Budu za barbara, ale vůbec mi to nevadí, a v tomhle případě to považuju za důležité. Pokud se o debutu zpěvačky Heather s názvem „Heather`s World“ někde dozvíte, že tahle nahrávka je víc než jen album, neboť je to zkoumání zvuku a emocí, kde každá skladba vypráví příběh a nechává prostor pro posluchače, aby odhalil její hlubší význam, přičemž hudba splétá syrovou rockovou energii s evokujícími melodiemi a etnickými prvky, a vytváří zážitek, který se vymyká tradičním hranicím, možná i vám vleze do hlavy červ pochybností, ..
Dvojici Netta Laurenne - Noora Louhimo přihrála covidová hudební výluka zjevně solidní příležitost (byť holky se dušují, že je spolupráce lákala i bez ohledu na to, že zrovna nebylo do čeho píchnout). Pod křídly labelu Frontiers Records se jemnější Netta a drsnější Noora sešly před čtyřmi lety na albu „The Reckoning“, které sice nepřineslo nic přelomového, ale vyvolalo zájem posluchačů natolik dostatečný, aby došlo na druhý díl. Na něj Netta láká tvrzením o tom,..
Italští Risen Crow by mohli být ukázkou toho, že se nic neděje bezdůvodně – před pěti lety se v Římě, jehož počet obyvatel přesahuje dva a třičtvrtě milionu, sešli v rámci místního hudebního projektu tři muzikanti, kteří o sobě do té doby neměli tušení, a najednou zjistili, nejen že mají stejnou vášeň pro metal, ale že si i rozumí natolik, aby je lákala vzájemná spolupráce. A protože dva z této trojice byli vokalisté Antonella Della Monica a Claudio Vattone (třetím do party byl kytarista Giuseppe Longo), ..
Epica se ocitla ve velmi zajímavé fázi existence. Má osobitý styl, v němž jen těžko může najet na model AC/DC a sekat alba, podobná si jako vejce vejci. Přesto při prvním náznaku opouštění klasické matrice dostane od fanoušků naloženo. Pokud je ze symfonického trůnu občas vystrčí Within Temptation, stačí vypustit nové album a zpravidla dojde k opětovnému předání žezla. Příznivci asi nebudou příliš moudří z vyjádření Marka Jansena, jenž na jedné straně tvrdí, ..
Když na konci minulého desetiletí Elvenking odtajnili plány a prozradili, že se pouští do koncepční trilogie, asi jen málokdo z těch, kteří se nechali do sítí italských elfů polapit kterýmkoliv z řady povedených alb, nebyl zvědavý na to, jak si Elvenking s touto výzvou poradí. První díl pročítání run se vcelku intenzivně pral o piedestal v diskografii kapely, druhý díl přinesl určité vystřízlivění, o to napínavější bylo čekání na třetí díl. Vyvrcholení ságy s názvem „Reader Of The Runes – Luna“ potvrdilo to, že parta kolem křiklouna ..
Když požádáte britskou kapelu Serpentyne o to, aby definovala svůj styl a hlavní inspirační zdroje, dozvíte se, že se jí týká symfonický metal, power metal, folk metal s klasickými vlivy, silnými sbory a cinematičností, přičemž hlavní vliv fouká od Nightwish, Within Temptation, Eluveitie a Tarji Turunen. Stylově je to značně široký záběr, takže v globále lze s autocharakteristikou celkem snadno souhlasit, byť minimálně o filmových choutkách bych se nebál spustit bouřlivou polemiku (v tomto směru přesvědčivě zapůsobí jen trochu klišovitý obal desky)...
Zdá se, že retro frčí a američtí heavíci Tower toho můžou být ideálním příkladem. Míchání neotesaného metalu amerického střihu z osmdesátých let, špetky příchutě z britské nové vlny a téměř punkový přístup kapela praktikovala už na předchozích dvou nahrávkách, takže novinka „Let There Be Dark“ určitě nebude působit jako nějaké zjevení na hudební scéně. Pokud by k této kategorie mohlo něco Tower přiblížit, byl by to divoký, rašplí důkladně přetažený hlas zpěvačky Sarabeth Linden a nezkrotná energie. ..
Byť kapela Visualis uvádí jako své domovské místo Austrálii a v pátrání po totožnosti muzikantů se doberete toho, že kompletní sestava se zřejmě může prokazovat australským pasem, při lákání k poslechu debutové desky „Rites of the Eclipse“ promo materiály zdůrazňují fakt, že celá pětice pochází z různých zemí, což by v konečném výsledku mělo být z hudby patrné. Troufl bych si odhadnout, že na složitější uchopitelnost debutu Visualis víc než domovské krajiny členů má vliv fakt,..
Co víc si kapela může přát, než aby byla rozpoznatelná od prvních tónů? Mike Scalzi s The Lord Weird Slough Feg (svého času uváděných pouze jako Slough Feg) o sobě nedal vědět šest let (pomiňme loňskou kompilaci „Radical Man“, vzpomínající na raná léta kapely), ale jen co se vám ušima proženou první tóny typicky štěkavé, melodické, a přitom lehce nervní kytary v úvodní „Knife World“, neomylně víte, nejen o koho jde, ale hlavně, že v Mikeově světě se v době mlčení nic zásadního nezměnilo. A což teprve, když se frontman přidá se svým přiškrceným vokálem… ..
Otázka, jestli se hard rocková Ginevra vyhne syndromu projektů, do jejichž vztahů přikápli lepidlo Frontiers Records je zodpovězena. K tomu, aby se švédská čtveřice udržela pohromadě s chutí pokračovat po solidně přijatém debutu „We Belong to the Stars“ určitě přispěl fakt, že hlavním hybatelem děje byl od začátku frontman Kristian Fyhr, takže nitky, za které zatáhl Serafino Perugino ovlivnily personální stránku věci, nikoliv primárně tvorbu. Pokračování se tedy jevilo daleko přirozenější, ..
Finští Lordi by se mohli stát ekvivalentem pro rčení, že všeho moc škodí, neboť před třemi lety spáchali rituální sebevraždu, když během tří měsíců nahrnuli do éterů sedm alb, zahrnujících nesourodou a nesmyslnou snůšku patrně všeho, co kdy zaznělo ve zkušebně kapely. Kdyby zafungovala autocenzura, z předlouhatánské série mohlo vniknout album, které by status zásadních prvních alb Lordi sice neohrozilo, ale rozhodně by nebylo nutné klepat si na čelo, jestli principálovi Mr. Lordimu nepřeskočilo. Tímhle krokem kapela dosáhla tak hlubokého dna,..
Historie norských power progresivců Ebonheart se sice začala psát už téměř před čtvrt stoletím, ale vzhledem k jejímu otisku v hudebních dějinách to bylo velice drobounkým písmem. V druhém roce existence přivedla parta kolem kytaristy Lasseho M. Solem Jensena na svět kraťas „Battle“ a pak až do předloňského roku bylo ticho po pěšině. Na tom, že se během této doby z Ebonheart stal Jensenův solitérský podnik, proto není nic překvapivého, stejně jako na skutečnosti,..
„„From the Unbeliever“ od Dark Driven tu není od toho, aby se klanělo trendům nebo se blýskalo v rádiích - toto je metal pro ty, kteří preferují hudbu s neporušenými stíny“ . Ať už si pod tvrzením labelu Hammerheart Records, jenž má na svědomí vydání debutu švédsko-izraelské formace Dark Driven, pohybující se někde mezi gotickým metalem, doomem a death metalem, představíte cokoliv, to zásadní se v něm odráží. Dark Driven se halí do gotického oparu, nebojí se hrát hrubě a kašlou na to, co zrovna v hudební sféře frčí. K firemnímu doporučení o tom, ..
Poslední album německých Angel Dust vyšlo před třiadvaceti lety. Rok na to se frontman Dirk Thurisch poprvé představil na debutu náladově odlišných Mercury Tide. Jejich první deska na sílu předchozího Dirkova působiště nedosáhla, a tak se úvodní krátká epizoda Mercury Tide poměrně záhy uzavřela. O něco později se Dirk stáhl i z Angel Dust a ti bez něj byli v podstatě bezradní...
Snaha vyhnout se pojmu Mägo de Oz je v souvislosti se španělskými folkáči Leyendärian marná. I když nevyhnutelně dojdu k závěru, že hudba dlouholeté folkové jedničky z pyrenejského poloostrova a jejich albově debutujících kolegů má nemálo společného, u Leyendärian to berou ale o něco seriózněji, jsou symfoničtější a nadýchanější, a emoce, které z jejich hudby vychází, mají vážnější charakter. Je to dané jednak přístupem k hudbě, jednak tím, že frontwoman Txell s velmi příjemným hlasem staví spíš na křehkosti, ..
Historie britských Airforce sahá do druhé poloviny osmdesátých let minulého století. A je fascinující, že vyjma zpěváka se po letech (pomiňme obligátní pauzu, která v jejich případě trvala jen sedm let) sešli původní sestavě. Shledání původní trojice v roce 2016 oslavila kapela vydáním debutového alba „Judgement Day“, byť tři skladby pod taktovkou kytaristy Chopa Pitmana na něm nahrála jiná sestava. Na druhém albu, na němž se Airforce představili už v současném složení,..
To, že Amíci Edge Of Paradise po vydání alba „Holocaust“ nebudou mít po celkem dlouhé spolupráci u Frontiers na růžích ustláno, se dalo čekat. U labelu, který sází na jistoty a osvědčené postupy, se snaha pětice kolem půvabné Arménky Margarity Monet znít víc moderněji než moderně, jen těžko mohla setkat s pochopením. Ale Edge Of Paradise si nepohoršili, ujali se jich Napalm Records, kterým zjevně ultramoderní podoba (kde jsou krásně naivní časy, v nichž se Edge Of Paradise..
Keltské buzuki, germánská lyra, běloruské dudy, ukrajinská sopilka, jouhikko, morin khuur, duduk, píšťalky Uilleann, replika harfy Trinity College, okarína, lute gurdy, šamisen, koto, šakuhači, bandura, gamelan… Výčet nástrojů, které můžete zaslechnout na albu „Pearl Hunting“ běloruské symfo – gotické (dle oficiálních zdrojů, ale nebojte se velkým písmem přihodit i pojem folk metal) kapely Belle Morte může svádět k domněnce, že záplava neobvyklých nástrojů je stěžejní magnet, který bude mít důležitější funkci, ..
"Nemyslím si, že by mělo smysl vydávat hudbu typu Sonata Arctica prostřednictvím jiné kapely. Lidé by jen předpokládali, že album je plné vyřazených skladeb nebo zbytků. Já takhle nefunguji," bral Tony Kakko v souvislosti s projektem Himmelkraft už od začátku iluze těm, kteří snili o tom, že na propojení s Tonyho domovským spolkem v Himmelkraft dojde (obzvlášť, když i v doprovodném ansámblu se otisk Sonaty Arcticy najde). Na druhou stranu, když vezmete, do jakých zákoutí postupem času hudba Sonaty Arctica nakoukla ..
Půjdete-li po stopách italské horrorové party Deathless Legacy od prvního krůčku, musí vám jejich letošní krok, při kterém se posunuli o solidní kus vpřed, připadat z hlediska vývoje naprosto logický. Od tributního spolku krajanů Death SS se Deathless Legacy posunuli k vlastní muzice, a byť jejich rozkoukávání se s vlastní kůží na hudebním trhu nebylo úplně bez chyb a ztrát kytiček, dá se říct, že jsou natolik chytří, aby se z vlastních chyb poučili a dokázali najít způsob, kterak z vlastních zdrojů vykřesávat vždy o ždibec víc. ..
JJ Pinestone (alias Juho Mäntykivi) vyrůstal ve Finsku, a i když jeho výraznější zapojení se do hudební scény mělo odstartovat v thrashové kapele Takalation, zjevně by chtěl žít v osmdesátých letech v Americe a úplně nejradši by byl, kdyby jej v té době vzali do party Mötley Crüe, Skid Row, Guns n´Roses, a možná klidně kdokoliv, kdo měl vyčesané háro, pověst průšviháře, kterého žerou holky, spoustu energie a problémy na háku.
..
Pokud jste ještě neměli něco do činění s kapelou Kosmogonia, při vyjmenování elementárních prvků – folk melodeath, Řecko, spojení ženského a mužského vokálu – se dá poměrně dobře odhadnout, co se na novince „Aella“ bude dít. Hlasové proplétání jemného dívčího hlasu s chropotem, v němž mají oba pěvci dostatek prostoru, ale ani jeden nedostane příležitost k delší výraznější dominanci, přičemž Vagia Tsak je nositelkou jemnější, občas až romantické atmosféry..
Pokud volba názvu kapely může odrážet vnitřní svět a priority členů, která jiná parta by měla mít všechno nalinkované jako podle učebnice, než Perfect Plan? Od debutového alba „All Rise“, vydaného před sedmi lety, zaznamenala kapela jedinou změnu v sestavě, její muzika je naprosto čitelná, kompozice odhadnutelné, nálada desek jasně daná, hudební umění dle předchozích alb nezpochybnitelné, zaštítění firmou Frontiers, do jejíhož portfolia kapela stoprocentně zapadá, zcela přirozené, a fakt, ..
Jaký důvod by vás dotlačil k tomu držet čtyři roky v šuplíku už nahrané album? U italských heavíků Vultures Vengeance to zavinil souběh covidu a změn v sestavě. Po deseti letech opatrného nakukování na scénu s jedním demem a dvěma kraťasy se Vultures Vengeance zapsali do metalové historie (v undergroundu poměrně chváleným, z hlediska celkového dosahu nepříliš významným) debutem „The Knightlore“, vydaným v roce 2019. Už na sklonku roku následujícího měla kapela nahrané pokračování „Dust Age“,..
To, že u finských Stud došlo k natažení pauzy při vydávání desek až na neobvyklých pět let, neznamená nic zásadního. Svět trojice Toivanen – Kansikas – Kukkonen se příliš nemění, ať je v kalendáři jakýkoliv letopočet. To, že je u kapely vše při starém, jsem konstatoval už při minulé desce „War Of Power“ a až na detaily se to samé dá říct o aktuální novince „Under Silver Sky“. Rukopis Stud je stále jasně daný, do lehkonohého poletování v hranicích..
„We are all traveling, choose wisely who´s by your side…“, zpívá Kilmara v titulním songu novinky „Journey To The Sun“ a zdá se (byť text vypráví o něčem úplně jiném), že poučku o tom, jak je důležité, kdo bude stát po vašem boku, si důkladně bere k srdci kytarista Jony Portillo, jenž jako jediný ze současného osazenstva kapely byl u toho, když před dvaadvaceti lety začala na troskách kapely Jadde klíčit Kilmara. Od alba „Love Songs and Other Nightmares“, ..
Rodinný podnik manželů Skinnerových, který od začátku existence věrně doplňuje kytarista Constantine Kanakis (jenž se musel cítit na minulém albu obzvlášť potěšen, když nejdelší a zároveň titulní položka desky nesla jeho jméno…) se v pátém roce existence dopracoval k třetímu albu. V dnešní době to není neobvyklé tempo, u Sorceress Of Sin je do rovnice však třeba doplnit jednu již známou konstantu – britská (aktuálně) pětice nepatří ke spořínkům, ..
Od vydání alba „Multiverse“, které vyšlo před pěti lety, odešel od italských Aevum křikloun Hydra, klávesista Ian a bubeník Cosimo de Nola (toho jediného měla kapela potřebu nahradit). Jeden z nich s sebou zřejmě odnesl truhličku, ve které měli Aevum schovanou soudnost, nápaditost a brzdu proti teatrálnosti. Nejvíc podezřívám křiklouna Hydru, jenž nefiguroval v sestavě už na tři roky staré desce „Glitc“ na níž se kvalitativní sešup kapely začal projevovat. Na aktuální nahrávce „Kaleidoscope“ v tomto ohledu Aevum přiložili vydatné poleno pod kotel...
Není podstatné, kdo v trojúhelníku slavný kytarista – v podstatě neznámá zpěvačka - label známý spojováním i nespojitelného, byl hlavním hybatelem toho, aby vznikli Cassandra`s Crossing. Údajně v tom mohla hrát roli zaneprázdněnost Dino Jelusicka při tvorbě druhé desky kapely Dirty Shirley a Lynchovo ohromení z živého projevu Casasndry Carson. Vzhledem k tomu, že George Lynch se kromě ikonického vlivu na hard rockovou scénu prostřednictvím kapel Dokken a Lynch Mob zapojil i do řady projektů, ..
„Během pandemie jsme přišli o veškerou inspiraci…“, vysvětlovali členové osobité jednotky Lacuna Coil návrat k přelomovému albu „Comalies“, jemuž dvacet let po vydání navlékli nový kabát a potvrdili pravidlo, že na klenoty se nesahá a vylepšit téměř dokonalé dílo nejde. Pomineme-li tuhle zbytečnou vsuvku, nastala v diskografii italských alternativních gotiků největší trhlina, kterou Lacuna Coil aktuálně zacelila novinkovým dílem „Sleepless Empire“. A nutno dodat, že od prvních tónů kapela potvrzuje okřídlené rčení o tom, že kdo hledá, najde...
Asi se s Alessandrem del Vecchiem v pohledu na The Big Deal úplně neshodneme – Alessandro po poslechu demo nahrávek kapelu znáboroval pro Frontiers, osobně se coby baskytarista podílel na vzniku debutového alba a nepříliš dlouhý čas byl i členem kapely, takže zjevně našel u The Big Deal dostatečný potenciál. Mě na první dobrou nejvíc zaujaly dlouhé nohy dámské části ansámblu. Druhý pohled přinesl poznání, že muzika není úplně marná, nicméně na dobytí světového (ani evropského) trůnu to nebude. ..
U finské kapely se celkem dá pochopit (těžko ale říct, jestli v tom byla snaha zvýraznit zemi původu), že po osmiletém působení změní název z Archares na Ice Exiled. Možná to souviselo i s tím, že coby Archares vydala pětice z Helsinek všehovšudy jedno EP a šest singlů, takže když se pánové chystali završit poměrně dlouhou cestu k debutovému albu, vzali to úplně od nuly. Co na tom, že polovinu singlů z období Antares použili na debut Ice Exiled, protože by byla škoda, kdyby tyhle skladby skončily někde u ledu. ..
Když před necelými dvěma lety vydali Subway To Sally album „Himmelfahrt“, stěžovali si na to, že jim v průběhu covidových restrikcí krapet došel dech, že jejich cesta dosáhla konečného cíle a že „Himmelfahrt“ může být posledním kouskem jejich diskografie. A pak tuhle teorii zcela postavili na hlavu. Ne, že by stalo poprvé, že v diskografii Subway To Sally jdou dvě desky po sobě hned v následujícím roce, na začátku kariéry v polovině devadesátých let to dokonce bylo několik let po sobě pravidlem,..
Když Marko Hietala před čtyřmi lety oznámil, že odchází z Nightwish a zároveň se stahuje z veřejného života, nechal si otevřená vrátka a konstatoval, že si nemyslí, že by to bylo jeho definitivní rozloučení s hudební branží. I když tenhle krok souvisel s jeho vnitřními démony, v rovině kontrastu, jak zvláštní byl v posledních letech vývoj Nightwish, a jak barevné a strhující album Marko předložil ještě o dva roky dříve, dává mi tahle cesta smysl i bez mraků na Markově duši. Hietalova absence na scéně se natáhla na čtyři roky ..
Jedno nelze kytaristce a zakladatelce švédské kapely Thundermother Filippě Nässil upřít – dělá dobrou muziku a asi s ní nebude nuda, o čemž by nejspíš hodně mohly vyprávět bývalé kolegyně, které před třemi lety při Filippině snaze o vyobcování zpěvačky Guernicy Mancini z Thundermother (moc se mi líbí, jak Thundermother mnohaleté budování vlastního jména dokonale shrnuly ve svém životopise – „kytaristka Filippa Nässil položila základy..
Kytarista Kenneth Jonsson, který největší ostruhy získal v řadách švédské úderky Tad Morose, se po odchodu z jejích řad jen chvíli rozhlížel kudy dál, až došel k nápadu, že by se mohl vydat na sólovou dráhu. Nicméně i sólová cesta bývá spojena s tím, že kolem sebe potřebujete nějaké spoluhráče – prvním do party se stal zpěvák Ulrich Karlsson (ex-M.ill.ion), který se aktivně zapojil i do společné tvorby, následoval jej basista Örjan Josefsson, lov na bubeníka Magnuse Ulfstedta ..
Ve světle různých uměle pospojovaných slepenců se progresivně hard rockový projekt A Circus jeví jako úžasné pohlazení po hudební duši. Základ projektu je vystavěn na rodinném korpusu famílie Federiciových. Otec Alfredo obsluhuje baskytaru, syn Luca kytaru a do party přizvali jména, která zajistí pozornost – u mikrofonu je Ronnie Romero (netřeba představovat), za bicími Shane Gaalaas (spolupráce např. s Yngwie Malmsteenem, či Michaelem Schenkerem) a klávesové party má na starosti Gian Marco Verdone, ..
„Hush little baby don`t be sad
Když v roce 2019 opustil hard rockery Wildness křikloun Gabriel Lindmark, asi málokdo by čekal, že kapela sáhne po Eriku Forsbergovi, jenž měl v životopise zapsaná všehovšudy tři alba (dvě jako řadový člen, jedno jako host) u klonu Running Wild Blazon Stone. Jenže už na první albové spolupráci s názvem „Ultimate Demise“ Forsberg potvrdil, že mu to u hard rockové kapely sluší víc než u power metalových Blazon Stone. Wildness nemuseli sebemíň měnit kurs a tam, kde před osmi lety začali na eponymním debutu,..
Po téměř čtyřiceti letech na scéně dříve nezaměnitelní Bonfire poprvé zakotvili v přístavu u Frontiers a mluví v souvislosti s albem „Higher Ground“ (sedmnáctým řadovým) o nové kapitole svého života. Faktem je, že teorii o starých psech a nových kouscích staví poněkud na hlavu, protože pamětníci nejslavnějšího období asi jen těžko na první dobrou (a možná ani na druhou) poznají, že tohle je spolek, který má v portfoliu geniální alba „Don`t Touch The Light“, „Fireworks“, či „Point Blank“. ..
To je vypečená rodinka – na minulé desce temná matka povstala, na aktuální povila potomka. Alba „Dark Mother Rises“ a „Dark Morther`s Child“ odděluje doba jednoho a půl roku, ale pokud by kdokoliv z německé pětice Lankester Merrin tvrdil, že osmnáct skladeb, které se na nich nachází, vzniklo v jednom velmi krátkém období, kdy na nějaký progres, či prozkoumání křivolakých hudebních uliček nebyl ani minuta času, nebylo by se čemu divit. Lankester Merrin nic prozkoumávat nepotřebují,..
Mrknete-li do životopisu Markuse Pfeffera, narazíte na pojmy Atlantis Drive či Lazarus Dream. Ani jeden z nich nemůže být brán za pilíř hard rockové scény, ale o tom, že Markus umí napsat velmi solidní melodie, jsou obě kapely docela solidní důkaz. Nahlédnete-li pod pokličku obou kapel důkladněji, dostanete se třeba k loňskému eponymnímu debutu Atlantis Drive, na kterém Pfeffer spolupracoval s vokalistou Markem Boalsem, či k loňské nahrávce Lazarus Dream „Imaginary Life“, na které dělal Pfefferovi společnost Carsten „Lizard“ Schulz...
Když už mají Frontiers občas tendence lepit k sobě neslepitelné, měl bych pro ně návrh – iniciovat projekt, v němž se potkají hlasy Georga Neuhausera, Tonyho Kakka a Kristiana Fyhra, z čehož by příznivci melodických, pružných, čistých a hladivých vokálů (tedy pokud by pěvci dostali k opracování i solidní materiál) byli asi na větvi. Tenhle nápad mne osvítil po poslechu třetího alba Seventh Crystal. Kristiana sice po vloni vydaném albu „Wonderland“ opustil Johan Älvsång, který byl velmi důležitým činitelem při vzniku kapely, a s ním ze sestavy oficiálně zmizely..
Grave Digger letos oslaví pětačtyřicáté narozeniny. Není moc těch, kteří by fungovali takovou dobu, a už vůbec není moc těch, kteří by si po celé období zachovali natolik solidní formu, abyste v jejich portfoliu nenašli žádné odpadky. Dopracujete-li se takhle veteránského věku, máte určitou výhodu v tom, že jednak od vás nikdo nečeká žádné novoty a progres, jednak už řada fanoušků přimhouří oko nad tím, když jedete trochu na rutinu. Tak nějak to začínalo vypadat nejen s Grave Digger, ..
Na prvním albu se hlásili k Savatage, Blind Guardian, Symphony X, či Dream Theater, a ke spolupráci přizvali Zaka Stevense, Alessandra Contiho, či Alessia Scolettiho. Na druhé desce se odvolávali na evoluci, směřující ke kompaktnějšímu a modernějšímu zvuku, obohacenému o orchestrální, prog a metalcore vlivy, a návdavkem se na ní objevili Hansi Kürsch a Tom S. Englund. Vloni v listopadu se postavili na startovní čáru potřetí a s koncepčním albem „Faust - Act I Prelude to Darkness“ slíbili mix klasického power metalu, ..
Pojmy Francie a power metal na sebe sice nepůsobí jako dva stejné magnetické póly, ale pokud na první dobrou a bez delšího přemýšlení vystřelíte od boku pět power metalových kapel ze země galského kohouta, které se výrazněji zapsaly do hudebních dějin, máte u mě uznalé poklepání po rameni. Když před deseti lety opustili bratři Amoreové Nightmare, měl jsem trochu obavy, že tím jedno ze solidních francouzských želízek v ohni vyhasne. Nejen, že se z jejich odchodu Nightmare oklepali,..
Těžko říct, jestli jména Obscura Religio, Kosmopyria a Munarheim zarezonují v hlavě někomu jinému, než jen zkušenému znalci německé folk-metalové (potažmo blackově-gotické) scény. Pokud slyšíte na jména Ensiferum, Turisas, Eluveitie, či (a tam jsme úplně nejblíž) Equlibrium v jejich dřívějších letech, možná by stálo za to zbystřit – parta Munarheim, která začala klíčit díky muzikantům z Obscura Religio a Kospyria, až se postupně rozrostla do aktuálního sedmičlenného složení vydala na podzim loňského roku..
Statistika je naprosto děsivá. V roce 2024 mi přehrávačem víc než jednou proletělo 366 desek vydaných loni, k tomu jsem doháněl některá předloňská alba, a nahrávky, které jsem slyšel jen jednou, by se taky daly počítat na stovky. Až to vypadá, jako bych každým uchem zvládl poslouchat a vnímat jinou muziku, ale tak to bohudík (nebo bohužel?) není. Pokud si ťukáte na hlavu, že není možné si zachovat přehled o tom, co jsem slyšel, máte naprostou pravdu a bez databází v excelu bych byl totálně ztracen...
Nebudu zastírat, že hlavním důvodem toho, proč sáhnout po novince alternativců Klogr byl fakt, že se italská čtveřice v závěru loňského roku svezla po Evropě se švédskými Evergrey. Předpoklad, že důvodem tohoto spojení je fakt, že v tvorbě obou kapel se najde nějaký alespoň drobný průnik chutí a nálad, je zcela milný, Italové vzpomínají na přelom tisíciletí, vlnu nu-metalu a grunge, a i když naléhavost sdělení je jeden z nejsilnějších elementů jejich tvorby, o tom, že by měli potenciál přivést na okraj rozervanosti duše své, ..
V roce 2009 melancholické srdce To/Die/For na moment přestalo tlouct, ale oživování v tomto kole bylo otázkou pouhých několika měsíců. Jape Perätalo, který na albu „Samsara“, jež vyšlo o dva roky později, poskládal zase jinou sestavu – na skok se vrátil bubeník Tonmi Lillman, po předchozí desce zůstal Japemu věrný basák Jarkko Strandman, v sestavě se mihnul i kytarista Mika Ahtiainen, jenž se Japeho držel od jeho odskoku ke kapele Tiaga, krátkou epizodu v kapele prožili kytaristé Toni Toikkanen a Krissy...
Víc než odvážně vypadá tvrzení Massacre Records o tom, že v souvislosti s vydáním alba „Guardians Of Time“ australských Empires Of Eden dochází ve světě heavy metalu k seismickému posunu. Realita je taková, že Stu Marshall (který je hlavní hybnou silou projektu, v němž mu stálou společnost dělá tradičně pouze bubeník Jasix) po devíti letech probral Empires Of Eden z letargie a stvořil nové album přesně podle návodu z minulých desek. K ústřední dvojici se opět připojilo několik pěvců..
Od partyzánských začátků Brothers Of Metal, kteří vznikli tak nějak náhodou a tak nějak z ničeho, uplyne brzy už třináct let. To, že se kapela od v podstatě prvoplánových opisovačů vyvíjí, je pochopitelné (byť znáte-li předchozí dva kousky, víte přesně co od novinky čekat), ovšem stále se nemůžu zbavit dojmu, že složka „pro pobavení“, do níž kapela zjevně odkládá kousky, které by nejspíš neprošly nikomu, kdo se snaží vybudovat si seriózní tvář, musí být plná až po okraj a že ji při tvorbě každé nové desky Brothers Of Metal vždy důkladně vyskladní. ..
Člověk by řekl, že krmení vlků bude těžce neurvalá, animální a dramatická činnost, ale v podání progresivně symfonické holandské party Kingfisher Sky se není čeho obávat, jejich novinka „Feeding Wolves“ je jako ušitá pro jemnější povahy, které by byť jen špetička násilí a hrubosti mohla vyvést z rovnováhy. Tady se v rámci neinvazivního art-rocku hraje na pěkné melodie, příjemné pocity a dobré výkony. ..
Můžeš utíkat před smutkem jako já, stejně si tě najde…
Moderní metal pro masy. Tenhle slogan může působit poměrně rozpačitým dojmem, jako by Never Obey Again měli mít v genech nějakou prvoplánovou podbízivost, ale vydávající firma Scarlet Records zjevně ví, co říká. Podbízivost v tom nehledejte, stejně tak sice nevěřím tomu, že by italská formace dokázala strhnout masy, nicméně faktem je, že parta v čele s démonickou Carolinou Bertelegni velmi šikovně spojuje agresi s chytlavostí. Zásadním závažím na vahách se může stát pojem modernost ..
Pokud se snad někdo obával, že pět let, které uběhly v mezidobí od vydání minulé desky „Vulture Culture“ k edici aktuální nahrávky „“Your Blood“, v nichž švédští Bombus změnili vydávající firmu (přechod od Century Media k Black Lodge Records se může jevit když ne jako krok vzad, tak jako určité pozastavení) a pozměnili sestavu (to, že zůstaly zachovány tři kytary je dobře, to, že odpadlíkem se stal Matte Säker, jenž měl před šestnácti lety společně s křiklounem Fredrikem Berglundem největší zásluhu na vzniku kapely,..
Na objevování nových horizontů v hudbě už zřejmě není mnoho prostoru. Řada cest je tak intenzivně prošlapaná, že i kdybyste se přetrhli, stejně bude řada kapel znít totožně. Chcete-li se z moře stejně znějících souborů nějak vymanit, mohla by být cestou osobitost. Finské sdružení Nordic Twilight, tvořené dvojicí Minna Tuusa (zpěv) - Ville Koskinen (kytara, baskytara, klávesy), posílené o hostujícího bubeníka Konsta Vehkala, si na eponymní prvotině s úvodní teorií zjevně hlavu neláme a výsledek je přesně takový, jaký se dá očekávat...
Skarlett Riot počtvrté. Britská parta, v jejímž čele stojí nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná Chloe „Skarlett“ Drinkwater, před třemi lety představila album „Invicta“, které potvrdilo, že kapela krok za krokem velmi sebevědomě nabírá na síle. K výzvě překonat svůj jasně nejlepší počin se na aktuální novince „Caelestia“ Skarlett Riot postavili velmi zodpovědně a posunuli do popředí zbraň, která jim sice nebyla cizí, ale vzhledem k názvu kapely, deklarujícímu fakt, že vše podstatné by se mělo točit kolem Skarlett, je možná trochu překvapivá ..
Na to, jaký průchoďák se stal ze sestavy To/Die/For, je svým způsobem fascinující, že si kapela udržela vlastní výraz, nezaměnitelný styl a silnou formu po celou dobu existence. Ani na počtvrté kapela nezměnila stálý rytmus vydávání alb, takže počin s lakonickým názvem „IV“ vyšel s dvouletým odstupem od předchozí desky. Opět u toho byl Jape Perätalo, jenž o rok dříve kapelu opustil, nicméně jeho odchod a následný návrat znamenal stopku pro do té doby zdánlivě nepostradatelné členy - kytarista Joonas Koto se znovu vrátil o rok později,..
Vánoce jsou svátky klidu a míru, při nichž by na sebe lidé mohli být aspoň chvíli hodní, a tak je asi na místě přistoupit k albu „Mistletoe Madness“ od projektu Luminare Christmas! přesně v tomto duchu. Neb se na nás koledy a vánoční melodie sypou ze všech stran, je někdy osvěžující sáhnout po nahrávkách, které by rockerovu uchu mohly být blíž, než jejich klasické zpracování. Bylo by celkem snadné říct, že „Mistletoe Madness“ si v podstatě ani jiný cíl neklade, nicméně neodbytné „ale“ zazní hned, jen co zhasnou světla na stromečku. ..
Chlapi, a co se stane, když se vám rozbije joystick? Nějak se ztrácím v tom, jestli jsou američtí styloví mixátoři Super Monster Party ovlivněni videohrami, jestli se stávají inspirací pro tvůrce videoher nebo jestli si v reálu žijí svoji vlastní videohru, podstatné je, že herní svět je prostředí, ve kterém jsou jako doma a jejich hudba by teoreticky měla cílit na herní komunitu. Před čtyřmi lety zatáhli posluchače do videoherní říše Permadeath a cílem bylo zachránit ji před bezprecedentním zlem, ..
Budeme-li pátrat po nejrozporuplnějším období v dějinách To/Die/For, možností bude několik, ale zcela určitě mezi nimi nebude chybět rok 2003. V březnu kapela představila album „Jaded“ (dvouletý odstup dodržen), o kterém se bezprostředně po vydání mluvilo jako o dosud nejvydařenějším počinu kapely (a o tuhle auru deska nepřišla, ani když se diskografie To/Die/For rozrůstala), o necelého půl roku později ikonický Jape Perätalo poprvé To/Die/For opustil. Bylo to sice jen na chvíli, ale vznik kapely Tiaga, ..
Kdo by chtěl psa bít, v tomhle případě by si hůl patrně snadno našel. Pod křídly Frontiers vychází další projekt, v němž se schází hudebníci, jejichž životopis není úplně zanedbatelný, byť o přelomová jména metalová scény v nich jen zlehka zavadíte, tvoří příjemnou, přístupnou a líbivou muziku a pravděpodobnost, že skladby z debutu „From the Ashes of Deceit“ (případně z nějakého pokračování) budou někdy znít z pódia, není úplně vysoká. Na druhou stranu, argument pro hledání hole celkem snadno oslabí fakt, ..
„Šikovní kluci a děvče z Crimson Sun jsou zpět s novou a vzrušující hudbou! Pětice Finů, která rozrazila bránu s novým albem „Sorrowbreaker“, opět ukazuje špičkovou ukázku toho, co znamená moderní melodický metal, přináší ultrachytlavé refrény a energicky současný zvuk dychtivým uším široko daleko…“ Ou, sebevědomí šikovným klukům a děvčeti z Crimson Sun (provolání je převzato z jejich stránek) fakt nechybí. Je fakt, že lepkavě chytlavou vějičku nahodit umí, ale budete-li se snažit ponořit trochu hlouběji, můžete se nepěkně potlouct, ..
Italové Danger Zone sní nekonečný americký sen tak trochu v režimu přískokem vpřed. Zárodek kapely (který už nikdo ze stávajících členů nepamatuje) se objevil už v roce 1980 pod názvem Sbarbation. Po třech letech se přetransformovali do Danger Zone (to už u toho byl kytarista Roberto Priori). Když v roce 1988 (do škopků už tloukl Paolo Palmieri a zpěvu se ujal Giacomo Gigantelli) otevřeli ve Veroně koncert pro Saxon, napadlo promotéra Francesca Sanavia, že by je mohl poslat dobýt Ameriku,..
Když před třemi lety přišli Dánové Iotunn s albovou prvotinou, odhalili, že si libují v rozsáhlých skladbách – máte-li na desce sedm kousků, jejichž celková hrací doba těsně přesahuje hodinu, a nejkratší kompozice zabere víc než čtyři a půl minuty, je jasné, že máte-li ambice zaujmout širší masu posluchačů, měli byste mít nápadů na rozdávání, vypravěčský talent a odvahu. Příznivě přijatý debut „Access All Worlds“ potvrdil, že Iotunn těmito vlastnostmi vládnou a aktuální deska „Kinship“ podtrhuje, že z Iotunn se klubou vypečení hudební megalomani..
Pokud vás oslovilo debutové album To/Die/For „All Eternity“, muselo vám při pohledu na obal druhé desky „Epilogue“, jež vyšla dva roky po prvotině (v první polovině diskografie kapely to byla oblíbená doba pro vydání novinky) srdce zaplesat – pokud bych měl hlasovat pro cover z dílny To/DieFor, který nejlépe charakterizuje obsah desky, vyhrála by romanticky mrazivá melancholie alba „Epilogue“. Přesně taková byla hudba na „All Eternity“, přesně taková je hudba na „Epilogue“...
… tak k tomu konečně toho řízka pustili…
Je to třicet let, co bratři Calluriové založili kapelu Heimdall. A byť se jejich cesty na nějaký čas rozešly, takže Fabiova diskografie je v rámci Heimdall o něco rozsáhlejší, když se v loňském roce poměrně nečekaně objevila po desetileté pauze vydařená šestá řadovka „Hephaesteus“, byli u toho už zase oba. Ve světle tohoto počinu zcela zapadla zpráva, že prsty začaly bratrskou dvojici svědit o něco dřív, a tak si založili ryze rodinný podnik Die For My Sins, v němž chtěli dát průchod svým heavy metalovým choutkám. Povedlo se a na světě je album „Scream“...
Dávnou statistiku o tom, že Finsko je zemí s největší mírou sebevražd v Evropě, trochu nabourávají zprávy z posledních let, dle kterých se daří výši tohoto nelichotivého údaje snižovat. I tak asi rovnice Finsko = tíživá melancholie z mysli lidstva jen tak snadno nevymizí. A proto není divu, že i v hudbě je toto spojení bráno za přirozené, a je fakt, že některé finské kapely mu staví dobrý základ. Byť se To/Die/For asi nikdy neocitnou v čele pomyslného žebříčku nejpůsobivějších smutnilů, je fakt, že chytlavou melancholií je jejich hudba prosycená ..
V příštím roce německá pětice Dawn Of Destiny slaví dvacetiny a letos vydala deváté album s nepříliš nápaditým názvem „IX“. V aktuální sestavě nahrála i předchozí album a nebýt několikaleté pauzy navrátilce Veitha Offenbächera, jehož na čas zastoupil Felix Gebhart, oslavila by i jednu dekádu působení v neměnném složení. Máte-li tušení, že takhle suchopárný úvod není náhoda, která přišla sama od sebe, trefili jste hřebíček na hlavičku. S úrovní nahrávek Dawn Of Destiny to vždycky bylo jak na houpačce - žánrově bochumská pětice překvapit nemůže, ..
I don`t know why we all can`t live in peace
Budeme-li hledat album, které by letos mohlo kandidovat na největší překvapení roku, do osudí se zcela jistě dostane projekt Cemetery Skyline (není na místě zatím hovořit o kapele, vzhledem k tomu, že se pětice muzikantů zatím tváří, že živá vystoupení sice budou, ale spíš jako výjimečná záležitost – uvidíme, jak dlouho jim tohle přesvědčení vydrží). Překvapivých je na něm několik složek – sestava, styl i osobité uchopení žánru.
..
„Voodoo Circle se nesnaží zamaskovat své vlivy a vědomě následují stopy ikonických kapel“. Pokud se oficiálně zaštítíte podobným prohlášením, alespoň částečně otupíte zlé jazyky, které by měly potřebu otloukat vám o hlavu, že po slavnějších kolezích pokukujete příliš okatě. Ale u Alexe Beyrodta a Voodoo Circle pošilhávání po Whitesnake či Rainbow stejně nikoho nepřekvapí (a snad ani nepohorší). Alex před lety objevil ideálního parťáka, frontmana Davida Readmana..
Hanebnost? No dobrá, jestli to tak vnímáte… Název pátého (a posledního) alba Risk je dvojsečný – v kontextu celé diskografie kapely je užití pojmu „Turpitude“ částečně na místě, pokud se Mikušově partě dalo v průběhu intenzivní životní pětiletky něco na jednotlivých albech vyčítat, je „Turpitude“ jakýmsi přehledem toho, co se kapele ne úplně vydařilo. Ztratila se sranda a živočišnost prvních desek, ztratila se atmosféra desky „The Reborn“. Nápady byly značně vylouhované, na Heimiho Mikuse jako by po dvaceti letech na scéně ..
Listen
Před třiadvaceti lety vstoupili gotičtí folkaři Thanateros na scénu albem „The First Rite“, jež zasvětili magii, uctívání přírody, starých bohů a šamanismu. Ne, že by se na následujících pěti albech těmto tématům zcela vyhýbali, ale že výběr námětu na debutu nebyl náhodný, podtrhli až letos s novinkou „Tranceforming“. A stejně jako při vymýšlení názvu kapely prokázali, že jim nechybí důvtip a smysl pro hravost (jméno Thanateros je sloučeninou jména boha smrti (Thanatos)..
Historie tatarstánců Alkonost se začala psát už téměř před třiceti lety. Projíždět kompletní seznam těch, kteří za tuhle dobu kapelou prošli, by zabralo hodně dlouhou dobu, podstatná jsou však dvě jména – kytarista Andrey Losev (tehdy ještě po pseudonymem Elk) v druhé polovině roku 1995 rozběhl vlastní projekt, v němž se chtěl zaměřit na středověkou evropskou hudbu a ruské lidové melodie, a když se mu o rok později podařilo dát dohromady muzikanty, kteří měli podobnou touhu, vznikli Alkonost. V roce 2012 se k Alkonost ..
Asi by těžko byl v podání Human Zoo saxofon tak silnou zbraní, kdyby neměli jako základ vydařené skladby. Německé sexteto však má talent k tomu psát silné hard rockové písně s chytlavými refrény a jelikož zrovna netrpí workoholismem, nehrozí, že by mohli své posluchače utahat žánrovým stereotypem. Po poměrně rychlém startu, při kterém Human Zoo v první dekádě tohoto století vydali rychle za sebou dvě alba, začali se pauzy mezi jejich nahrávkami natahovat. Ta aktuální dosáhla osmi let, nicméně obligátní otázka, ..
Kalijuga… věk degenerace je naší současností. Lidé jsou zlí, hádaví otroci, chudí a nešťastní, neboť si nezaslouží štěstí… Dominují jim ženy, které jsou povrchní, upovídané, chlípné a mají příliš mnoho dětí… Jsou utlačováni svými vládci a sužováni přírodními katastrofami, hladomorem a válkami. Jejich neštěstí skončí až znovuzrozením ničitele Ravany. Tak je psáno." ..
Veteráni Paragon prý měli na mále. V době, kdy světem otřásala covidová brebera, se otřásla v základech i sestava šestice hamburských heavíků. Vnitřní napětí nevydržel kytarista Günter Kruse, ani bubeník Sören Teckenburg, Ústřední autorská dvojice Jan Bünning and Martin Christian sice pracovala na nových skladbách, ale i Martin Christian měl zaječí choutky, takže se Paragon dohodli na tom, že za bicí posadí mlaďáka Jasona Wöbckeho, odehrají pár koncertů na rozloučenou s Martinem a kapelu rozpustí...
V podání Risk byl konec osmdesátých let (reprezentovaný třetím albem „Dirty Surfaces“) určitým vyvrcholením dění z předchozích dvou alb a náznakem, že by se v životě kapely něco mohlo změnit. Naposledy se na obálce objevila parta roztomilých zvířátek „Hell`s Animals“, která tentokrát dorazila na pláž, aby si mohla dělat šoufky ze žraloka a tím pomohla krotit úvodní paniku („Beach Panic“), znamenal v řadách Risk labutí píseň nejen pro čtyřnohou havěť, ale i pro kytaristu Thilo Hermanna, jenž už svoji další desku nahrával o čtyři roky později v Running Wild,..
Trnová koruna omotaná kolem zeměkoule v kombinaci s názvem kapely by mohla být dobrou nápovědou pro to, jakým směrem se ubírá lyrická stránka amerických heavíků Saint, pokud jste během posledních čtyř dekád dokázali minout jejich již dvanáct vydaných alb (pamětníci přelomu sedmdesátých a osmdesátých let by mohli pamatovat kořeny téhle party v Power Faith a následně v The Gentles, které z aktuální sestavy zažil jen basák Richard Lynch). S ohledem na to, jak dlouho Saint fungují (byť obligátní pauza neminula ani je), ..
Italové Flashback Of Anger vloni oslavili dvacáté výročí své existence, a jen díky tomu, že nejsou žádní dříči a alba z nich běžně padají zpravidla po pěti až šesti letech, nemám potřebu tvrdit, že jejich tvorba i výkon ztrácí jakoukoliv naléhavost, vnitřní pnutí, život a chuť překonávat sama sebe každým rokem, takhle jsou ta období přece jen delší. Ne, že by muzika Flashback Of Anger nudila, ale už na minulém albu „Shades“ skladby tak nějak klouzaly po povrchu, aniž by se měly potřebu zavrtávat pod kůži (nemluvě o tom, že by to šlo i hlouběji). ..
Vzhledem k tomu, že pojmy Holy Father či Jesus Christ vám ze čtvrtého alba texaských metalových křesťanů (tisková zpráva mluví o metalových titánech, ale asi by v tomto ohledu bylo lepší nekoukat do nebes a držet se při zemi) na vás budou vyskakovat poměrně často, nelze začít jinak než citací ideového základu, o který se americká formace Shining Force opírá: „Naším posláním je používat křesťanskou hudbu jako nástroj k tomu, abychom k lidem dostali poselství o Boží lásce, uzdravení a vysvobození. ..
Vysoké pracovní tempo bylo ve Faithfull Breath, bývalém působišti Heimiho Mikuse a jeho parťáků, zcela standardní záležitost, a tak asi nikoho nepřekvapilo, že na frekvenci vydávání desek v tempu (téměř) co rok – to album pánové najeli i v Risk. Po předchozích zkušenostech se nedá tvrdit, že by žhavé tvůrčí nějak německou pětici (ke kvartetu, které nahrálo debutovou desku, se znovu připojil Thilo Hermann) vyčerpalo, přesto je zjevné, že se ve výrazu Rick něco změnilo. Jako by si kluci nebyli jistí tím, kterým směrem se na „Hell`s Animals“ vlastně vydat, ale širší roztažení stylových nůžek v konečném součtu nebyl špatný tah...
Může se James Robledo stát tím, jehož jméno se vám vybaví jako první, když se řekne Chile a rocková muzika? Proč by ne, znáte to, když pánbů dá, …, ale tady je zaděláno docela slušně, Robledovi to velmi dobře zpívá, jeho občasné přirovnávání k Jornu Landemu není úplně postavené na vodě a zatím nerozmělnil své jméno v záplavě projektů a výpomocí, takže si zachovává i určitou jedinečnost. A když k sobě najde parťáka, se kterým si zjevně rozumí a jejich hudební vize se dokáží propojit ..
Milý posluchači, sedím před krbem se sklenkou dobrého červeného vína. Jsem ztracen v myšlenkách, vychutnávám si tento okamžik ticha a rozjímání. Najednou jako zázrakem slyším hlas. Okamžitě jsem jej rozeznal. Byl to můj hlas z doby, kdy jsem byl dítě, před čtyřiceti lety, a mluvil se mnou jasně jako zvon…
O tom, jak si Unto Others stojí za svojí muzikou, svědčí fakt, že poté, co je právní záležitosti dotlačily ke změně názvu z původního jména Idle Hands, vrátili se k debutovému albu „Mana“ (nejen k němu, tenhle krok se týkal celé dosavadní diskografie) a se stejným obsahem a téměř totožným obalem jej vydali znovu. Tím statistikům usnadnili počítání, takže lze celkem snadno a jednoznačně konstatovat, že novinka „Never, Neverland“ je třetím řadovým albem oregonské chásky, ..
Jelikož je svět odjakživa nespravedlivý, mohla snadno vzniknout pomyslná škatule nedoceněných kapel. Spolků, u kterých občas nechápavě zakroutíte hlavou, jak je možné, že nedosáhly podobného věhlasů jako lídři žánrů, by se dala najít celá řada. A byť je (tak jako řada žebříčků a porovnávání) tato kategorie značně subjektivní, věřím tomu, že ti, kteří nejprve přes hraniční drát, a po jeho odstranění i z o něco bližší vzdálenosti, mohli sledovat hodně bouřlivou epizodu i muziku německé party Risk, mi dají za pravdu, ..
„…s poslechem nového alba House Of Lords je to jako zapadnout do osvědčeného rockového pelíšku, v němž vás čeká tradiční spolehlivost, dobré výkony a povedené melodie“, smiřoval jsem se před dvěma lety u poslechu desky „Saints And Sinners“ s faktem, že na House Of Lords (respektive primárně na pěvci Jamesi Christianovi, jenž je nejzásadnější složkou tohoto ansámblu) prostě lezou léta a čekat od nich víc, než chutnou, spolehlivou desku, zahranou více méně na jistotu, která už nijak zásadně nezabouří,..
To se to vymýšlí název kapely, když máte bubeníka, který má „fakt podivně narostlé malíčky…“. Od okamžiku, kdy Crippled Fingers vymýšleli své jméno, uplyne zanedlouho patnáct let. Pražská čtveřice od té doby nabrala do původně thrashových korbelů výraznou hard corovou příchuť, rozdováděla fanoušky třeba na Brutalu, Fajtfestu, Czech Deathu, rozběhla vlastní festival, podívala se do zahraničí a vypustila tři řadová alba, z nichž na jaře vydaná deska „Through The Pain“ je hlavním tématem rozhovoru, jehož se ujal Aleš Riedel. ..
Další kapitolu do příběhu kapel, které se po dlouhé době hibernace vrátily k tomu, co nastartovaly v osmdesátých letech a po řadě let to mají potřebu dokončit, napsali němečtí Wolfen Reloaded. Během první desetiletky po sobě nezanechali žádnou hmatatelnou vzpomínku a v roce 1996 to v důsledku osobních i hudebních rozporů vypadalo na to, že kapela napsala do životopisu poslední tečku. O třináct let později trojice Christian Freimoser, Wolfgang Forstner a Thomas Rackl vyzkoušela, zda jí to spolu bude stále fungovat..
Když v roce 2000 na albu „Musique“ Theatre Of Tragedy razantně otočili stylovým kormidlem, asi jen málokdo mohl věřit tomu, že kapela ještě někdy bez výhrad vsadí na melancholickou gotiku. Po výměně zpěvačky mohli při poslechu alba „Storm“ dávní fanoušci zastříhat ušima, protože kapela učinila částečný krok zpět do vlastní minulosti a o tři roky později jej dotáhla do absolutna. Kruh se uzavřel. Se vším všudy – album „Forever Is The World“ vyšlo 18.září 2009, o půl roku později, 1. března 2010 vydala norská parta prohlášení o tom,..
Od roku 2020, kdy Ad Infinitum vydali debutové album, proběhl jen jeden rok, kdy se parta v čele s výtečnou Melissou Bonny nevytasila s novou nahrávkou. I v letošním roce má švýcarská čtveřice splněno. Ad Infinitum v názvu desky poprvé upustili od listování v kapitolách, kapela se o desce „Abyss“ vyjadřovala jako o svém nejexperimentálnější počinu, videoklip, zveřejněný ke skladbě „Surrender“, naznačoval, že se Ad Infinitum mohli posunout ještě blíž k taneční scéně...
Zdenoooo! Hele, na rovinu, je super, že se všude možně dočtete o tom, kterak celé Česko miluje Palaye Royale a Palaye Royale milují Česko, ale tak, jak se mi běžně stává, když někde zazní, že v něčem jede celá domovina, tak si připadám jako cizák, absolutně nechápající zdejší reálie, tak jsem americké trojici z dosavadních čtyř desek její muziku a přístup jednoduše nevěřil a stékala po mně jak déšť po pláštěnce. Nebudu tvrdit, že aktuální nahrávka „Death Or Glory“ je kdovíjak odlišná od předchozí tvorby, ani se nebudu tlouct v hruď, ..
I když by asi bylo na místě začínat procházku po čtvrtém albu švédského rodinného podniku Tungsten citací textu signifikantního singlu „Blood Of The Kings“ („We are Vikings, from the blood in our veins, Hear Valhalla calling, no one stands in our way“), dovolím si začít nakažlivým popěvkem ze zvrhlé ukolébavky s diskotékovým oparem a strašidelnými dětskými hlasy, který vás spolehlivě probudí k životu – „Hush little baby, don`t you say a word, Mommy`s gonna push you into the herd“ („Lullaby“). Tyto dvě položky ve své podstatě plně charakterizují..
„Nebylo jiné cesty, než abychom se rozešli s Liv a začali shánět novou zpěvačku“, glosoval události v Theatre Of Tragedy klávesista Lorentz Aspen. Jako hlavní důvod byly uváděny nepřekonatelné hudební rozpory, nicméně ještě v době, kdy norská kapela přišla s novým albem, na kterém se u mikrofonu představila zpěvačka Nell Sigland, jež to souběžně táhla se stylově ne tak vzdálenými The Crest, byly debaty o konkrétním důvodu vyhazovu Liv v podstatě třináctou komnatou. Rychleji se z něj oklepala blonďatá dáma, ..
Ne, že bych Wind Rose podezříval, že do jejich hudby promlouvá umělá inteligence, to by italská pětice musela patřit k jejím nejranějším uživatelům (ne-li přímo vynálezcům), ale jak mi připadala podle velmi podobné šablony poskládaná minulá deska „Warfront“, u aktuální novinky „Trollslayer“ mám pocit, že jde o neoddělitelná siamská dvojčata, při jejichž tvorbě by se členové Wind Rose při vymýšlení zadání pro čím dál populárnější technologii asi příliš nenadřeli, jen by setřeli prach, usazený během posledních dvou let ..
„Assembly“ je oproti „Musique“ asi více pocitové, emotivnější, protože jsem k němu texty psala já,“ komentovala vydání pátého řadového alba Theatre Of Tragedy zpěvačka Liv Kristine. Emotivnější, to je hřebíček na hlavičku, jenž v rámci diskografie spolehlivě posunul na kvalitativním žebříčku „Assembly“ před „Musique“. Jeho náplň má sice stále daleko blíž k elektro-popu než k jakémukoliv metalovému žánru, ale už se na něm alespoň dají najít solidní melodie i trocha lidského tepla. ..
Kapely starnú, zpívali v minulém století slovenští Modus, a to je neoddiskutovatelná realita. Jen na někom je to znát víc, na někom méně. Němečtí hard rockeři The New Roses vydařený debut „Without A Trace“ vypustili před jedenácti lety (a cestu kapela započala ještě o šest let dříve), takže proces jejich stárnutí by ještě nemusel dosáhnout kdovíjak vysokého stádia a z předchozí pětice vydaných desek by člověku jakákoliv myšlenka na ubíhající roky nepřišla. ..|
Dnes je 29.10.2025, svátek má Silvie
|
| Autor Savapip |
|
[27.04.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
LAURENNE/LOUHIMO - Falling Through Stars
|
[22.04.2025] [hodnocení: 7/10] |
RISEN CROW - Requiem for a Damned Love
|
[19.04.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.04.2025] [hodnocení: 9,5/10] |
ELVENKING - Reader of the Runes - Luna
|
[15.04.2025] [hodnocení: 9/10] |
SERPENTYNE - Tales From The Dark
|
[12.04.2025] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.04.2025] [hodnocení: 6/10] |
VISUALIS - Rites of the Eclipse
|
[07.04.2025] [hodnocení: 6/10] |
THE LORD WEIRD SLOUGH FEG - Traveller Supplement 1: The Ephemeral Glades
|
[05.04.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[04.04.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.03.2025] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[29.03.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
DARK DRIVEN - From the Unbeliever
|
[28.03.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
MERCURY TIDE - Walls of Confusion
|
[25.03.2025] [hodnocení: 9,5/10] |
LEYENDÄRIAN - La Forja de una Leyenda
|
[22.03.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.03.2025] [hodnocení: 5/10] |
|
[17.03.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[16.03.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.03.2025] [hodnocení: 7/10] |
DEATHLESS LEGACY - Damnatio Aeterna
|
[11.03.2025] [hodnocení: 8/10] |
JJ PINESTONE - Break The Chains
|
[08.03.2025] [hodnocení: 6/10] |
|
[07.03.2025] [hodnocení: 6/10] |
PERFECT PLAN - Heart Of A Lion
|
[04.03.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.03.2025] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[28.02.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[26.02.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.02.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.02.2025] [hodnocení: 3/10] |
CASANDRA`S CROSSING - Garden Of Earthly Delights
|
[21.02.2025] [hodnocení: 7/10] |
LACUNA COIL - Sleepless Empire
|
[19.02.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[18.02.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[15.02.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[14.02.2025] [hodnocení: 7/10] |
Marko HIETALA - Roses From The Deep
|
[12.02.2025] [hodnocení: 9,5/10] |
THUNDERMOTHER - Dirty & Divine
|
[10.02.2025] [hodnocení: 8/10] |
STARCHASER - Into the Great Unknown
|
[08.02.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.02.2025] [hodnocení: 9/10] |
|
[03.02.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.02.2025] [hodnocení: 7/10] |
|
[31.01.2025] [hodnocení: 6/10] |
LANKESTER MERRIN - Dark Mother`s Child
|
[29.01.2025] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.01.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.01.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.01.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
STRANGER VISION - Faust - Act I Prelude to Darkness
|
[20.01.2025] [hodnocení: 9/10] |
|
[18.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.01.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
Redaktorská bilance roku 2024 - Savapip
|
[14.01.2025] |
|
[11.01.2025] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.01.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
EMPIRES OF EDEN - Guardians Of Time
|
[08.01.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
..více |
[06.01.2025] |
BROTHERS OF METAL - Fimbulvinter
|
[05.01.2025] [hodnocení: 5,5/10] |
KINGFISHER SKY - Feeding The Wolves
|
[04.01.2025] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.01.2025] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.12.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
NORDIC TWILIGHT - Nordic Twilight
|
[28.12.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[27.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[26.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
LUMINARE CHRISTMAS! - Misletoe Madness
|
[24.12.2024] [hodnocení: 6/10] |
SUPER MONSTER PARTY - Rage Quit
|
[21.12.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[19.12.2024] [hodnocení: 10/10] |
ARIES DESCENDANT - From the Ashes of Deceit
|
[18.12.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[16.12.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[14.12.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[13.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[08.12.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[06.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.12.2024] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[03.12.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.12.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
CEMETERY SKYLINE - Nordic Gothic
|
[30.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
VOODOO CIRCLE - Hail To The King
|
[29.11.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[28.11.2024] [hodnocení: 4,5/10] |
SIX DEGREES OF SEPARATION - Never After
|
[27.11.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.11.2024] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.11.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[17.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[13.11.2024] [hodnocení: 8/10] |
FLASHBACK OF ANGER - Prisoner Of War
|
[11.11.2024] [hodnocení: 6/10] |
SHINING FORCE - Spiritual Warfare
|
[09.11.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[07.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
SINNER`S BLOOD - Dark Horizons
|
[06.11.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.11.2024] [hodnocení: 6/10] |
UNTO OTHERS - Never, Neverland
|
[01.11.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[31.10.2024] [hodnocení: 7/10] |
HOUSE OF LORDS - Full Tilt Overdrive
|
[30.10.2024] [hodnocení: 9/10] |
Aleš RIEDEL (CRIPPLED FINGERS) - Jdeme na pódium s tím, jako kdybychom tam měli natáhnout brka
|
[27.10.2024] |
WOLFEN RELOADED - The Ghost From Within
|
[26.10.2024] [hodnocení: 7/10] |
THEATRE OF TRAGEDY - Forever Is The World
|
[24.10.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.10.2024] [hodnocení: 6,5/10] |
PALAYE ROYALE - Death Or Glory
|
[19.10.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[18.10.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.10.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.10.2024] [hodnocení: 6/10] |
|
[10.10.2024] [hodnocení: 6/10] |
THE NEW ROSES - Attracted To Danger
|
[09.10.2024] [hodnocení: 7,5/10] |