno jako vynucená náhoda dvojitého produktu, „Mezmerize“ a „Hypnotize“ byla již od počátku produkce dvojice, která se prezentovala striktně jako dvojalbum. Dohromady 23 písní, které mají klasickou sílu a tvoří významný celek. Tento celek ale bohužel tříští hned dvě důležité věci: mnohem větší zainteresování Darona Malakiana na textech a vokálech a také ladění o půl tónu nahoru oproti předešlé tvorbě. ..
Kapela byla na počátku nového milénia tak produktivní, že se na předchozí album nevlezlo hned několik písní. Netrvalo to dlouho a sbírka nedokončených songů v průměrné kvalitě se následně dostala na internet a byla fanoušky pokřtěna na „Toxicity II“. SoaD se nechali slyšet, že se jednalo o materiál na třetí desku a tak ji únik na veřejnost velice mrzel. Zarputilá čtyřka tak přehrála 80% materiálu do výsledné podoby ..
Rozjetí SoaD na nic nečekali a ihned začali shromažďovat materiál na další desku. Ta vyšla přesně týden před teroristickým útokem na Světové obchodní centrum v New Yorku a aktuálnost situace se promítla do prodejních čísel „Toxicity“, jelikož se najednou jednalo o kontroverzní materiál. Debata kolem textů sílila a vyvrcholila až stažením singlu „Chop Suey!“ ze všech rádií po Americe. Kapele však v médiích kolovala další dvě želízka v ohni – písně „Aerials“ a titulní „Toxicity“..|
Dnes je 12.9.2025, svátek má Marie
|
| Autor Radek Neuman |
|
[24.09.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
SLIPKNOT - We Are Not Your Kind
|
[13.08.2019] [hodnocení: 8/10] |
PANTERA - Reinventing the Steel
|
[08.08.2019] [hodnocení: 7/10] |
PANTERA - The Great Southern Trendkill
|
[01.08.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.07.2019] [hodnocení: 9/10] |
PANTERA - Vulgar Display of Power
|
[18.07.2019] [hodnocení: 10/10] |
|
[11.07.2019] [hodnocení: 10/10] |
|
[04.07.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[27.06.2019] [hodnocení: 4/10] |
PANTERA - Projects in the Jungle
|
[20.06.2019] [hodnocení: 3/10] |
|
[13.06.2019] [hodnocení: 2/10] |
|
[21.05.2019] [hodnocení: 6/10] |
PERIPHERY - Periphery IV: Hail Stan
|
[16.04.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.03.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[12.12.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.11.2018] [hodnocení: 8/10] |
DARON MALAKIAN AND SCARS ON BROADWAY - Dictator
|
[27.07.2018] [hodnocení: 6/10] |
BULLET FOR MY VALENTINE - Gravity
|
[11.07.2018] [hodnocení: 4/10] |
|
[18.05.2018] [hodnocení: 4/10] |
Redaktorská bilance roku 2017 (Eagle)
|
[17.01.2018] |
TRIVIUM - The Sin and the Sentence
|
[27.10.2017] [hodnocení: 8/10] |
AUGUST BURNS RED - Phantom Anthem
|
[13.10.2017] [hodnocení: 9/10] |
|
[04.09.2017] [hodnocení: 3/10] |
THY ART IS MURDER - Dear Desolation
|
[25.08.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.05.2017] [hodnocení: 8/10] |
SUICIDE SILENCE - Suicide Silence
|
[06.03.2017] [hodnocení: 2/10] |
Redaktorská bilance roku 2016 (Eagle)
|
[10.01.2017] |
|
[14.11.2016] [hodnocení: 6/10] |
KORN - The Serenity of Suffering
|
[28.10.2016] [hodnocení: 9/10] |
MESHUGGAH - The Violent Sleep of Reason
|
[14.10.2016] [hodnocení: 7/10] |
BREAKDOWN OF SANITY - Co-Existence
|
[23.09.2016] [hodnocení: 8/10] |
A DAY TO REMEMBER - Bad Vibrations
|
[09.09.2016] [hodnocení: 6/10] |
PERIPHERY - Periphery III: Select Difficulty
|
[27.07.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.07.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.06.2016] [hodnocení: 6/10] |
SLIPKNOT - Vol. 3: (The Subliminal Verses)
|
[16.06.2016] [hodnocení: 9/10] |
|
[09.06.2016] [hodnocení: 9/10] |
ARCHITECTS - All Our Gods Have Abandoned Us
|
[03.06.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[02.06.2016] [hodnocení: 8/10] |
Na koncert s mobilem nebo bez? ..více |
[27.03.2016] |
|
[26.03.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.03.2016] [hodnocení: 3/10] |
|
[19.02.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.02.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.02.2016] [hodnocení: 10/10] |
|
[04.02.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.01.2016] [hodnocení: 9/10] |
|
[27.01.2016] [hodnocení: 7/10] |
Redaktorská bilance roku 2015 (Eagle)
|
[05.01.2016] |
|
[24.12.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.12.2015] [hodnocení: 4/10] |
..více |
[17.12.2015] |
|
[10.12.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.12.2015] [hodnocení: 10/10] |
|
[26.11.2015] [hodnocení: 9/10] |
|
[19.11.2015] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.11.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.11.2015] [hodnocení: 7/10] |
COCOTTE MINUTE - !Rituál, kmen a srdce a kmen!
|
[23.10.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.10.2015] [hodnocení: 4/10] |
|
[06.10.2015] [hodnocení: 6/10] |
BRING ME THE HORIZON - That´s The Spirit
|
[22.09.2015] [hodnocení: 2/10] |
|
[18.09.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[17.09.2015] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.09.2015] [hodnocení: 7/10] |
SYSTEM OF A DOWN - Steal This Album!
|
[03.09.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.08.2015] [hodnocení: 10/10] |