Když před necelými dvěma lety vydali Subway To Sally album „Himmelfahrt“, stěžovali si na to, že jim v průběhu covidových restrikcí krapet došel dech, že jejich cesta dosáhla konečného cíle a že „Himmelfahrt“ může být posledním kouskem jejich diskografie. A pak tuhle teorii zcela postavili na hlavu. Ne, že by stalo poprvé, že v diskografii Subway To Sally jdou dvě desky po sobě hned v následujícím roce, na začátku kariéry v polovině devadesátých let to dokonce bylo několik let po sobě pravidlem,..
Když Marko Hietala před čtyřmi lety oznámil, že odchází z Nightwish a zároveň se stahuje z veřejného života, nechal si otevřená vrátka a konstatoval, že si nemyslí, že by to bylo jeho definitivní rozloučení s hudební branží. I když tenhle krok souvisel s jeho vnitřními démony, v rovině kontrastu, jak zvláštní byl v posledních letech vývoj Nightwish, a jak barevné a strhující album Marko předložil ještě o dva roky dříve, dává mi tahle cesta smysl i bez mraků na Markově duši. Hietalova absence na scéně se natáhla na čtyři roky ..
Jedno nelze kytaristce a zakladatelce švédské kapely Thundermother Filippě Nässil upřít – dělá dobrou muziku a asi s ní nebude nuda, o čemž by nejspíš hodně mohly vyprávět bývalé kolegyně, které před třemi lety při Filippině snaze o vyobcování zpěvačky Guernicy Mancini z Thundermother (moc se mi líbí, jak Thundermother mnohaleté budování vlastního jména dokonale shrnuly ve svém životopise – „kytaristka Filippa Nässil položila základy..
Kytarista Kenneth Jonsson, který největší ostruhy získal v řadách švédské úderky Tad Morose, se po odchodu z jejích řad jen chvíli rozhlížel kudy dál, až došel k nápadu, že by se mohl vydat na sólovou dráhu. Nicméně i sólová cesta bývá spojena s tím, že kolem sebe potřebujete nějaké spoluhráče – prvním do party se stal zpěvák Ulrich Karlsson (ex-M.ill.ion), který se aktivně zapojil i do společné tvorby, následoval jej basista Örjan Josefsson, lov na bubeníka Magnuse Ulfstedta ..
Ve světle různých uměle pospojovaných slepenců se progresivně hard rockový projekt A Circus jeví jako úžasné pohlazení po hudební duši. Základ projektu je vystavěn na rodinném korpusu famílie Federiciových. Otec Alfredo obsluhuje baskytaru, syn Luca kytaru a do party přizvali jména, která zajistí pozornost – u mikrofonu je Ronnie Romero (netřeba představovat), za bicími Shane Gaalaas (spolupráce např. s Yngwie Malmsteenem, či Michaelem Schenkerem) a klávesové party má na starosti Gian Marco Verdone, ..
„Hush little baby don`t be sad
Když v roce 2019 opustil hard rockery Wildness křikloun Gabriel Lindmark, asi málokdo by čekal, že kapela sáhne po Eriku Forsbergovi, jenž měl v životopise zapsaná všehovšudy tři alba (dvě jako řadový člen, jedno jako host) u klonu Running Wild Blazon Stone. Jenže už na první albové spolupráci s názvem „Ultimate Demise“ Forsberg potvrdil, že mu to u hard rockové kapely sluší víc než u power metalových Blazon Stone. Wildness nemuseli sebemíň měnit kurs a tam, kde před osmi lety začali na eponymním debutu,..
Po téměř čtyřiceti letech na scéně dříve nezaměnitelní Bonfire poprvé zakotvili v přístavu u Frontiers a mluví v souvislosti s albem „Higher Ground“ (sedmnáctým řadovým) o nové kapitole svého života. Faktem je, že teorii o starých psech a nových kouscích staví poněkud na hlavu, protože pamětníci nejslavnějšího období asi jen těžko na první dobrou (a možná ani na druhou) poznají, že tohle je spolek, který má v portfoliu geniální alba „Don`t Touch The Light“, „Fireworks“, či „Point Blank“. ..
To je vypečená rodinka – na minulé desce temná matka povstala, na aktuální povila potomka. Alba „Dark Mother Rises“ a „Dark Morther`s Child“ odděluje doba jednoho a půl roku, ale pokud by kdokoliv z německé pětice Lankester Merrin tvrdil, že osmnáct skladeb, které se na nich nachází, vzniklo v jednom velmi krátkém období, kdy na nějaký progres, či prozkoumání křivolakých hudebních uliček nebyl ani minuta času, nebylo by se čemu divit. Lankester Merrin nic prozkoumávat nepotřebují,..
Mrknete-li do životopisu Markuse Pfeffera, narazíte na pojmy Atlantis Drive či Lazarus Dream. Ani jeden z nich nemůže být brán za pilíř hard rockové scény, ale o tom, že Markus umí napsat velmi solidní melodie, jsou obě kapely docela solidní důkaz. Nahlédnete-li pod pokličku obou kapel důkladněji, dostanete se třeba k loňskému eponymnímu debutu Atlantis Drive, na kterém Pfeffer spolupracoval s vokalistou Markem Boalsem, či k loňské nahrávce Lazarus Dream „Imaginary Life“, na které dělal Pfefferovi společnost Carsten „Lizard“ Schulz...
Když už mají Frontiers občas tendence lepit k sobě neslepitelné, měl bych pro ně návrh – iniciovat projekt, v němž se potkají hlasy Georga Neuhausera, Tonyho Kakka a Kristiana Fyhra, z čehož by příznivci melodických, pružných, čistých a hladivých vokálů (tedy pokud by pěvci dostali k opracování i solidní materiál) byli asi na větvi. Tenhle nápad mne osvítil po poslechu třetího alba Seventh Crystal. Kristiana sice po vloni vydaném albu „Wonderland“ opustil Johan Älvsång, který byl velmi důležitým činitelem při vzniku kapely, a s ním ze sestavy oficiálně zmizely..
Grave Digger letos oslaví pětačtyřicáté narozeniny. Není moc těch, kteří by fungovali takovou dobu, a už vůbec není moc těch, kteří by si po celé období zachovali natolik solidní formu, abyste v jejich portfoliu nenašli žádné odpadky. Dopracujete-li se takhle veteránského věku, máte určitou výhodu v tom, že jednak od vás nikdo nečeká žádné novoty a progres, jednak už řada fanoušků přimhouří oko nad tím, když jedete trochu na rutinu. Tak nějak to začínalo vypadat nejen s Grave Digger, ..
Na prvním albu se hlásili k Savatage, Blind Guardian, Symphony X, či Dream Theater, a ke spolupráci přizvali Zaka Stevense, Alessandra Contiho, či Alessia Scolettiho. Na druhé desce se odvolávali na evoluci, směřující ke kompaktnějšímu a modernějšímu zvuku, obohacenému o orchestrální, prog a metalcore vlivy, a návdavkem se na ní objevili Hansi Kürsch a Tom S. Englund. Vloni v listopadu se postavili na startovní čáru potřetí a s koncepčním albem „Faust - Act I Prelude to Darkness“ slíbili mix klasického power metalu, ..
Pojmy Francie a power metal na sebe sice nepůsobí jako dva stejné magnetické póly, ale pokud na první dobrou a bez delšího přemýšlení vystřelíte od boku pět power metalových kapel ze země galského kohouta, které se výrazněji zapsaly do hudebních dějin, máte u mě uznalé poklepání po rameni. Když před deseti lety opustili bratři Amoreové Nightmare, měl jsem trochu obavy, že tím jedno ze solidních francouzských želízek v ohni vyhasne. Nejen, že se z jejich odchodu Nightmare oklepali,..
Těžko říct, jestli jména Obscura Religio, Kosmopyria a Munarheim zarezonují v hlavě někomu jinému, než jen zkušenému znalci německé folk-metalové (potažmo blackově-gotické) scény. Pokud slyšíte na jména Ensiferum, Turisas, Eluveitie, či (a tam jsme úplně nejblíž) Equlibrium v jejich dřívějších letech, možná by stálo za to zbystřit – parta Munarheim, která začala klíčit díky muzikantům z Obscura Religio a Kospyria, až se postupně rozrostla do aktuálního sedmičlenného složení vydala na podzim loňského roku..
Statistika je naprosto děsivá. V roce 2024 mi přehrávačem víc než jednou proletělo 366 desek vydaných loni, k tomu jsem doháněl některá předloňská alba, a nahrávky, které jsem slyšel jen jednou, by se taky daly počítat na stovky. Až to vypadá, jako bych každým uchem zvládl poslouchat a vnímat jinou muziku, ale tak to bohudík (nebo bohužel?) není. Pokud si ťukáte na hlavu, že není možné si zachovat přehled o tom, co jsem slyšel, máte naprostou pravdu a bez databází v excelu bych byl totálně ztracen...
Nebudu zastírat, že hlavním důvodem toho, proč sáhnout po novince alternativců Klogr byl fakt, že se italská čtveřice v závěru loňského roku svezla po Evropě se švédskými Evergrey. Předpoklad, že důvodem tohoto spojení je fakt, že v tvorbě obou kapel se najde nějaký alespoň drobný průnik chutí a nálad, je zcela milný, Italové vzpomínají na přelom tisíciletí, vlnu nu-metalu a grunge, a i když naléhavost sdělení je jeden z nejsilnějších elementů jejich tvorby, o tom, že by měli potenciál přivést na okraj rozervanosti duše své, ..
V roce 2009 melancholické srdce To/Die/For na moment přestalo tlouct, ale oživování v tomto kole bylo otázkou pouhých několika měsíců. Jape Perätalo, který na albu „Samsara“, jež vyšlo o dva roky později, poskládal zase jinou sestavu – na skok se vrátil bubeník Tonmi Lillman, po předchozí desce zůstal Japemu věrný basák Jarkko Strandman, v sestavě se mihnul i kytarista Mika Ahtiainen, jenž se Japeho držel od jeho odskoku ke kapele Tiaga, krátkou epizodu v kapele prožili kytaristé Toni Toikkanen a Krissy...
Víc než odvážně vypadá tvrzení Massacre Records o tom, že v souvislosti s vydáním alba „Guardians Of Time“ australských Empires Of Eden dochází ve světě heavy metalu k seismickému posunu. Realita je taková, že Stu Marshall (který je hlavní hybnou silou projektu, v němž mu stálou společnost dělá tradičně pouze bubeník Jasix) po devíti letech probral Empires Of Eden z letargie a stvořil nové album přesně podle návodu z minulých desek. K ústřední dvojici se opět připojilo několik pěvců..
Od partyzánských začátků Brothers Of Metal, kteří vznikli tak nějak náhodou a tak nějak z ničeho, uplyne brzy už třináct let. To, že se kapela od v podstatě prvoplánových opisovačů vyvíjí, je pochopitelné (byť znáte-li předchozí dva kousky, víte přesně co od novinky čekat), ovšem stále se nemůžu zbavit dojmu, že složka „pro pobavení“, do níž kapela zjevně odkládá kousky, které by nejspíš neprošly nikomu, kdo se snaží vybudovat si seriózní tvář, musí být plná až po okraj a že ji při tvorbě každé nové desky Brothers Of Metal vždy důkladně vyskladní. ..
Člověk by řekl, že krmení vlků bude těžce neurvalá, animální a dramatická činnost, ale v podání progresivně symfonické holandské party Kingfisher Sky se není čeho obávat, jejich novinka „Feeding Wolves“ je jako ušitá pro jemnější povahy, které by byť jen špetička násilí a hrubosti mohla vyvést z rovnováhy. Tady se v rámci neinvazivního art-rocku hraje na pěkné melodie, příjemné pocity a dobré výkony. ..
Můžeš utíkat před smutkem jako já, stejně si tě najde…
Moderní metal pro masy. Tenhle slogan může působit poměrně rozpačitým dojmem, jako by Never Obey Again měli mít v genech nějakou prvoplánovou podbízivost, ale vydávající firma Scarlet Records zjevně ví, co říká. Podbízivost v tom nehledejte, stejně tak sice nevěřím tomu, že by italská formace dokázala strhnout masy, nicméně faktem je, že parta v čele s démonickou Carolinou Bertelegni velmi šikovně spojuje agresi s chytlavostí. Zásadním závažím na vahách se může stát pojem modernost ..
Pokud se snad někdo obával, že pět let, které uběhly v mezidobí od vydání minulé desky „Vulture Culture“ k edici aktuální nahrávky „“Your Blood“, v nichž švédští Bombus změnili vydávající firmu (přechod od Century Media k Black Lodge Records se může jevit když ne jako krok vzad, tak jako určité pozastavení) a pozměnili sestavu (to, že zůstaly zachovány tři kytary je dobře, to, že odpadlíkem se stal Matte Säker, jenž měl před šestnácti lety společně s křiklounem Fredrikem Berglundem největší zásluhu na vzniku kapely,..
Na objevování nových horizontů v hudbě už zřejmě není mnoho prostoru. Řada cest je tak intenzivně prošlapaná, že i kdybyste se přetrhli, stejně bude řada kapel znít totožně. Chcete-li se z moře stejně znějících souborů nějak vymanit, mohla by být cestou osobitost. Finské sdružení Nordic Twilight, tvořené dvojicí Minna Tuusa (zpěv) - Ville Koskinen (kytara, baskytara, klávesy), posílené o hostujícího bubeníka Konsta Vehkala, si na eponymní prvotině s úvodní teorií zjevně hlavu neláme a výsledek je přesně takový, jaký se dá očekávat...
Skarlett Riot počtvrté. Britská parta, v jejímž čele stojí nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná Chloe „Skarlett“ Drinkwater, před třemi lety představila album „Invicta“, které potvrdilo, že kapela krok za krokem velmi sebevědomě nabírá na síle. K výzvě překonat svůj jasně nejlepší počin se na aktuální novince „Caelestia“ Skarlett Riot postavili velmi zodpovědně a posunuli do popředí zbraň, která jim sice nebyla cizí, ale vzhledem k názvu kapely, deklarujícímu fakt, že vše podstatné by se mělo točit kolem Skarlett, je možná trochu překvapivá ..
Na to, jaký průchoďák se stal ze sestavy To/Die/For, je svým způsobem fascinující, že si kapela udržela vlastní výraz, nezaměnitelný styl a silnou formu po celou dobu existence. Ani na počtvrté kapela nezměnila stálý rytmus vydávání alb, takže počin s lakonickým názvem „IV“ vyšel s dvouletým odstupem od předchozí desky. Opět u toho byl Jape Perätalo, jenž o rok dříve kapelu opustil, nicméně jeho odchod a následný návrat znamenal stopku pro do té doby zdánlivě nepostradatelné členy - kytarista Joonas Koto se znovu vrátil o rok později,..
Vánoce jsou svátky klidu a míru, při nichž by na sebe lidé mohli být aspoň chvíli hodní, a tak je asi na místě přistoupit k albu „Mistletoe Madness“ od projektu Luminare Christmas! přesně v tomto duchu. Neb se na nás koledy a vánoční melodie sypou ze všech stran, je někdy osvěžující sáhnout po nahrávkách, které by rockerovu uchu mohly být blíž, než jejich klasické zpracování. Bylo by celkem snadné říct, že „Mistletoe Madness“ si v podstatě ani jiný cíl neklade, nicméně neodbytné „ale“ zazní hned, jen co zhasnou světla na stromečku. ..
Chlapi, a co se stane, když se vám rozbije joystick? Nějak se ztrácím v tom, jestli jsou američtí styloví mixátoři Super Monster Party ovlivněni videohrami, jestli se stávají inspirací pro tvůrce videoher nebo jestli si v reálu žijí svoji vlastní videohru, podstatné je, že herní svět je prostředí, ve kterém jsou jako doma a jejich hudba by teoreticky měla cílit na herní komunitu. Před čtyřmi lety zatáhli posluchače do videoherní říše Permadeath a cílem bylo zachránit ji před bezprecedentním zlem, ..
Budeme-li pátrat po nejrozporuplnějším období v dějinách To/Die/For, možností bude několik, ale zcela určitě mezi nimi nebude chybět rok 2003. V březnu kapela představila album „Jaded“ (dvouletý odstup dodržen), o kterém se bezprostředně po vydání mluvilo jako o dosud nejvydařenějším počinu kapely (a o tuhle auru deska nepřišla, ani když se diskografie To/Die/For rozrůstala), o necelého půl roku později ikonický Jape Perätalo poprvé To/Die/For opustil. Bylo to sice jen na chvíli, ale vznik kapely Tiaga, ..
Kdo by chtěl psa bít, v tomhle případě by si hůl patrně snadno našel. Pod křídly Frontiers vychází další projekt, v němž se schází hudebníci, jejichž životopis není úplně zanedbatelný, byť o přelomová jména metalová scény v nich jen zlehka zavadíte, tvoří příjemnou, přístupnou a líbivou muziku a pravděpodobnost, že skladby z debutu „From the Ashes of Deceit“ (případně z nějakého pokračování) budou někdy znít z pódia, není úplně vysoká. Na druhou stranu, argument pro hledání hole celkem snadno oslabí fakt, ..
„Šikovní kluci a děvče z Crimson Sun jsou zpět s novou a vzrušující hudbou! Pětice Finů, která rozrazila bránu s novým albem „Sorrowbreaker“, opět ukazuje špičkovou ukázku toho, co znamená moderní melodický metal, přináší ultrachytlavé refrény a energicky současný zvuk dychtivým uším široko daleko…“ Ou, sebevědomí šikovným klukům a děvčeti z Crimson Sun (provolání je převzato z jejich stránek) fakt nechybí. Je fakt, že lepkavě chytlavou vějičku nahodit umí, ale budete-li se snažit ponořit trochu hlouběji, můžete se nepěkně potlouct, ..
Italové Danger Zone sní nekonečný americký sen tak trochu v režimu přískokem vpřed. Zárodek kapely (který už nikdo ze stávajících členů nepamatuje) se objevil už v roce 1980 pod názvem Sbarbation. Po třech letech se přetransformovali do Danger Zone (to už u toho byl kytarista Roberto Priori). Když v roce 1988 (do škopků už tloukl Paolo Palmieri a zpěvu se ujal Giacomo Gigantelli) otevřeli ve Veroně koncert pro Saxon, napadlo promotéra Francesca Sanavia, že by je mohl poslat dobýt Ameriku,..
Když před třemi lety přišli Dánové Iotunn s albovou prvotinou, odhalili, že si libují v rozsáhlých skladbách – máte-li na desce sedm kousků, jejichž celková hrací doba těsně přesahuje hodinu, a nejkratší kompozice zabere víc než čtyři a půl minuty, je jasné, že máte-li ambice zaujmout širší masu posluchačů, měli byste mít nápadů na rozdávání, vypravěčský talent a odvahu. Příznivě přijatý debut „Access All Worlds“ potvrdil, že Iotunn těmito vlastnostmi vládnou a aktuální deska „Kinship“ podtrhuje, že z Iotunn se klubou vypečení hudební megalomani..
Pokud vás oslovilo debutové album To/Die/For „All Eternity“, muselo vám při pohledu na obal druhé desky „Epilogue“, jež vyšla dva roky po prvotině (v první polovině diskografie kapely to byla oblíbená doba pro vydání novinky) srdce zaplesat – pokud bych měl hlasovat pro cover z dílny To/DieFor, který nejlépe charakterizuje obsah desky, vyhrála by romanticky mrazivá melancholie alba „Epilogue“. Přesně taková byla hudba na „All Eternity“, přesně taková je hudba na „Epilogue“...
… tak k tomu konečně toho řízka pustili…
Je to třicet let, co bratři Calluriové založili kapelu Heimdall. A byť se jejich cesty na nějaký čas rozešly, takže Fabiova diskografie je v rámci Heimdall o něco rozsáhlejší, když se v loňském roce poměrně nečekaně objevila po desetileté pauze vydařená šestá řadovka „Hephaesteus“, byli u toho už zase oba. Ve světle tohoto počinu zcela zapadla zpráva, že prsty začaly bratrskou dvojici svědit o něco dřív, a tak si založili ryze rodinný podnik Die For My Sins, v němž chtěli dát průchod svým heavy metalovým choutkám. Povedlo se a na světě je album „Scream“...
Dávnou statistiku o tom, že Finsko je zemí s největší mírou sebevražd v Evropě, trochu nabourávají zprávy z posledních let, dle kterých se daří výši tohoto nelichotivého údaje snižovat. I tak asi rovnice Finsko = tíživá melancholie z mysli lidstva jen tak snadno nevymizí. A proto není divu, že i v hudbě je toto spojení bráno za přirozené, a je fakt, že některé finské kapely mu staví dobrý základ. Byť se To/Die/For asi nikdy neocitnou v čele pomyslného žebříčku nejpůsobivějších smutnilů, je fakt, že chytlavou melancholií je jejich hudba prosycená ..
V příštím roce německá pětice Dawn Of Destiny slaví dvacetiny a letos vydala deváté album s nepříliš nápaditým názvem „IX“. V aktuální sestavě nahrála i předchozí album a nebýt několikaleté pauzy navrátilce Veitha Offenbächera, jehož na čas zastoupil Felix Gebhart, oslavila by i jednu dekádu působení v neměnném složení. Máte-li tušení, že takhle suchopárný úvod není náhoda, která přišla sama od sebe, trefili jste hřebíček na hlavičku. S úrovní nahrávek Dawn Of Destiny to vždycky bylo jak na houpačce - žánrově bochumská pětice překvapit nemůže, ..
I don`t know why we all can`t live in peace
Budeme-li hledat album, které by letos mohlo kandidovat na největší překvapení roku, do osudí se zcela jistě dostane projekt Cemetery Skyline (není na místě zatím hovořit o kapele, vzhledem k tomu, že se pětice muzikantů zatím tváří, že živá vystoupení sice budou, ale spíš jako výjimečná záležitost – uvidíme, jak dlouho jim tohle přesvědčení vydrží). Překvapivých je na něm několik složek – sestava, styl i osobité uchopení žánru.
..
„Voodoo Circle se nesnaží zamaskovat své vlivy a vědomě následují stopy ikonických kapel“. Pokud se oficiálně zaštítíte podobným prohlášením, alespoň částečně otupíte zlé jazyky, které by měly potřebu otloukat vám o hlavu, že po slavnějších kolezích pokukujete příliš okatě. Ale u Alexe Beyrodta a Voodoo Circle pošilhávání po Whitesnake či Rainbow stejně nikoho nepřekvapí (a snad ani nepohorší). Alex před lety objevil ideálního parťáka, frontmana Davida Readmana..
Hanebnost? No dobrá, jestli to tak vnímáte… Název pátého (a posledního) alba Risk je dvojsečný – v kontextu celé diskografie kapely je užití pojmu „Turpitude“ částečně na místě, pokud se Mikušově partě dalo v průběhu intenzivní životní pětiletky něco na jednotlivých albech vyčítat, je „Turpitude“ jakýmsi přehledem toho, co se kapele ne úplně vydařilo. Ztratila se sranda a živočišnost prvních desek, ztratila se atmosféra desky „The Reborn“. Nápady byly značně vylouhované, na Heimiho Mikuse jako by po dvaceti letech na scéně ..
Listen
Před třiadvaceti lety vstoupili gotičtí folkaři Thanateros na scénu albem „The First Rite“, jež zasvětili magii, uctívání přírody, starých bohů a šamanismu. Ne, že by se na následujících pěti albech těmto tématům zcela vyhýbali, ale že výběr námětu na debutu nebyl náhodný, podtrhli až letos s novinkou „Tranceforming“. A stejně jako při vymýšlení názvu kapely prokázali, že jim nechybí důvtip a smysl pro hravost (jméno Thanateros je sloučeninou jména boha smrti (Thanatos)..
Historie tatarstánců Alkonost se začala psát už téměř před třiceti lety. Projíždět kompletní seznam těch, kteří za tuhle dobu kapelou prošli, by zabralo hodně dlouhou dobu, podstatná jsou však dvě jména – kytarista Andrey Losev (tehdy ještě po pseudonymem Elk) v druhé polovině roku 1995 rozběhl vlastní projekt, v němž se chtěl zaměřit na středověkou evropskou hudbu a ruské lidové melodie, a když se mu o rok později podařilo dát dohromady muzikanty, kteří měli podobnou touhu, vznikli Alkonost. V roce 2012 se k Alkonost ..
Asi by těžko byl v podání Human Zoo saxofon tak silnou zbraní, kdyby neměli jako základ vydařené skladby. Německé sexteto však má talent k tomu psát silné hard rockové písně s chytlavými refrény a jelikož zrovna netrpí workoholismem, nehrozí, že by mohli své posluchače utahat žánrovým stereotypem. Po poměrně rychlém startu, při kterém Human Zoo v první dekádě tohoto století vydali rychle za sebou dvě alba, začali se pauzy mezi jejich nahrávkami natahovat. Ta aktuální dosáhla osmi let, nicméně obligátní otázka, ..
Kalijuga… věk degenerace je naší současností. Lidé jsou zlí, hádaví otroci, chudí a nešťastní, neboť si nezaslouží štěstí… Dominují jim ženy, které jsou povrchní, upovídané, chlípné a mají příliš mnoho dětí… Jsou utlačováni svými vládci a sužováni přírodními katastrofami, hladomorem a válkami. Jejich neštěstí skončí až znovuzrozením ničitele Ravany. Tak je psáno." ..
Veteráni Paragon prý měli na mále. V době, kdy světem otřásala covidová brebera, se otřásla v základech i sestava šestice hamburských heavíků. Vnitřní napětí nevydržel kytarista Günter Kruse, ani bubeník Sören Teckenburg, Ústřední autorská dvojice Jan Bünning and Martin Christian sice pracovala na nových skladbách, ale i Martin Christian měl zaječí choutky, takže se Paragon dohodli na tom, že za bicí posadí mlaďáka Jasona Wöbckeho, odehrají pár koncertů na rozloučenou s Martinem a kapelu rozpustí...
V podání Risk byl konec osmdesátých let (reprezentovaný třetím albem „Dirty Surfaces“) určitým vyvrcholením dění z předchozích dvou alb a náznakem, že by se v životě kapely něco mohlo změnit. Naposledy se na obálce objevila parta roztomilých zvířátek „Hell`s Animals“, která tentokrát dorazila na pláž, aby si mohla dělat šoufky ze žraloka a tím pomohla krotit úvodní paniku („Beach Panic“), znamenal v řadách Risk labutí píseň nejen pro čtyřnohou havěť, ale i pro kytaristu Thilo Hermanna, jenž už svoji další desku nahrával o čtyři roky později v Running Wild,..|
Dnes je 2.5.2025, svátek má Zikmund
|
| Autor Savapip |
|
[14.02.2025] [hodnocení: 7/10] |
Marko HIETALA - Roses From The Deep
|
[12.02.2025] [hodnocení: 9,5/10] |
THUNDERMOTHER - Dirty & Divine
|
[10.02.2025] [hodnocení: 8/10] |
STARCHASER - Into the Great Unknown
|
[08.02.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.02.2025] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.02.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.02.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.01.2025] [hodnocení: 6/10] |
LANKESTER MERRIN - Dark Mother`s Child
|
[29.01.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.01.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.01.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.01.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
STRANGER VISION - Faust - Act I Prelude to Darkness
|
[20.01.2025] [hodnocení: 9/10] |
|
[18.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.01.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2024 - Savapip
|
[14.01.2025] |
|
[11.01.2025] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.01.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
EMPIRES OF EDEN - Guardians Of Time
|
[08.01.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
..více |
[06.01.2025] |
BROTHERS OF METAL - Fimbulvinter
|
[05.01.2025] [hodnocení: 5,5/10] |
KINGFISHER SKY - Feeding The Wolves
|
[04.01.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.01.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.12.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
NORDIC TWILIGHT - Nordic Twilight
|
[28.12.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[27.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[26.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
LUMINARE CHRISTMAS! - Misletoe Madness
|
[24.12.2024] [hodnocení: 6/10] |
SUPER MONSTER PARTY - Rage Quit
|
[21.12.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[19.12.2024] [hodnocení: 10/10] |
ARIES DESCENDANT - From the Ashes of Deceit
|
[18.12.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[16.12.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[14.12.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[08.12.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[06.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.12.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[03.12.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.12.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
CEMETERY SKYLINE - Nordic Gothic
|
[30.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
VOODOO CIRCLE - Hail To The King
|
[29.11.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.11.2024] [hodnocení: 4,5/10] |
SIX DEGREES OF SEPARATION - Never After
|
[27.11.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.11.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.11.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.11.2024] [hodnocení: 8/10] |