PINK FLOYD - The Dark Side Of The Moon

Psát o „The Dark Side Of The Moon“ je jako vyprávět příběh možná největšího alba všech dob. Alba, kterého se prodalo padesát milionů kopií a je druhou nejprodávanější deskou všech dob po bestselleru Michaela Jacksona „Thriller“. Alba, které z Pink Floyd udělalo hvězdu první kategorie a jednu z nejslavnějších kapel hudební historie. Alba, na němž konečně evoluce kapely vygradovala v hvězdnou kolekci, která kromě nezbytné progresivity, jež odkazovala ke starším dílům, ..více

[recenze]

[19.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

ART OF ANARCHY - Let There Be Anarchy

Třetí deska, třetí zpěvák. Vypadá to, že Art Of Anarchy nemají na frontmany zrovna štěstí, protože poté, co u nich skončil (a posléze zemřel) Scotrt Weiland, jenž po sobě zanechal debutovou desku, nevyšla ani epizoda se Scottem Stappem (ex-Creed). Ta vygenerovala rovněž jedno kvalitativně stejně dobré album „The Madness“, ale vše skončilo žalobou kapely na Stappa, jenž údajně koncertní i promo činnost začal sabotovat, přestože si dopředu nechal vyplatit dvě stě tisíc dolarů...více

[recenze]

[16.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

MOTÖRHEAD - Orgasmatron

Na konci roku 1983 Lemmy zůstal v Motörhead sám. Poté, co kvůli saténovým trenkám a červenému ježku vyhodil Briana Robertsona a odešel i věčně namazaný bubeník Phil Taylor, který po vzoru Eddieho Clarkea chtěl hrát sofistikovanější hudbu, což mu ale zoufale nešlo, byl Lemmy na rozcestí. Mohl to s Motörhead zabalit a věnovat se třeba projektu s Girlschool, s nímž slavil úspěch, nebo mohl spolupracovat s Wendy O Williams, ale on se rozhodl jinak. Přestože u vydavatelské společnosti Bronze byly dny jeho kapely sečteny,..více

[recenze]

[15.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

LUCIFER - Lucifer V

Přestože formace Lucifer přibrzdila v tempu chrlení desek a mezi „čtyřkou“ a aktuální „pětkou“ leží tři roky, vypadá to, jako kdyby vydávala jednu desku za druhou. Když si však uvědomíme, že jich pět vydala v průběhu devíti lety, není to s nadprodukcí tak horké. Navíc regulérní kapelou je až od druhé desky, kdy se ke zpěvačce Johanně Sadonis přidal frontman hard rockových The Hellacopters a někdejší bubeník deathmetalových průkopníků Entombed Nicke Andersson, který ji nejen pojmul za manželku, ale stal se jakýmsi mentorem souboru. ..více

[recenze]

[13.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

PINK FLOYD - Obscured By Clouds

Rok 1972 byl pro Pink Floyd v mnohém přelomový. Nejenže kapela zahrála pro účely natáčení živé nahrávky (zcela bez diváků) v italských Pompejích, slavném městě, které v dobách starého Říma zničil výbuch Vesuvu, ale začala připravovat také nové album. To mělo navazovat na „Meddle“, ovšem s tím rozdílem, že Pink Floyd jej začali tvořit jako dílo, které mělo posílit zejména komerční stránku a posluchačům nabídnout mnohem přístupnější hudbu než dosud. Přípravné práce se táhly a než se začalo nahrávat, ..více

[recenze]

[12.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

RILEY´S L.A. GUNS - The Dark Horse

Nad deskou Riley´s L.A. Guns visel obrovský otazník, než kapela stihla oznámit její vydání, přišla zpráva o smrti tahouna, bubeníka Stevea Rileyho. V tu chvíli měla jeho verze L.A. Guns na kontě pouze pilotní singl „The Dark Horse“ a žádnou vizi o tom, co bude dál. Riley nejenže byl vůdčí osobností kapely, kterou postavil poté, co v roce 2016 zůstal v L.A. Guns jen on a kytarista Scott Griffin, ale celá kapela (nuceně) nesla před známým názvem jeho jméno, což bylo ještě těžší. ..více

[recenze]

[09.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

MOTÖRHEAD - Another Perfect Day

Eddie Clarke stihl s Motörhead odehrát pouze dva koncerty amerického turné, vystoupil pouze v Torontu a New Yorku, ovšem kapela podala na obou vystoupeních hrozný výkon, který byl výsledkem frustrace z celé situace. „Pro zbytek turné jsme museli sehnat rychle náhradu a vybrali jsme si Briana Robertsona, který dřív hrával s Thin Lizzy. Technicky byl lepší kytarista než Eddie, ale do Motörhead se vůbec nehodil,“ popsal stav Lemmy. Robertson měl problém s alkoholem a drogami, ..více

[recenze]

[08.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

AUTUMN`S CHILD - Tellus Timeline

Je tu nový rok a s ním, jak už bývá zvykem, nová deska Autumn`s Child. Není to překvapující událost, frontman Mikael Erlandsson takto spolehlivě pracuje už přes dvacet let. Za tu dobu si člověk ani neklade otázku, zda to není na úkor kvality, protože Autumn`s Child a předtím i Last Autumn Dream se zabydleli v jistém módu a je jasné, že žádný velký vrchol nezažijí, ale že také nepřijdou s úplným propadákem, protože skladatelské a aranžérské postupy mají natolik zajeté, že vystoupit z nich je prakticky nemožné. Je to naprosto rutinní přístup, kapela seká jednu desku za druhou..více

[recenze]

[07.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

PINK FLOYD - Meddle

Ačkoliv deska „Atom Heart Mother“ obsahovala obrovsky dlouhou a jen velmi těžce přístupnou titulní suitu, znamenala pro Pink Floyd průlom. Nejen v po komerční stránce, ale po prvních čtyřech albech, na nichž se kapela skrze psychedelický rock (první dvě desky) a avantgardní experimenty („Ummagumma“) ještě hledala, předvedla na „Atom Heart Mother“ zárodek toho, co mělo v budoucnu udělat z Pink Floyd velkou záležitost. Díky úspěchu alba se stračenou na obalu se kapela rozjela po celém světě a její vize začínala být chápána...více

[recenze]

[05.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

STATIC-X - Project: Renegeneration Vol. 2

Čas se zastavit nedá. Letos v listopadu to bude deset let, co si Wayne Static, ikonický a nezaměnitelný frontman industriálních Static-X, spolu se svou ženou, pornoherečkou Terou Wray, naordinoval koktejl tišících léků, jenž spláchl pořádnou dávkou chlastu, že by to porazilo i koně. Tera přežila (ač pouze o rok, v lednu 2016 spáchala sebevraždu), ovšem Wayne takové štěstí neměl a spolu s ním odešla na věčnost i kapela. Vypadalo to, že definitivně, ale v tomto případě se mýlili všichni, co Static-X považovali za synonymum minulosti. ..více

[recenze]

[03.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

MASTER - Saints Dispelled

Už se zdálo, že dávná americká legenda Master, která v deathmetalovém velkém třesku stála pouhý krůček za Death, patří minulosti. Její lídr, dlouhá léta na Moravě dlící Paul Speckmann nejenže loni na podzim oslavil šedesátku, ale věnoval se i jiným projektům, takže na Master nezbýval čas. Natáčel desky s Roggou Johanssonem, vrátil se ke Speckmann Project a činný byl i v Cadaveric Poison či Blunt Force Trauma. Ale Master je jeho nejkultovnější kapela, která kdysi patřila ke stylotvorným formacích, takže nechat ji ležet ladem nejde...více

[recenze]

[02.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

MOTÖRHEAD - Iron Fist

„Rok 1981 byl pro Motörhead nejúspěšnějším… Ale tehdy jsme nevyhnutelně začali propadat uspokojení. Všechno, co jsme do té doby udělali, zaznamenalo úspěch, ale deska „Iron Fist“ nebyla důstojným pokračovatelem předchozího alba,“ popsal důvěrně situaci Lemmy Kilmister. Turné k albu „Ace Of Spades“ bylo nejzářivějším obdobím Motörhead, nejenže během něho byl pořízen legendární živák „No Sleep `til Hammersmith“, který se může řadit mezi koncertní klenoty „Made In Japan“ (Deep Purple) či „Live After Death“ (Iron Maiden), ..více

[recenze]

[01.02.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

KRUCIPÜSK - HovnoZle

Řadit Krucipüsk mezi bigbítové kapely by bylo krajně nezdvořilé, ačkoliv se liberecká parta ráda a často pohybuje ve společnosti Harleje, Alkeholu a dalších, ovšem hudebně s nimi má společného pramálo. A vždycky měla. V českých končinách totiž byla a vlastně i je tak trochu fenoménem, protože hudbu inspirovanou skejťáckou kulturou a kapelami jako Suicidal Tendencies tady nikdo moc nehrál, takže Krucipüsk v devadesátých letech vyplnil díru na trhu. Udělal to skvěle a alba od debutu „Ratata“ až po kultovní „Druide!“ byla velká jízda, ..více

[recenze]

[31.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

GREEN DAY - Saviors

Vypadá to až neuvěřitelně, ale letos uplyne dvacet let od chvíle, co Green Day vydali zásadní album „American Idiot“ a rázem byli větší i než v dobách průlomu s deskou „Dookie“. Že by ho Green Day chtěli zažít znovu je věc zcela jasná, ačkoliv mnohem hůře proveditelná. Vždyť se podívejme na to, jak vypadalo dvacet let, kdy se jim ani jedinkrát nepodařilo vystoupit ze stínu slavné desky. „21st Century Breakdown“, přímého následovníka „American Idiot“, doslova zabila snaha o zopakování úspěšného vzorce za každou cenu, ..více

[recenze]

[30.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

PINK FLOYD - Atom Heart Mother

Pink Floyd byli na přelomu šedesátých a sedmdesátých let neuvěřitelně plodní a za tři roky vydali čtyři alba, jejichž úroveň sice šla dolů, ale kapela se dostávala čím dál více do povědomí veřejnosti. Poslední „Ummagumma“ i přes naprosto nekomerční a vlastně neposlouchatelný charakter jejich pozici zase upevnila. Jak byla kapela rozjetá, využila nabídku na tvorbu filmové hudby pro snímek Zabriskie Point, na němž už nebyla jediným tahounem soundtracku, ale objevila se po boku kapel Grateful Dead, The Rolling Stones nebo Jerryho Garcii...více

[recenze]

[29.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

SAXON - Hell, Fire And Damnation

Že Saxon vydává čtyřiadvacátou řadovou desku, je spíše konstatování než nadšené zvolání. I když kapela rozvířila loni poněkud stojaté vody prohlášením, že se novým členem stává předák neméně legendárních Diamond Head Brian Tatler, je v zásadě všechno při starém a vydání alba „Hell, Fire And Damnation“ je jen rutinní záležitostí. Saxon je jistota, která si hraje na svém písečku a je jí úplně jedno, co se děje kolem ní. Proto ani Tatlerův příchod nijak zvlášť chod věcí nemůže narušit, zejména proto, že si kapela libovala, jak k ní slovutný ..více

[recenze]

[26.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

MOTÖRHEAD - Ace Of Spades

Přestože je deska „Bomber“ vnímána jako o něco slabší sourozenec předchozí „Overkill“, ve své době potvrdila, že Motörhead jsou na rychlém vzestupu. Kapela brzy po vydání obdržela stříbrnou desku, což odpovídalo dvěstěpadesáti tisícům prodaných kusů, a to bylo něco, na co Lemmy a jeho dva kumpáni v době, kdy byli považováni za všeobecné outsidery, ani nepomysleli. Ne, že by se jejich finanční situace zlepšila, pořád byli chudí jako kostelní myši, protože peníze, o které je neobrala vydavatelská společnost,..více

[recenze]

[25.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

Redaktorská bilance roku 2023 - Jan Skala

Tak nakonec ten loňský rok nebyl tak slabý, jak se v jeho průběhu mohlo zdát. Spíše naopak připravil řadu zajímavých desek, několik comebacků, které potěšily i překvapily a také několik zajímavých kooperací. Sice pokračoval v trochu neutěšeném trendu pro rockovou hudbu, která je stále vytlačována z hlavních médií a mainstreamových stanic, ale to je věc, na kterou si člověk už zvykl. Důležité je, že vyšla řada desek, které jsou rozhodně podařené a které se všechny nepovedlo ani do dvacítky nejlepších nacpat. ..více

[ankety]

[23.01.2024]

[Jan Skala]

[]

PINK FLOYD - Ummagumma

I když na konci šedesátých let platili Pink Floyd za zajímavou psychedelickou kapelu, o velké slávě nemohla být řeč. Kapela proto nebyla svazována žádnými konvencemi a prakticky nečelila žádnému tlaku vydavatelské firmy, která se smířila s tím, že kapela bude vždy vydělávat jen omezené množství peněz, protože prodejnost desek se vždy zastaví nejvýše na sto tisících, což byl pro Pink Floyd obrovský úspěch. Deviza kapely spočívala v živých vystoupeních, při kterých mohla naplno ukázat svou sílu,..více

[recenze]

[22.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

RUSSELL / GUNS - Medusa

Ačkoliv většina podobných projektů, za kterými stojí italská firma Frontiers Records, za moc nestojí a mívají jepičí život, zde jsou velké předpoklady, že by to mohlo dopadnout o mnoho lépe. Ne kvůli tomu, že kytarovou práci odvádí předák L.A. Guns Tracii Guns, ten je zainteresován u tolika věcí (včetně domovské kapely, zažívající éru umělecké stagnace), že jeho jméno zevšednělo. Ale kvůli tomu, že album obsahuje hlas legendárního Jacka Russella, letitého předáka Great White ..více

[recenze]

[20.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

MOTÖRHEAD - Bomber

Na to, že Motörhead byli považováni za totální odpadlíky scény a za tři ztracené existence, které to dotáhnou leda tak do léčebny nebo na krchov, si deska „Overkill“ vedla znamenitě. Pro Lemmyho a jeho partu znamenala velký průlom, do hitparád kromě ní dostal také dva roky starý debut a ve Velké Británii se pomalu mluvilo o nové senzaci. Punk už umíral, v křečích se měnil na elektroničtější podobu post-punku a nové vlny, což nebyla cesta, kterou by se Motörhead chtěli vydat. Jejich synonymem byla neurvalá kytarová hudba, neomalené texty ..více

[recenze]

[18.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

HARLEJ - Zatím je to dobrý

Ať už si o tvorbě Harleje člověk myslí cokoliv, je jasné, že v českých luzích a hájích je japela jistým druhem fenoménu. Vyčítat se jí dá mnohé, od stylizované pražsko-vesnické image, přes stále se opakující nápady (což se kapele, co hraje třicet let, vytýkat až tak nedá) až po některá alba, která koketovala se silným podprůměrem. Nedá se jí upřít především to, že dokázala získat širokou posluchačskou základnu a má řadu hitů, které znají i ti, jenž o rockovou hudbu nezavadí. Do jisté míry ji lze přičíst k dobru, že dokázala nahradit tak osobitého zpěváka,..více

[recenze]

[16.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

PINK FLOYD - More

Jestliže si před dvěma lety Pink Floyd svou existenci bez Syda Barretta nedokázali představit, protože podivínský frontman byl ztělesněním jejich psychedelických vizí, do roku 1969 šla parta jako pevná čtveřice, v níž už pro Barretta místo nebylo. Roli frontmana převzal naplno David Gilmour, přestože se o ni musel dělit se stále ambicióznějším basistou Rogerem Watersem, který po Barrettovy přebíral skladatelské otěže a na konci šedesátých let ho šlo označit ..více

[recenze]

[15.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

MYRKUR - Spine

Asi nikdo nepochyboval po o tom, že se Amalie Bruun po éterické a folkem skrz na skrz prosáklém albu „Folkesange“ nevrátí k původnímu atmosférickému black metalu, jaký prezentovala na prvních dvou deskách. Jimi si esoterická kráska získala pozornost metalové komunity a jistý obdiv, neboť se pustila do temné a zlé hudby, ovšem až s „Folkesange“ předvedla, kde leží její skutečné kořeny. Že za to slízla pár nenávistných komentářů, které mluvily o zradě metalu (skutečně ještě v dnešní době…?) vůbec nevadilo, ..více

[recenze]

[13.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

ŠKWOR - Sobě věrnej

Nelze přehlédnout, že se pražská parta Škwor vypracovala mezi nejúspěšnější české kapely a nepotřebovala k tomu tupé soutěže typu Slavíka ani estrádní televizní show na Nově. Za Škworem stojí poctivá práce, která sice během let přinesla řadu kompromisů, ale je jen málo těch, kteří by dnes partu Petra Hrdličky chtěli slyšet jako bandu sprosťáků z doby, kdy pod názvem Skwar vydali trochu úsměvný debut "May Day". Když porovnáme debutovou desku a alba z posledních let, je možné mluvit o zradě původních ideálů nebo o komerční přizpůsobivosti,..více

[recenze]

[12.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

MOTÖRHEAD - Overkill

Start Motörhead byl pozvolný a dlouhou dobu to vypadalo, že Lemmy po konci u Hawkwind vsadil na špatného koně. Album „On Parole“ leželo v šuplíku, když jej firma odmítla, takže ho kapela z větší části přehrála na plnohodnotný debut „Motörhead“, který vyšel v roce 1977 přímo do víru punkové horečky. To nebyla pro Lemmyho a jeho obnovenou partu, v níž se etabloval jak kytarista Eddie Clarke, tak bubeník Phil Taylor úplně nejlepší doba, ale nakonec byli vzati na milost jak maličkou vydavatelskou firmou Chiswick, jež si však od první desky slibovala více,..více

[recenze]

[11.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

DANKO JONES - Electric Sounds

Bylo by snadné říct v případě kanadského tria Danko Jones, že u něj vítězí forma nad obsahem. Přesně víte, jak bude každá nová deska znít od chvíle, kdy ji Kanaďané ohlašují. Pro fanoušky to možná bude výhoda, ale pro ostatní posluchače je rutina už léta ubíjející. Kapela sice své kouzlo má a nelze jí upřít až buldočí drajv, kterým žene kupředu rock n`rollový stroj, ale motivace, pustit si každou novou desku nebo nedejbože celou diskografii je pramalá. Když už se k tomu rozhoupete a přece jen si na novou desku uděláte čas,..více

[recenze]

[10.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

GYPSY PISTOLEROS - Duende A Go Go... Loco!

Britští samorosti Gypsy Pistoleros zažívají velký comeback. Velký na jejich poměry, devadesátá léta jako vyjukaní zajíčci spíše promarnili a další čas prochlastali a profetovali, takže ze slavné hudební kariéry nebylo vůbec nic. To, co Lee Mark Jones a jeho parta zažívají nyní, je (ač je principálovi už šedesát) splnění rock n`rollového snu, který předtím utopili v kokainových vánicích a flaškách whisky. Dnes je to o něčem jiném, věk je hlavně o čísle a jako pojem působí zcela relativně. Lee se nechce pasovat do role nějakého zasloužilce, ..více

[recenze]

[09.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

PINK FLOYD - A Saucerful Of Secrets

„Stalo se to po jednom víkendu, kdy to Syd skutečně přehnal. Jeho mozek prostě řekl dost a od té doby se jeho stav už jen zhoršoval,“ řekl basista Roger Waters k osudovému okamžiku nejen v kariéře Pink Floyd, ale i životě Syda Barretta. „Víkend, kdy to Syd přehnal“, se stal startovním výstřelem k nové epizodě kapely. Je jasné, že kdyby k té politováníhodné události nedošlo a Syd Barrett by alespoň v rámci možností zůstal při smyslech a vydržel v čele kapely, tvorba Pink Floyd by se ubírala jiným směrem. ..více

[recenze]

[08.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

KVELERTAK - Endling

Kvelertak je svým způsobem unikát. Která jiná kapela, jež zpívá hrbolatou norštinou, dosáhla takového mezinárodního uznání, že se o nich zmiňují členové Metallicy či Guns N`Roses? Která jiná kapela vyrazila takovým způsobem za hranice své země a hraje uhelně černý black metal? O tento styl se Kvelertak jako praví Norové otřeli zejména v začátcích, dnes v jejich tvorbě hraje hodně podružnou roli. Když ze sestavy před minulým albem „Splid“ vylétl zpěvák Erlend Hjelvik, zavelela sestava společně s novicem Ivarem Nikolaisenem ..více

[recenze]

[06.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

MOTÖRHEAD - On Parole

„Kapela mě propustila, protože jsem užíval špatné drogy,“ řekl v polovině sedmdesátých let basista space rockových Hawkwind Ian Fraiser Kilmister, jemuž však už v té době nikdo neřekl jinak než Lemmy. Prohlášením se pokusil zakrýt mrzutost, která se stala na kanadsko-americké hranici, kde byl zatčen za přechovávání drog a kapele to dalo záminku k tomu, aby se zbavila problémového člena, jenž si hrál na hvězdu, chlastal jako duha a drogy pro něho neznamenaly tabu. Lemmy měl už tehdejších spoluhráčů plné zuby ..více

[recenze]

[04.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

PINK FLOYD - The Piper At The Gates Of Dawn

I když se to může jevit jako nepředstavitelné nebo alespoň těžko možné, i psychedelický rock byl jeden čas módní záležitostí a stylem, který slavil velké komerční úspěchy. Psala se šedesátá léta a vnímání kultury bylo zcela jinde než dnes. Scénu válcovali The Beatles a slávy se zuřivě dožadovali i The Rolling Stones, ovšem hudební (tedy spíše undergroundově rockové) podhoubí bylo mnohem složitější. Ještě než The Beatles na slavném albu „Sgt. Pepper`s Lonely Hearts Club Band“ a později The Rolling Stones s „Their Satanic Majesties Request“ ..více

[recenze]

[01.01.2024]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - Na Hrádečku tam je hej aneb Ach to hanobení státu

„Běžím s hovnem proti plátnu, do plátna to hovno zatnu.“ „Ranní ptáče dál doskáče, nakopnu ho, až zapláče“. „Komu je dnes dvacet chce se mu hnusem zvracet, ale těm co je čtyřicet, je toho vyblít ještě více.“ „Po celý život budeš roztahovat klín, aby v něj vešel podivuhodný mandarin“… Asi stačí taková malá ukázka, aby si člověk udělat představu o nekonformnosti The Plastic People Of The Universe, kapely, která nechtěně psala dějiny české hudby, pomohla k pádu komunistického režimu a nakonec se utopila ..více

[profily]

[31.12.2023]

[Jan Skala]

[]

MALOKARPATAN - Vertumnus Caesar

O Malokarpatan se vždy zjednodušeně mluvilo jako o slovenských Master`s Hammer, což je dané stylovým zaměřením na blackmetalový prazáklad začátku devadesátých let, či na tvorbu Bathory z konce dekády předchozí. Pak také veršotepectvím bratislavské čtveřice, která připomíná kultovní desku „Jilemnický okultista“, a v neposlední řadě hojným využíváním tympánů, což není nástroj v metalové hudbě zcela obvyklý. Jenže může se o Malokarpatan jako o Master`s Hammer z východu mluvit ještě nyní, ..více

[recenze]

[29.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

Lita FORD - Black

Čtyři roky se v hudebním světě v první polovině devadesátých let zdály jako věčnost. Přesně takovou dobu se Lita Ford rozmýšlela, jestli má smysl restartovat kariéru, neboť album „Dangerous Curves“ vyšlo do právě propukající grungeové revoluce a přes vysokou kvalitu se mu očekávaného ohlasu nedostalo. Ve víru událostí Lita přišla o smlouvu s vydavatelem RCA, které vzájemný vztah uzavřelo vydáním výběrové desky, zhroutilo se jí také manželství s exkytaristou W.A.S.P. Chrisem Holmesem, který radši než manželku objímal láhev s kořalkou. ..více

[recenze]

[28.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

GILLAN - Magic

Důvody, kvůli kterým kytarista Bernie Tormé skončil u Gillan, byly čím dál palčivější a ukazovalo se, že jde o problém celokapelový a ne pouze o vrtochy jednotlivce, který si myslel, že se bez něho celá věc položí. To se nestalo, Gillan našel výtečného Janicka Gerse a spolu s ním natočil možná nejlepší album („Mr. Universe“ jistě promine…) „Double Trouble“. Neutěšená finanční situace uvnitř souboru, při které i protřelému praktikovi jako byl Ian Gillan zcela nedocházelo, jak je kapele pouštěno žilou, začínala být alarmující, ..více

[recenze]

[25.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

NITRATE - Feel The Heat

Kapely Midnite City a Nitrate se vždycky daly brát jako bratrské. Ne proto, že frontman Midnite City Rob Wylde hrával u Nitrate na kytaru, ale zejména proto, že obě jsou zástupci aktuálního AOR / glam metalu ve Velké Británii. Obě také jako dobu působení zahrnují zejména poslední pětiletku, ve které přispěly k obrodě stylu a zejména Midnite City ukazovali, jak se s citem a lehkostí dá dnešní glam metal hrát, navíc s vysokou dávkou hitovosti. Nitrate jako kdyby po výtečném debutovém albu „Real World“ ztráceli dech a směřovali k průměru,..více

[recenze]

[22.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

Lita FORD - Dangerous Curves

Ne, že by všechno skončilo ve chvíli, kdy Nirvana vydala „Nevermind“, k očistě scény se schylovalo už dobu předtím. Pozorovala to i Lita Ford, která na minulém albu „Stilleto“ vsadila více na komerčně rockovou kartu, i když tendence vývoje rockové hudby byly trochu jiné, de facto po raketovém nástupu Guns N`Roses se začínala preferovat tvrdší hudba, než s jakou v osmdesátých letech slavili úspěch Poison, Whitesnake či Def Leppard. Lita šla opačným směrem, což se jí vymstilo, neboť „Stilleto“ bylo oproti předchozí nahrávce „Lita“ ..více

[recenze]

[21.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

GILLAN - Double Trouble

Pro Gillan nastala v létě 1981 velice složitá a prekérní situace. Čekala ji událost sezóny, s legendárními kapelami Kinks a Budgie se měli stát hlavními hvězdami třídenního srpnového festivalu v Readingu, ovšem bez kytaristy to bylo jaksi složité. Bernie Tormé, který kapelu opustil po turné v Německu kvůli nedostatečnému finančnímu ocenění, na které nadávala celá kapela, byl natolik důležitým hráčem, jenž všem třem deskám dal nezaměnitelné charisma, že se kapele zdálo nemožné jej nahradit. Jednat musela rychle, termín Readingu se blížil ..více

[recenze]

[18.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

KATAKLYSM - Goliath

Deathmetaloví fanoušci měli s Kataklysm vždycky trochu problém a Kataklysm měli problém s nimi. To neplatí o stylově ukázkových prvních dvou deskách, jež udávaly směr moderní deathmetalové hudbě, která hledala cestu poté, co zažila na začátku devadesátých let svůj vrchol. Poté, co se za mikrofon postavil Maurizio Iacono a kapela vydala třetí desku „Victims Of This Fallen World“, nastal poprask a veřejná dehonestace. Kataklysm posvátný death metal poplivali množstvím hardcorových a nu-metalových esencí a najednou byl oheň na střeše...více

[recenze]

[16.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

AOR - Bewitched In L.A.

Frédéric Slama je velký nezmar. Moc dobře si je vědom, že kdyby hudbu, kterou tvoří už dvě desítky let, dělal v osmdesátých letech, byla by z něho hvězda. Dnes je tak trochu mimo čas a prostor a připravuje nahrávky pouze pro skalní fanoušky stylu AOR. Aby jim byl blíž, i svůj projekt pojmenoval co možná nejstylověji a takřka každoročně je zásobuje přívalem nové hudby. U Slamy mají posluchači jistotu. Vlastně ani nemůže cuknout z ostře daného stylu, který je definován v názvu kapely a asi už definitivně na post vokalisty dosadil ..více

[recenze]

[15.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5,5/10]

Lita FORD - Stilleto

Úspěch alba „Lita“ byl docela nečekaný a Litě přihrál do ruky trumfy v pomyslném mediálním boji proti někdejší kolegyni z The Runaways Joan Jett. Jestliže na začátku osmdesátých to byla Joan Jett, která slavila největší úspěchy a dosahovala milionových prodejů, teď se role obrátily. Během dekády začala tvorba Joan Jett chřadnout a Lita šla směrem vzhůru. Podařilo se jí vytvořit kolem sebe tým, který pracoval spolehlivě a to byl základ úspěchu. Od manažerky Sharon Osbourne, jež její kariéru nastavila správným směrem, ..více

[recenze]

[14.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

VEGA - Battlelines

Britská formace Vega prošla za od vydání minulé desky „Anarchy And Unite“ turbulentním vývojem. Opustili ji hned dva členové, bratři James a Tom Martinovi, kteří si to zamířili do stylově spřízněného projektu Nitrate a jednu chvíli to nevypadalo moc dobře. Ovšem když přežila covid, nemohly ji na kolena srazit ani odchody, i když se jednalo o členy, kteří určovali soud kapely. Z toho je patrné, že s novinkou „Battlelines" se kapela ocitla na novém startu a mohla se rozběhnout jakýmkoliv směrem. ..více

[recenze]

[12.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

GILLAN - Future Shock

Když bylo Gillanovi jasné, že mu v Americe pšenka nepokvete (což se z členů Deep Purple podařilo jen Davidu Coverdaleovi s Whitesnake o pár let později), rozhodl se zaměřit hlavně na britský a evropský trh, protože ten mu sluchu popřával vrchovatě. Gillan moc dobře věděl, co na publikum starého kontinentu zabírá a proto sledoval, co se děje na Britských ostrovech, které se pár let po punkové horečce zmítaly v další vlně, tentokrát heavymetalové. Hlavy po odbarvených čírech pokryly dlouhé vlasy, teenageři po vzoru Roba Halforda..více

[recenze]

[11.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

Lita FORD - Lita

„Ani jsem nevěděla, že jsou na tom všechny trochu jinak, ale mohlo mi to dojít. Nikdy se spolu nebavily o chlapech a o takových věcech. Ale když viděli nějakou holku, tak se vždycky začaly chichotat,“ zavzpomínala v druhé polovině osmdesátých let Lita Ford na dobu, kdy byla členkou The Runaways. Na historky se sexuálním podkresem přišla řeč ve chvíli, kdy Joan Jett v rozhovoru na Litu zaútočila, že využívá své tělo a vyzývavost k tomu, aby dosáhla úspěchu. „To, co dělá Lita, bych já nikdy neudělala. Ukazovat se polonahá, v kožených oblečcích“..více

[recenze]

[07.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

FOGHAT - Sonic Mojo

Britští Foghat jsou svým způsobem ojedinělý úkaz. Ač pocházejí ze Spojeného království a hrají čistě britský blues / hard rock, který v Evropě měl velký úspěch zejména v sedmdesátých letech, kdy Foghat byli rovněž činní, v domovské Velké Británii se jim obloukem vyhnul. Ovšem dosáhli něčeho, za co by mnohem slavnější soubory platili zlatem. Dokázali prorazit v Americe, kde svého času byli v podstatě stejně populární jako Deep Purple a sbírali zde zlaté a platinové desky. Proč se tak stalo, pravděpodobně nikdo nikdy nedokázal rozklíčovat,..více

[recenze]

[05.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

GILLAN - Glory Road

Úspěch alba „Mr. Universe“ Iana Gillana uklidnil, protože po konci u Deep Purple jako kdyby se začal ztrácet z očí veřejnosti a na slavné působení, kdy byl spolu s Robertem Plantem pasován na nejlepšího zpěváka planety, se zapomínalo. Už nikdy mu nebylo dopřáno stanout na tomtéž piedestalu, protože minimálně „In Rock“ a „Machine Head“ byly mety nedostižné a Gillan s nimi nemohl soupeřit. V Deep Purple byl členem pětičlenného celku, sám za sebe takovou sílu neměl, přestože situace v kapele se konsolidovala ..více

[recenze]

[04.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

DOGSTAR - Somewhere Between The Power Lines And Plam Trees

Dogstar z Hollywoodu byli vždycky nejvíce zajímaví tím, že na baskytarovém postu stojí jeden z nejslavnějších herců devadesátých let, Keenu Reeves, který hrál velké role v trhácích Bod zlomu, Drákula, Nebezpečná rychlost, Malý Buddha či Matrix, a k hudbě si odskočil, když mu kamera dala chvilku volnosti. Ač je Reevesova vytíženost limitovala, působili celá devadesátá léta a vydali dvě desky, s nimiž sedli na lep populárnímu stylu grunge. Přišli ovšem s křížkem po funuse, debut „Our Little Visionary“ vydali dva roky po smrti Kurta Cobaina, ..více

[recenze]

[02.12.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

Lita FORD - Dancin` On The Edge

Přestože „Out For Blood“ neznamenalo pro Litu Ford nejlepší start sólové kariéry a byla tu i nešťastná záležitost s Neilem Merryweatherem, který se stále domáhal peněz za produkční činnost a přínos albu, je deska brána jako důležitá, neboť ukázala styl, jakým se Lita měla v dalších letech ubírat. Vzala si kousek klasického heavy metalu, kousek tradičnějšího hard rocku, dodala losangeleské glam metalové pozlátko a mírně vše okořenila punkovějším přístupem a lá The Runaways. ..více

[recenze]

[30.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

SADUS - The Shadow Inside

Ve zlatém věku thrash metalu, tedy na přelomu osmdesátých a devadesátých, byli američtí Sadus jedním ze žhavých želízek v ohni. Ačkoiliv se jim nikdy nepodařilo nakouknout mezi stylovou smetánku, dnes jsou jejich stará alba, především debut „Illusions“ a dvojka „Swallowed In Black“, citovanou klasikou a ukázkou toho, že thrash metal nebyly jen kapely Velké čtyřky, ale že styl měl i temnější stránku, než jakou prezentovala Metallica či Megadeth...více

[recenze]

[29.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

SORCERER - Reign Of The Reaper

Přestože se jim celá léta lepila smůla na paty, zdá se, že kariéra Sorcerer se začíná ubírat šťastnějším směrem. A to i přesto, že zakládající člen a v hudebních kruzích nejviditelnější basista Johnny Hagel se definitivně stáhl do pozice nehrajícího kapitána a už i studiovou práci přenechává kanadskému mladíkovi Justinu Biggsovi. Hagel má na kontě fantastické album „Wildhoney“, které vydal v řadách Tiamat, ovšem z toho důvodu se jeho odchodu tolik litovat nemusí, protože od Sorcerer se pokračování skoro třicet let starého majstrštyku očekávat nedá...více

[recenze]

[28.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6,5/10]

GILLAN - Mr. Universe

Gillan byl zpět. Když z Japonska začala do Velké Británie pronikat debutová deska projektu, který nesl pouze jeho příjmení, rychle se bývalý zpěvák Deep Purple vracel do povědomí lidí. Rázem byl zapomenut Ian Gillan Band, jehož hudba ve stylu jazz fusion pro staré fanoušky byla až moc náročná a málo rocková, rázem byl zapomenut i neslavný konec u Deep Purple, po kterém kytarista Ritchie Blackmore prohlašoval na každém kroku, že s tím alkoholikem už nechce nic mít, protože je stejně mizerný zpěvák. ..více

[recenze]

[27.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

George LYNCH - Guitars At The End Of The World

George Lynch je k nezastavení. Množství kapel a projektů, kterých se za celý život (zejména po roce 2000) zúčastnil, snad už ani nejde spočítat a nevypadá to, že by v podobné aktivitě chtěl v nejbližší době polevit. Letos vydal debutovou desku s industriálním projektem The Banishment, oprášil domovské Lynch Mob, kteří jsou zárukou fortelného hard rocku, natočil třetí album s frontmanem Stryper Michaelem Sweetem, s někdejším kolegou z Dokken Jeffem Pilsonem natočil album coververzí ..více

[recenze]

[25.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

Lita FORD - Out For Blood

Byly doby, kdy Lita Ford byla brána za hlavní symbol ženského elementu v rockové hudbě a byla jasným sexsymbolem s kytarou na krku. Zejména v osmdesátých letech se stala slavnou, její provokativní, sexualitou nabité klipy vysílalo MTV snad v každodenní rotaci a o pódium se dělila s těmi nejslavnějšími. Kariéru odstartovala už o dekádu dříve, kdy jako sedmnáctiletá zakládala kapelu The Runaways, jež se stala prazákladem všech dívčích uskupení, které přišly v následujících letech. Společně s Litou kytarový základ kapely tvořila ..více

[recenze]

[23.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

CIRITH UNGOL - Dark Parade

Tak i Cirith Ungol končí, přestože oznámení o odchodu do důchodu přichází zároveň s vydáním nové desky „Dark Parade“. Nárok na to mají, svou kariéru začali už před dlouhými dvaapadesáti lety, ovšem načasování oznámení konce je natolik podivné, že buď za ním bude něco úplně jiného než jen pouhý odchod na odpočinek nebo kapela chce jen přitáhnout pozornost k nové nahrávce, která by pravděpodobně zapadla, protože Cirith Ungol, kromě okruhu svých věrných fanoušků, nejsou nejexponovanějším pojmem. ..více

[recenze]

[21.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

GILLAN - Gillan

Letos to bylo padesát let, co na britské scéně došlo k velkému třesku a po čtyřech hektických letech a čtyřech vydaných albech se rozešly cesty Iana Gillana a Deep Purple. Dnes víme, že to bylo dočasně a osmasedmdesátiletý Gillan dodnes stojí v čele kapely a nevypadá, že by nějak pomýšlel na důchod, ale v roce 1973 se zdálo, že jeho odchod/vyhazov je definitivní a neměnný. Deep Purple na jeho místo dosadili zcela neznámého Davida Coverdalea a zahájili sérií tří úžasných alb, nad kterými stál svět v úžasu ..více

[recenze]

[20.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8/10]

GRAVEYARD - 6

Švédští Graveyard byli vždycky důkazem toho, že i s totálním retrem se to dá dotáhnout docela daleko, ač jim cestičku prošlapaly sSpiritual Beggars nebo The Hellacopters. Graveyard se na hardrockový pravěk dívaly jiným než sabbathovsko-párplovkým (Spiritual Beggars) či kissácko-cooperovským (The Hellacopters) směrem a jejich tvorba nesla silné známky blues a psychedelie. Přesto to se zdánlivě nemožně nemoderními styly dotáhli několikrát až na špičku švédské hitparády, za což jim patří uznání. Nikdy nebyli bůhvíjakými novátory, ..více

[recenze]

[19.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

BLINK-182 - One More Time...

Pro Blink-182 byl tah s návratem frontmana Toma DeLongeho zatažením za záchrannou brzdu a jedinou možnou cestou do budoucna. Ačkoliv poslední album s DeLongem, dvanáct let stará kolekce „Neighborhoods“. nebyla ničím výjimečná a ukázala skutečnost, jak moc Blink-182 patřili do jiné doby, v níž jaksi nadobro zamrzli, dvě nudné nahrávky s jeho náhradníkem Mattem Skibou, už jen otevřeli otázku relevantnosti existence kapely. Jak „California“, tak zejména „Nine“ zůstala za očekáváním a tato epizoda ..více

[recenze]

[17.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 6/10]

SHADOW KING - Shadow King

Přelom osmdesátých a devadesátých let přál hardrockovým superskupinám. Přestože z nich žádná velkou díru do světa neudělala, taktika firem byla z posledních záchvěvů největší rockové slávy vytřískat ještě nějaký kapitál a nebyla nouze o projekty, svádějící dohromady největší jména, která v minulých letech slavila velké úspěchy. Na tomto základě vznikla také kapela Shadow King, do které vydavatelská firma Atlantic vkládala obrovské naděje. Aby také ne, když do jejího čela dosadila zpěváka Lou Gramma, ..více

[recenze]

[16.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

BACK STREET CRAWLER - 2nd Street

Recenze na „The Band Plays On“ se předháněly v superlativech, když velebily velkolepý Kossoffův návrat ve skvělé (hudební) formě, ovšem cestu si deska k fanouškům nenacházela. Nebyla doba internetu, alba se nejvíce propagovala na koncertech a těch bylo jako do mariáše. Když se alespoň na chvíli vyléčený Paul Kossoff vrátil z nemocnice, opustil Back Street Crawler klávesista Mike Montgomery a kapela byla zase na mrtvém bodě. Naštěstí se objevil John „Rabbit“ Bundrick, který se s Kossoffem znal z posledních dnů Free..více

[recenze]

[13.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 10/10]

LYNCH MOB - Babylon

Poslední roky visel nad Lynch Mob velký otazník. Nejen proto, že kapelu znovu a poněkolikáté opustil zpěvák Oni Logan a následně se rozpadla i sestava, která natočila poslední album „The Brotherhood“. Ani proto, že kytarista George Lynch znovu navázal kontakt s Donem Dokkenem, chlápkem, s nímž udělali v osmdesátých letech díru do světa a začal se jako host pravidelně objevovat na koncertech Dokkenovy kapely. Ale hlavně proto, že Lynch podlehl iluzi politické korektnosti a najednou mu název Lynch Mob,..více

[recenze]

[12.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

KING KOBRA - We Are Warriors

Ač je to s podivem, King Kobra stále fungují a stále v jejich čele stojí dnes už sedmasedmdesátiletý legendární bubeník Carmine Appice, který před šedesáti lety hrával s rockovými průkopníky Vanilla Fudge. King Kobra byli v první polovině osmdesátých let jeho cestou k heavy metalu a i když se kapela nikdy nestala bestsellerem (ani na poli megapopulárního glam metalu), je nutné uznat, že alba „Ready To Strike“ a jemnější „Thrill Of A Lifetime“ byla minimálně po zručnostní stránce velmi dobrými díly, které zapadly do koloritu doby. ..více

[recenze]

[11.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 5/10]

DOG EAT DOG - Free Radicals

Poslouchat Dog Eat Dog je jako jít proti proudu času. Kapela získala velkou popularitu v polovině devadesátých let, kdy se svezla na vlně zájmu o skákavý hardcore, v němž pojila tvrdé kytary s rapovým vokálem a vyhulákanými refrény, s čímž tak kolem roku 1994 (to vyšlo její nejlepší a nejslavnější album „All Boro Kings“) měla velký úspěch, což zpečetila vystoupením na největším evropském festivalu Dynamo Open Air. Od té doby se scéna změnila skoro k nepoznání, ovšem Dog Eat Dog jsou pořád tady. ..více

[recenze]

[10.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

CHEAP AND NASTY - Cool Talk Injection

Ačkoliv Hanoi Rocks a tudíž ani Cheap And Nasty nebyli typickými představiteli glam metalu, obzvlášť toho losangeleského, grungeová vlna je smetla úplně stejně, jako kdyby denně chlastali v Rainbow či Gazzari a proháněli se na MTV vedle Poison a Mötley Crüe. S příchodem nejničivější části seattleské destrukce pár měsíců po vydání nirvanovské „Nevermind“ byli Cheap And Nasty po komerční stránce odepsanou kapelou, i přesto, že ještě před pár měsíci se zdálo, že by debut „Beautiful Disaster“, mohl získat alespoň zlaté ocenění,..více

[recenze]

[09.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]

DOKKEN - Heaven Comes Down

Kdo viděl (alespoň někde na netu) koncerty Dokken z poslední doby, nemohl si nepovšimnout, v jak špatné kondici se Don Dokken nachází. Nikdy nebyl pěvec s největší rozsahem na světě a už má na krku sedmdesátku, ale vystoupení už hraničila se soudností a na zbědovalého Dona byl pohled, který donutil nejednoho starého příznivce k uronění slzy. Ještě větší kontrast nastal, když se vedle něho objevil někdejší letitý parťák a spoluzakladatel Dokken, kytarista George Lynch, který žhavými kytarovými laufy byl náplastí na bolístku..více

[recenze]

[07.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7,5/10]

BACK STREET CRAWLER - The Band Plays On

Kapela Back Street Crawler mohla mít předpoklady stát se jednou z hardrockových legend sedmdesátých let, ale osud to chtěl jinak. Už ve chvíli, kdy se zrodila, byla ostře sledována, protože v jejím středu stál kytarista Paul Kossoff, který si udělal obrovské jméno jako zázračný muzikant v kapele Free, s níž slavil na přelomu šedesátých a sedmdesátých let obrovské úspěchy. Vzal k sobě americkou rytmiku Terry Wilson a Tony Braunagel, kteří spolu hráli v kapele Bloontz a doplnil je zpěvákem ..více

[recenze]

[06.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 8,5/10]

CHEAP AND NASTY - Beautiful Disaster

Když se v polovině osmdesátých let rozpadli finští Hanoi Rocks po osudné nehodě, při které přišel o život bubeník Razzle, a zbytek kapely zůstal uvězněn v drogovém pekle, skončil jeden z nejúchvatnějších příběhů rock n`rollu osmdesátých let. Když trosky kapely opustil i basista Sami Yaffa, bylo o dalším osudu Hanoi Rocks rozhodnuto a pozůstalá trojice Michael Monroe, Andy McCoy a Nasty Suicide vydržela až do hořkého konce. Poslední jmenovaný, který na rozdíl od ústřední dvojice měl nejstřízlivější hlavu, se vypracoval ..více

[recenze]

[02.11.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 9/10]

Duff McKAGAN - Lighthouse

Kdeže loňské sněhy jsou… Jak by mohl být Duff McKagan, slavný basista legendárních Guns N`Roses, ještě považován za punkera, ačkoliv se tak celá léta prezentoval? Jenže s věkem přichází korekce názorů, inspirace se mění, stejně jako hudební vkus jedince. Jestliže Duff jako své největší vzory zmiňoval typické punkové party U.K. Subs, G.B.H., Sex Pistols, Ramones či hardcorové průkopníky Dead Kennedys, dnes by k nim jistě přidal další vlivy. Rčení "jednou pankáč, navždy pankáč" ..více

[recenze]

[31.10.2023]

[Jan Skala]

[]

[hodnocení: 7/10]