Že by se nám římská armáda zapomněla na Moravě? Ó nikoliv, to se jen z území poblíž Uherského brodu hlásí partička Praetorian se svým cédéčkem „Between The Lines“. Parta, na jejíž instrumentálních schopnostech je znát, že se už nějakou dobu svým nástrojům důkladně věnuje (přesněji od roku 2002) a zároveň parta, která si docela scestně vybrala název pro svoje album. A to z toho prostého důvodu, že na nějaké „mezi“ si příliš nehrají. Celý jejich komplet mi totiž přijde dost neomezený. Jinak řečeno, hledající ..
Pokud by měli Savatage naplnit pravidla americké filmografie a jejich příběh by měl končit happy endem, byla by kapitola týkající se alba „Street“ zároveň kapitolou poslední. Savatage dobrousili poslední ostrou hranu svého stylu a dosáhli na vrchol. Rocková opera „Streets“ završuje hektickou cestu, na kterou kapela před osmi lety vyrazila. Možná tímhle krokem nasadili Savatage do hlavy brouka všem zastáncům tradičních hodnot (či snad mýtů) , tvrdícím, že na takhle propracovaný projekt si můžou smysluplně troufnout ..
Promo materiály by obecně měly sloužit k tomu, aby si člověk udělal představu o tom, co jej může potkat při srážce s plnohodnotným albem. První závěr, který jsem si udělal z poslechu třískladbové desky „Promo 2007“ od kapely Gate Of Sorrow z Uherského Ostroha je ten, že Gate Of Sorrow budou zřejmě velcí megalomani. Přesto, že se nejedná o žádné zelenáče (pod původním názvem Gate vydali od roku 1998 již tři CD), nemůžu se zbavit dojmu, že výběr skladeb na loňské promo nebyl úplně nejideálnější. Takové množství motivů..
S Markem Neckářem jsme se sešli jen pár okamžiků před křtem nové (a vlastně debutové) desky kapely Cruel v pražském Rock Café. Potěšilo mě, ačkoliv čas dost důkladně tlačil na pilu a Cruel měli plné ruce práce s chystáním koncertu, že si Marek našel chvilku na následující povídání, ve kterém vám prozradí nejen jaký je vlastně vztah mezi jeho bývalou kapelou Cruel Barbarian a současnými Cruel, co v nejbližší době můžeme od Cruel očekávat, ale i jaký tajný projekt Marek dosud jen nosí v hlavě. No a ..
Dalo by se říct, nic nového pod sluncem. Tam, kde Savatage skončili na „Hall Of The Mountain King“, tam plynule navazují na „Gutter Ballet“. Lze jen konstatovat, že území, která začali dobývat na minulém albu, jsou na nové desce již kompletně obsazena a začíná se nejen s jejich důkladným objevováním, ale i s těžbou velice cenných materiálů. Criss Oliva se konečně nechal přesvědčit, že dvě kytary by Savatage mohly hodně slušet a tak se ještě nedávno zahalený Chris Caffery stává stálým (respektive, vzhledem ..
Lidová pranostika praví, že když skřivánek v únoru zpívá, velká zima po tom bývá. Pokud by snad měla platit (a proč našim předkům nevěřit, že?), nechte si někde po ruce připravené kulíšky, abyste je mohli pohotově vytáhnout, až letos vyrazíte shlédnout naživo některé z velkých metalových jmen. Letošní sezóna (tedy hlavně letní, takže ten kulich možná bude zbytečný :-)…) jimi bude nabitá. Důležitou položku z hvězdného seznamu tohoto roku bylo možné odfajfkovat v pražské T-Mobile aréně, kam přijeli Nightwish..
Jako vojenská služba za Marie Terezie. Zabralo to přesně sedm let. I když ohánět se v tomto případě jakýmikoliv čísly je docela relativní. Tvrdit totiž, že kapela, která před sedmi lety vydala album „Víno z temných hroznů“ (tedy Cruel Barbarian), má něco společného s kapelou, která aktuálně vydala desku „Ekvilibrium (tedy Cruel), je tvrzení pravdivé tak nějak napůl. Jistě, tyhle dva spolky spojuje osoba kytaristy, klávesáka, zpěváka a autora hudby i textů Marka Neckáře a na koncertě zazněly i skladby z doby Cruel ..
Najít nejslabší album v dějinách Savatage nebyl žádný velký problém. S hledáním alba nejlepšího už to bude podstatně složitější. A asi to pro kapelu musí být super, když se fanoušci i kritika mohou donekonečna dohadovat o tom, které z následujících osmi alb má právo honosit se tímto titulem. Osobně bych tento výčet (budeme-li mluvit o kompletních albech) zúžil na šest, ale nebudu-li se držet úzce vymezeného pojmu the best, tak od alba „Fight For The Rock“ je každý z následujících počinů Savatage pro vývoj, ..
Zdá se, že Turisas trpí škatulkofóbií. Bodejť by ne, když se zařazením jejich produkce by po vydání prvotiny “Battle Metal” mohl být každý hotov raz dva. Pokud jste někdy polemizovali nad tím, co si představit pod pojmem vikingský metal, dnes už můžete s klidným svědomím použít jako synonymum výraz Turisas. Jejich druhé album „The Varangian Way“ podtrhlo linie, které byly načrtnuty úspěšným debutem „Battle Metal“. Pompézní, oslavná muzika, ramenatě hrdinské melodie, majestátní chorály. Uřvaný agresivní zpěv pravého..
Hned několik „poprvé“ lze spojit s albem „Fight For The Rock“. Tím nejdůležitějším bude skutečnost, že pro hudební neshody z kapely odešel Keith Collins a tak se poprvé coby hráč na čtyři struny v řadách Savatage představil Johnny Lee Middleton. A jedná se v pravdě o historický okamžik, protože až budeme na konci story o Savatage čárkovat účast jednotlivých členů kapely při tvorbě řadových alb, tak jediný Johnny se bude moci pochlubit tím, že počet čárek v jeho notýsku dosáhne závratného čísla deset a to pěkně v řadě za sebou ..
Práve vstúpil Majster kat, náhle niet sa čoho báť… !?!
Ve svém raném období byli Savatage velice aktivní. Každý rok chrlili na svět novinku, neustále se pokoušeli pilovat svůj styl, typický rukopis a hledat svojí parketu. S albem „Power Of The Night“ se váže důležitá změna v životě Savatage. Podpis smlouvy s nadnárodní společností Atlantic. Vzhledem k tomu, jak významným způsobem se Atlantic dokázali na Savatage za léta spolupráce podepsat, je až s podivem, jak dlouho tohle spojenectví fungovalo. Na druhou stranu, právě u Atlantic stvořili Savatage svá přelomová alba ..
Co ještě kurva může bejt horší, než nazvat úvodní skladbu debutového cédéčka „Co ještě kurva může bejt horší, než děti v plynovejch maskách“? Zdráhám se napsat, že celé album, neb tak zlé to zase není. Jenže, milí medové, ona ta vaše muzika fakt není žádný med (ale možná to je záměr…). Rozhodně netrvám na tom, že bych mermomocí musel každou muziku bezpodmínečně zaškatulkovat, ale u vašeho díla se mi do charakteristik stále tlačí výrazy jako pseudo, alterna, psycho či jiné, spíše znevažující výrazy. Nemám nic proti vašemu ..
Nebývá vždy zvykem řadit épíčka do oficiální diskografie. V případě Savatage však rozhodně stojí za to udělat výjimku. EP „Dungeons Are Calling“ sice není pro vývoj kapely žádným zlomem či limitujícím faktorem, ovšem opomenout ho by byla velká chyba. Už jen z toho důvodu, že bývá označováno jako nejvíc heavy album v dějinách kapely. A vzhledem ke konceptům, kterým se kouzelníci z Floridy budou ve své, zatím vzdálené, budoucnosti věnovat, určitě stojí za to připomenout dílo, na kterém se Savatage (obvykle ..
Čichám, čichám člověčinu. Taky (a to především) silný závan z osmdesátých let. Z doby, kdy kapely jako House Of Lords, White Lion, Great White, Firehouse, Stryper či Bonfire prožívaly svá nejsilnější období, pozitivní hardrocková muzika s výraznými melodiemi dokázala natřískat koncertní sály do posledního místečka. A nebýt toho, že album „Eden´s Curse“ zní velice moderně (je jasně znát, kam až za ta léta dospěla současná technologie), klidně bych přísahal, že hlavní postavy projektu Eden´s Curse, zpěvák Michael ..
Život je někdy strašně nespravedlivý. Kdo vlastně rozhoduje o tom, že jeden se dostane až na samý vrchol, druhý může dřít jak hrobník po revoluci a stále mu nějaká příčka na žebříku bude chybět ke zdolání? Je to osud, štěstí, vliv někoho tam nahoře nebo tam dole, média, fanoušci, dobrá strava, víra či nějaké jiné afrodiziakum?
Kdo ví. Faktem zůstává, že před branami té médii uznávané superelity čeká ..
Album „Dark Passion Play“ si zaslouží, aby jej posluchač nechal dozrát. Pak totiž je možné konstatovat, že (minimálně) pro Nightwish je to hodně důležitá deska. Ne snad, že by odpověděla na všechny stokrát položené otázky, které se v souvislosti s touhle kapelou objevily napsané snad i na vnitřní straně konzerv. Spíš mám takový pocit, že ještě víc zašmodrchala dění okolo kapely. Bráno okem a uchem kritickým, stále mi vychází, že spojení Nightwish a Tarja (a platí to, bohužel, pro obě zúčastněné strany) vládlo ..
Na zatím posledním studiovém albu zcela nečekaně Tublatanka začala hledat ztracenou minulost. A nechybělo moc, abych mohl říct, že ji vydolovala až do posledního výhonku. Přece jen, z kroků vpřed (do dob minulých) nakonec zůstal spíš jen krok-sun-krok a Tubla zůstala stát na půl cesty. I tak je album „Patriot“ velice svěží záležitost, na které Tublatanka dokázala, že ani zdaleka nepatří do starého železa a ještě stále má i kovovým duším co říct. A protože i nedávná éra, reprezentovaná poněkud lehčím projevem kapely ..
Někdo se dětských nemocí může zbavit systematickou nákazou v předškolním zařízení, jiní se jich mohou zbavit díky vyspělé péči našeho donedávna socialistického zdravotnictví, někdo trpí kašlíkem a rýmičkou ještě v důchodu. Poprvé však slyším to, že dětských chorob se dá zbavit prostřednictvím bílého nevěstina závoje, plynule odplouvajícího kamsi do neznáma. A přesně tohle se stalo domažlickým Dark Angels na jejich druhém albu „Symphony Of Bridal Veil“. Pokud jsem je za minulý počin přirovnával k předpubertálním Edenbridge..
„Bez bab, chlapi, řeklo sa bez bab!“
Bývaly doby, kdy snaha vyrobit fotografii byla podmíněna existencí kinofilmu a ještě dřív, než na vás vykoukl obrázek, mohli jste spatřit jeho negativ. Byla to i doba, kdy ostravští Denet vydali svoje album „Terrestrial Dying“, na kterém se představili jako vyzrálá kapela, suverénně se pohybující na thrashovém území. V loňském roce se s touto deskou Denet znovu připomněli světu a skladbou „Mortuary“ dali vzpomenout i na svojí vývojovou etapu, kdy si důvěrně tykali s kmotřičkou zubatou. V recenzi na „Terrestrial Dying“ ..
Metodou obkročáku jsme si užili kompletní vánoční náladu a teď zase pěkně zpátky do řady, tedy k řadovým albům.
Docela bych věřil tomu, že spousta ortodoxních příznivců italských elfských králů zůstane po poslechu novinky „The Scythe“ zklamaná. Elvenking systematicky hýčkali svoje fanoušky chytlavým folkmetalem a najednou bác (lépe řečeno „šmik“ :-) ). Nekompromisní švihnutí kosou (The Scythe) a nad územím Elvenking se rozprostřel temný mrak. Z kterého nejenže kape, ale i intenzivně tryská jak fascinace smrtí, tak i záplava hóódně povedených melodií. Album „The Scythe“ by se tak dalo nazvat i zkouškou tolerance ..
Rok se s rokem sešel a máme to tu zase. Svátek, který evidentně nenechává řadu umělců v klidu. Poctu vánočním dnům lze vzdát vskutku rozmanitým způsobem. Někdo se o Vánoce otře silně romanticky (Tarja Turunen), jiný se k nim vrací téměř pravidelně s důstojnou pompou a grácií (Trans-Siberian Orchestra) a najdou se i tací, kteří si z toho klidně udělají bohapustou řehtandu (Twisted Sister). Nejsem ani zdaleka tak zběhlý historik, abych si dovolil tvrdit, že slovenská Tublatanka byla tím prvním rockovým interpretem..
Sečteno a podtrženo. Koncertní konec roku vyvrcholil natolik důstojně, že vystoupení Helloween, Gamma Ray a Sabaton (respektive jeho finále) klidně označím za vrchol letošní sezóny. Setkání dýní a paprsků na jednom pódiu při dvou hansenovkách bylo fenomenálním vygradováním pardubické části Hellish Tour 2007/2008.
Poslední řadové album v klasické základní sestavě plynule pokračovalo v linii nastavené albem „Nebo-peklo-raj“. Z autorské stáje byl vypuštěn Paľo Horváth (stále se nemůžu tak nějak zbavit dojmu, že jeho ne zcela kladně přijatý příspěvek na albu minulém byl jedním ze spouštěcích mechanismů konfliktu uvnitř kapely, ale jde čistě o mojí spekulaci), místo něj se na textařskou židličku vedle Martina Sarvaše usadil Whisky, známá to persóna ze Slobodnej Európy. V souvislosti se Slobodkou stojí za to zmínit i skutečnost, že ..
Nemusí pršet, stačí když kape...? Takhle nějak by se dal parafrázovat můj dosavadní vztah k brněnské kapele IRONCROSS. S jejich tvorbou jsem dosud měl co do činění rychlostí dvě studiové skladby za rok, mé samotné seznámení s kapelou bylo poměrně kuriózní, když recenze prvního (neoficiálního) dema vznikla na základě žádosti jedné z fanynek kapely a specifické bylo vlastně i setkání se zpěvákem kapely Petrem “Kraťákem“ Kratochvílem, kdy nezávislý pozorovatel by (vzhledem k tomu, v jakém prostředí rozhovor ..
Už několikrát jsem se v rámci retro recenzí vypořádával s albem, které mě v době svého vzniku nijak zvlášť neoslovilo a po letech odstupu jsem na něm nečekaně objevil zajímavé věci. Do téhle kategorie by se dalo zařadit i čtvrté album Tublatanky „Nebo-peklo-raj“. Pravda, postávalo by spíš u dveří, než že by se hrnulo do středu místnosti. Ostatně, po albu „Žeravé znamenie osudu“ nebylo snadné smysluplně navázat. Po letech říkám, že album není tak slabé, jak na mě působilo v době svého vzniku, ale že na jedné straně snaha ..
Jako byste po letech potkali přítele, se kterým vás v častých nepravidelných intervalech tahali kantoři za ucho do ředitelny k řešení vašich přestupků proti bontonu. A jen s úžasem zíráte, že je z něj najednou důstojný elegán s noblesním chováním, oprávněně sebevědomým výrazem, jehož autorita zaplňuje místnost do poslední škvíry v podlaze, jeho přirozenému šarmu podléhá celá společnost a jehož charismatu bezděky podlehnete i vy. Rázem si připadáte takhle maličcí a naprosto nechápete, kde se to v tomhle výtržníkovi vzalo. ..
Když střízlivým pohledem zhodnotíte, jaké možnosti pro zlepšení po albu „Skúsime to cez vesmír“ Tublatanka měla, zjistíte, že to málo, které se nabízelo (a které zřejmě byli kluci z kapely i ochotni využít), vyčerpala skupina do mrtě. Za prvé, určitě se dalo zapracovat na zvuku. Na své třetí desce jej Tublatanka dotáhla do absolutna a srovnáte-li jeho výslednou podobu s prvotinou, dostanete se o vesmír kategorií nahoru. Kytary jsou ostřejší, bicí důraznější a basa ubrumlanější. Je pochopitelné (a naznačoval jsem to ..
Původně jsem měl v plánu se kapele Symphony pověnovat trochu důkladněji. Když jsem vyrážel na jejich vystoupení do hradeckého AC klubu, předpokládal jsem, že kromě rozhovoru vznikne i report z této akce. Ovšem znovu se mi potvrdilo, že čím blíž, tím hůř. Neb AC se nachází necelou čtvrthoďku od mojí chaloupky, dorazil jsem do klubu pěkně na čas, bez obvykle potřebné rezervy. A podle toho, jak statečně do toho kluci na pódiu už řezali, bylo jasné, že o žádnou zkoušku se rozhodně nejedná. Ta zbývající zhruba ..
Důvodů k tomu, aby se Tublatanka dostala tak rychle nahoru, bylo hned několik. Byla to hodně chytlavá muzika, bylo to texty, se kterými se člověk mohl velice snadno ztotožnit, byla to výjimečnost, týkající se nejen image kapely, ale hlavně mladická jiskra a snadno identifikovatelný rukopis. Na tom, že za (nepříliš dlouhé) nejsilnější období života Tublatanky bývá považována éra odstartovaná albem „Skúsime to cez vesmír“, která začala pohasínat s albem „Nebo – Peklo – Raj“ měla zásluhu jednak ideální kombinace ..
„Když se ti z muziky postaví chlupy na rukách, ááá, o tom to je!“, tahle slova pronesl kytarista Salamandry Karel Řepecký při našem rozhovoru v Netřebicích. A já si teď, kompletně naježený, marně lámu hlavu, kterak se vymáčknout k albu „Faces Of Chimera“ bez toho, abych v každé větě marnotratně pohazoval výrazy skvělé, perfektní a v krajním případě i geniální. Pomalu a zlehka se na téhle desce stávám naprostým závislákem a protáčím jí několikrát za den. Ač není v našich končinách zrovna moc kapel,..
Začtete-li se do historie vzniku slovenské kapely Tublatanka, dřív nebo později vás napadne, nakolik je třeba tuhle bandu brát vážně. Jen namátkou, kytarista Maťo Ďurinda a bubeník Ďuro Černý se rozhodli založit rockovou skupinu pouze ve třech lidech, to proto, aby se nikdo neulejval. Název kapely se z původně navrhovaného Tublat – podle Ďurovy oblíbené knihy Tarzan, kde se nachází postavička zlého opičáka tohoto jména – vyskloňoval podle vzoru „Moravanka“ a na světě byla Tublatanka. Z parodie na tehdejší ..
Je v tom určitá symbolika. Před rokem (když malou chviličku počkáme) jsem na stránkách webu prohlašoval, že kromě hořických trubiček začnu hltat i informace o hořických Twilight Symphony. A ejhle, okřídlené lomikarovské do roka a dne zafungovalo a na svět vykoukla prvotina „One Year After“, tentokrát už s projasněným názvem kapely. Nevím, na kolik tahle kosmetická změna názvosloví souvisí se skutečností, že právě před rokem kluci řešili dilema, zda a kterým směrem se vlastně vydat. Z nabízených se variant ..
Čekalo se (aspoň má maličkost určitě) docela dlouho. O vydání nového alba Salamandry se začalo vážně mluvit v březnu letošního roku, kdy kapela vyrazila do studia nahrávat následovníka úspěšné desky „Great Moravian Elegies“. V červenci v Netřebicích jsem tajně doufal, že cédéčko už bude na světě, v říjnu jsem vyrazil do klubu Exit Chmelnice na křest novinky, který ještě stále nedopadl, no a konečně v pátek 9.listopadu v Hells Bells mohla šampusová zátka na počest alba „Faces Of Chimera“ orazítkovat strop klubu. ..
Finská folkmetalová kapela dobývá Českou republiku a rozhodně se nehodlá zastavit ani v následujících měsících. Není žádným tajemstvím, že Korpiklaani mají nachystané v pořadí už páté album a o tom, že hudba téhle party je ohromně přitažlivá, svědčila i návštěvnost na nedávném turné po naší vlasti a hodně bouřlivé reakce fanoušků. V Pardubicích jsem si povídal s dobře naloženým basákem Jarkkem Aaltonenem. ..
Ještě dřív, než se pustím do samotné pitvy novinky nazvané „Waiting!“, musím jejím tvůrcům, brněnským Amortez, vyslovit uznání za jejich zodpovědný přístup k fanouškům i vlastní kariéře. Příprava na první regulérní CD, které by mělo v dohledné době (leden či únor příštího roku) začít vznikat, je vskutku důkladná a systematická. A tak po miniCD „Infernal Approach“ (a demu „Accidental Outcomes“, se kterým jsem neměl tu čest) přichází Amortez s další ochutnávkou, s EP „Waiting!“, které ještě vylepšuje pozitivní dojem, ..
Melodici Evidence One se poprvé ve své kariéře objevili v naší vlasti a to byla ideální příležitost vyzpovídat dva ze základajících členů téhle kapely. Neboť basák Hutch průběžně mizel a zase se objevoval, velice příjemným partnerem mi byl hlavně zpěvák Carsten „Lizard“ Schulz. Povídání to bylo podařené a přál bych vám vidět, jak kluci prožívali nadšení z předchozího koncertu v Třinci. Škoda, že to množství spontánních reakcí, ani to, jak si oba dva systematicky skákali do řeči, aby barvitě vylíčili svoje zažitky..
Příznivci svěžího severáku, načichlého kotlíkářstvím (nebo chcete-li, takřka kompletní škálou folklórních přísad) mají letos opravdu vydařenou sezónu. Vítězné songy zapěli bojovníci Ensiferum, na válečnou výpravu se vydali Turisas (i na ně bychom si mohli v dohledné době posvítit) a zlatý finský lidově-metalový trojlístek doplňují lesní mužíci Korpiklaani se svým čtvrtým albem „Tervaskanto“...
Při pohledu na kalendář akcí, které lze do konce letošního roku v naší domovině navštívit, musí jednomu srdce radostí poskočit. Můžeme se těšit na akce monstrózní i na akce sice menší, ale neméně zajímavé. Tohle hektické období jsem po prolenošeném létě zahájil v pardubické Ponorce, kde se potkala hodně zajímavá dvojka kapel. O Rimortis jsem na stránkách webu nadrásal už tolik, že jméno téhle kapely v seznamu akcí těžko někoho překvapí. Společnost jim dělali domácí Navar, jejichž první album jsem vychvaloval ..
Bylo by strašně jednoduché se s albem „Vypusťte psy!“ vypořádat lakonickým konstatováním, že s tímhle albem zahájil Citron svůj sešup z hrušky dolů a že srovnávat jej s „Radegastem“ je práce naprosto zbytečná, protože vyrovnat se svému předchůdci nemůže ani omylem. Alespoň tento dojem jsem nabyl z dobových ohlasů na tuhle desku. Ale takhle jednoznačně bych to rozhodně neviděl. Jednak jsem si na albu našel dost zajímavých okamžiků, abych se k němu i po letech rád vrátil a vzhledem k peripetiím, ..
Když jsem zhruba před rokem na žádost jednoho z fanoušků brněnských Ironcross (bez vědomí či intervence kapely) proháněl ušima první zvukové vzorky chystaného dema „Forgotten Battles“, netušil jsem, že si tak trochu zadělávám do vlastního hnízda. Kluci tentokrát už zcela vědomě a systematicky přihodili k tehdejším dvěma skladbám další páreček a coby reprezentativní vzorek své tvorby (neb v trezoru už by mělo být nachystáno plnohodnotné album) vyráží oficiálně do světa. A já jsem najednou s údivem zjistil, ..
Zarouhám se bez okolků raději hned na úvod a i když si zdánlivě budu s následujícím textem poněkud odporovat, přiznám se, že působení Ládi Křížka jsem nikdy nepovažoval za nejšťastnější krok v životě Citronu. I přes to, že jeho příchodem se sestava kapely definitivně mohla honosit visačkou “par excellence“ (a na tom si trvám i přes občasné připomínky posměváčků k ne zcela přesvědčivému mistrovství Radima Pařízka u bicí soupravy), i přes to, že s jeho příchodem vzniklo album ještě o krok dokonalejší, než bylo..
Schválně si namátkou projeďte ohlasy, které svým promo materiálem vyvolala plzeňská Panychida a zjistíte, že si na sebe tahle kapela docela ušila bič. Nenašel jsem jediné hodnocení, které by vyznělo negativně a takřka ve všech se objevila zmínka o perspektivnosti skupiny a natěšenosti lidstva na její prvotinu. Po drobných porodních bolestech, které vznik alba „Paganized“ provázely, se deska konečně prodrala na svět a celkové hodnocení by se jednoduše dalo shrnout do lakonického konstatování: „…povedlo se“...
Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš. Tahle památná věta Forresta Gumpa na kariéru jedné z nejdůležitějších tuzemských heavy metalových skupin sedne jako vyšitá. Posuďte sami. Citron vydal pět řadových desek. Ani jednu nenahrál ve stejné sestavě, ani jednu nenazpíval stejný zpěvák (alespoň v oficiálních verzích). Dlouhá léta své první album “tajil“ a svoji diskografii počítal až od druhého počinu. I přes to, že nejméně dvě alba patří k národnímu pokladu, málokdo z fanoušků se může kochat digitální nahrávkou ..
„Předsudky stranou!“ zavelel VV (Velký Venca), když jsem mu barvitě líčil své dilema nad novým počinem novobydžovských Epitaf. Když stranou, tak stranou a já to řeknu pěkně na plnou hubu. Páté album Epitafu „Noc duchů“ se mi vážně líbí. Dokonce jsem se v jeho průběhu dostal do fáze, že jsem překvapeně (a potěšeně) tajil dech a bodoměr se šplhal nečekaně vysoko. Epitaf splnil (s velkým „naštěstí“ i drobným „bohužel“) to, co jeho frontman Radek Řezníček slíbil. Tedy celkové přitvrzení soundu kapely, ..
Bylo to tak trochu jako blesk z čistého nebe. Ne snad, že by album „Zákon džungle“ vyšlo naprosto neočekávaně. Naopak, Láďa Křížek už dlouho dopředu jeho edici dostatečně avizoval. Stejně tak se netajil tím, že se chce vrátit ke kořenům a k „Andělovi“. Ale upřímně, vy, kteří tuhle dobu pamatujete, bylo mezi námi hodně těch, kteří tomu věřili? Já osobně patřil k těm, ke kterým se zatím poslední řadový kotouček Kreysonu dostal tak nějak mimochodem, bez toho, abych ho jakkoliv vyhlížel, vyhledával, či snad se na něj těšil. ..
V žádném případě se necítím jako zanícený fanoušek punkrocku, či snad nedejbože, jako vyslovený odborník na tento styl. Nijak zásadně mě nebere ani horrorová filmografie. Tak mi, sakra, vysvětlete, co asi tak můžu dělat s druhým albem havlíčkobrodských Phantoms On Fire, jehož náplň i image se právě v téhle oblasti pohybuje. Věřte, nevěřte, ač základní předpoklady tomu moc možností nedávají, u alba „Hangsman´s Bride“ se dobře bavím...
A tohle je jako co? Nazvěte to, jak chcete. Totální devalvace ochranné značky Kreyson, nejslabší album v dějinách kapely, bubble-gum pop pro maminy k žehlení, výhybka na ztracenou trať k Damiens…
Maniakální depresivisté, dávejte si velikýho majzla. Přece jen se pomalu za chvíli začnou prodlužovat večery, přijdou podzimní plískanice a to je přesně ta doba, kdy bych doporučoval (tedy za předpokladu, že vaše psychika je poněkud vratká) se albu bíloveckých Illegal Illusion vyhnout obloukem. Illegal Illusion se totiž s chutí a intenzivním zaujetím rýpají ve všech nepříliš pozitivních emocích. A těžko říct, zda by samotná kapela považovala za úspěch, kdyby jejich sonda do bolesti, zoufalství, vzteku, zuřivosti, bezvýchodnosti ..
Upozornění: V následujícím odstavci jsem se nechal unést. Je ryze subjektivní, s objektivním hodnocením nemá naprosto nic společného a navíc zavání hranicí jednoho z trestných činů proti lidskosti. Odpustit si jej ale nedokážu.
Zadáte-li do tuzemských vyhledavačů na internetu heslo „Everwood“, dozvíte se spoustu informací o jakémsi (zřejmě jak populárním (?), tak nekonečném) seriálu, případně o věčném stavebním materiálu. O kovově znějící kapelku tohoto jména jen tak snadno nezakopnete. A když už náhodou ano, nepředpokládám, že vás (kromě těch nejodvážnějších badatelů) přinutí k bližšímu zkoumání informace, že se jedná o progresivní bandu z Maďarska. Pokud byste se snad obloukem téhle kombinaci vyhnuli, o nic k životu nezbytného ..
Každá kapitola hudebního života Ladislava Křížka je svým způsobem velice specifická záležitost. A tak, aby se jeden dobral nějakého smysluplného konce, nezbývá než jednotlivé kroky jeho kariéry přesně oddělit a věnovat se vždy jen jedné konkrétní etapě. Éra vitacitovská mě minula, proto ji přenechám povolanějším borcům. Na citronovskou dobu zavzpomínáme v době co nejbližší a stať damienovskou preventivně ze zdravotních důvodů (umíte si představit ty následky…) zcela pominu. Zbývá nám plus ..
Á, pán bude fajnšmekr…!
Od červencového vystoupení Salamandry v Netřebicích uplynulo už docela dost vody. Ale znáte to, sluníčko, dovolená, čas letí a tak na tenhle koncert zbyla už jen milá vzpomínka. I přes to, že doba trošku pokročila, Salamandra nás s vydáním novinkového alba stále ještě napíná (ale snad už už) a tak povídání s kytaristou Salamandry Karlem Řepeckým přijměte jako avízo na jednu z nejočekávanějších tuzemských desek letošního roku. ..
„Proč ta růže uvadá?“ pěli svého času Vladimír Mišík i David Koller s Lucií. Předpokládám, že všem zmíněným byl osud německé pochromované růže naprosto u vrtule. Nicméně tato otázka byla vzhledem k vývoji Chroming Rose naprosto na místě. Tak, jak jednoduchá je otázka, stejně tak jednoduchá by mohla být i odpověď. Inu, proto, že Chroming Rose předvedli další stylový veletoč, při kterém definitivně zmátli potenciální a odradili stávající příznivce...
Dokážete si představit, jak by asi vypadal váš obývák poté, co by se jím prohnala historická makedonská armáda? Radši to nebudu domýšlet, zvýšení adrenalinu by mohlo znamenat i to, že se vám v pokoji začne projevovat, byť jen jediný vojáček s kopím délky přesahujícím pět metrů, zvaným sarissa. Podobné účinky na hladinu vašich emocí by mohla mít i stejnojmenná kapela z řecké Soluně, která by se z hlediska doby svého vzniku dala pomalu zahrnout taky do učebnic dějepisu. Datum vzniku téhle skupiny se datuje do ..
A tak jsem se ocitnul na jiné planetě…
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá… A co že se ozve, budete-li halekat do hor? Jsou dvě možnosti. Buď vyrazíte do kopců a vyzkoušíte si to sami a nebo zastrčíte do přehrávače loňské album frýdlantské Silesie „Ozvěny hor“. A protože horská echa Silesie u mě nedopadla zrovna jednoznačně a já nevěděl, z které strany se do hodnocení pustit, rozhodl jsem se vzít to tentokrát nikoliv od lesa, ale úplně od konce...
Kolikrát jste už v životě zakopli o frázi, že třetí album je pro život kapely rozhodující? A kolikrát vás už napadlo, že se jedná o naprostý nesmysl? Hm, myslím, že u jednociferného čísla se málokdo z nás zastaví. Dost by mne zajímalo, co vlastně chtěl autor tímto rčením vyjádřit. Jestli to, že když první dvě alba zmatláte a třetí se podaří, je vyhráno. Nebo to, že když stvoříte dvě geniální alba a na třetím zakolísáte, jde celá kariéra do háje. Nevím. Pokud byste však hledali typického představitele výše uvedeného výroku,..
Předsudky jsou vážně svinstvo. A tak jsem, věrný tradičnímu pohledu na svět, obracel nové album elektroniků Galactric Industry „Remake“ v rukou s nepříliš velkým nadšením. S Galactic Industry jsem dosud neměl nic do činění a tak už samotná image kapely ve mně vyvolala lehké svědění. Již na první pohled lze předpokládat (a nákuk na webové stránky kapely tenhle dojem jen potvrdil), že Galactic Industry budou mít zálibu v neosobních elektronických mašinkách a tohle menu si zrovna s velkou chutí ..
Ono to pochopitelně není náhodou, že se přivonění k pochromované růži ocitlo v retro recenzích hned v závěsu za nebeskou bránou. On totiž osud těchto kapel není zas tak nepodobný. Nástup v době „helloweenovského temna“, zaměření na čistokrevný speed, ohromně silný debut, další nadupané album a pak v tom lepším případě (Heavens Gate) odklon od rychlosti k originalitě, v tom horším případě, tedy u růžičků, postupný pád na ústa. Snad jen, pokud si nebesáři vysloužili podtrženou jedničku za ..
Já to říkám pořád. Neberte na lehkou váhu pohádková varování ve stylu „nelez do černýho lesa, protože tam na tebe čeká úchylnej čaroděj, co by ti mohl ukousnout klidně i levý zápěstí…“ Hm, po poslechu mini desky „aLeLuJa aGRoCoRe“ od berounských Black Hill rozšiřuji zapovězená území i o černé hory, kopce, kopečky i vršky. Ne snad, že bych byl taková vyplašenka z možné ztráty některého ze svých četných údů, ale času stráveného v přítomnosti téhle kapely bylo dost a následky na mých vnitřních orgánech ..
Ale vždyť je to přece v přírodě úplně normální. Květina vykvete a pak, dříve či později, zcela nevyhnutelně uvadne. Růžičce z německého Sendenu v tomhle procesu nepomohlo ani to, že byla důkladně pochromovaná. Původně snad měla být tahle rostlinka celá z chromu (Chromium Rose), v době, kdy se zaskvěla v celé své kráse, už stačilo jen pochromování (Chroming Rose). A jak postupně docházel kapele dech, v místních podmínkách si ji bývalí oddaní fans překřtili na Zchromling Rose. Ale na vytahování ..
„Ty nad vším moc dumáš, Štěpánku“, vyhodnotila Borůvka myšlenkové pochody nejpopulárnější českého básníka konce dvacátého století. V konečném důsledku bych se podobných slov při hodnocení nejnovějšího počinu páně Turilliho mohl dočkat i já. A ono by přitom stačilo jen poslouchat a jeden by si mohl dosyta užít melodického vodopádu, linoucího se z alba “Lost Horizons“. Ale to ne, to radši zase přijde ta neodbytná myšlenka. Proč? Co vedlo Lucu Turilliho k založení projektu..
„Přichází éra totálního chaosu…“
Předpokládám, že teď už ani svého uctívaného šéfredaktora Vencu nepřesvědčím o tom, že to nedělám naschvál. No jasně, zase jsem si vyrazil na Rimortis. Ale uznejte sami, že když se na jednom pódiu sejde elita domácího speedu, tedy Salamandra a Rimortis, že se jedná v domácích podmínkách o akci téměř srovnatelnou s něčím tak monstrózním a nepravděpodobným, jako je společné turné Helloween a Gamma Ray (hahaha, copak by se tyhle dvě kapely někdy někde mohly potkat…?). ..
Tři roky po „Planet E.“ se naposledy (zatím) otevřela nebeská brána. Znovu nenápadně, bez jakéhokoliv humbuku, kašlajíc na veškeré zákonitosti trhu, zplodili Heavens Gate další, poměrně komplikované, power metalové dílo „Menergy“. A tohle album s klidným svědomím doporučím všem, kteří se chtějí z psychologického hlediska zabývat fenoménem „duše umělců“. Heavens Gate si s chutí hrají, experimentují, průběžně a nepravidelně brnkají o svoje kořeny, které sice ctí, ale přitom se jim systematicky ..
Důvodem k tomu, abych sáhl po albu korejsko-německé bandy Krypteria byla skutečnost, že jsem kdesi nalezl poznámku o členech kapely, kdysi působících v řadách legendárních Accept. Mám takový pocit, že pokud bych se chtěl dohledat toho, kdo a kdy z krypteřanů vlastně dělal společnost skřítkovi Udovi, tak pokud bych neumřel, tak šťastně hledám dodnes. Nicméně, ať už to byla má šeroslepost, či chytrý reklamní tah, setkání s Krypterií nelituji. Tedy přesněji, o svých kvalitách a možnostech mě Krypteria ..
Vida, k čemu jsou tahle ohlédnutí dobrá. K Heavens Gate jsem po experimentálním „Hell For Sale!“ téměř ztratil důvěru. Setkání s „Planet E.“ tenhle pocit jen umocnilo a gejtovský ekologický příspěvek (a s ním i následující „Menergy“) putoval do propadliště dějin. S odstupem celé dekády (a s vymazáním předsudku, že Heavens Gate prostě musí být speedovými vlajkonoši) si s velkým překvapením užívám velice rozmanité a pestré album. Heavens Gate se na svých cestách světem potkali s Dream ..
Jak dlouho si ještě Freedom Call dokáží udržet takovou fazónu, aby se u jejich rozjuchaného Hé-lovín-Hé-lovín-tralalala-Hé-lovín metalu nezačaly jednomu roztahovat zívající čelisti a znuděně poklesávat víčka? Inu, asi tak dlouho, dokud budou schopni tvořit melodie jako v „Blackened Sun“ a přitom se dokáží vyhnout chatrným popěvkům ve stylu „Far Away“. A taky dokud budou mít prapůvodci a průkopníci rozjásaného „dýňovilismu“ z Hannoveru chuť experimentovat, jejich kolegové razící si cestu silou alfa-beta-gama ..
Album „Hell For Sale!“ je typickým příkladem toho, že když někdo jednoduše umí, dokáže vybalancovat hrozící pád a přitom si zachránit vlastní tvář. Obdivovatelé kapely ještě ani nestačili doladit oslavné ody na předchozí album a Heavens Gate se znovu hrnuli do studia. A protože už se honosili dostatečně známým jménem, dveře, na které zaklepali, patřily samotnému Kai Hansenovi. Ten se spolu se svým paprskovým souputníkem Dirkem Schlächtrem zapojil do nahrávacího procesu. Ale ani to ..
Tak Dark Moor se nám vrátili od moře. Vytáhli balíček karet a snaží se nás přesvědčit o svých věšteckých schopnostech. A nechtějí při tom vůbec troškařit, proto sáhli po královské hře tarotu, který je nazýván zrcadlem duše. Pomocí karetních obrazů odkrývá nejtajnější pocity, ale navíc dovede také naznačit východisko a účinný způsob řešení nejrůznějších životních situací. Ač na výklad symboliky obsažené v rozložených kartách Dark Moor by to zřejmě chtělo většího specialistu, než mou maličkost, co se ..
Ještě že to lidstvo neustále bádá a objevuje. Všudypřítomný (téměř) drát od internetu umožnil, že jsem si odbyl svou rozhovorovou „polo-live“ premiéru a vyhnul se tak prostému a neosobnímu zaslání otázek bez možnosti jakkoliv zareagovat na vyřčené (vypsané). A že si „rozhovoropsanec“ (neb se zatím na živo, bohužel, míjíme) s charismatickým hlasem moravské kapely Hysteria nemůžu nechat ujít, mi bylo jasné už ve chvíli, kdy jsem se zaposlouchal do jejich aktuální novinky „Prodavač stínů“..
Tak už to na světě chodí. Je těžké odolat žádostem nadšeného davu o nastavení chutné kaše. Proto taky máme možnost slyšet tolikrát slyšené, vidět tolikrát viděné a přitom se nestává zase tak často, aby člověk odcházel se stejně povzneseným pocitem, neřku-li ještě nadšenější, než u dílu předcházejícího. Naštěstí se najdou i výjimky potvrzující pravidlo. A právě Heavens Gate můžu směle zařadit mezi výtečníky, kteří dokázali ohromující dokonalost vybrousit do oslňujícího diamantu a s albem „Livin´ In Hysteria“ ..
Na povídání s Radkem Řezníčkem, zpěvákem novobydžovských Epitaf, jsme se dohodli chvíli po zveřejnění reportu na koncert v Úmyslovicích. Radek mi slíbil, že nenaplní mé obavy ze zakroucení krkem (jinak řečeno, vzal moje písánky naprosto s nadhledem) a tak nebylo nad čím váhat. Jediný problém nastal, když jsem v hradecké Lucii marně vyhlížel excentrického démona a jeho nepřehlédnutelnou figuru, tak jak jí znám z pódia. A neb moje pátrání nebralo konce, zastavil jsem se u členů Epitafu, právě..
Za Rakouska bylo líp!?!? Asi budu zase vypadat jako staromilec a zpátečník, ale debutové album hradecké Ramayany ve mně vyvolalo pomyslnou interní diskuzi o tom, zda současná vyspělá technologie, umožňující kdykoliv a komukoliv pořídit jakýkoliv záznam, musí být vždy pouze ku prospěchu věci. V současné záplavě zvukově precizně vypilovaných, hudebními nápady alespoň částečně hýřících a instrumentálně dokonalých nahrávek, hrnoucích se ze všech koutů vesmíru (ale jsem si vědom, že srovnávám ..
Možná je to zvrácenost, možná jen důsledek dnešní úspěchané a přeinformované doby. A dost možná, že už začínám senilnět. Ale (vztáhnuto na hudební oblast) občas se mi zasteskne po starých časech. Po době, kdy člověk byl schopen nejen naposlouchat a vstřebat, ale taky do detailu si zapamatovat a kdykoliv mezi podobně (a někdy zcela uniformisticky) znějícími kapelami neomylně rozpoznat konkrétního interpreta. Přiznávám, že v dnešní masivní záplavě novinek s tím mám čím dál větší problém. A tak se rád ..
„Hle, zde vidím svého otce. Hle, zde vidím svou matku, své sestry a své bratry. Hle, zde vidím zástup mého lidu k samému počátku. Hle, oni mě volají, vyzývají mě, abych přijal místo v sálech Valhally, kde udatní mohou žít navždy…!!!“
Tak přijíždí poslední kovboj, sombréro vmáčklé do čela…
Už při prvním letmém pohledu do bookletu alba „Prodavač stínů“ mě napadlo, že od bezstarostných časů „Ztracené tváře“ se moravská Hysteria posunula někam blíž k říši tajemna, mystičnosti a fantazie. Minulé album Hysterie se mnou zamávalo na první poslech, a to zejména svou nekompromisní přímočarostí. To, co naznačil vjem vizuální, mi potvrdily i smysly sluchové. Hysteria sice nijak zásadně, ale přece jen slyšitelně pozměnila svojí zaklínací formuli. Na jedné straně je její hudba pestřejší a nabízí..
Důvodů k tomu, že jsem se rozhodl na cestu do Country Clubu Lucie v Hradci Králové přibalit plný batoh tolerance a odplivnout svou jedovou slinu ještě před vstupem do tohoto zařízení, bylo hned několik. Tak za prvé, konečně na domácí půdě a s domácím mančaftem. Za druhé, slavnostní atmosféra spojená s křtem debutního alba místních hrdinů. Za třetí, dost bylo prášení kožichu partám (alespoň pro dnešek), které chtějí bavit lidi, daří se jim to a že to dělají způsobem nepasujícím do mých kovových představ, ..
Ještě že ti Skid Row mají hroší kůži, nijak se s ní netají a ještě navrch mají chuť se s ní pochlubit. Pokud jsem předchozí „Subhuman Race“ označil za nejslabší kousek v diskografii Skid Row, tak „Thickskin“ bych mohl označit za nejméně kompaktní album, na kterém kapela, statečně překonávající všechny nesnáze, intenzivně hledá cestu kudy kam. A má na to bezesporu nárok. Tentokrát časové mantinely nejsou tak podstatné. Nicméně dlouhých sedm let od posledního řadového alba dávalo tušit, že ..
Když naši hokejisté na letošním mistrovství světa utrpěli postup do čtvrtfinále, kterýsi z komandy na dotaz, zda si přeje ve čtvrtfinále Rusko či Švédsko, vtipně odpověděl, že Finsko. Zeptáte-li se mě, kterou líheň powermetalových kapel považuji momentálně za nejnadějnější, německou, italskou či švédskou, odpovím vám stejně. Finskou. Mým osobním žebříkem mohutně zatřásli mladíci z Jyväskylä, kteří si říkají Excalion a právě přivedli na svět svého druhého potomka, album „Waterlines“. Bez ..
Jen jsem si odskočil od plotny. Jinak se totiž moje účast na vystoupení Pentagon, Castaway, Cruel, Strangemind a Flussor v klubu Kain nedá charakterizovat. Přišel – právě včas, viděl – a nabídnuté si i dosyta užil, odešel - a poněvadž to bylo v průběhu vystoupení Cruel, tak s pocitem, že ne zcela zvítězil… Původně jsem to měl skvěle vypočítané a kdyby všechno šlo dle mých výpočtů, zvládl bych i kompletní vystoupení Cruel. Takhle vědomí, že nutně musím stihnout poslední půlnoční vlak směrem na Hradec a půlhodinové ..
Jedno varování hned úvodem. Předem prosím o vaši shovívavost při čtení mého hodnocení alba „Subhuman Race“. Jsem si vědom toho, že je silně ovlivněno mým negativním náhledem na dobu, kterou ovládl jistý „stav blaženosti“ a spousta kapel se novým vlivům začalo příliš okatě přizpůsobovat. Objektivně vzato, album „Subhuman Race“ určitě není zas tak velký průšvih, jak se možná bude z následujících řádků znát. Subjektivně vzato, při pohledu na seznam nahrávek z roku 1995, které jsem do dnešního dne ..
Jedna věc je něco bezostyšně opsat. Kdo z nás to někdy v životě neudělal, že? Spousta lidí (potažmo kapel) to dělá dodnes. A já se už mnohokrát přiznal, že mi to zas tak moc nevadí. Alespoň je na co vzpomínat. A přitom je tak snadné opisovače pranýřovat a pak jim (po rozkošnickém tetelení se u stokrát slyšeného) blahosklonně odpouštět. Najít tenkou hranici mezi výraznou inspirací a naprostým vylámáním trezoru je čistě hraním si se slovy. Navíc, pokud se kapela oficiálně přiznává k tomu, z jakých zdrojů..
Těžko se mi hodnotí album „Slave To The Grind“. Není to ani otročina, ani dřina, jak by snad název mohl naznačovat, ale přece jen je problém poskládat slova tak, abych se vyhnul neustálému opakování pojmů dokonalost, excelentní, nedostižné, atd., atd. ,… . Tak jak mě tohle album uchvátilo před šestnácti lety, tak jsem při jeho poslechu unešený ještě dnes a považuji jej za jeden z nejvýznamnějších počinů roku 1991 (a nebýt procházky po jistých newyorských ulicích s jistou floridskou bandou..
Už v hodnocení alba „Liberty Or Death“ bývalých soukmenovců Grave Digger jsem se pozastavoval nad tím, že Uwe Lulis a Tomi Göttlich nějak nemůžou odříznout pupeční šňůru, která je pojí s hrobníky. Jinak si nedokážu vysvětlit, že vydání svých alb plánují do velmi blízkých časů jako boltendahlovci (nebo že by to bylo naopak a Grave Digger si tímto způsobem zajišťovali body…?). V těhle pomyslných závodech pouze jednou vyšlo album Rebellion dřív. A kupodivu, právě v roce 2003..
Při prvním letmém pohledu by se mohlo zdát, že američtí Skid Row jsou jen partou větroplachů, kteří ani nemají jasno v tom, co vlastně chtějí hrát a tak se chytají každého vánku, který zrovna letí kolem. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že za devatenáct let své existence zplodili pouhých pět řadových alb, na kterých charakteristické poznávací znaky zrovna netrpí silnou vzájemnou podobností. Ovšem to je pouze ten letmý pohled. Při podrobnějším zkoumání a zasazení jednotlivých ..
Ten, který to takhle chytře načasoval, by zasloužil metál. Alespoň z pohledu Grave Digger. Stejně jako v roce 2003, kdy alba Grave Digger a Rebellion vyšla v rozpětí jednoho měsíce (ale i v ostatních případech si Rebellion obvykle nachystají vydání své desky chvilku po Grave), se znovu nabízí přímé srovnání kapel, které, nedbajíc zákazu klonování živých organismů, stvořili z původně jednoho pulzujícího organismu dvě samostatné jednotky. A teď se vzájemně na poli agresivního a přímočarého ..
Jak rychle a překvapivě příběh SDI začal, tak rychle taky dospěl do svého konce. Ruku na srdce, to podstatné satanovi deflorátoři řekli svým „Sign Of The Wicked“. A pokud jsem se zmiňoval v souvislosti s SDI o tom, že kapela se stala bezmála kultem, tak podstatným výrazem je právě slůvko „bezmála“. Hranici, kdy by mohli drhnout stále to svoje a být při tom na vrcholu, se SDI překročit nepodařilo. A na svém posledním oficiálním albu i šaškovský škleb poněkud zkřečovatěl. Rozhodně nechc..
Vzpoura nenápadných? Posuďte sami. Kytarista Alex Beyrodt strávil drahnou dobu u Sinner ve stínu Toma Naumanna a že by si v téhle kapele vybudoval kdo ví jak pozlacenou jmenovku, se říct nedá. DC Cooper byl drahnou dobu pouze tím vynikajícím pěvcem, který byl trochu nečekaně odejit z Royal Hunt. Bubeník André Hilgers prošel řadou i relativně známých spolků (namátkou jmenujme alespoň Axxis a Vanize), přesto největší rozruch jeho jméno vyvolalo až v souvislosti s letošním nástupem ..
Setkáním s Chrisem Cafferym jsem si splnil jeden ze střípků svých velkých přání. Přece jen byl prvním z mých milovaných Savatage, se kterým jsem si mohl potřepat pravicí. Navíc se z něj vyklubal velice příjemný a „akční“ společník, který svoje vyprávění prokládal hereckými etudami. Chris potvrdil pověst chlapíka, kterého se silně dotýká stav současného světa a nejen z povídání, ale i z výrazu jeho gest a mimiky předpokládám, že ho silně trápí i stav kolem domovských Savatage. Samotné povídání ..
Při vstupu do pražského Rock Café jsem vážně začínal mít pocit, že se vracím do školních let, když jsem na gymplu systematicky uhýbal před výukou němčiny. Jediná věta, kterou jsem za téměř čtyři roky systematického vzdělávání dokonale vstřebal, bylo: „Omluvte mě, prosím, zapomněl jsem domácí úkol.“ Tradiční odpověď (kterou mi ovšem obvykle musel někdo přeložit) zněla: „Vy tu přípravu velmi zanedbáváte!“ A stejně tak jsem zřejmě zanedbal přípravu na vystoupení Tima Kotipelta a Chrise Cafferyho..
Znamení zla. Působí na vás toto slovní spojení dostatečně depresivně? Tak to je přesně ta chvíle na zasunutí druhého (a nejpovedenějšího) alba SDI „Sign Of The Wicked“ do přehrávače. Věřím, že to je ten šálek kávy, který vám chmury z čela dokáže rozehnat.
Pokud se v tomhle textu o demu skupiny Slax „Tak trochu hustý country“ objeví výraz „zklamání“, bude to z jednoho prostého důvodu. Holt jsem si o téhle kapele vytvořil zcestnou představu. Přitom to nezačalo špatně. Obráceně natištěný obal, geniální název alba a asi nejstřelenější představovačka, jakou jsem kdy zaslechl. Úvod jako hrom…, po kterém jsem Slaxu nasadil pomyslnou šaškovskou čepici a
..
CIA, FBI, SDI, MAD, OSS, ABM, NMD…
„Mám dotaz, nešla by udělat recenze na naši muziku? Předem říkám,že se nejedná o žádné běsnění. Jen mě zajímá,jestli máme šanci prosadit se.Je to všechno o známostech?“
Vždycky jsem choval v úctě (sice s nechápavým úsměvem, ale v úctě) poblouzněnce, kteří si nedají pokoj. Stokrát se jim něco nepovede, stejně se zvednou, oklepou a tradá zase dál. Jednou se jim něco povede, tak jdou a udělají to jinak. Ono se to kupodivu povede znovu a tak jdou a zkusí zase něco jiného. Skutečně, mluvím o Axxis. A souhlasím s těmi vnímavými čtenáři, kteří namítnou, že si vzhledem k minulým částem poněkud odporuju. Axxis jsou skutečně v podstatě stále stejní. A přiznávám, že
..
Od chvíle, kdy mi všemi milovaný (a mnou především) ředitel našeho webzinu Venca poslal záznam s vystoupením jeho kapely Dark Angels, jsem se v noci převaloval, aniž bych zamhouřil oka, dostavilo se nechutenství a tik v levém oku. Stále jsem totiž řešil dilema, jak nepřehnat svou proslavenou podlézavost, neboť by ostatní kolegové následné zvýšení gáže mohli nést nelibě a zároveň jak případně, nedej bože, nevyvolat Vencovu nespokojenost, vedoucí až ke stíhání mé osoby letectem OSN.
..
V době, kdy naši fotbalisté úspěšně prohrávali s reprezentací Německa, slavili poděbradští Rimortis své osmileté výročí na „domovské“ scéně v Úmyslovicích u Poděbrad. Tedy, původně chtěli slavit, nakonec těch událostí bylo najednou o trochu víc. Rozlučka s kytaristou Davidem, vítání kytaristy Davida…, jednoduše, důvodů, proč tuhle akci nevynechat, bylo rozhodně dost. Fotbalově laděný úvod reportu jsem rozhodně nepoužil samoúčelně. Kdybych totiž před touto akcí uzavíral sázky
..
Stroj času lze využít různě. Ať už je to cesta do pravěku, návrat do budoucnosti, či prostý výlet, nekomplikovaný nějakým pochybným cílem. Axxis nasedli na svém osmém albu na podobně časovanou mašinku a během jediné jízdy zvládli absolvovat všechny zmíněné cestovatelské etapy. Svým pojetím metalu se opět vrátili do osmdesátých let, ze kterých jejich tvorba tradičně vychází. U mikrofonu kromě Bernharda Weisse odvedla velký kus práce zpěvačka Lakonia. Jak ukázala léta příští, Axxis
..
Z vystoupení HolyHell v pardubické hale jsem měl velice pozitivní pocit a tak jsem hned po skončení jejich setu vyrazil do zákulisí, pokusit se spáchat rozhovor s frontmankou téhle kapely, Marií Breon. Než jsem se s Marií setkal, několikrát jsem si zopakoval výukovou lekci v použití věty „jasně, zeptej se támhle toho“. V pozici slepičky, shánějící vodu svému kohoutkovi, jsem se zcela nečekaně ocitl u Joeyho DeMaia (ještě teď si pravačku umývám velice opatrně :-) ), který v tom neviděl žádný ..
„Co to děláš?“ „Já jsem…“ „Neslyším, nahlas!“ „…rozklepával nejtek, já jsem do toho…“ „Co?“ „…bouchal kladivem a omylem a ono se to zvětšovalo, zvětšovalo, až se zvětšilo, rozpláclo, já si vemu novej…“ „Takhle se rozklepávaj nejtky, co? Koudelko, já tě sleduju už dlouho…“
Vzpomínáte na scénu z jednoho dílu Bláznivé střely, kterak Leslie Nielsen s Priscillou Presley vychází naprosto nepatřičně spokojeně vychechtaní z kina a nad nimi se skví nápis Platoon (Četa)? Ač jejich libé pocity navodila spíše čerstvá zamilovanost, přirovnal bych výraz svých mimických svalů po poslechu demo materiálu ostravských Angels Fate k výrazu téhle dvojky. Jen láskyplné ohníčky v mých očích byste hledali naprosto marně a směr zakroucení ústního rohlíku by byl opačný. Ač mě Angels Fate
..
Kurňa, chlapi, takhle to nejde. Když už jsme si jednou udělali jméno a ti nejvěrnější s námi zůstali i po tom posledním propadáku, tak by asi nejlepší bylo vrátit se zase jednou k tomu, co se nám povedlo…
Určitě to znáte. Akce, na které se hodně těšíte, občas skončí pěkným zklamáním. Akce, na které se vydáte tak nějak mimochodem, a ještě v poslední chvíli nutíte svého člověka, aby se konečně zvedl a vydal se na cestu, občas skončí hodně milým překvapením. Vystoupení amerických House Of Lords a vlastně i jejich předskokanů Mike Stone Group v Retro Music Hall se elegantně zařadilo do kategorie druhé.
Kdybych chtěl navodit patřičně nabroušenou atmosféru, která mě obestřela při poslechu promo alba slovenských Mortem „Let The Metal Rise“, mohl bych začít vypočítávat všechny hříchy, které za poslední dobu dokázali ve světě napáchat Amíci. Jenže bych si mohl dost důkladně ošoupat klávesnici a byla by to i škoda času. A tak budu radši chválit jejich dobré skutky. A proč do toho tahám Američany? Inu, otisky, způsobené tvorbou kapel Metalica, Iced Earth, Metal Church i Manowar
..
Pink Cream 69, Mötley Crüe, Skid Row, Scorpions, Def Leppard, Warrant, Cinderella, L.A. Guns a samozřejmě Axxis. Co že mají tyhle, čistě namátkou, vybrané spolky společného? Inu, všechny tyto kapely v druhé polovině devadesátých let (plus mínus) podlehly vichru ze Seattlu, podladily, přitvrdily, zhrubly, odmelodičtěly a stvořily alba, která pokud zrovna nebyla nejslabší v jejich diskografii, tak byla minimálně těžko uvěřitelná. Znásilnit svoji vlastní podstatu a chytit se toho
..
Už dlouho jsem nelistoval žádnou dětskou encyklopedií…
Přežijí rok 2000? Tuhle otázku slýchávala moje generace v souvislosti s kdejakým živočichem. A vzhledem k formě z let minulých se stávala aktuální i pro Axxis.
Všechno co se stane, se jednou musí stát poprvé. A pár věcí z toho může být i docela pěkných. Bohužel, pocit, který mě při poslechu novinky francouzských Heavenly přepadl, do této kategorie zařadit nelze. Asi už je poněkud otravné se při hodnocení speedových alb neustále schovávat za zaklínadlo, že v tomhle stylu se těžko něco nového vymyslí. Ač jsem se s touhle formulí oháněl poměrně často, vždycky mi pár, dosud optimisticky naladěných mozkových buněk našeptávalo, že není tak zle.
..
Už samotná obálka alba „The Big Thrill“ jasně naznačila, co se bude dít. Při svém třetím pokusu si Axxis nasadili modré neprůhledné brýle s vlastním logem a tím ztratili pojem o tom, co se děje. Do jedné ruky popadli brousek, do ruky druhé mapu s fleky „Hic Sun Leones“. Svoje výsostné území ještě neopustili, zas tak velké změny nenastaly. Co však bylo nejpodstatnější, společně s přibroušením výrazových prostředků kapela ubrala na melodických nápadech. Vlastně nejen na melodických.
..
Stejně mám, ač to tak někdy vůbec nevypadá, ty české bigbítové kapely rád. Vážně. Obzvlášť takové, které se vyloupnout zdánlivě odnikud a najednou je jich všude plno. Tedy alespoň v prostoru mezi mýma ušima. Takové, co se mi v palici statečně zaseknou drápem a už je odtud ne a ne vyhnat. Recept na to je přece tak jednoduchý. Zpěvné, melodické a zapamatovatelné skladby, přibroušené kytary, patřičné nasazení a drive, hráčská vyzrálost a zručnost, a samozřejmě charismatický hlas
..
Takhle to dopadá, když je přetlak nápadů na jedno album a je zapotřebí okamžitě pokračovat v započatém díle. Objektivně vzato, dvojka Axxis není rozhodně žádný průšvih. Z tvorby, kdy se Axxis trmáceli na svých výletech, než zase zabloudili zpátky do království noci, se spolehlivě jedná o dílo z těch povedenějších. Oproti prvotině si Axxis dokážou smyslněji pohrávat s atmosférou, zároveň však dojíždí na nedostatek nápadů a v konečném důsledku je „II“ o tlustý chlup ošuntělejší než „Kingdom Of The ..
Jak praví naučné knihy a dětské encyklopedie, byli Keltové pro starověký svět noční můrou a významným děsutvorným elementem. Aby zastrašili nepřátele a dosáhli nezbytného stavu vytržení , křičeli, zpívali a tančili. Pro znásobení živelné síly navíc často odkládali oděv. Tím, že se zbavili překážejícího oděvu, dosahovali posvátné zuřivosti, která podle bájí u keltských náčelníků přecházela až v křeč. Díky svým válečnickým schopnostem si národy Evropy i Blízkého východu pokládaly za čest mít ..
Kde je hlavní důvod toho, že se Bernhard Weiss spolu se svým spolkem Axxis stále ještě pohybuje po hudebním poli? Na první pohled by se mohlo zdát, že jde hlavně o jeho schopnost napsat povedené melodie a sem tam z nich vytvořit mimořádně chytlavou hitovku, to vše zcela v duchu tradic germánského melodického metalu. Jenže ono to asi tak jednoduché nebude. Za prvé, z uvedeného prazákladu vaří poměrně široká základna, takže bez špetky originality to nepůjde. Základní německou melody-buňku mají Axxis zadřenou..
To to letí. Už je to víc než rok, co přišel konec jedné éry. Nejen coby název tehdy připravovaného DVD finských Nightwish, ale i coby fyzický stav téhle bandy. Famózní pěvkyně Tarja Turunen byla bez milosti odstavena od mikrofonu a média postupně začala různými spekulacemi i zaručenými zprávami připravovat půdu pro budoucí počiny obou zbylých táborů. Mužská část kapely vytrvale kutí nový materiál a napíná fandy otázkou, kdo vlastně dostane příležitost nové skladby nazpívat. S ženskou částí – tedy s Tarjou – to vypadalo poněkud ..
Á, zase budou Vánoce, zaznělo jednoho večera u O´Neillů. Ještě že jsou tyhle svátky jen jednou do roka. Pokud by se opakovaly častěji, tak jednak by se ti nákupu chtiví už definitivně v obchodech ušlapali (a dobře jim tak!) a jednak by Trans-Siberian Orchestra musela začít vařit z vody. A to by byla škoda. I třetí zářez do vánoční atmosféry totiž Sibiřané zvládli s grácií. Chca nechca, jsou Vánoce tak specifickým ročním obdobím, že si zpravidla většina z nás bude pamatovat ty pozitivní chvíle. A tak ..
Kdo že byl historicky první rocker? Trans-Siberian Orchestra na svém třetím albu, na kterém poprvé nesáhli po vánoční tématice, přinášejí jednoznačný důkaz, že prvními průkopníky rocku a metalu byli pánové Ludwig van Beethoven a Wolfgang Amadeus Mozart. Dobrá, připouštím, že by to mohlo být i naopak. Totiž, že fascinace pánů O´Neilla, Kinkela a Olivy tvorbou svých starších kolegů byla natolik silná, že v sobě (znovu) lehce potlačili kovové sklony a skloubili klasiku s metalem naprosto ..
Vánoc není nikdy dost, zaznělo zřejmě jednoho krásného dne u O´Neillů. Při svolávání kumpánů Jona Olivy a Roberta Kinkela šla nejspíš okolo některá z křehkých polovin zmíněných pánů a vysvětlila tomuhle spolku, že klidně můžou vyvádět svoje skopičiny i nadále, ale „chlapi, Vánoce jsou svátky klidu a míru a tak by to chtělo něco citlivějšího“. No, proč ne. Sarajevská vlezlá zima i vstřícnost dospělých je zapomenuta a prostor dostaly děti. Snad právě proto je příběh odehrávající se o Vánocích ..
Kdy jindy, než právě teď, je ten nejlepší čas pro vyprávění sentimentálně sladkých, kouzelných, oduševnělých, podivných či romantických příběhů s dobrým koncem, kde váhající se vydávají na správnou cestu, cynici v sobě objevují dávno zapomenuté city, jeden nachází cestu k druhému a zlo se objevuje jen proto, aby mohlo být poraženo? Kdy jindy, než právě v téhle době, je čas na zvláštní příběh o kapele, či spíš (vzhledem k počtu zúčastněných), projektu, který popřel tradiční vývojová ..
Z které strany začít? Na vodě či na souši? Inu, po bitvě každý admirál, takže zvolím jednodušší variantu a rovnou prozradím, že od španělského spolku symfoniků a nově i experimentátorů a hračičků jsem čekal něco zajímavějšího. Podáte čertu prst… a hned bych si vzal i to, co není přibitý. No co, pokud dokázali Dark Moor v posledních letech válcovat své pomyslné protivníky s naprostým přehledem, tak i těsné vítězství může být zklamáním...
První rozhovor, který se na stránkách Metal Manu v letošním roce objevil, bylo povídání s Vaškem Mrzenou, hlavním mozkem a tahounem poděbradských Rimortis. Na sklonku roku se mi podařilo – tentokrát už naživo – s Vaškem zasednout u stolu v královehradeckém klubu El Diablo, kam Rimortis přijeli představit své novinkové album „Vesmírem plout“ a navázat tam, kde jsme na začátku roku skončili...
Vážně v tom bylo něco víc, než jen má přirozená lenost a nechuť k přesunům v prostoru, že jsem se nevypravil na zimní Masters Of Rock. Ve stejném termínu se totiž v královehradeckém klubu El Diablo odehrála událost, srovnatelná s přeletem Haleyovy komety kolem naší koule. Metal – ještě snad. Speed metal – no, možná. Kvalitní speed metal – věc v Hradci nevídaná. Takže vyskytla-li se mi pár metrů od chaloupky příležitost vychutnat si řádění poděbradských Rimortis, nebylo nad čím váhat...
Je to asi jak v debatě dvojice, která spekuluje nad tím, kam se vlastně vydá. První chce jít na fotbal, druhý na hokej. A tak se jdou podívat na basket. Taky je to sport. Takhle nějak to zřejmě vypadalo v Dark Moor. Po rozpadu kapely si totiž můžeme směle položit otázku, kdo vlastně byl takovým milovníkem Rhapsody. Z prvotin porozpadových spolků se to tak snadno nepozná. Osobně bych vsadil na Erika Garcíu, ale i tomu se zjevně tahle láska už přejedla...
„Jiný kraj, jiný mrav!“ ohodnotila by zřejmě nejnovější album folk-metalových Týr Saturninova teta Kateřina. Jen pro pořádek, znalcům evropské geografie připomínám, že se jedná o kraj ohraničený pomyslným trojúhelníkem Skotsko, Island, Norsko. Tam někde se nachází Faerské ostrovy, domovina uctívačů Thora a Odina, vyznavačů severské mytologie. „Stejný kraj, stejný styl, jiný výsledek…“, dodávám já. A ještě přidám, že už mám pro letošní ankety jasno v kolonce nejoblíbenějšího stylu. Folk-metal vládne! Ze všech..
„Between Light And Darkness“ není řadovým albem Dark Moor. Jedná se o akustické EP, doplněné asijskými bonusy z předchozích alb. Přesto jej v diskografii Dark Moor považuji za tak významné, že o něm pár vět musím prohodit. A věřte mi, že je v tomto případě docela těžké vyjádřit objektivně, co se ve světě mezi světlem a temnotou děje. Album (respektive jeho první polovina) mi spolehlivě vyrazilo pojistky. Španělé konečně našli vlastní cestu. Poprvé našli odvahu vykašlat se na rhapsoďáckou ..
V reportu z vystoupení Castaway jsem si pochvaloval, jak dobrou práci odvedl zvukař, protože jasný a silný zvuk se nesl až do posledního kouta klubu Hells Bells. Jak se však ukázalo, pro pořízení rozhovoru s kýmkoliv z Castaway to nebylo úplně ideální prostředí. Takže tady jsou alespoň střípky toho, co se mi podařilo z diktafonu vylovit.
..
Je to už pěknou řádku let, co jsem několikrát denně slýchával z úst velitele roty jeho oblíbené: „Času je málo a čas sú peniaze“. Měl pravdu, hoch. Alespoň v první polovině tohoto rčení. Večer, který jsem si v klubu Hells Bells dosyta vychutnal, měl totiž jedinou vadu na kráse. Čas. Desátá hodina večerní znamená hranici, po kterou je v klubu možno provozovat hlasitější zábavu a tomuto faktu musela být podřízena produkce všech zúčastněných. Škoda. Bylo docela tristní sledovat muzikanty, jak po ..
Jsem přesvědčen o tom, že téměř veškerý lidský pokrok je vlastně jen převlečená lenost a maskovaná pohodlnost, vycházející z touhy ušetřit si práci. První myšlenka, která mě v souvislosti s albem „Gates Of Oblivion“ napadla, se týkala pokroku v psaní recenzí. Tedy proč si neušetřit práci. Všechno, co jsem napsal o minulém albu Dark Moor „The Hall Of The Olden Dreams“ totiž lze použít i o albu aktuálním. A tak by stačilo hned v úvodu recenze udělat odkaz na článek minulý a pouze doplnit ..
Z nesmělé potvůrky, jenž se vylíhla v temném vřesovišti, se vyklubala sympaticky nabroušená potvora. Co se dalo oproti debutu zlepšit, to Dark Moor zlepšili. Co stálo za uchování, to Dark Moor zachovali. Jednoduše řečeno, opět se mohu uchýlit ke svým oblíbeným matematicko pedagogickým hrátkám. Vemte „Shadowland“, pozitiva vynásobte dvěma, negativa dvěma vydělte a logicky vám musí na konci rovnice vyjít hodně povedené album. Na jedinou věc definitivně zapomeňte. Ze ..
Ať mi ještě někdy někdo tvrdí, že klasický hevík je dávno pohřbená záležitost. Jedině snad, že by tím měl na mysli rozjuchaný hřbitov z obálky alba „No Middle Ground“. Pokud jsem si totiž zpočátku marně lámal hlavu nad významem prapodivného obalu nového alba slovenskočeských Vindex, tak už jsem pochopil. Jestli totiž bude jednou takovýhle životabudič pouštět vrchní grave digger (a nemám tím zrovna na mysli Chrise Boltendahla, i když i o něm řeč bude…), tak tam, podobně jako ti vymalovaní hezouni na obálce, budeme jančit/tančit všichni!!! ..
Hned na úvod se (sypajíc popel na hlavu) přiznávám, že mé seznámení se s Dark Moor bylo poněkud kuriózní. Na stole mi stálo zhruba patnáct kousků nových výtvorů metalových hvězd a hvězdiček a úplně na dně hromady prvotina španělských Dark Moor. Lehce znaven z celodenního vstřebávání více a méně povedených tónů jsem k večeru prohnal „Shadowland“ přehrávačem a fungujíc v té chvíli již jen coby průtokové čidlo, jsem náplň alba zaznamenal poněkud „ledabyle“. Ráno jsem album vrátil majiteli ..
Severní vítr je krutý…?!
Při představování novinkového EP MANOWAR „The Sons Of Odin“ jsme po kolektivní půlhodince s Ericem Adamsem a Karlem Loganem spolu s kolegou Ghorkem z Metaliria (Ghorku, díky a těším se na další spolupráci) měli příležitost usednout u jednoho stolu s výřečným slavíkem Ericem, ze kterého sálala na všechny strany pohoda, nadhled a typicky manowarovské sebevědomí. A nebýt večeře, která na Erica čekala u vedlejšího stolu, sedíme tam snad ještě dnes :o)..
Tak snad abych začal dávat bacha na to, z které strany přiletí posvátný Odinův oštěp Gungnir, který mě ztrestá za rouhání vůči metalovým králům, skupině Manowar. Narážím na závěr recenze posledního alba Virgin Steele, kde jsem konstatoval, že Manowar byli odkorunováni a vlády se ujali oceláři. Pokud by mé polemiky měly vést k tomu, že se k nám budou hrnout kapely představovat své nové výtvory, rád si znovu pustím klávesnici na špacír. 
Kapitola 4:
Ať už máte názor na tvorbu amerických vypravěčů Virgin Steele jakýkoliv, věřím, že mi dáte za pravdu, že mozek téhle party David DeFeis je jedním z bojovníků, kteří ve své tvorbě dokáží dokonale skloubit bombastičnost s účelností i perfekcionalismus s vizionářstvím. Když k tomu přidáme i velkou lžíci zodpovědnosti, hračičkovství a smyslu pro detail, jednoduše nelze jinak, než očekávat hodně povedený kousek. Po vydařených svatebních hostinách v polovině devadesátých let ..
Začněme dnešní povídání klasickou lekcí z cimrmanohistorie. Nelze totiž jinak, než s lehkou nadsázkou použít přirovnání s Frantou Pepou Jedničkou, ehm, Francem Josefem I. a malým školáčkem, který se v roce 1848 vydal do školy. Tam na zdi visel obraz tatíčka mocnáře. Když po dvaceti letech vyrazil do školy syn školáčka, obraz stále visel. Žádná změna. Za dalších dvacet let zasedl do lavice vnouček původního školáčka a zíral stále na ten samý obraz. Žádná změna. Uběhla další dvacetiletka, pravnouček si prohlédl..
Metalinda prožívala své nejsilnější obdob, intenzivně koncertovala, což se projevilo na vyhranosti na albu „Svetlo na druhom brehu“ a zároveň přestoupila k Popronu. Netuším, jestli tenhle krok nebyl tím zásadním v nabrání poněkud jiného kursu, na který se Metalinda zaměřila. Vzhledem k dalšímu vývoji kapely je fakt, že Metalindě přičichnutí k lehčímu a komerčnějšímu žánru evidentně šlo pod nos.
Ještě že je ta dnešní medicína na takové úrovni. Jak jinak si vysvětlit fakt, že album „Fairytales And Reality“ švédských Dionysus vůbec spatřilo světlo světa? Nedávno si totiž v jednom z rozhovorů posteskl Luca Turilli (který samozřejmě s tímto albem nemá vůbec nic společného), že na své poslední sólovce nemohl využít schopností dvorního pěvce Olafa Hayera, který při nahrávání částečně přišel o hlas. A že prý doufá, že se Olaf dá dohromady. Tak Luco, už je to v pohodě. Stačilo vydržet dva měsíce..
To nejlepší od Metalindy přišlo s albem „Za všetky prachy“. Hned rok po vydání prvního alba se nad Tatrami nejen zablýsklo, nad Tatrami taky (slabší povahy prominou, ale výraz lépe vystihující sílu hromu mě ne a ne přijít na klávesnici) kurevsky silně zahřmělo. Autorský tým ve stejném složení, jako na debutu, kytaristé Peter Sámel (ten především) a Michal Kovalčík a textař Pavol Jursa vzali do party „typicky metalové“ producenty Jožo Ráže (Elán) a Júlia Kinčeka (P. Nagy, P. Hammel) a světe div se, na svět ..
„Získal si nás, získa si aj vás, ten kovový kráľ heavy metal!!!“
Školáci, jásejte. Při dnešním hodnocení se budeme pohybovat v krajinách geometrie a společně se zamyslíme nad krásami trojúhelníku. Na rozdíl od podobně tvarovaného kolegy z Bermud ten náš trojúhelník je hodně kreativní a sem tam z něj vypadnou hodně povedené a čím dál podobnější (alespoň na dvou vrcholech) záležitosti. “Takže, máte úhel beta..
S blížícím se koncem léta se (aspoň doufám) blíží termín vydání prvotiny bratislavských Castaway. Těším se. Těším se moc. A i když podle ohlášených termínů vydání nových alb všemožných hudebních kolegů to vypadá, že podzimní úroda bude mimořádně vydařená, po poslechu promo materiálu mi cosi našeptává, že Castaway v téhle záplavě nejen nezapadnou, ale že by mohli z řady i vykukovat. Svým metalem s povedeným odkazem na Savatage mě chalani hodně namlsali. O přípravách a obsahu ..
Ne a ne a ne! Prostě jsem se rozhodl, že tentokrát své předsudky týkající se crossoverových kapel prostě nepustím ke klávesnici. Tahle recenze bude naprosto objektivně hodnotit výsledky úsilí hořovického kolotoče, nazvané „Syrian Winter“. Jenže, zatraceně, jak se dá objektivně hodnotit něco, co nezměříš, nezvážíš ani jinak jednoznačně nezakategorizuješ? Dejte mi přesné mantinely toho, co se má v crossoveru odehrávat a budu hodnotit objektivně. Chca nechca, neb mantinely nemám (a ukažte mi ..
I když jsem celej život prožil ve velkoměstě, tak jsem se s tím nikdy nedokázal srovnat. Já totiž... Nesnáším všechny ty davy okolo. Navíc mi vadí uzavřený prostory... Někdy si v nich připadám jako v pasti. Pořád si říkám, že tam někde venku musí existovat něco lepšího, ale třeba ... Třeba zase jen trochu moc přemejšlím... Možná, že za to všechno může moje složitý dětství. ..
Dánové Chrome Shift nemohli vybrat lepší název pro svoje první album, než „Ripples In Time“ (vlnění v čase). Nenápadné, atmosférické, přístupné skladby bez zbytečných vylomenin, zahrané s patřičným důrazem, čerpající z progmetalových kořenů velikánů Dream Theater, Vanden Plas, Rush, Pain Of Salvation a snad i Ayreon, kterých však Chrome Shift nemají potřebu se křečovitě držet a tak si jen tak, jakoby mimochodem, malují svůj emocionálně nabitý svět. Zajímavě jímavá míchanice ..
No, to zase bude nadělení. Kdoví pokolikáté mi v uších hučí prvotina Crashpoint ze Studénky, na monitoru se mi objevuje přesně to, co bych od sebe od podobné produkce rozhodně očekával. Mí blízcí mi už bez servítků nadávají, nechť laskavě pustím něco poslouchatelného a raději opouštějí teplo domova a za dosud sepsaný obsah recenze si stejně nevysloužím nic jiného, než obvinění ze zakomplexovanosti a hojení si svých problémů na úkor mladé, začínající, kvalitní a nadějné kapely, v tom lepším případě mi bude ..
WARNING!!!
„Cože, ono je tady s námi něžné pohlaví?“ „Nejen pohlaví!!“
Máte rádi podzim? Donedávna to bylo mé nejneoblíbenější roční období. S přibývajícími šedinami a mohutnějícím stabilizátorem v oblasti pasu postupně přicházím na chuť ukryté kráse příjemně obyčejných, zasmušile uplakaných dnů s posmutnělou atmosférou, kdy s posledním zábleskem hřejivého slunce ještě pomrkává optimismus a naděje, než se pomalu, ale jistě uloží k zimnímu spánku. A přesně touhle atmosférou na mně dýchlo třetí album polských gotiků Via Mistica. ..
Klasik by řekl: “Lepší počasí jsme si nemohli přát.“ A tak ve chvíli, kdy i mouchy padaly únavou a vedrem, jsme spolu s Jirkou Rainem, zpěvákem a kytaristou kapely Navar, zalezli do útrob jednoho z pardubických barů, abychom probrali minulost, současnost a hlavně budoucnost Navaru. Společnost nám dělala Jirkova přítelkyně a technické zázemí Navaru Martina (Morrigan), škoda jen, že se rozpovídala ve chvíli, kdy jsem vypnul diktafon. Jak se ukázalo, pohled sice zevnitř, ale přitom z pod ..
Vážený metalový národe, chtěl bych vyhlásit referendum. A čeho že by se týkalo? Osoby jednoho z nejlepších (bývalých) metalových zpěváků Michaela Kiskeho. Tak schválně, kdo z nás nevěří, nedoufá, či si alespoň nepohrává s představou, že se Michael přece jednou (i přes svoje opakovaná negativní prohlášení) vrátí k metalu a natočí klasické speedové album, nechť laskavě zvedne nad hlavu ananas. Ne, skutečně nemám obavu, že by se náhlým prodejem ananasů nějak výrazně zvýšil obrat u tuzemských ..
Představte si atleta, který se přihlásí na maratón. Kondičku na to má, tak proč by to nezkusil. Problém je v tom, že tak nějak zapomněl poslouchat, v čem že tenhle závod spočívá. A tak místo toho, aby vyběhl ven ze stadionu a mazal si to k cíli, lítá po oválu jak Gagarin kolem naší zemské koule stále dokola. Čas ubíhá, kilometry přibývají a je to čím dál tím víc stejné. Stále větší nuda. A nikam to nevede. Nezáživné snad i pro toho chudáka, co se tak snaží. Hochu, nejde o to mít nápad, jde i o to, dát mu nějaký ..
Ukažte mi kapelu, která vám řekne, že muziku tvoří jen kvůli sobě a fanoušci je absolutně nezajímají. Kromě několika ojedinělých egoistických úkazů se všichni shodnou na tom, že naslouchající oddané dušičky jsou motorem, který je žene vpřed. A tak když jeden z motůrků upozorní na počin svého nic netušícího favorita, spolknu své hromy blesky ohledně faktu, že se jedná o pouhé dvě skladby a vydávám se na křížovou cestu do Brna. ..
Debutové album holanďanů Silent Edge „The Eyes Of Shadows“ je z hlediska recenzentského v podstatě velice vděčným objektem. Lze je totiž snadno odstřelit za bezmezné opisování, a stejně tak snadno vychválit za citlivé zacházení s opsanými nápady. K popsání obsahu pomyslných drážek by totiž stačila učebnice matematiky pro první stupeň základní školy a několik známých jmen z kovové historie. Z matematické učebnice si stačí zopáknout význam znamének <, > a =. ..
S hudbou brněnských Amortez jsem se poprvé setkal prostřednictvím jejich vloni vydaného mini alba „Infernal Approach“. A přiznávám, byl to pro mě jeden z letošních hudebně pozitivních otřesů. O téhle partě, pohybující se v oblasti melodického blackmetalu, jsem si povídal s tím nejpovolanějším, kytaristou Biggerem...
Není to tak dávno, co jsem si tady pochvaloval, jaká na mě z druhého alba skorojabloneckých Hush dýchla velice pohodová atmosféra. Zdánlivě bezstarostná rocková muzika a parta kluků, které jejich hudba evidentně baví. Nejen o albu Stereotype jsem si povídal s basistou Jánosem Mikuličkou a bubeníkem Honzou Kubánkem...
Má zvápenatělá metalová dušička zase jednou utrpěla šok, ba přímo otravu z kontaktu s realitou objevitelských postupů. Evidentně jsem se nepoučil z konce minulého století, kdy mé první setkání s tvorbou hudebních badatelů z Řecka skončilo těžkým zklamáním. Naladěn věnováním z prvního alba „One With The Swan“, kde Swan Christy přísahají na památku Crisse Olivy, jsem se tak dlouho pídil po jejich tvorbě, až jsem jednoho krásného dne konečně ulovil v té době aktuální novinku, album „Today ..
Dlouho jsem si lámal hlavu, z které strany se pustit do hodnocení prvotiny italských Dynamic Lights. Ale protože jejich výtvor je (jako obvykle) kulatý a já jen otáčel a otáčel a žádnou rozumnou stranu nenašel, vzal jsem si na pomoc berli v podobě promo materiálu. Dynamic Lights sami svůj styl popisují jako mix progresivního metalu a rocku, ve kterém hlavní roli hrají melodie, zabalené do heavy partů, komplexních rytmických sekcí, osobních vyznání se silnou hlubokou atmosférou, kde nejdůležitějším ..
Kdysi, kdesi, hrál si malý chlapeček: „Pojďte, pane, budeme si hrát.“ „A na co, pane?“ „Na muziku, pane!“ „Dobrý nápad, založíme kapelu, pane! Ale kdo bude zpívat, pane?“ „No přece my, pane!“ „Vy umíte zpívat, pane?!?“ „No trošku, pane. A vy?“ „No, já taky trošku, pane.“ „Tak vidíte, pane.“ „Pane, a jak se vlastně jmenujete?“ „Já jsem Huhlal Murmur, pane.“ Těší mě, pane, já jsem Ječák Skřípalovič Skřehotal, pane!“ „To nám to bude pěkně ladit, pane!“ „No, ale hodili by se nám ještě další pánové, pane!“ ..
Skandinávskou power scénu chovám ve velké vážnosti a úctě a tak jsem si při pohledu na debutové album švédské čtveřice Haterush spokojeně pomlaskl. Promo materiály hovořily o typickém power zářezu s výrazným vlivem heavy metalu 80. let. Výčet kapel, ve kterých členové Haterush v minulosti působili, naznačoval, že to nejsou žádní nazdárkové a tak se dalo očekávat přinejmenším dost slušný album. Tohle očekávání Haterush bezesporu splnili. Pokud vám to jako hodnocení připadá poněkud strohé, ..
Hezky ten letošní rok začal. Act Of God mi totiž svým novinkovým albem ušetřili lámání si hlavy, který počin na konci sezóny označit jako domácí album roku a jejich „…časem zapomenutí…“ se stalo hodně žhavým kandidátem. Energické, svěže znějící, obtížně zařaditelné album, které svým obsahem popřelo titulní název, mi rotuje v přehrávači znovu a znovu a stále je co objevovat. Jestli jde o výtvor pozemšťanů z Liberce a nebo se na jeho vzniku podílela i vyšší moc (Act Of God) ..
Jsa ovlivněn osvětovými pořady typu Král Šumavy, jedním z dílů kultovního majora Zemana a možná i pod vlivem traumatu, zanechaného četbou pohádek, kde se to podobnou havětí jen hemží, nechovám k bludičkám příliš velkou důvěru. K navázání bližšího vztahu s tímto typem existence mě nezlákalo ani první letmé setkání s ostravskými Ignis Fatuus (tedy bludičkou, či přeludem). Podotýkám, že první kontakt znamenal pohled na přední stranu obalu. Nerad hodnotím grafické ztvárnění obálek, podstatnější je ..
„See You In Hell“. To není předvolební slib, to je název aktuálního alba domažlických Dark Angels. Sympatické vystrčení růžků v podobě melodického metalu s dívčím vokálem je dostatečně pádný důvod k tomu spojit se s vrchním andělem, kytaristou Vencou Votrubou. Venca je velice činorodý a upovídaný tvor, jak z následujících řádků můžete sami posoudit.
..
Řečtí Elwing se se svým novinkovým albem, celkem druhým v pořadí, vydávají na válečné tažení. Pokud se budete chtít přidat k jejich armádě, tak předpokládám, že základní cestovní výbavu máte už doma někde ve skříni uloženou. No schválně, na které polici se vám povaluje dřevěná noha, páska přes oko a pirátská vlajka? Kde je uložená válečná sekera, nabroušená tím jediným pravým a nefalšovaným kovovým brusičem a ukovaná z ryzí, až panensky čisté oceli? Kde se pomalu a jistě rozpouší kousky zmrzlé
..
Na plakátech visí oznámení, že do města přijel nějaký mimořádně divoký cirkus. Hm, no co, půjdeme se podívat. „Cijkusové baónky, pjosím! Cukjová vata, pjosím!“ Před cirkusovým šapitó stojí livrejované slečinky a s dokonalou výslovností nabízejí svá lákadla. V cirkusovém stanu to vcelku ujde, žádný komfort, ale snad se to dá vydržet. Co vás zaujme na první pohled, jsou bytelné kovové mříže kolem arény. 
To to letí. Vážení dinosauři, pojďme zavzpomínat. Ještě to sakra není tak dávno, kdy jsem v rámci přípravy na státnice zanechal se Stephenem Kingem své Srdce v Atlantidě, získal doktorát v mariáši a z jedné pěkné slečny udělal pěknou mladou paní. Ještě to není tak dávno, kdy si pod sebou Helloween s Michaelem Kiskem definitivně podřízli větev svým příliš barevným Chameleonem. Ještě to není tak dávno, kdy Savatage vzali za mikrofon Zaka Stevense, aby vzápětí a definitivně přišli o Chrise ..
Při poslechu aktuálního alba libereckých Act Of God mi v hlavě našeptával jakýsi neplecháček neposeda, že mám ideální příležitost konečně napsat výstižnou, údernou, jednoznačnou a hlavně krátkou recenzi. A jak že by byla vypadala? Přesně takhle:
Dlouho jsem si při poslechu promomateriálu skupiny Feye lámal hlavu s tím, jak decentně opsat své pocity, které ve mně jejich tvorba zanechala. K ničemu rozumnému jsem nedošel. A protože se s tím Feye na albu neserou, nebudu si servítky brát ani já. Jednoduše řečeno, při poslechu jejich čtyř skladeb trpím jako čerstvě postřelené zvíře. Pro zachování objektivity přiznávám, že styl, kterému se Feye věnují, totiž dle jejich názoru melodický soft-core, dle mého něco počínaje nu-metalem a konče kdesi u crossoveru, mi do uší neleze obecně...
V jedné ze svých her se šiřitelé myšlenek českého génia Járy Cimrmana zmiňují o průběhu představení, kdy se pocity diváctva přesunují od prvku očekávání k prvku zklamání a to stále dokola. U nového alba litevských Obtest jsem si prožil něco podobného, ale naruby. Vycházejíc z dostupných informací, dle kterých Obtest se z vod brutálního death metalu z počátku svého působení v devadesátých letech minulého století přesunuli k black metalu, aby pomalu dospěli k pohanskému válečnému metalu, ..
V roce 1996 se na metalové scéně objevil se svým prvním albem tenhle lord ze San Franciska. Původně se představoval celým jménem The Lord Weird Slough Feg, dnes už mu stačí jen neformální Slough Feg. Název pochází z irské mytologie, kolem které se točí i velká část jejich textů. Na svém kontě měli celkem čtyři alba, letos přichází s pátým, nazvaným „Atavism“. Jak pravý slovník cizích slov, výraz „Atavism“ charakterizuje neočekávaný obnovený výskyt primitivních zvláštností v ..
Debutové album australských Voyager s příznačným názvem „Element V“ je jedna slušně našlápnutá schíza. Těžko spočítat, kolik elementů čtyři chlapíci a jedna dáma dokázali využít. Ale při poslechu tohohle alba se nemůžu zbavit dojmu, že montovat progresivní prvky do hudby tím způsobem, že si z různých konců hudebního světa vypůjčím to, co se mi líbí a splácám to všechno do jednoho stříbrného kotoučku, není ten ideální způsob. Možná by zajásal Josef Čapek, jehož pejsek a kočička taky do svého dortu ..
Přiznávám se bez mučení. Napsat hodnocení na album „Creatio Ex Nihilo“ od v současné době již varšavských White Crow je ořech velikosti zmutovaného kokosu. Ani přes opakovaný poslech se mi stále nedaří najít záchytný bod, od kterého se odrazit. Moje snaha se postupem času scvrkla na pouhopouhé rozhodování o konstatování líbí – nelíbí. A upřímně řečeno, ještě stále v tom nemám jasno. Co že vlastně White Crow hrají? Budu-li vycházet z promo materiálu, jedná se o míchanici melodického ..
Nové album švýcarských melodiků začíná přesně tam, kde skončilo jejich album minulé. Ve stejné sestavě, znovu pod producentským dohledem Stefana Kaufmanna (ex-Accept, U.D.O.), nás tahle parta vezme na další výlet. Když na minulém albu Hellvetia hrdě mávali vlajkou své rodné země, spokojeně jsem si olizoval všech deset. A olizuju si je i teď, kdy letošní cesta s Crystal Ball se odehrává v časoprostoru, počínaje setkáním s Ježíšem, konče realitou digitálního světa. Cestou zboříte berlínskou zeď, pomůžete ..|
Dnes je 11.9.2025, svátek má Denisa
|
| Autor Savapip |
PRAETORIAN - Between The Lines
|
[07.03.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
SAVATAGE - Streets (A Rock Opera)
|
[03.03.2008] [hodnocení: 10/10] |
|
[28.02.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
Marek Neckář (CRUEL) - Chceme být moderní kapela s moderním zvukem a současnou vizí
|
[26.02.2008] |
|
[25.02.2008] [hodnocení: 10/10] |
NIGHTWISH, PAIN - 20.2.2008, T-Mobile Aréna, Praha
|
[22.02.2008] |
CRUEL (křest CD), KRLEŠ, FLUSSOR - 16.2.2008, Praha, Rock Café
|
[19.02.2008] |
SAVATAGE - Hall Of The Mountain King
|
[18.02.2008] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[14.02.2008] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.02.2008] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.02.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.02.2008] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.01.2008] [hodnocení: 4/10] |
SAVATAGE - The Dungeons Are Calling
|
[28.01.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.01.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.01.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.01.2008] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.01.2008] [hodnocení: 7/10] |
DARK ANGELS - Symphony Of Bridal Veil
|
[10.01.2008] [hodnocení: 7/10] |
|
[07.01.2008] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[03.01.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[01.01.2008] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[27.12.2007] [hodnocení: 9/10] |
TUBLATANKA - Poďme bratia do Betlehema, Vianočný deň
|
[24.12.2007] [hodnocení: -/10] |
HELLOWEEN, GAMMA RAY, SABATON - 16.12.2007, Pardubice
|
[20.12.2007] |
|
[16.12.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
Petr Kratochvíl (IRONCROSS) - Jsem rád, že si v naší hudbě každý dokáže najít něco svého
|
[13.12.2007] |
TUBLATANKA - Nebo - peklo - raj
|
[10.12.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.12.2007] [hodnocení: 10/10] |
TUBLATANKA - Žeravé znamenie osudu
|
[03.12.2007] [hodnocení: 10/10] |
Hugo, Michal, Ondra, Štěpán (SYMPHONY) - Skladba One Year After je náš favorit
|
[29.11.2007] |
TUBLATANKA - Skúsime to cez vesmír
|
[26.11.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.11.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[19.11.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.11.2007] [hodnocení: 8/10] |
SALAMANDRA - 9.11.2007, křest CD, Hells Bells, Praha
|
[12.11.2007] |
Jarkko AALTONEN (KORPIKLAANI) - Nechceme dělat žádné změny v našem stylu
|
[08.11.2007] |
|
[06.11.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[01.11.2007] |
|
[22.10.2007] |
EVIDENCE ONE, SALAMANDRA, NIGHTWISH REVIVAL PRAHA - 14.10.2007 Exit Music Chmelnice Praha
|
[20.10.2007] |
|
[17.10.2007] [hodnocení: 9/10] |
RIMORTIS, NAVAR - 6.10.2007, Ponorka, Pardubice
|
[15.10.2007] |
|
[11.10.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.10.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[04.10.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[01.10.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.09.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.09.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.09.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
PHANTOMS ON FIRE - Hangman´s Bride
|
[17.09.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.09.2007] [hodnocení: 4,5/10] |
ILLEGAL ILLUSION - Under The True Color
|
[10.09.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.09.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.09.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[29.08.2007] [hodnocení: 10/10] |
ASTRA - About Me: Through Life And Beyond
|
[27.08.2007] [hodnocení: 6/10] |
Karel ŘEPECKÝ (SALAMANDRA) - Jestli chceš, aby kapela fungovala, nesmíš myslet na sebe
|
[25.08.2007] |
|
[23.08.2007] [hodnocení: 5/10] |
|
[20.08.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.08.2007] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.08.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.08.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.08.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
CHROMING ROSE - Garden Of Eden
|
[02.08.2007] [hodnocení: 9/10] |
|
[30.07.2007] [hodnocení: 2/10] |
|
[25.07.2007] [hodnocení: 10/10] |
LUCA TURILLI´S DREAMQUEST– Lost Horizons
|
[24.07.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.07.2007] [hodnocení: 10/10] |
SALAMANDRA, RIMORTIS, NIGHTWISH REVIVAL PRAHA - Netřebice 14.7.2007
|
[18.07.2007] |
|
[16.07.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[12.07.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[09.07.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[05.07.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.07.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[29.06.2007] [hodnocení: 9/10] |
Richard MASTIL (HYSTERIA) - Za angličtinu se schováš jako pod deku, ale čeština je nemilosrdná
|
[25.06.2007] |
HEAVENS GATE - Livin´ In Hysteria
|
[21.06.2007] [hodnocení: 10/10] |
Radek ŘEZNÍČEK (EPITAF) - Hlavně chceme bavit lidi
|
[15.06.2007] |
|
[14.06.2007] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[10.06.2007] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[08.06.2007] [hodnocení: 9/10] |
SKID ROW - Revolutions Per Minute
|
[03.06.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.05.2007] [hodnocení: 7/10] |
RIMORTIS, EPITAF, RAMAYANA - Hradec Králové, CC Lucie, 25.5.2007
|
[28.05.2007] |
|
[27.05.2007] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.05.2007] [hodnocení: 10/10] |
PENTAGON, CASTAWAY, CRUEL, STRANGEMIND, FLUSSOR - 19.5.2007, Praha, Kain
|
[22.05.2007] |
|
[20.05.2007] [hodnocení: 6/10] |
EMERALD SUN - Escape From Twilight
|
[16.05.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[13.05.2007] [hodnocení: 10/10] |
|
[09.05.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.05.2007] [hodnocení: 9/10] |
GRAVE DIGGER - Liberty Or Death
|
[02.05.2007] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.04.2007] [hodnocení: 6/10] |
|
[26.04.2007] [hodnocení: 9/10] |
Chris CAFFERY - Jsem vděčný za to, že mám šanci ukázat, co ve mně je
|
[23.04.2007] |
Timo KOTIPELTO, Chris CAFFERY, ELIS, TRIOSPHERE - 17.4.2007 Rock Café Praha
|
[22.04.2007] |
|
[18.04.2007] [hodnocení: 8/10] |
SLAX - Tak trochu hustý country
|
[15.04.2007] [hodnocení: 6/10] |
SDI - Satan´s Defloration Incorporated
|
[11.04.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[08.04.2007] [hodnocení: 3,5/10] |
|
[05.04.2007] [hodnocení: 9,5/10] |
DARK ANGELS - Let´s Start A Live Carnage
|
[01.04.2007] [hodnocení: /10] |
RIMORTIS, EPITAF, PENTAGON - 24.3.2007, Úmyslovice
|
[29.03.2007] |
|
[25.03.2007] [hodnocení: 8/10] |
Maria BREON (HOLYHELL) - Heavy metalu jsem zasvětila svůj život
|
[22.03.2007] |
MANOWAR, RHAPSODY OF FIRE, HOLYHELL - 15.3.2007, Pardubice
|
[17.03.2007] |
|
[15.03.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.03.2007] [hodnocení: 3/10] |
|
[08.03.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
HOUSE OF LORDS, MIKE STONE GROUP - 2.3.2007, Retro Music Hall
|
[04.03.2007] |
|
[28.02.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.02.2007] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[24.02.2007] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.02.2007] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.02.2007] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[12.02.2007] [hodnocení: 5/10] |
|
[08.02.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.02.2007] [hodnocení: 6,5/10] |
CRUACHAN - The Morrigan´s Call
|
[01.02.2007] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.01.2007] [hodnocení: 7,5/10] |
TARJA TURUNEN – Henkäys Ikuisuudesta
|
[27.01.2007] [hodnocení: 8/10] |
TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA – The Lost Christmas Eve
|
[31.12.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA – The Beethoven´s Last Night
|
[28.12.2006] [hodnocení: 10/10] |
TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA – The Christmas Attic
|
[26.12.2006] [hodnocení: 7/10] |
TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA – Christmas Eve And Other Stories
|
[23.12.2006] [hodnocení: 9/10] |
|
[20.12.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.12.2006] |
RIMORTIS, TWILIGHT SYMPHONY, TŘEBA PŘÍŠTĚ, HANGOVER PAINTERS 2.12.2006 – Hradec Králové, El Diablo
|
[10.12.2006] |
|
[05.12.2006] [hodnocení: 9/10] |
|
[02.12.2006] [hodnocení: 8/10] |
DARK MOOR – Between Light And Darkness
|
[29.11.2006] [hodnocení: 9/10] |
Mayo PETRANIN (CASTAWAY) - Neumím zpívat, jen melodicky křičím :-)
|
[27.11.2006] |
CASTAWAY, SCENERY, INTERITUS 17.11.2006 – Praha, Hells Bells
|
[21.11.2006] |
DARK MOOR – The Gates Of Oblivion
|
[15.11.2006] [hodnocení: 9/10] |
DARK MOOR – The Hall Of The Olden Dreams
|
[30.10.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.10.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[24.10.2006] [hodnocení: 6/10] |
|
[17.10.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
ERIC ADAMS (MANOWAR) - Bílé album od Beatles změnilo hudbu
|
[11.10.2006] |
Eric ADAMS, Karl LOGAN (MANOWAR) - Nechci se vidět jako komiksový hrdina
|
[10.10.2006] |
|
[04.10.2006] [hodnocení: /10] |
VIRGIN STEELE – Visions Of Eden
|
[03.10.2006] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[26.09.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
METALINDA – Svetlo na druhom brehu
|
[20.09.2006] [hodnocení: 6/10] |
DIONYSUS – Fairytales And Reality
|
[19.09.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[16.09.2006] [hodnocení: 10/10] |
|
[15.09.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.09.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
Andrej KUTIŠ (CASTAWAY) - Už se těším na přípravu nových skladeb
|
[07.09.2006] |
|
[06.09.2006] [hodnocení: 5/10] |
JON OLIVA´S PAIN – Maniacal Renderings
|
[05.09.2006] [hodnocení: 9,5/10] |
CHROME SHIFT – Ripples In Time
|
[04.09.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.08.2006] [hodnocení: 6/10] |
|
[08.08.2006] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.08.2006] [hodnocení: 6/10] |
VIA MISTICA – Under My Eyelids
|
[31.07.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
Jirka RAIN (NAVAR) - Na Smolskiho nemáme, ale snaha tam je
|
[21.07.2006] |
|
[19.07.2006] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.07.2006] [hodnocení: 4,5/10] |
IRONCROSS – Forgotten Battles (demo)
|
[03.07.2006] [hodnocení: -/10] |
|
[03.07.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
SILENT EDGE – The Eyes Of Shadows
|
[16.06.2006] [hodnocení: 7/10] |
ALIAS EYE - A Different Point Of You
|
[08.06.2006] [hodnocení: 7/10] |
BIGGER (AMORTEZ) - Jsem vždycky zvědavej, kam nás kdo při recenzi zařadí
|
[01.06.2006] |
HUSH - Palenie titonia povoduje raka!
|
[23.05.2006] |
|
[18.05.2006] [hodnocení: 1,5/10] |
|
[04.05.2006] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[02.05.2006] [hodnocení: 7/10] |
HATERUSH - Mark Of The Warrior
|
[06.04.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
ACT OF GOD - Už jsme se trochu naučili hrát
|
[02.04.2006] |
IGNIS FATUUS - Promo Demo 2006
|
[29.03.2006] [hodnocení: 7/10] |
Venca VOTRUBA (DARK ANGELS) - Ženská k metalu patří
|
[21.03.2006] |
|
[12.03.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
SAVAGE CIRCUS - Dreamland Manor
|
[02.03.2006] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[21.02.2006] [hodnocení: 7/10] |
ACT OF GOD - …časem zapomenutí…
|
[16.02.2006] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[27.01.2006] [hodnocení: 3,5/10] |
Vašek MRZENA (RIMORTIS) - Mám naskládáno tak na dvě alba
|
[23.01.2006] |
|
[05.01.2006] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.01.2006] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.12.2005] [hodnocení: 6/10] |
WHITE CROW - Creatio Ex Nihilo
|
[23.12.2005] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.12.2005] [hodnocení: 8/10] |