Tahle parta z Úpice začínala jako revival Nightwish. Což samo o sobě automaticky znamená, že zde nemáme co do činění s nějakými hudebními otroubky. Bylo tedy pouze otázkou času, kdy se o slovo přihlásí vlastní tvůrčí duch a členové budou chtít do metalového světa přispět také svým autorským dílem. Letos v červnu byl onen duch zhmotněn ve formě debutového alba „Beatrice“. No a to je natolik povedené, že je přímou publicistickou povinností upozornit na něj..
Jakékoli nové album Exodus je vždy událostí, páč se dá automaticky očekávat výjimečně příjemná žánrová masáž. Minulou fošnu jsem ale nepřijal s tomu odpovídajícím nadšením. Vadila mi schematičnost materiálu a také přepálená stopáž. Novinka je na tom lépe. Skladby mají o něco vyšší sugestivní účinek a hrací doba přesahuje hodinu jen o dvě minuty, nikoli o čtrnáct (pořád je to ale zbytečně moc). Na opravdu výjimečnou událost desku ovšem upgradují jiné okolnosti...
No jo no, když není nikdo delší dobu schopen přijít s pořádným thrash metalovým masakrem, musí se toho chopit zajetí a ostřílení borci. Třeba i z jiných žánrů. Kořeny mimořádně kvalitních Iron Reagan totiž nalezneme v Darkest Hour, Cannibal Corpse a mnou dlouho vzývané thrashcoreové smečky Municipal Waste, ke kterým má vyznění dnes hodnocené kapely nejblíže. Pojítkem je zpěvák Tony Foresta, jenž vše spáchal společně s kámošem..
Hned v úvodu recenze je nutné objasnit onu římskou číslici, která je vidět na obrázku (a také na některých coverech) za logem kapely. Je to totiž ten známý Riot a zároveň tak trochu není. Běžný čtenář našeho webu je jistě metalově vzdělaný, takže si je vědom dva roky starého úmrtí v té době již jediného původního člena a hlavně zakladatele Riot, Marka Realeho. Zásadní otázkou v tom smutném čase tedy bylo, pokračovat, nebo ne? ..
Švédští vlci zavyli k dalšímu heavy metalovému útoku. Obětí v jejich fanouškovském teritoriu je stále mnoho, takže nehrozí riziko, že by byl lov neúspěšný. Ona kořist se ke všemu sama nabízí a je ochotna vzdát se veškerého vnitřního obsahu. Nikoli ovšem svrchních částí, neboť pak by už vzájemná spolupráce mezi fanoušky a kapelou nemohla dále pokračovat. Nehledě na přibývající šediny v muzikantských kadeřích totiž zůstává hudba Hammerfall povrchní až běda,..
Jsou alba, která by neměla být opomíjena, třebaže od jejich vydání uplynul již nějaký ten týden. Druhý zářez finských melodiků do takové pamětihodné sekce bezesporu patří. Vyšel na sklonku minulého roku a power metalovou oblohu rozsvítil jako úžasný silvestrovský ohňostroj.
Pro fanouška není nic milejšího, než když je jeho oblíbená kapela autorsky akční a mezi vydanými alby neseká nepříjemné prodlevy. Jistě, rizika s tím spojená zahrnují např. kompoziční schematičnost, na což dojíždějí třeba švédští Reinxeed. V případě Italů tohle ale (zatím) nehrozí. Po třetí desce totiž odešel zpěvák Joe Cagianelli, který oplýval tak specifickým hlasovým zabarvením, že už sama tato skutečnost v podstatě znamená něco jako restart kapely...
Po dvou předešlých albech snad už nikdo nečeká návrat ke spídovému základu prvních čtyř desek, a pokud se opět najde někdo, kdo bude právě z toho důvodu zklamaný, není to problém kapely, ale jeho samotného. Dlouho bylo jasné, že Tony Kakko oplývá mimořádným talentem, jemuž brzy bude jedna subžánrová škatule přidušeně těsná. Je tedy moc dobře, že hledá rozmanitější cesty tvůrčí seberealizace. Problémem může být jeho cílová skupina. Konzervativní fanoušky raných počinů nový směr..
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, leží Úplňková hora, na které stojí gotický hrad XANDRIA. V něm právě přistavěli pátou věž s pohádkovým názvem "Neverworld's End", a také vyměnili královnu. Z osobních důvodů odstoupivší Lisu Schaphaus-Middelhauve nahradila Manuela Kraller, jejíž operní volátko je velmi podobné panovnici z finského království, Tarje. Pod Manuelinou vládou ještě ztěžkla hradební struktura, jež nyní tvoří mohutné kytarové stěny a okenní otvory zdobí majestátní symfonické oblouky. ..
Toto je další kapela vydolovaná z hlubokého melodického podhoubí, jež si prosazuji z vlastní zarputilosti a o níž by si většina hudebních publicistů (a o něco menší většina posluchačů) neopřela ani špičku ucha. Budiž to upozorněním pro všechny, kteří jsou hákliví na mé recenze, oslavující power metalové smečky, které oplývají kvalitou s charakterem dosti relativním. Ne, opravdu nemám zapotřebí chválit každou blbost, objeví-li se však nahrávka s několika velmi chytlavými momenty, cítím silné nutkání na ní upozornit,..
Do recenze nových AT VANCE jsem se opět hrnul, přestože je evidentní, že se žánrový směr kapely již nějakou dobu hodně odchyluje od skvostných power a speed metalových začátků. Právě rané desky (zejména tedy "Dragonchaser" a "Only Human") pro mě byly natolik výživné, že se stále vezu na jejich kvalitativní setrvačnosti a doufám v rozfajrování tehdejšího plamene. Nestalo se to na minulém počinu "Ride The Sky" a bohužel se to neděje ani v případě novinky "Facing Your Enemy". Škatule je heavy a hard rocková, ..
Kytarista italských power metláků SEVEN GATES se hlásí s druhou sólovkou. Ta první byla slušná, ovšem nikoli komplexně, ale pouze v některých fragmentech (ve kterých se dočtete v 
Po delší době se vynořila zajímavější smečka, která dokáže se ctí obstát na kvalitním power a speed metalovém bojišti. Švédy LAST KINGDOM založil v roce 2004 Stefan Jacobsen (zpěv) a Freddy Olofsson (kytara), jejichž hlavní motivací pro start kapely byla společná láska k otcům stylu HELLOWEEN. Ukázalo se však, že nalézt k sobě spoluhráče, kteří na svém postu vydrží déle než pár měsíců, nebude vůbec snadné. Dlouho trvající personální rošádu se podařilo zklidnit teprve nedávno, avšak výsledek ..
Minulé album "End Of Eden" jsem strhal, neboť v určitém ohledu skutečně znamenalo "konec Ráje", který jsem na předešlých počinech navštívil díky úchvatným skladbám jako "The Curse", "Incubus" či "Saga". Předloňská nahrávka neobsahovala ani jeden vyloženě pamětihodný kus, novinka je na tom však o poznání lépe. Je zdařilejší a z kompozičního hlediska působí daleko konzistentnějším dojmem.
Kdybych si vsadil při každém prohlášení toho či onoho muzikanta o DEFINITIVNÍM ukončení své hudební kariéry na to, že kecá, jsem už dávno ve vatě. I frontman legendárních RUNNING WILD vypustil několik okázale melodramatických slov, jež samozřejmě následovalo několik best of kompilací pro vyždímání chechtáků z truhlivších fanoušků (DVD a živák "The Final Jolly Roger"). Z dnešního pohledu by se tedy dalo říct, že Rolf Kasparek lhal. Ale protože to v této branži není nic neobvyklého, ..
Při recenzi minulého počinu "Damnation" jsem se ještě donutil ke shovívavosti. Dnes již tak mírumilovný nebudu. Autor veškeré hudby a zároveň jediný člen Thomas Chr. Hansen je sice sympatický svoji neunavitelnou touhou tvořit stále nové a nové skladby jedoucí podle nejklasičtějších power a speed metalových pravidel, nehodlá-li se ovšem nijak vyvíjet, je tato snaha faktem spíše úsměvným nežli úctyhodným. Dlouho odkládaná novinka "Dark Secrets" je již pátým studiovým počinem..
Debutová placka rock/metalových all star je na světě a ze všech možných stran okamžitě přicházejí slova chvály a nadšení. Já však, obávám se, tento příval hřejivých posudků malinko zchladím. Nebudu sice, jak vidno z hodnocení, vyloženě hanět, ovšem stejně tak nemohu přehlédnout fakt, že eponymní album neobsahuje jedinou skladbu, jíž bych směl bez okolků nazvat hitově líbivou nebo prostě takovou, kterou bych si chtěl nahrát do svého "cestovatelského" mp3 setu výběrových songů...
Britská rychlodráha s vydáním novinky nespěchala, čímž napínala trpělivost svých fanoušků jako gumu u trenek, která se postupně zařezávala hlouběji a hlouběji do kůže. Hlasité plesknutí, jež se dostavilo při realizaci aktuálního počinu, bylo tedy nesmírně úlevné a naštěstí jej doprovází i patřičný požitek hudební. Hodně z vás si ovšem klade zásadní otázku, jež zní: Japak se v kapele etabloval nový zpěvák Marc Hudson? Vězte tedy, že výtečně, a to dokonce takovým způsobem, že se vám po
ZP Theartovi ani nezasteskne..
Ari Koivunen vyhrál v roce 2007 pěveckou soutěž "Finland's Idols", což v překladu znamená, že visel skoro v každém dětském pokojíčku tamějších puberťaček. I normálně uvažující jedinec ovšem mohl být celkem nadšen, neboť Ari nezvítězil díky své imitaci těch nejprovařenějších popových hitů, ale rockových a metalových interpretů (SONATA ARCTICA, DIO...). Jak víme z podobných soutěží probíhajících u nás, výherce musí nahrát (co nejdříve) desku s danou vydavatelskou firmou..
Pro všechny, kteří čtou z recenzí pouze první řádek: Americký prasata jsou zpět s novou plackou a status thrashcoreové jedničky je opět potvrzen. Nazdar. Pro ostatní: je samozřejmě odvážné vysazovat jakoukoli bandu na piedestal, já si ale nemůžu pomoct, ať pátrám v daném subžánru jakkoli důkladně, vždy mně z toho vyjdou jako vítězové právě a jedině MUNICIPAL WASTE. Všimla si toho ostatně i slovutná vydavatelská firma Nuclear Blast, u které Amíci počínaje tímto albem zakotvili. ..
Pokud jsem se jednoho (zřejmě deštivého) dne rozhodl, že sem postupně umístím všechna dle mého skromného názoru zajímavá alba power metalové historie, to dnešní zde v žádném případě nesmí chybět. Deska "Midday Moon" od Finů CARDIANT je kromobyčejně výjimečným počinem, bohužel však také poněkud zapomenutým. Jde o debut a zároveň jediný skvělý zářez v diskografii, neboť druhá placka z roku 2009 "Tomorrow's Daylight" už stála za prd..
S recenzí nové desky mých španělských oblíbenců jsem otálel jako tlusťoch s dietou. Je pravda, že minulá fošna "El Ladrón de Sueños" byla jakýmsi kompozičním vrcholem či zenitem, který umně propletl všechny skladatelské nitky, jež byly slibně roztřepeny na každém z devíti předešlých alb. Zásadnější změna, vyplývající z nutnosti nekopírování sebe sama, byla tedy více než na místě, ovšem ze směru, kterým se jala ubírat dnes hodnocená fošna, jsem i přes vědomí výše uvedeného opravdu v rozpacích... ..
Nad Pellem jsem v jistém ohledu už dávno zlomil hůl, přesto si žádnou z jeho novinek nenechám ujít, neb jsem nepřestal věřit na zázraky a tajně doufám v návrat jeho dávné formy. Ale protože jsem Čech, je v tom také vždy trochu zlomyslnosti, když se chci zas a znova přesvědčit o tom, že to tomuto subtilnímu pánovi opět moc nevyšlo. Podobně jsem si ho vychutnal při psaní recenze na minulé album "The Crest" a chystal se na něj i v rámci novinky "Circle Of The Oath". Ta mi ovšem vyplavení škodolibých endorfinů nedopřála...
Recenzí desky "Burning Madness" se vracíme do roku 2008. A důvody této drobné retrospektivy jsou následující: hudební kvalita a absence kláves. Na své si tedy můžou přijít všichni, kterým učarovala první speed metalová vlna, jež se vyznačovala skladatelskou přímočarostí, bez akutní nutnosti symfonické podpory. Španělům FIRE OF REVENGE se na tuto linii podařilo navázat a zároveň ji umně propojit s dynamikou druhé power/spídové vlny, a rovněž aktuálně precizním soundem (čehož bylo opět docíleno pouze vlastní režií)...
ARKANIA - La Bestia Dormida (2012)
Další balíček melodického metalu z největší latinsko-americké země je zaslán pod názvem AGE OF ARTEMIS (původně ARTEMIS). A protože jej expeduje produkční pošťák Edu Falaschi (zpěv u ANGRY), je zde naštěstí výrazně eliminován častý neduh tamějších smeček, kterým je prachbídné ozvučení. No a jelikož by Falaschi nepomohl jen tak někomu, dá se očekávat i přítomnost nemalé kompoziční jakosti. Ano, fanoušek power a speed metalu bude určitě spokojen. Ačkoli, úplně na nejvyšší větev stromu zvaného "Wow!" to vymrští jen málokoho...
V našem nepravidelném seriálu, jenž mapuje zdařilé počiny power metalové historie, se dnes časovým posunem vrátíme do Německa roku 2003, konkrétně na Sedmou Avenue. Ačkoli, co si budeme povídat, zrovna tahle kapela nikdy nepatřila mezi žánrovou elitu, spíše se vždy pohybovala v pásmu mírného nadprůměru. Až na jednu výjimku, jíž je album "Between The Worlds". To se z onoho šedivého pásma vymanilo a alespoň na chvíli dostalo SEVENTH AVENUE do prostor s daleko kvalitnějším slunečním zářením. ..
A máme zde po delší době sérii thrash metalových novinek. Na debut této ukrajinské party mě velmi navnadil drtící klip ke skladbě "S(k)atanic Ride". To je prvotřídně nadupaná žánrová skluzavka, na jejímž riffovém podkladu si prdel nejradostněji svezou příznivci old school thrashe (s lehkou příměsí crossoveru). Sound tohoto videa má skvělý říž, jenže ouha, samotné CD je z nějakého záhadného důvodu ozvučeno bídněji a i v tomto ohledu znamená určitý návrat do osmdesátých let...
Po nedávné recenzi argentinských INSTIGADOR zde máme další kapelu, o níž je zatraceně těžké dohledat nějaké bližší informace. Encyklopedie Metallum si Španělů PHOENIX RISING opět nestačila všimnout, horší je, že domovské stránky této bandy jsou ve výstavbě a nikde jinde svůj profil neprezentují, takže se mi prostě do dnešního dne nepodařilo splašit sestavu. Ačkoli stejně pochybuji, že údaje, jež běžně uvádíme pod recenzemi, někdo z vás čte, takže je to nakonec jedno. Daleko důležitější je odpověď na otázku,..
Kapely v dnešním triu minirecenzí vezmeme pěkně podle abecedy, které bude v tomto případě podporováno i chronologickým pořadím dle roku, kdy jednotlivé desky vyšly. Nejstarším počinem je tedy debutová a stále jediná fošna portugalských power (a trochu prog) metalistů FANTASY OPUS. A proč nám stojí za to se vracet ke tři roku staré nahrávce? Protože je zde často cítit nemalý potenciál, který se do nejkvalitnějšího momentu povedlo přetavit zejména v úvodní skladbě a rovněž klipovce (odkaz pod recenzemi) "Mystic Messenger". ..
Minulá deska "Legend Of The Shadowking" platí za nejslabší počin v historii této party. Snad proto, že se její tóny znatelně odchýlily od tradičního znaku FREEDOM CALL, kterým je ortodoxní pozitivno, jenž dokáže spolehlivě vytočit každého byť jen trochu nevrlého jedince. Novinka se k tomuto copy-rightu naštěstí vrací, a protože právě veselost je tím, co německým autorům svědčí nejlépe, vrátila se automaticky i kvalita. A to taková, že mnozí fandové už nyní překopávají své dlouhou dobu neměnné žebříčky nejlepších nahrávek FC..
Aby hned na začátku nevznikla mejlka, kapela SYLVANIA nemá nic společného s Češkou Sylvou, která se svého času prsatila v soutěži Big Brother, a na některých serverech její obnažené vnady najdete dodnes (ne, že bych na podobné věci koukal, ale třeba web Freevideo.cz jich nabízí dost). A nyní přejděme k faktům. Debut této španělské bandy znamená další variaci na téma melodický power a speed metal. Ovšem pozor, pokud se kvality týká, o žádnou tuctovost nejde..
Americká kapela přináší na svém debutovém albu (jehož název bych nechtěl opisovat stokrát za trest na tabuli) nálož epického power metalu. A je to nálož tak výbušná, že její atomová radiace zasáhne většinu evropského kontinentu a některé žánrové kolegy ve své kvalitativní síle spolehlivě pohřbí. Při poslechu alba nám v asociační mysli bude nejčastěji naskakovat kapela DRAGONLAND, se kterou má LORENGUARD hodně styčných bodů (včetně hlasového zabarvení zpěváka Robba Gravese). Pokud bych ovšem měl porovnat..
Muzika všech tří interpretů představených v tomto článku má jednoho společného jmenovatele, kterým je HEAVY METAL. Pokaždé ovšem servírovaný s malinko jinými obměnami. Tak např. debut polské kapely HEXFIRE využívá tento žánr jako základní stavební kámen k rychlému, mnohdy až folkově skočnému rytmu. Naspídovanost nabízeného matroše hodně připomíná nedávno recenzovanou (rovněž debutovu) desku francouzských 
Druhé album tohoto hard rockového projektu jsem ohodnotil luxusní, ale hlavně zaslouženou devítkou. Dle výsledné známky pod touto recenzí je tedy evidentní, že dnes budeme víceméně truchlit. Zatímco deska "House Of Dreams" ve své nadýchané jakosti významně čněla nad stovkami obdobně znějících nahrávek, aktuální (třebaže hezky nazvaná) placka "Emotional Fire" je průměrnost sama. A nic na tom nemění ani (jak jinak než) brilantní zpěv Joe Lynn Turnera, neboli největšího marketingového lákadla této party...
Plných pět let uplynulo od poslední řadovky "Divine Gates-part III: Last Gate". Mezitím italský Skřivan vydal jedno DVD, které je brakem největším a jsou u něj na místě pochybnosti, zdali to není jeden velký podvrh. V roce 2010 pak byla na svět přivedena zbytečná kompilace největších hitů, to aby ždímání financí z japonských kapes mohlo vesele pokračovat. Někdy poté v tichosti odešla nebo byla odejita zpěvačka Kiara, na jejíž místo nastoupila jiná lepá pěvkyně Ashley. Změna barvitého výrazu je minimální, ..
Dohledat bližší informace o této argentinské kapele není vůbec snadné. Její existence si zatím nevšimnula ani investigativní webová Encyklopedie Metallum, z velmi skromného profilu na MySpace taky příliš moudří nebudeme. Až díky Facebooku jsem dal dohromady sestavu, ovšem stále nemůžu stoprocentně ručit za informaci, že jde o debutové album. Ať je to ale jak chce, bylo by velikým hříchem se o něm nezmínit, neboť jde o materiál vpravdě zdařilý a notně chytlavý...
Michael Kiske a Kai Hansen jsou zpět v jedné sestavě. Už jen tohle konstatování plní vlhké sny všech srdcatých melodiků, kteří zamykají svůj bejvák zasadně Sedmi klíči a jejichž nejoblíbenějším svátkem v roce je Halloween. Ovšem očekávat hudební návrat k dýňové klasice by bylo stejně bláhové jako pošetilé. Už proto, že v sestavě trůní mimo jiných také Dennis Ward (SUNSTORM, PLACE VENDOME, PINK CREAM 69...), přes kterého by nějaký speed metal prošel asi jen těžko. Ostatně i Kiske se několikrát zaklínal okázalými prohlášeními ..
Tahle deska (kapela) je pisálkovsky provařená jako fusekle v nejchudší rodině světa, ale nedá se nic dělat, chceme-li svědomitě mapovat nejzajímavější počiny vzniklé v melodicko/metalové historii (a my chceme!), nemůžeme ji v žádném případě opomenout. Je ostatně do dnešních (a jistě i dalece budoucích) dnů vzývána jako kultovní nahrávka, která, ač debut, přinesla pikantní a příjemně osobitou várku hudební nálože. Všechna sláva by ale ztratila minimálně polovinu lesku, kdyby na albu "Awakening The World" ..
Tahle řecká parta rozhodně netrpí nějakou tvůrčí krizí, takže zde máme opět po velmi krátké době další placku. Nacházíme se ovšem na území (neo)old school thrashe, takže lze těžko očekávat variabilní skladatelské výkyvy. Tento žánr si říká o přímočarou sypačku, riffy nasekané jako z řeznického špalku, v tomto případě můžeme mluvit ještě o lehoulinkém přesahu do death metalu. Jinak se ovšem nic nového neděje, čímž se recenzentovi dostává nelehkého úkolu. Totiž nějak smysluplně rozebrat..
DRAKKAR - When Lightning Strikes (2012)
Kapela NEUTRAL vydala minulý rok debutové album "Brána osudů", a hned se zařadila mezi špičku tuzemské power metalové scény (recenze 
Na tuto desku si brousím své recenzentské zoubky už dlouhou dobu. Vznikla sice před více než dvěma lety, naší pozornosti si ale rozhodně zaslouží. Vnáší totiž méně otřelý a mnohdy dosti působivý pohled na progresivní power a speed metal, přičemž je už dnes pro některé fanoušky tohoto žánru kultovním počinem. Pojďme si odhalit největší klady prozatím jediné fošny této francouzské kapely, a zároveň vysvětlit, proč číslo pod recenzí není ještě o něco vyšší...
Několik urgencí od mých přátel či zdejších čtenářů zapříčinilo, že jsem se jal do podrobného poslechu kapely, které jsem předtím ne a ne přijít na chuť. Dle známky pod recenzí je jasné, že se můj názor změnil. Čím to? Někdy je prostě člověk z nepochopitelných důvodů natvrdlý a nedochází mu evidentní klady a přednosti poslouchaného materiálu. A že jich SAINT DEAMON nabízí přehršle, o tom už v nejmenším nepochybuji. Děkuji tedy všem, jejichž lobbing mně v konečném důsledku tyto vnady obnažil.....
Tahle japonská banda patřila na tamější scéně k lehčímu nadprůměru, nová, v pořadí třetí deska, ji ale vytáhla hned o pár jakostních levelů nahoru. Guma u trenek (boxerek, bombarďáků...) nám z toho sice neprdne, ale na své si tentokrát může přijít i průměrně náročný evropský posluchač, což se u předešlých počinů říci rozhodně nedalo. Deska "Justice Strike" totiž vyniká kompoziční stabilitou, což je fenomén v japonských končinách značně neobvyklý...
Tak na tento debut se čekalo opravdu hodně dlouho. Jednak se vznik kapely datuje už od roku 1994, což ovšem nebylo tím hlavním důvodem. Tím je existence dvou demáčů, které svojí povedeností navnadily opravdu velký počet fanoušků melodického power metalu. No jen si zkuste poslechnout třeba skladbu 
TÖRR znamená pro tuzemský metal to, co Kája Gottů pro německé důchodce, pročež budeme s důstojností sobě vlastní ignorovat bulvární humus, týkající se odejití stěžejního člena Vlasty Henycha, a svojí pozornost zaměříme jen a pouze na hudební stránku aktuální fošny. Ta je téměř výhradně dílem Oty Hereše, takže se automaticky nabízí otázka: nezní náhodou novinka jen jako tvrdší klon ALKEHOLU? Odpověď: ano, zní! To by ovšem nemusel být ten nejzásadnější problém, kdyby se Herešovi ..
Je neuvěřitelné, s jakou rychlostí chrlí Arthur Brave (neboli lídr této kapely) jedno album za druhým. Novinka "Holy & Evil Sword Valkyrious" je již druhým loňským přírustkem, o rok dříve to byly dokonce desky tři. Kvalita přitom výrazně nekolísá, a tak stále platí, že DRAGON GUARDIAN patří mezi nejlepší japonské bandy, z mého skromného pohledu jsou dokonce partou číslo 1. Předešlou desku "Destiny Of The Sacred Kingdom" jsem např. v mé bilanci zařadil mezi nejlepších patnáct počinů roku 2011...
Vinaři by řekli: Byl to dobrý ročník! Zejména pokud se týká mého krevního power metalu, tak opravdu neshledávám jediný důvod ke stížnostem. U thrashe je naopak znát kvalitativní útlum, který nastal po několikaletém (druhém) boomu. Přesto ani v tomto žárnu nechybí zajímavé počiny. Celkově pak počet vydařených nahrávek nakynul do takové hmoty, že jsem musel klasickou "Desítku nejoblíbenějších desek" rozšířit na číslo patnáct. Ani to však nestačilo, takže další alba hodné nemalé pozornosti ..
Jako mimozemský satelit v Cartmanově prdeli působí třetí deska této kapely. Čistokrevné zjevení, kterému se prostě nechce věřit. Do chvíle, než se člověk mnohonásobně opakovaným poslechem definitivně přesvědčí o tom, že se mu to nezdá, a že JAKÁSI MAROCKÁ (!!!) parta skutečně natočila strhující, kulervoucí a kvalitativně maximálně nabejčenou placku. Daleko lepší než desítky dalších epicko/power metalových nahrávek s ženským vokálem v čele, včetně poslední fošny finských NIGHTWISH. ..
S touhle kapelou je to jako na houpačce. První album bylo jedním slovem strhující, druhé propadák, třetí velmi slušné, no a aktuální míří ve své (ne)kvalitě zase strmým směrem dolů. Jako by lídr CONQUEST, W. Angel, trpěl syndromem Tima Tolkkiho, který podobné výkyvy předváděl v REVOLUTION RENAISSANCE. Novinka s pragmatickým názvem „IV“ neobsahuje jedinou skladbu, kterou bych si zamiloval a chtěl se k ní pravidelně vracet. Nekoná se ani jeden přírustek do studnice dechberoucích speed metalových opusů ..
Prvotní Strach je zpět s další plackou a já rovnou upozorňuji, že pokud čekáte cokoli nového, tak si překlikněte na server Novinky.cz nebo něco podobného. Je to ostatně jasně patrné už při pohledu na (opět trapně schématický) obal desky, přičemž hudba je na tom úplně stejně. V podstatě bych mohl pouze zkopírovat základní esenci recenze minulého alba „16.6 (Before The Devil Knows You're Dead)“ a bylo by vymalováno (vypsáno). Ale protože mě datlování na klávesnici zadarmo z nějakého ujetého důvodu baví, budu pokračovat dál a novinku „Unbreakable“ podrobněji rozpitvám...
Kvality této kapely jsem vždy uznával, nikdy jsem však neměl potřebu pouštět si ji nějak pravidelně. Nová deska je ale v čemsi jiná. Musí být, neboť má chuť pouštět si ji znova a znova neupadá ani po více než měsíčním poslechu. Snad je to tím, že se vrátil pěvec D. C. Cooper a díky tomu se vše najednou začalo ubírat daleko více písničkovým než nějakým progresivně zakukleným směrem. Z čehož jsou zase logicky rozladěni tradiční fandové kapely, i když k tomu osobně nevidím jediný důvod. ..
Fandové rock/metalových postupů sedmdesátých a počátku osmdesátých let, tohle musíte slyšet! Pozornost by měl ovšem tentokrát zbystřit každý, kdo si chce poslechnout navýsost kvalitní hudební počin. Já např. mezi nějaké nadšené vyhledávače nahrávek, jež se svými tóny otevřeně hlásí k počátkům metalového žánru, nepatřím, deska "Another Night" mě ale přesto hodně moc baví. Základním kompozičním prvkem je zde totiž důraz na melodické klenutí..
Po nedávné recenzi mexických ANCESTRY zde máme další debut, jehož zákonem je speed metal až za hrob. Tentokrát jde o kapelu italskou, stran kvality je ale vše téměř totožné. A protože Mexičanům jsem plácnul pouhých šest bodů, je nutné dodat zasmušilé bohužel. Zpěv i zvuk jsou v tomto případě sice o fous lepší, pokud se ale týká hudebního obsahu, tvůrci FROM THE DEPTH nežhnou jediným významnějším světýlkem, který by je hrdě vyvedl z temnoty průměru. A to je moc velká škoda...
Koncem loňského roku nás Dušan Petrozů obšťastnil třetí deskou 
Jedna z nejlepších power/prog metalových kapel současnosti je zpět s novým albem. Od toho minulého přitom uplynul pouhý rok (a na následujícím s názvem „Stigmata“ už se maká), což by mohl být u jiných spolků problém, v tomto případě je ale tato rychlá kadence velmi příjemnou skutečností, neboť tvůrci ARRAYAN PATH oplývají mimořádným kompozičním talentem, který evidentně nedovolí podlézt vysoko nastavenou laťku kvality. Důkazem budiž právě novinka „Ira Imperium“, která za skvostným počinem..
Recenzi debutového alba kapely ANCESTRY udělat musím, neboť jde o dílo nasáklé speed metalovým žánrem tak silně, že je to v dnešní progresivní době věc už téměř zázračná. Jenže zároveň jde o skupinu z Latinské Ameriky (konkrétně Mexika), kdy nad každou vyšlou nahrávkou visí hrozba hrubého stylového schématu, stejně hrubé zvukové nedokonalosti a občas i riziko slabého pěvce. Ani v tomto případě se výjimka bohužel nekoná, když všechny zápory na desku „Revelations“ sednou jako pověstná prdel na mísu...
Každá nová deska IRON SAVIOR je přijímána veskrze kladně, přestože její hlavoun Piet Sielck drhne pořád (víceméně) jednu a tu samou písničku. Jenže to činí s nemalou dávkou kompozičního umu a zejména s přímo hmatatelným nadšením a vášní, takže vlastně není důvod mu zase a znova nechvalořečit. Toto pozitivní nadšení blaží především obecenstvo rochňající si v hutných heavy a power metalových riffech. Mezi tuto sortu lidí přímo nepatřím, přesto Sielckovi nemůžu upřít slušný tah na ušní branku, ..
Abych řekl pravdu, nechtěl bych být na místě Tuomase Holopainena, a to ani v případě, že bych měl všechny jeho prachy. Ustát enormní tlak, který je na něj vyvíjen ze směru posluchačů, hudebních kritiků i krvelačných manažerů, to musí člověka chtě nechtě poznamenat. Ať už pak složíte cokoli, vždy to bude posuzováno s předpojatou dávkou negativního či pozitivního sentimentu. Těžko proto hádat, do jaké míry je ještě Tuomasova tvorba svobodná, on samozřejmě bude tvrdit, že zase napsal přesně to, co chtěl..
Konec roku 2011 sebou přinesl několik hudebně i tématicky velmi shodných nahrávek. Koncepční lyriku, zabalenou do epické power metalové symfoniky, uvedli na svých novinkách jak Italové ANCIENT BARDS či Finové NIGHTWISH, tak i dnes hodnocení Švédové DRAGONLAND, kteří deskou "Under The Grey Banner" uzavírají trilogii The Dragonland Chronicles, započatou na prvních dvou albech kapely. Týká se to ale daleko víc textového či vizuálního fantazírování (samozřejmě v Tolkienově stylu), ..
Nejkomerčnější thrash metalová kapela všech dob vydává své 13. album, na což se rozhodla upozornit nejen názvem, ale pro jistotu i samotnou číslicí, kterou do něj poněkud kostrbatě vložila. Jinak ovšem nebyl důvod se na tuhle desku netěšit, zvlášť po extrémně vydařeném předchůdci "Endgame", který pro mě osobně znamená nejlepší zářez v celé megadeťácké diskografii. Navíc baskytaru zase drhne navrátilec David Ellefson, což očekávání nového počinu navyšovalo s automatickou samozřejmostí...
V první řadě musím ulevit svému svědomí. To je už hodnou dobu černé jak bota kvůli hodnocení první desky této kapely. Tenkrát jsem jí udělil sedm a půl bodu, což z dnešního pohledu vidím jako hrubé podhodnocení. Z nějakého důvodu jsem to ale v prvních poslechových fázích takto necítil a jednotlivé skladby v mých uších dozrály až po delším čase. Pak ale nepustily a já se k nim už minimálně půl roku vracím s velmi častou frekvencí. Jak je na tom novinka?..
Zima začíná natahovat své mrazivé hnáty, buďme tedy styloví a koukněme se na noty kapele, která má toto roční období ve velké oblibě. Abych se přiznal, neměl jsem o ní do nedávné doby nejmenší tušení a musím tak poděkovat jedné dobré duši, jež mi ji doporučila ve fejsbukové skupině MELODIC POWER-SPEED METAL. Čímž máme hned jasněji o žánrovém zařazení, v případě této německé party jej ale musíme doplnit o škatuli folk a battle metalu s příležitostnou vložkou jemné symfoniky...
Something beautiful this way comes... ICED EARTH sice do dnešního dne vydali deset regulérních řadovek, ovšem vrchol této kapely, lépe řečeno jediného stálého člena a veškerého myslitele Jona Schaffera, je možno naleznout už na desce páté, dnes hodnocené. To, co z Jonovy hlavy a rukou vylezlo v roce 1998, nemá obdoby nejen v rámci jeho smečky, ale v jistém ohledu i v rámci celé (moderně) metalové historie. Jistě, už předešlé počiny IE byly skvělé, na "Something Wicked This Way Comes" se ale Jonova kompoziční výjimečnost..
Tak Američan Matt Smith zase nakopal prdel celé power metalové Evropě! V daném žánru letos žádnou lepší nahrávku nenajdete, přičemž je docela možné, že tento stav bude platit přesně do vydání dalšího počinu THEOCRACY. Matt Smith je totiž osvícený skladatel a kdyby byl svět dokonalý, budou v něm vycházet pouze alba jako je „As The World Bleeds“. A protože vím, že řada z vás čte z recenzí pouze úvodní odstavec, tak vězte, že jde o jednoznačnou Desku roku, v čemž se shoduje mimořádně velká..
S lehce podobným žánrovým mixem, jaký nedávno předvedli Britové NEONFLY na svém debutu "Outshine The Sun", přichází další kapela s (poněkud vlezlým) názvem RED ROSE. Ovšem destinace, ze které pětice hráčů Červené růže pochází, je daleko exotičtější. Jde totiž o Izrael, v němž aby melodickou smečku pohledal. S o to větší radostí musím konstatovat, že se jedná o premiéru nadmíru příjemnou a zdařilou. Bohužel několik hloupých okolností zabránilo tomu, aby výsledná známka byla daleko vyšší. O tom ale až později.....
A máme tady bohužel další z mnoha případů, kdy je samotná hudba na velmi slušné úrovni, ovšem celkový dojem brutálně, řekl bych až kurevsky, sráží zpěv, zde prezentovaný jistým Davidem Marcelisem.
Ten ječí, frázuje a předvádí se tak šíleným způsobem, že nevíte, jestli frčel celou dobu nahrávání na nějakém halucinogenu, či jestli to snad opravdu neumí (a zbytek kapely to NESLYŠÍ) nebo jestli si z nás prostě všichni dělají prdel. Každopádně je to velmi smutné a abych řekl pravdu, několik poslechů, které jsem byl nucen absolvovat kvůli těmto řádkům, jsem si díky tomu vyloženě protrpěl...
Recenze tohoto díla zřejmě leckoho překvapí, neboť se nejedná o regulérní řadovku, ale kompilaci, která zahrnuje skladby napsané v období mezi roky 1986 až 1994. Významně jsou na ní zastoupeny songy z prvních třech desek kapely, ale vše je nově nazpíváno (na prvních dvou albech ICED EARTH ještě nepěl Matt Barlow), nahráno a kompletně zremasterováno. O vysoké kvalitě nejlépe vypovídají slova Johna Schaffera, který považuje všechny předělané verze za lepší těch minulých...
Ani ne rok po debutu „Glory To My King“ je boží skvadra opět připravena kázat své písmo a hudbu svatou. Tentokrát to ale bratři v Kristu, Liljegren s Johanssonem, činí snad ještě explicitněji, takže na své si zde přijdou pouze lidé, kteří nejen že mají v oblibě melodický power metal, ale ještě k tomu nejsou alergičtí na vše, co souvisí s křesťanskou vírou. Já tohle naštěstí už dávno neřeším, takže mně nic nebrání k pohodovému vychutnání nové fošny této bandy. A že je co vychutnávat, o tom není nejmenšího sporu!..
Nápad jednoho z našich čtenářů mi vnuknul myšlenku na sepsání série recenzí této legendární americké grupy. Nebude to ovšem série kompletní, neb se bude týkat pouze trojice mnou nejoblíbenějších (a chronologicky za sebou vydaných) počinů kapely. Po nich šla dle mého názoru kvalita strmě dolů, a to takovým způsobem, že zkrátka nejsem ochoten pečlivě naposlouchávat všechna následující alba kvůli pár řádkům pro tento web. Pojďme tedy na to, prvním v pořadí je dílo z roku 1996, nazvané "The Dark Saga"...
Taky vás unavuje čekání na novou desku DRAGONFORCE? Mě už ne, páč se objevila perfektní alternativa. Samozřejmě že se i nadále budu těšit na další regulérní počin nejrychlejší smečky světa, ale než vyjde, čekání spolehlivě zaplácne deska „Where Heroes Fall“ švédských SOUL SOURCE. Že vám to jméno nic neříká? Byl jsem na tom podobně, o to víc mě proto zasáhla jakostní urputnost nabízeného materiálu, jenž si ve své vesmírné rychlosti nezadá ani s výše zmíněnou britskou legendou..
Španělské kapely je příjemné hodnotit, neboť většinou oplývají puncem jižanské osobitosti, jež znamená příjemnou alternativu ke standardnímu power metalu evropského typu. Navíc často zůstávají věrni mateřskému jazyku, což samo o sobě k zážitkové diferenci bohatě stačí. Vzpomeňme bandy jako je TIERRA SANTA, SARATOGA nebo AVALANCH a řada z vás bude hned doma. Jak si v této konkurenci stojí dnes hodnocení EDEN?..
Je to zvláštní, ale v krátké době za sebou se nám zde seřadila dvě alba, jež trpí (slovy kolegy Savapipa) podivnou anomálností, když jejich hudební obsah vykazuje absenci významnějšího emotivního vzruchu, a přesto se o nich nedá s klidným svědomím napsat, že by byla nudná. V prvním případě se jednalo o Italy HYPERSONIC, v tom druhém jde o Američany ECHOTERRA a jejich novinku s poetickým názvem „Land Of The Midnight Sun“.
Američané RIOT jsou obecně považováni za hodně nedoceněnou bandu, jenže časy se mění a kvalita aktuální desky „Immortal Soul" musí naťuknout i ty největší zabedněnce. Snad je to tím, že se znovu sešla legendární sestava, mající na svědomí např. nejoceňovanější dílo „Thundersteel“ z roku 1988. Máme tedy zpět parádního zpěváka Tonyho Moora, basáka Dona Van Staverna nebo bicmena Bobbyho Jarzombeka. Původní kouzlo se evidentntě povedlo hustě rozfajrovat..
Nebývá zdejším zvykem psát recenze na „épíčka“, nicméně v nedávné době se sešla dvě natolik zajímavá, že nezmínit se o nich by mohlo být považováno za regulérní publicistickou chybu. Nehodláme se jí dopustit, už proto, že první kapela je velmi oblíbená a druhá k této popularitě hodně rychle směřuje. 
Když někdo svoji kapelu pojmenuje po jednom (z mnoha) pitomoučkých filmů s Chuckem Norrisem v titulní roli, je zřejmé, že se asi moc vážně brát nebude. V případě těchto Finů je tomu přesně tak, přičemž není těžké uhádnout, jaký že metalový subžánr je pro parodickou nadsázku nejideálnější (pokud někomu ještě nesvítá, nechť se podívá na cover desky). Ano, crossover je správná odpověď, a v tomto případě by nebyla špatně ani varianta thrashcore. Pozornost nechť tedy zbystří všichni milovníci Billyho Milana..
Jestli jsem na konci devadesátých let nějakou kapelu opravdu miloval, byli to právě Američané ICED EARTH. Jejich logo zdobilo všechny mé školní sešity, jejich plakáty všechny mé zdi. Trojlístek desek „The Dark Saga“, „Days Of Purgatory“ (což je sice kompilace prvních alb, ale daleko lépe znovunahraná a hlavně nazpívaná!) a „Something Wicked This Way Comes“ jsou vrcholnými počiny, ve kterých geniálním způsobem fúzuje heavy a power metal s thrashem. ..
Uplynulá letní sezóna byla všeobecně velmi okurková. Pokud se power metalu a jeho přidružených odnoží týká, šlo pak přímo o bídu s nouzí. Většina zajímavějších nahrávek tak vyšla až v září s tím, že ty opravdové pecky jsou tradičně očekávány až na sklonku letošního roku. Níže uvedený souhrn tedy postrádá vyložené perly, přesto pár slušných počinů nabízí, a právě kvůli nim mělo jeho sepisování svůj smysl.
..
Už jenom název této kapely ve mně nabudil příjemné rozpoložení, neboť harmonie je něco, čeho chce dosáhnout každý, dokonce i ten, který si myslí, že tomu tak není. Okamžitě jsem si začal silně přát, aby i obsah alba „Chapter II: Aftermath“ disponoval harmonickou hudební energií, jež alespoň trochu posílí lopotnou snahu o dosažení téhož uvnitř nejhlubšího nitra. Tato bláhová naděje vzala ovšem celkem rychle zasvé, protože zde máme co dočinění ..
Tommy Johansson zřejmě vlastní přístroj na klonování sebe sama. Jedině tak by bylo možné pochopit, kde bere čas na skládání několika desítek skladeb ročně a působení ve všech svých akvizicích. Jeho domovská smečka ReinXeed vydává desku každý rok, Tommy se rovněž angažuje v projektu GOLDEN RESURRECTION, který rozjel loni se svým „bratrem v Kristu“ Christianem Liljegrenem (druhé album vyjde už za měsíc) a v neposlední řadě (téměř) pravidelně přidává na YouTube metalové verze známých popových hitů. ..
Málokdy v krátké době po sobě vyjde tolik povedených thrash metalových nahrávek, že člověk málem neví, kterou z nich poslouchat dřív. V letošní žánrově prachbídné sezóně je to pak událost charakteru přímo zázračného. V zájmu gradace pojedeme od nejméně povedené desky k té nejlepší, ovšem sousloví nejméně povedené v tomto případě znamená, že je daný kotouč pořád tisíckrát lepší, než většina alb, která letos v inkriminovaném stylu vyšla. ..
Na debut této kyperské bandy jsem narazil náhodou, když jsem si procházel všechny kapely, ve kterých působí nebo působil zpěvák jménem Nicholas Leptos. Ten disponuje velice charismatickým hlasovým zabarvením, jež mě dokonale sejmulo na albu 
Když si fanoušek speed metalového žánru přečte název této kapely, okamžitě se mu zalarmují bystřící smysly. Videoklip na YouTube doloží, že se tady odehrává opravdu něco neobvyklého. No a desetiminutový medley na MySpace všechno definitivně potvrdí. Příznivci jemné power metalové odnože, pro kterou se zabydluje čím dál používanější (a přesný) výraz FLOWER METAL, můžou po delší době jásat. Debut řecké kapely SECRET ILLUSION ve svých hudebních nuancích celkem ideálně naplňuje většinu předností, ..
Daniel Heiman. Jméno, které bylo hlavní motivací pro sepsání této recenze. Název HEED možná někomu ještě správně nenapoví, zkusme tedy další kapelu: LOST HORIZON. Tady už bude zřejmě většina z vás doma. Musím se přiznat, že jsem LH dlouho odolával, když jsem vycházel z úryvků jejich druhého alba „A Flame To The Ground Beneath“, které přestože není zdaleka špatné, pod moji kůži lezlo jen velmi ztuha. Jal jsem se tedy podrobně prozkoumat první desku „Awakening The World“ a hned mně bylo jasnější, ..
Na tuto desku jsem se velmi těšil. Preview zvěřejněné na YouTube slibovalo velkou melodickou parádu a nedávno to umocnily i vesměs nadšené recenze řady hudebních publicistů. Výsledný ortel, na který jste se už všichni podívali, potvrzuje, že se i mé řádky ponesou na vlně pozitivna, třebaže to nakonec nebude tak oslavná óda, jak jsem původně očekával. Jeden velký klad alba „Outshine The Sun“ ale musím zmínit hned v úvodu. Je to aspekt, který se nedočtete v žádné okolní recenzi..
Občas není od věci dát si od muziky malinko voraz, a tak po delší době otvíráme naše filmové okénko, ve kterém se budeme tentokrát věnovat nejaktuálnější seriálové tvorbě. Září je totiž obdobím, kdy startují či právě finišují další řady úspěšných příběhů na pokračování. Na paškál si vezmeme téměř výhradně ty z americké provenience, neboť tuzemská produkce se v tomto ohledu nachází na velice bídné úrovni. Jednu sérii přesto zmínit musím.....
Léto letos ani pořádně nezačalo a už se s náma zase loučí. My se ale naštěstí nemusíme spoléhat pouze na menstruační náladotvornost počasí a můžeme si své dny osvítit i jinými způsoby. Mezi ty nejpříjemnější (a přitom legální) patří muzika. Melodický hard rock vícenárodnostích OUTLOUD tuto možnost vrchovatě nabízí, když na své druhé desce přináší tunu prvoplánově vlezlých, a přitom nadmíru vkusných popěvků a melodií, které jsou schopny v okamžiku přeměnit šedivě zamračený den v dovolenkově rozsvícenou pohodu.
Hned úvodním názorem zřejmě naseru většinu pravověrných příznivců IRON MAIDEN, ale já si nemůžu pomoct, debutová deska Portugalců ATTICK DEMONS mně zní stokrát příjemněji, než poslední počin Železné panny. A proč to srovnání? ATTICK DEMONS se nechávají odkazem britské legendy jednoznačně inspirovat, což je slyšet v každém zahraném riffu a především ve zpěvu Artura Almeidy, který zejména ve vysokých polohách silně evokuje volátko páně Dickinsona. ..
Kdysi jsem vyjádřil obavu, že pokud bude Sammetův ústup z power metalových pozic na deskách EDGUY pokračovat, můžeme se jednou dočkat společného turné s některou z hvězd country muziky, třeba naší Věrou Martinovou. Novinka „Age Of The Joker“ tento trend bohužel podporuje, opět se fúzuje s country nebo blues, což by samozřejmě nemuselo tolik vadit. Jenže ono to vadí, neboť symptom těchto nemetalových žánrů zásadně ovlivňuje nové skladby, když jim bere pro dřívější tvorbu EDGUY tak typickou energii,..
Rusko rozhodně není baštou power metalového žánru. Z podobných destinací si vybavím pouze dvě výtečné kapely SUNRISE a CONQUEST, ovšem ty jsou až ze sousední Ukrajiny. A navíc zpívají v angličtině, neboť ruština, podobně jako náš jazyk, znamená celkem jistou červenou barvu na semaforu při snaze o vstup na světový trh. ARKTIDA tedy zřejmě nikdy nepronikne na pódia velkých světových festivalů, protože její zpěv probíhá v mateřském jazyce. Takže všichni z vás, komu tato řeč topoří automatické osypky, nečtěte dál...
Letní mizérie ve vydávání poslouchatelných melodických desek pokračuje, proto se opět ohlédneme po něčem ne zrovna akutálním, leč zaznamenání určitě hodným. Pocestujeme až do Španělska, za další z kapel, která se při výběru svého názvu nechala inspirovat fantastickou mytologií spisovatele J.R.R. Tolkiena. Toto tuctové uvažování se ale naštěstí nepřenáší na muziku samotnou, jež je důstojným zástupcem melodického power metalu, zde navíc s osvěžující jižanskou příchutí, neboť zpívaný projev probíhá v originálním znění...
Letos je to s kvalitou thrash metalových nahrávek podobné, jako s invencí a profesionalitou české fotbalové reprezentace. Pokud bych si měl vzpomenout na ty opravdu zdařilé, vybaví se mi pouze debut „Lost In Violence“ Dánů ESSENCE a fošna „Time Is Up“, což byl druhý zásek Amíků HAVOK. Velké naděje jsem ovšem vkládal do maníka jménem Joel Grind, jehož solitérní projekt TOXIC HOLOCAUST přispěl do pokladnice světového thrashe několika zajímavými počiny. Bohužel do diskografie ..
Farmáři ve Španělsku se po falešném německém obvinění, že jsou jejich okurky zdrojem smrtelně nebezpečné bakterie EHEC konečně dočkali zadostiučinění. Je totiž léto a s ním přišla ta pravá okurková sezóna! Ta nevládne jenom politickému světu, ale stejně tak zasahuje i do metalu, toho melodického letos obzvlášť. Pokud tedy recenzent tohoto stylu nechce zcela zakrnět, musí se poohlížet po něčem zajímavém třeba i v měsících již dávno uplynulých. Kanadská parta BATTLESOUL vydala ..
Není to tak dlouho, co jsme se této slovenské kapele věnovali formou mini-profilu. Byl to ale jen takový závdavek, neboť TRISTANA si bezesporu zaslouží daleko obšírnější zmínku, zejména proto, že na konci roku 2010 vydala své druhé album. To první, nazvané „Back To The Future“ (2003), jsem neslyšel, ovšem sami muzikanti jeho náplň označují za speed metalovou, a je tedy jasné, že se od té doby žánrové ledy přesunuly k malinko jinému pólu. Rytmika nové desky „Zircon Street“ se totiž nejčastěji protáčí ..
V nedávné recenzi jsem se nestačil rozplývat nad povedeným debutem "The White Path To Rebirth" italské party 4TH DIMENSION. Zásadním elementem pro moji posluchačskou slast (a rovněž vysoké hodnocení) byl zpěv, který obstarává Andrea Bicego, jehož hlasivky vyluzují skutečně uchu lahodící popěvky. Je mi proto mimořádným potěšením, že vám mohu nabídnout rozhovor s tímto chlápkem, který nejen že úžasně zpívá, ale rovněž je to nesmírně 
Need for speed? Může být! Tímto spojením jsem sice začínal recenzi na druhé album kapely ReinXeed, tentokrát to ale platí ještě mnohem víc. Novinka s názvem „1912“ totiž šlape ve spídovém rytmu od začátku do konce, a to takřka bez jediné výjimky! Tommy Johansson je evidentně nadšený fanoušek tohoto žánru a k radosti nás všech, kteří jsou ujetí podobným způsobem, se to nebojí dát umělecky najevo. Koresponduje ale i tentokrát ona vášeň s chytlavostí jednotlivých skladeb, nebo už definitivně kvantita ..
A zase přičel čas učinit zadost mým spídofilním choutkám. Této japonské kapele jsme se na našich stránkách věnovali už dvakrát, pár lidí si recenze přečetlo, přesto seriózně pochybuji, že by muzika někoho výrazněji nadchla. Je tedy velice pravděpodobné, že si následné řádky budu psát jen a jen pro sebe. Ale což, venku leje jako kdyby nebe běželo maraton, takže alespoň nějak zaplním nudný čas...
V osmdesátých letech se žádné subžánrové škatule neřešily, všichni jen spontánně hráli to, co prýštilo přímo z jejich krve. Pouze nátura muzikantů diktovala brutalitu hudebního materiálu. Tato nestrojenost měla za následek několik zásadních desek, které jsou nepřekonatelnými žánrovými monumenty, stejně jako představují jedinečný odkaz doby, ve které se rodily. Pro mě to jsou tato díla:..
Metalové vydavatelství Metal On Metal Records nám hrdě posílá své hudební akvizice, bohužel jen v minimu případů je toto nadšení srovnatelné se skutečnou kvalitou samotných počinů. Platí to pro všechny dnes hodnocené kapely, proto nejlépe uděláte, když hned přestanete číst a budete se zabývat něčím mnohem smysluplnějším. Neboť poslech těchto "veleděl" příliš radosti věru nenabízí. U smečky CATCH 22 to zaráží nejvíc, páč se jedná už o sedmé album v jejich diskografii, přesto však zní jako nahrávka libovolné vesnické party. ..
Zatímco o předešlém albu „The Frozen Tears Of Angels“ se dalo mluvit jako o zdařilém počinu pouze v rámci samotné kapely, která roky předtím kvalitativně poněkud zakrněla, o novince „From Chaos To Eternity“ už můžeme hovořit jako o desce, jež pohodově obstojí v té nejužší žánrové konkurenci, jakou představují např. smečky PATHFINDER či DERDIAN. Tvůrci RHAPSODY totiž stvořili nečekaně dobré kompozice, které jsou opět hodny pověsti vybudované ranými počiny této kapely...
S tímto albem mám trochu problém. Je totiž jasné, že se jedná o jeden z nejlepších letošních debutů. Kvality řemeslné, vokální, kompoziční nebo produkční jsou zde zastoupeny na velmi vysokých úrovních a není o nich sebemenšího sporu. Přesto se hudební proudy této desky ani po x posleších nenapojily na krevní řečiště mého vkusu. Sem tam se do něj sice vlije slibný čůrek pěkně klenuté melodie, chytlavého motivu (např. „Descending“) či podmanivé atmosféry (balady „Frozen To Be“ ..
Člověk i kdyby chtěl, tak nespočítá, kolik nadějných debutových desek pohřbí špatný zvuk a bohužel velmi často i špatný zpěv. Co je toho příčinou? Nedočkavost vyjít se svým materiálem i přes nevalné finanční zázemí, které by mělo zajistit poslouchatelný sound? Prachbídná sebereflexe muzikantů, kteří nedokážou rozpoznat, že jim pěvecká složka kazí jinak kvalitní skladby? Kdo ví, v každém případě je nesmírně úlevný pocit, když najdeme někoho, kdo je schopný se obou minel vyvarovat...
A je tady další počin této davovým efektem zpopularizované party. Zpěvák Joacim Cans sice o albu „Infected“ hovoří jako o nahrávce, kterou klasičtí fandové kapely nepochopí a nepřijmou, osobně však k těmto obavám nevidím jediný racionální důvod. Jedenáctka „infikovaných“ skladeb totiž nabízí standardní porci ortodoxně zriffovaného heavy metalu, na který jsme u HAMMERFALL zvyklí už od počátku jejich existence. Jediný rozdíl se možná ukrývá ve faktu, že oproti předešlým nemastným a neslaným počinům je novinka jakostně vyváženější a kompozičně daleko stabilnější...
Košická kapela RAVENCLAW představuje jednu z potenciálních nadějí slovenské melodické scény. Ovšem naději, která k tomu, aby se přetavila do výraznějšího úspěchu, potřebuje ujít ještě podstatný kus cesty. Kladem debutové desky "Welcome To The Ravenland" jsou příjemně klenuté melodické linky, které svojí subtilností posouvají avizované power metalové ražení této kapely až někam k žánru AOR či nenáročnému prog/rocku. Nejsilněji Slováci čerpají z odkazu brazilské ANGRY, ..
Členové švédské smečky KATANA si jsou evidentně dobře vědomi faktu, že prosadit se v dnešním světě je nadmíru složité a těžké. Nejenom že se nad ním stahují existenciálně temné mraky, ale rovněž se stahují mraky desek z internetu, díky čemuž je málokdo ochoten věnovat některému hudebnímu dílu nové kapely čas delší než je ten nejkratší možný. Chce-li pak to které uskupení oslovit alespoň NĚKOHO, musí mít přiravený bytelný, téměř až marketingový koncept. ..
Minimálně v jedné věci si můžeme být u této finské party jistí. Kompoziční kompromisy mají v jejich tvorbě asi tolik místa, jako důchodci ve svých igelitkách při supermarketových slevách. Kdepak progres nebo kýho čerta, jen a pouze striktní power metalové melodie, často podložené spídovým rytmem. Nejinak je tomu i v případě novinky, na níž je jediným překvapením, že se neměnil (jako v případě předešlých čtyř alb) vokalista, kterým i po desce „Phoenix“ zůstává Erkki Seppänen. Jeho projev sice ..
Tahle německá kapela začínala jako popové těleso, když na svých prvních dvou albech nabízela rádiové melodie ve stylu svých krajanů ENIGMA, REDNEXovsky vypjaté dojáky, a nejednou došlo i na flirt s taneční muzikou. Tahle prvoplánová chytlavost jim ostatně zůstala dodnes, jen je od třetí desky „Bloodangel's Cry“ doprovázena metalově okázalými aranžmány. Novinka s gotickým názvem „All Beauty Must Die“ pak tyto „pop-metalové“ tendence vyhání na nejvyšší možný level...
Sám jsem se nikdy na žádný hudební nástroj hrát nenaučil, vím kolik nervů, úsilí a trpělivosti to stojí, a proto obdivuji každého, komu se to alespoň na nějaké úrovni povedlo. Zcela mimo mé chápací schopnosti pak stojí osoby multi-instrumentální. Zde už je evidentní, že pouhá píle nestačí, ale dotyčná persona musí oplývat talentem, který je nadělen takzvaně shůry. Zrovínka jako v případě Richarda Ofsoskiho z australského města Brisbane...
Když si na Bandzone.cz zadáte do vyhledávače žánr „power“, vyjede vám hafo kapel, které ovšem svoji tvorbu zmíněným slůvkem označují zcela nesmyslně. Naopak některé skupiny, které power nějakým způsobem hrají, si jej pro své zaškatulkování nevyberou. Pokud tedy člověk hodlá najít zajímavou a v obecnějším povědomí zatím neobjevenou smečku, musí se obrnit kočičí dávkou trpělivosti s tím, že se během většiny večerů ona kýžená myš (rozumějte alespoň trochu slušná kapela) vůbec neukáže..
Je mi obrovským potěšením, že vám mohu představit power metalovou kapelu z Maďarska, kterou pravděpodobně většina z vás nebude znát. I já jsem na tom byl donedávna podobně, ačkoli vznik této bandy se datuje až k roku 2001, debutová deska „Words Of Wisdom“ pak vyšla o pět let později. Dnes hodnocený kotouč s názvem „Judas“ je druhým počinem z počátku letošního dubna. Tolik suchá data, nyní se přeladíme na výrazně emotivnější notu, neboť jedině tak vám budu schopen přiblížit ..
A máme tady další retrothrashovou partu. Pochází z Ameriky, nazývá se HAVOK a mezi stovkami plevelovitých smeček vzešlých ze žánrového boomu přestavuje jedno z mála pomyslných zrnek. Ano, i když se tady v hudebním výrazu vracíme o dobrých dvacet let zpátky, nic to nemění na tom, že je to stále velmi poslouchatelné. Až by se člověk málem zastyděl, že už nenosí svoji ošuntěnou džísku s thrashovými nášivkami a odznaky.
..
Glen Benton svého času okázale prohlašoval, že se zabije ve třiatřiceti letech. Ale protože to neudělal, tak mohla jeho sebranka přijít s dalším „bohovražedným“ kotoučem, tentokrát dokonce jubileiním desátým. Kdysi jsem býval velkým fanouškem death metalu a právě kontroverzní DEICIDE skvěle doplňovali moje tehdejší protikřesťanské nálady (ovšem žádné vypalování kostelů, vrcholem mého „boje“ byly pentagramy na všech školních sešitech). To bylo asi před deseti lety, pak mě tyto reakční tendence ..
Tahle kapela mně svými výtvory přivodila pocity nekonečné posluchačské rozkoše, stejně jako reakci zcela zívavé letargie. Do první skupiny patří dvojice počinů z přelomu milénia, konkrétně album "Hatebreeder" (to je jasný kult!) a o něco méně strhující, ale přesto drtivě nadupaný počin "Follow The Reaper". Jenže další deska "Hate Crew Deathroll" byla najednou nepochopitelně nudná, a ty následující tento jakostní zlom ještě potvrdily. Zdá se ovšem, že (téměř) okamžitá popularita, ..
Tuhle dánskou partu jsem začal brát vážně až s minulým albem „When Death Comes“, které bylo z hlediska kvality oproti těm předešlým doslova mílovým krokem vpřed. Dynamický thrash metal plný „mustaineovsky“ hitových melodií, to byly hlavní přednosti desky z roku 2009. Jenže o dva roky později je hodně věcí jinak. Vlaku jménem ARTILLERY se totiž při komponování nového materiálu rozhodně nepodařilo najet na jakostní kolej předešlé nahrávky, zmíněná dynamika thrashové jízdy..
Kolem tohoto alba vytvořila holandská kapela docela slušný cirkus, související jednak s úpravou domovských stránek, které jsou teď něčím jako interaktivní reality show, a jednak s fantasy příběhem. Ten pochází z pera Stevena O' Connella, nazývá se Mother Maiden, a je po vzoru amerických komiksů košatě rozvětvený, obsahuje plno charakterů, přičemž původní ideou bylo dokonce natočení filmu, který měl vyjít paralelně s deskou. Její vydání ale už nešlo dále odkládat, proto z realizace snímku nakonec sešlo. ..
Nadějná power metalová kapela PORTA INFERI z Nového Jičína nedávno vydala debutové album "Another World". Recenzi na toto dílo si můžete přečíst o něco níže, nyní má slovo Mirek Andrássy, neboli lídr, klávesák a kytarista kapely...
Po dvou demech vydává novojičínská smečka PORTA INFERI konečně plnohodnotné album. Píšu konečně, protože tuhle kapelu mám díky ukázkám na Bandzone už dlouho v merku a její debut jsem tak očekával s natěšenou netrpělivostí. A nic mě neodradily ani škatulová označení, kterými se sami členové řadí (alespoň dle zadní části bookletu) do progresivní odnože power metalu, jež mně obvykle příliš nevoní, avšak v tomto případě je toto zařazení (za sebe tedy dodávám, že naštěstí) ..
Předešlé album „Master Of Illusion“ z roku 2008 mě příliš nenadchlo, první tři počiny této kapely mám ale velmi rád, a proto mnou silně otřásly zprávy o odchodu většiny členů sestavy, v čele se zpěvákem Alessio Garavellem, jehož volátko bylo jedním ze dvou základních pilířů veškerého úspěchu POWER QUEST. Ovšem druhý pilíř, tedy klávesák Steve Williams, oné personální vichřici naštěstí odolal, a jako správný kapitán (= zakladatel kapely) setrval na palubě, odhodlán udržet kormidlo a směr dobře rozjeté plavby za každou myslitelnou cenu...
No jo no, tak nevím, co bych vám k tomu pověděl. Už je to celkem úsměvné, kdyby to zároveň nebylo tak trochu smutné, když Timo Tolkki mění své zázemí jako na běžícím pásu, aby se v jeho hudbě nakonec nezměnil ani jeden jediný tón. Tentokrát k tomu dokonce (zne)užil řadu věhlasných muzikantů, kteří se vyznačovali právě tím, že se od těch nejklišovitějších žánrových postupů vzdalovali a snažili se ve tvorbě svých domovských kapel přicházet s něčím trochu odlišným, než prvoplánově ..
Mapování zdařilých debutových počinů nastartujeme ve Francii, kde roku 2003 vznikla parta ASYLUM PYRE, která o šest let později natočí objekt dnešního zkoumání, desku „Natural Instinct?“. Ta se může na první ledabylý poslech jevit jen jako další z dlouhé řady power/gotických variací s ženským hrdlem v čele. O co nenápadnější je ale seznamování s touto kapelou, o to důraznější je postupné zabředání do hluboké variability hudebních postupů, které v některých momentech zcela pohlt..
Náplň debutového alba řecké kapely WISHDOOM nepatří mezi muziku, kterou bych vyhledával nebo si ji dokonce pouštěl čistě z vlastní iniciativy. Epický heavy metal s doomovými riffy, jenž se táhnou jako opilcova slina, představuje téměř přesný opak dynamické rytmiky a energie, kterou produkuje naprostá většina mých oblíbených uskupení. Promo CD „Helepolis“, které nám zaslala vydavatelská fima Metal On Metal Records, pro mě tedy znamená posluchačskou a hlavně..
FIREFORCE je belgická skupina, která právě vydává debutové album „March On“. U takové události je vždy důležitá interakce prvních dojmů, které můžou být v dnešním přealbovaném světě zásadní pro vnímání kapely a další případný úspěch. Takže to máme obal desky. Hm, ten tedy nijak zvlášť neoslní, naopak, ostrá kýčovitost z něj vyzařující nakousne naší trpělivost poprvé. Pak tu máme internetovou prezentaci, neboli oficiální stránky kapely. Když se např. budu chtít dozvědět něco o historii..
Když vydá nejlegendárnější metalová kapela Česka nové album, je to pokaždé velká událost. Navíc je jisté, že bytelná fanouškovská základna neučiní z žádné aktuální desky vyložený propadák. I kdyby hudba stála za pendrek, pozitivní sentiment tisíců posluchačů ji velkoryse spolkne a ještě u toho spokojeně zamlaská. U ARAKAINU je ovšem výška kvalitativních mezí celkem jasně definovaná a skutečně nehrozí, že by tato kapela vydala nějaký šlendrián či nedodělek. Dějiny tak nepřepsal ani počátek března, ..
Pro hudebního publicistu neexistuje ideálnější konstelace, než když ho k napsání recenze spontánně motivuje právě poslouchaná muzika té které kapely. Mně se to děje zrovna nyní, při burácejícím thrash metalu debutující dánské party ESSENCE. Neskutečnou dávku energie, která se mi doslova rozlévá z repráků po pokoji, je prostě nutné nějak ze sebe vyventilovat. A protože za střízliva nedokážu skákat po místnosti v metalovém breaku, musím své roztěkané pocity vyťukat alespoň do klávesnice. ..
V pozadí přípravy čtvrtého alba SONATY ARCTICY stálo několik zásadních událostí. Kapele např. skončil kontrakt s vydavatelskou firmou Spinefarm, a protože Tonyho sebranka stoupala strmě vzhůru, vzal si ji pod otěže label Nuclear Blast, tedy managerský gigant v oboru. Za klávesy si po nesmělém oťukávání na předešlé desce definitivně stoupnul Henrik Klingenberg, což konečně umožnilo Tonymu plnou koncentraci na své vokální linky a partie. No a v neposlední řadě se lídr SONATY ..
Příznivci metalové extravagance a sofistikovaných kompozičních struktur, zbystřete své čtecí smysly. Rovněž vy, kteří máte v oblibě kapelu AVANTASIA, přisuňte své sesle mnohem blíže k monitoru. Právě totiž představujeme druhé album metalové opery s názvem SOULSPELL, která je brazilským ekvivalentem Sammetova projektu, kterému se z jakostního hlediska zároveň hodně přibližuje. První deska „A Legacy Of Honour“ byla čistě domácí záležitostí, její úspěch ale přilákal řadu ..
Ralf Scheepers vydal své první sólové album, a přesto se nestalo vůbec nic nového. Stačí se podívat na obal desky, a každému hned dojde, že Ralf neopustil teritorium, ve kterém se pohybuje jeho domovská kapela PRIMAL FEAR. Tedy dogmatický heavy/power metal s minimem kompromisů. S albem „Scheepers“ Ralfovi dokonce vypomohli dva spoluhráči z PF, Magnus Karlsson a Mat Sinner. Smysluplnost tohoto počinu mně tedy poněkud uniká, naopak důvod k radosti mají ti, kteří se za nic na světě ..
Tihle Švédové nikdy nepatřili do power metalové „A třídy“, v poslední době jim navíc do cesty mezi elitu vstoupily personální neshody a nutnost výměny vydávající firmy. Na scéně je tedy nový bicmen, kytarista a labelem se stal IceWarrior Records. I díky těmto problémům dělí desku „Aftermatch“ od předešlé řadovky „The Final Requiem“ plných pět let. Hudební vyjádření ovšem zůstává víceméně neměnné, a potvrzuje takřka chronologický ústup od přístupnějšího melodična k modernou ..
Renesance speed metalového žánru made in SONATA ARCTICA pokračovala i v roce 2003, kdy na úspěch debutu „Ecliptica“ a druhé desky „Silence“ přímo úměrně navázal počin třetí, poeticky nazvaný „Winterheart's Guild“. V rámci úsloví „kuj železo, dokud je žhavé“, se toho z hudebního hlediska moc nezměnilo, a pokud přece jen nastaly nějaké úpravy, byly pouze kosmetického rázu. Např. se zjednodušila dramaturgická struktura alba včetně stopáže, díky čemuž deska „Winterheart's Guild“ uplyne dřív, než byste řekli švec (ale finsky)...
Začneme aktuálně u kapely, pocházející přímo z peruánské metropole. AEVUM sice existují už od roku 2000, debutové album ovšem vydali teprve před několika málo dny (3. února). Pro desku „The Creation Of Power“ byl vymyšlen celkem složitý lyrický příběh, který svým filozofickým podtextem formuje každou skladbu. Hudební stránka věci pak snese označení progresivní symfo/ power metal. Povedl se zvuk, zpěvák (a kytarista) Christopher Bryson má skvělé žánrové zabarvení,..
Přiznám se bez mučení, o této kapele jsem se dozvěděl až díky její účasti v naší únorové Metalparádě. Soutěžní píseň „Ráj padlých andělů“ okamžitě zapadla do mého hudebního vkusu, tudíž jsem se honem začal pídit po dalších informacích. Skladby umístěné na Bandzone onu přítulnou líbivost ještě potvrdily, pořízení CD „Ďáblova nevěsta“ bylo tedy neodkladnou povinností. No a po několika posleších jsou hotové i mé dojmy a pocity, sice v malinko nepopulární recenzentské formě..
První alba SONATY ARCTICY vycházela v době, kdy stahování z internetu ještě zdaleka nepatřilo ke každodennímu folklóru a pravidelné činnosti většiny hudebních konzumentů. I díky tomu se mohla debutová deska „Ecliptica“ stát celkem výnosným počinem, např. v Japonsku se jí prodalo jenom během prvního roku na třicet tisíc výlisků. K tomu úspěšné evropské turné se slavnými krajany STRATOVARIUS a Tony nemohl mít nejmenší pochyby o tom, že se jeho kompoziční smýšlení ubírá velmi správným směrem...
Řekové EMERALD SUN vydávají své druhé album. To první velice silně citovalo odkaz sedmi strážců, čímž rozdělilo power metalové posluchačstvo na dva takřka nesmiřitelné tábory. V tom prvním se usadili tací, kteří ani při nejlepší vůli nebyli schopni rozchodit zmíněnou načichlost dýňovým odérem, jenž v několika případech hraničil téměř s identickou kopírkou. Na druhém názorovém břehu mezitím panovala výborná nálada, neboť tamější obyvatelé neviděli žádný důvod odhánět od svých ..
S neoklasickými alby kytarových virtuózů bývá nejedna potíž. Tito mistři se až příliš často „zabouchnou“ do svého řemeslného umění (které jim nikdo nebere), ztratí potřebný odstup a výsledkem bývají desky plné instrumentálních kudrlinek, kterým ovšem zoufale schází dynamický spád a melodické pojivo. Platí to pro méně známé umělce, stejně jako pro ostřílené matadory v čele s Yngwie Malmsteenem, jehož tvorba mě z výše uvedených důvodů nechává zcela chladným. No a do této subžánrové kohorty ..
Přiznám se rovnou, jsem zaníceným příznivcem starých dobrých thrash metalových postupů. Pokud jde o zvukovu produkci, moderní elementy samozřejmě velkoryse vítám, podstatně méně nadšený ovšem jsem, jedná-li se o násilné kompoziční vniknutí, jdoucí na úkor žánru samotného. První deska Američanů LAZARUS A.D. byla příkladem syrového thrashe s minimem kompromisů, což se mně velmi líbilo a desku „The Onslaught“ považuji za velice zdařilé dílko. Aktuální placka ovšem na žánrovou tradici ..
Tahle placka je stará více než deset let, její recenzi si ale odpustit nemůžu. Jednak proto, že hudební vitráž obsahuje několik songů, které si sám pro sebe označuji jako kultovní a pravidelně se dobíjím jejich strhujícím energičnem. A jednak proto, že na hrobu této kapely vyrašila semena sebranky, jejíž název má potenciál zbystřit smysly nejednoho čtenáře. Banda DEMONIAC totiž zaměstnávala trojicí maníků, kteří po jejím rozpadu nastartovali dnes už legendární smečku DRAGONFORCE. ..
Často slýchávám výtky na adresu našeho zinu, že prý se až příliš zaměřujeme na kapely melodického ražení, konkrétně ty power a speed metalové. Musím uznat, že je to pravda, ovšem pouze částečně. Na našich stránkách např. nenalezneme recenze prvních čtyř desek SONATY ARCTICY. A protože se nic nemá dělat polovičatě, tím míň, když se někomu něco vytýká, honem spěcháme tento nedostatek napravit, aby ti, kteří naříkají na naši melodickou vyhraněnost, měli další pádnou záminku ke svým argumentům...
Není v moci a silách běžného recenzenta, pokud tedy nevládne některými nadlidskými vlastnostmi, zachytit všechna zajímavá alba vyšlá v daný rok, dokonce ani když se jedná o jeho oblíbený žánr. Proto se i během roku 2011 budeme setkávat s ozvěnami toho předešlého, jelikož by byla velká škoda některé počiny ignorovat pouze z důvodu jejich lehké neaktuálnosti. Ideálním příkladem je deska „Out For Blood“ (datum vydání: 27. srpna 2010), která mezi zaznamenání hodná díla bezesporu patří...
KOMUNÁL (dříve KOMUNÁLNÍ ODPAD) je legendou jednoho kraje. Ačkoli má tahle kapela na svém kontě řadu dobrých alb a nespočet kvalitních hitů, její sláva nikdy významně nepřesáhla hranice Východočeského území. Na druhou stranu, právě tam je pozice KOMUNÁLU kultovně neotřesitelná a s jistou nadsázkou se dá srovnat s celonárodní popularitou KABÁTU. Osobně mám tuhle chlumeckou partu hodně rád, ačkoli má obliba stojí z největší části na starých hitech kapely..
Řekové CROSSWIND se po metalové scéně poflakují už od roku 1995, pokud se ovšem týká albové produkce, nikdy bůhvíjakou plodností neoplývali. Za celou dobu stihli vydat pouhá tři dema, z posledních dvou pak v loňském roce sestavili debutovou desku „Opposing Forces“ (název je rovněž převzat z demoverze). Není důvod na takové počínání koukat s despektem, zvlášť pokud hudební obsah skýtá určité kvality, a díky seskupení na jedno album se o nich může dozvědět o mnoho více metalových řep...
První desku této kapely její zakladatel, bicmen Lars Borup, naštvaně ignoruje, neboť se po jejím dokončení rozhádal a rozsoudil s celým zbytkem tehdejšího osazenstva. Jako oficiální debut proto považuje až objekt dnešního zkoumání, nedávno vyšlé album „Return To The Past“ (název značí návrat k časům, kdy bylo všechno v pohodě). Jako šéf má samozřejmě Lars právo na cokoli, jelikož mu ale po zmíněné šarvátce odešel i tehdejší skladatel veškeré hudby.....
Před nedávnem vyšla druhá deska této kapely (recenze v brzké době následuje), byla by ovšem obrovská škoda nevěnovat se také debutu „Glow Of Dawn“. Ačkoli, slovo debut není přesné. Členové SEVEN THORNS (v té době 7THORNS) se těsně po nahrání nepěkně rozhádali a album díky tomu nikdy oficiálně nevyšlo. Jediný pozůstalý po této šarvátce, bicmen a zakladatel Lars Borup, tak za skutečně první počin SEVEN THORNS považuje právě až nedávno vyšlou desku..
Předešlá deska 
Jelikož se už každý z vás podíval na výsledné hodnocení, můžeme přejít rovnou k věci. Druhý pokus bez Tima Tolkkiho rozhodně nedává současným členům STRATOVARIUS záminku dělat na svého bývalého ego vůdce kiš kiš na prstech nebo se nějakým podobným způsobem vytahovat. Deska „Elysium“ totiž není žádným strhujícím počinem, dokonce o kousek zaostává i za pokusem prvním, tedy albem „Polaris“ z roku 2009. ..
Pět předešlých alb Japonců GALNERYUS si moji náklonnost nijak zvlášť nevybojovalo. Určitý jakostní potenciál byl sice na každém z nich patrný, nikdy to ale nebylo nic, o čem bych chtěl psát domů svojí babičce. Ani kvůli šesté desce zřejmě pro barevný dopisní papír nepoběžím, avšak nemalý posun ve vnímání této kapely u mě dozajista nastal. A rozhodně to není díky příchodu nového zpěváka Masatoshi Ona, který dostal těžký úkol nahradit zdánlivě (hlavně pro zaryté fanoušky) nenahraditelné hrdlo..
První album této kapely obtáčela lehká, speed a power metalová spirála. Druhou desku naopak zatížil hustý, heavy a power metalový základ, s čímž úzce souvisela změna na vokální pozici, když výškaře Marcuse T. Marcella vystřídal zemitější, avšak také nesporně kvalitnější Ecki Singer. Jakostního zbytnění se dočkala i hudební složka, avšak byl to posun pouze technickým, nikoli melodicky atraktivním směrem. Třetí placka pokračuje ve stavění hutných kytarových stěn, tentokrát se v nich ale našlo o mnoho více škvírek, ..
GOLDEN RESURRECTION je společným projektem Tommyho Johanssona (ReinXeed) a jeho krajana, zpěváka Christiana Liljegrena (NARNIA, AUDIOVISION...). Je to rovněž kapela, na jejíž debut jsem se těšil jako malej smrad na Ježíška. Dlouho před jeho vydáním byl totiž do světa vypuštěn klip k úvodní písni „See My Commands“, která se mně doslova v prní vteřině vlila do srdečních chlopní. Power/speed metal v ní prezentovaný obsahuje tolik lákavého neoklasického zurčení, že.....
Rok 2010 byl z power metalového hlediska velmi štědrý, jeho konec ale přináší nepříjemná zklamání. K nedávno recenzovanému kanadskému triu či finským AMBERIAN DAWN se bohužel přidávají také Italové THE DOGMA. Očekávání byla opět nemalá, neboť předešlé dvě desky jsou po jakostní stránce minimálně zajímavé. Nikoli komplexně, ale počet uchu lahodících skladeb určitě převyšuje číslo těch méně zdařilých. Tentokrát je tomu ovšem naopak...
Přiznám to hned v úvodu, naše putování po kanadských power metalových pláních nebude dvakrát inspirující. Tedy určitě nebude tak podmanivě strhující, jako tamější (téměř stále) panenská příroda a ušlechtilé jako kanadská povaha. Tři žhavé novinky, které si bereme na paškál, se totiž příliš nepovedly. Nejvíc mě to mrzí právě u kapely ICEWIND, která na svém debutu „All Is Dust“ z roku 2006 naznačila zajímavý tvůrčí potenciál. Jenže ten, jak vidno, přišel na desce následující zcela vniveč.
..
Po úspěchu desky „Oceanborn“ od NIGHTWISH vznikla asi miliarda uskupení s ženským hrdlem v čele, z těchto zpěvaček se ale méně než jedno promile mohlo rovnat kvalitativnímu rozměru krásné Tarji. Mezi onu nepatrnou hrstku ovšem bezesporu patří vokalistka finských AMBERIAN DAWN, rovněž pohledná diva jménem Heidi Parviainen. I hudební stopy této kapely kráčejí po stezce vyšlapané Tuomasovým vzorem (mnohdy je citace více než patrná)..
SODOM - „In War And Pieces“ 
Měsíc a půl před vydáním třináctého studiového alba přichází jako ochutnávka EP „Darkest Hours“. Je to příjemný prostředek k dočasnému zklidnění nadržených fandů (mezi něž patřím), kteří tuhle kapelu budou zbožňovat minimálně do té doby, dokud v ní bude alespoň jeden člověk s křestním jménem Timo. Nečekaně morbidní rozměr názvu tohoto mini alba ovšem dodávají nové zprávy, které informují o rakovinovém nálezu v krku bicmena Jörga Michaela. Letošní rok je v podobných zvěstech opravdu ..
Novinku této belgické kapely jsem začal poslouchat v naprosto klidném rozpoložení, tedy takovém, ve kterém mě zanechaly dojmy z poslechu předchodzího alba „Metallic Tragedy“. Pár slušných skladeb, líbivé vyhrávky, ale z celkového pohledu nic, k čemu bych se chtěl pravidelně vracet. Jenže první poslech nové desky „Symphony Of War“ moji pozornost napřímil jako krk kočky, která právě zaslechla myší ševelení. A každé další sjetí tento nečekaný úžas ještě prohloubilo. Album „Symphony Of War“..
K seriálům českých televizí je nutné přistupovat s mimořádnou obezřetností. Ta veřejnoprávní nebyla schopna přijít s něčím alespoň trochu zajímavým už dlouhá léta a o smysluplném využití koncesionářských poplatků můžou mluvit možná tak důchodci, kterým nudopudné seriály typu „Ach, ty vraždy!“, „Cukrárna“ nebo „Vyprávěj“ zřejmě vyhovují. Tamější dramaturgové sází na tu nejsprostší jistotu a nehodlají byť jen minimálně riskovat. Otázka jiná je, jakou jistotu představuje např. takový Dušan Klein..
David Defeis je na metalové scéně obrovským pojmem, i když to platí spíše pro undergroundové posluchače, než pro ty komerčně zaměřené. Nikdy se mu totiž s VIRGIN STEELE nepodařilo prorazit do rockového mainstreamu, a to i přes nespornou kompoziční kvalitu svých nahrávek. Vedle neporovnatelně slavnějších MANOWAR (se kterými je pro svoji oddanost těžkému kovu neustále, avšak nemístně slučován) navíc působí navýsost důstojným dojmem. Jeho tvorba je díky specifickému rukopisu okamžitě rozpoznatelná,..
Heavy metal až za hrob a pokud možno ještě dál. V době, kdy bylo všem jasné, že i takoví MANOWAR jsou se svojí okázalou image dávno za zenitem snesitelnosti, přikvačili Švédové CRYONIC TEMPLE s vlastní dávkou metalového megapatosu a bláhovou vírou, že to ještě někoho bude zajímat. Háček (a zároveň vysvobození) byl v tom, že úsměvný mačismus ukrývala pouze lyrika, hudební složka se heavy metalovou ortodoxností inspirovala minimálně a vše naopak tíhlo ke vzletn..
Kyperská kapela ARRYAN PATH je projektem zpěváka Nicholase Leptose. Deska „Terra Incognita“ je druhým počinem tohoto uskupení. Je mnohem vyspělejší než debut „Road To Macedonia“ z roku 2004. Je to také album, které sklidilo nadšené ovace u řady metalových recenzentů, někteří z nich jej dokonce označují za událost roku 2010. A pokud někdo nedá na slova kritiků, možná podlehne osobě Bruce Dickinsona, který desku osobně doporučil slovy „Album, které stojí za poslech!“. Jo, Bruce má zatracenej recht!..
Pokud se dobře pamatuju, v hospodě, do který jsem léta chodíval, pouštěli v jukeboxu KOMUNÁL (tehdy ještě KOMUNÁLNÍ ODPAD) úplně všichni, od uhratejch puberťaček, přes huliče a skíny, až po metalisty nejtěžšího kalibru. Tak oblíbená tahle kapela byla a zřejmě ještě je, i když si myslím, že už má svý nejlepší roky za sebou, minimálně co se kvality kompozic týká. Posledním slušným albem pro mě bylo „Jedenáct hodin do útoku“. A je neodvratitelným faktem, že právě skladby vzniklé do roku 2004 tvoří tu nejlepší část..
Tahle vynikajicí španělská banda patří již dlouho mezi mé top oblíbence a očekávání nového alba bylo tedy mimořádné. Zvlášť po čtyřletém půstu, který následoval od vydání poslední regulérní řadovky „Mejor Morir En Pie“. Tato deska byla vskutku mistrovským dílem melodického heavy/power metalu, což moji nadrženost po novém matroši umocňovalo ještě více. V rámci této kapely to bylo rovněž album nezvykle vyrovnané, když ta předešlá trpěla určitou jakostní rozpolceností a proti pár výjimečným kouskům..
Zpěvák Christian Rivel je neuvěřitelně kreativní člověk. Účinkoval v několika velice zajímavých kapelách, nejznámější z nich bude určitě NARNIA, mnohým nebude cizí ani název DIVINEFIRE. Z jakéhosi důvodu jsou už obě skupiny minulostí, ještě v roce 2005 ale vzniknul boční projekt NARNIE pojmenovaný (pro melodický metal poněkud scestným názvem) AUDIOVISION. Debutové album „The Calling“ ze stejného roku nezbořilo svět, dokonce jej ani nenakřáplo, přesto nebylo úplně marné. ..
Krejdly jsem svého času žral jako buráky a byl je schopen poslouchat do zblbnutí, dnes už si je pustím pouze při vhodné náladové konstelaci, možná tak jednou za dva měsíce. Myslím ale, že tento emotivní odstup nebude na škodu, jelikož dává určitou naději na objektivní hodnocení, nezatížené ani jednou z obvyklých názorových polarit, které k této kapele chová široká metalová veřejnost. A jelikož se právě nacházím někde mezi, tak nebudu nové desce nadržovat, ani ji předpojatě hanět..
Opravdu nekonečné bylo čekání na novinku této kultovní kapely! Nedávno vyšlé výroční album samozřejmě nemohlo ukojit lačnou žízeň po pravé dýňové šťávě, naprosto nemetalovým obsahem naopak netrpělivé čekání ještě umocnilo. Zároveň bylo důležité správně rozšifrovat různá marketingová lákadla, která hlásala hudební návrat až k samotnému debutu „Walls Of Jericho“. To už z logiky věci prostě možné není, a to nejen proto, že zásadním stavitelem tehdejší nálady byl půvabně..
A jéje, to nám to Turillovci zase pěkně zazdili. Sotva jsme jim stačili pochválit jejich poslední řadovku, už je na světě docela průměrné épíčko „The Cold Embrace Of Fear“. Stopáž kolem 36. minut byla na první pohled velmi sympatická a dávala prostor k natěšeným představám, jak že si to zase pánové pohrají s velkolepou dramatizací a filmově-soundtrackovým spektáklem. Pánové si opravdu pohráli, bohužel však při tomto tvůrčím skotačení ztratili míru a místo metalové nálože s několika doplňujícími intermezzy ..
Popel popelu, prach prachu...Duchovní poučka, která praví, že se jednoho dne v prach obrátíme a uzavřeme tím další životní cyklus. Spirála bytí každého z nás se zacelí podle dokonalosti, se kterou jsme dokázali plnit smysl naší existence. Někdo tak až na smrtelné posteli zjistí, že cesta materiálního shonu byla slepá, druhý možná zažije nirvánu. Tohle všechno se ovšem v menším měřítku odehrává každý den. Jako speed metalová nirvána by se tak dalo nazvat třetí album francouzských HEAVENLY, ..
Z trojice brazilských kapel si odbudeme tu nejslabší hned v úvodu. TERRA PRIMA letos vyrukovala se svým debutovým albem „And Life Begins“, na němž se opravdu povedl zvuk, který je čisťounký jako pleť Miss Universe. No a tím jsme v podstatě vyjmenovali všechna pozitiva, která tato deska nabízí. Zbytek je totiž mimořádnou přehlídkou nedodělkové, vzhledem k tušenému potenciálu snad až diletantské práce. Je zde plno motivů, které jsou nápadité (např. veselé kytarové riffování v „Life Carries On“..
Druhý zářez speed metalové kolbenky HEAVENLY vychází zhruba rok po debutu „Coming From The Sky“. Ten zajistil francouzům docela slušnou výchozí pozici, což se projevilo zejména hostováním na „Infinite Tour“ pro bohy žánru STRATOVARIUS, které objelo Francii, Holandsko, Belgii, Německo i Českou republiku. Povědomí o spolku Bena Sotta se tak velmi rapidně zvýšilo a nastartovaná kapela honem spěchala do studia (které si symbolicky pojmenovala „Sound Of The Winner Studio“), ..
DEATH ANGEL a EXODUS. Dva kultovní velikáni, kteří shodně v jednom bodu rozpustili své kapely, aby se na počátku milénia dali opět dohromady a nastartovali moderní etapu svých dějin. Jakkoli mám rád obě smečky, vždy u mě o kousek vedli EXODUS se svým technickým a nekompromisně žánrovým thrashem, který dokázal strhnout víc, než nu-metalovými prvky rozhoupané riffy maníků z DEATH ANGEL. Při porovnání novinek obou kapel ale u mě jasně vítězí Anděl Smrti..
HEAVENLY. Kapela, které se většina kritiků štítí jako upír cibule, jelikož představuje ten nejesenciálnější výtažek z tolik opovrhovaného speed metalového žánru. Označují jí za pokleslou, kýčovitou, nepůvodní, zastydlou a bůhví jakou ještě, jen aby nepřišli ani o kousíček pozlátka ze svého zavedeného renomé. My si tady na nic hrát nebudeme a v našem seriálu, který zmapuje první tři alba této francouzské party..
Prezident labelu Frontiers, Ital Serafino Perugino, používá na Michaela Kiskeho snad nějaká kouzla a čáry, protože se mu ho opakovaně daří přemlouvat k učinkování v rock/metalových projektech, a to nikoli jenom v pozici hosta, ale plnohodnotného člena, na kterém je celá záležitost postavena. Po 
Této kapele jsme se už na našich stránkách věnovali. Jednalo se o album „Dragonvarius“, na jehož adresu jsem pěl jenom slova chvály. Přesto je na místě zopakovat, že se ani zdaleka nejedná o typickou speed metalovou sebranku. Pochází totiž z Japonska a do své tvorby pašuje řadu ujetostí typických pro tuto zemi, které budou pro běžného evropského posluchače těžko stravitelné. Navíc se jedná o „one man project“ a kromě ženského zpěvu tak naprostá většina materiálu vzniká na PC mašinkách...
Opravdu příjemná hudební uskupení vznikají v jinak nepříliš pohostinné Ukrajině. Po CONQUEST se na scéně objevilo další želízko v metalovém ohni, které jej rozdmýchává kovářsky mohutným způsobem. U jeho žáru se celkem spolehlivě ohřejí srdce všech metláků, kteří se stále nechávají hýčkat okázalými melodiemi servírovanými na power/spídovém podnose. SUNRISE (jak příznačný název pro kapelu takového ražení!) jsou v současné době považováni za vlajkovou loď ukrajinských melodických vod..
Recenzent-amatér si předměty svých příspěvků z logiky věci vybírá, nemá cenu svůj drahocenný čas trávit nad něčím, co ho nebaví a nic dobrého se o tom napsat nedá. To je pravý důvod, proč jsou výsledná hodnocení většinou vysoká, nikoli tedy, jak by si mohl leckterý rozumbrada vydedukovat, že dotyčný autor vychválí úplně všechno, postrádajíc přitom přísný kritický metr. I přesto se ale vždy nepoštěstí, a přestože vybraná kapela podle jedné či dvou písní na YouTube vypadá docela slibně, dojem z poslechu celého alba zůstane hodně rozpolcený. ..
V recenzi na poslední album RR jsem Tima Tolkkiho nařknul z nudného rockového pragmatismu. Jenže u tohohle chlápka si prostě člověk nemůže být nikdy jistý a u novinky je zase všechno naopak. Zjednodušení kompozičního procesu, návrat k přímočarým melodickým kořenům, silná hitovost a chytlavé klenutí všude, kam ucho doslechne, to je v pořadí třetí deska RR! ..
V recenzi na zatím poslední Pellovo album jsem na jeho adresu namířil až příliš ostnatých slov, když mě poslech „The Crest“ opravdu nebavil. Trochu mě to mrzelo, obzvlášť při vzpomínce na desku „Magic“, která mě naopak dodnes bavit nepřestává a energie z ní sálající mě celkem spolehlivě dobije, ať už se nacházím v jakékoli náladové poloze. A tak pro jakési vyvážení přidávám i recenzi magického díla z roku 1997, které považuji z jakostního hlediska za nejucelenější počin tohoto kytarového introverta.
..
Desku „Return To Heaven Denied“ z roku 1998 považuju za jednu z nejlepších nahrávek novodobých power/speed metalových dějin. V diskografii této italské kapely ale čněla jako růže mezi trním, protože ji žádné z dalších pěti alb nesahalo ani po notové kotníky. A důvod byl (alespoň u třech posledních desek) zřejmý: z kapely odešel tvůrce veškérého úspěchu, Olaf Thorsen a zbylí členové bez něj zůstali bezradní jako vesnickej balík v New Yorku. Jako zázračné zjevení se proto jevily loňské informace,..
Tohle album vyšlo již před dvěma lety, vzhledem k jeho vysoké kvalitě by ale bylo opomenutí recenze nesmírnou škodou. Jedná se o debut, což je trochu s podivem, neboť kapela vznikla už v roce 1998. Celou jednu dekádu tedy potřebovala švýcarská pětice k přípravě materiálu pro svoji první dlouhohrající fošnu, toto neobvykle dlouhé období se ale evidentně zúročilo a deska „A Deep Breath Of Life“ patří k čertovsky podařeným debutům!
..
Polský inseminátor Waldemar Sorychta zplodil už několik hudebních uskupení, přičemž ENEMY OF THE SUN je jeho nejmladším dítkem. Jablko ale samozřejmě zase nepadlo daleko od stromu, takže otcovy stopy jsou jasně čitelné a kdo si rochňal v hudebních postupech GRIP INC., nebude zklamán ani tentokrát. Základní stavební kámen, tedy thrash metal, je zde ovšem ještě více zmodernizován a nabobtnává do široké žánrové podoby. Takže kromě progresivního thrashe uslyšíme i death, nu-metal, řadu elektronických prvků a díky nebývalé..
Dámy a pánové, je mi ctí, že vám mohu představit největší objev letošního roku na poli symfonického speed/power a (lehkého) prog metalu! Možná je předčasné takový ortel vyřknout kousek za půlí sezóny, ale už jen z pohledu statistiky (která přes svoji nudu prostě poskytuje cenné údaje) je výskyt stejně kvalitní smečky hodně nejistý. A že jsou PATHFINDER zatraceně dobří, to je jasné jako facka Heleny Růžičkové. Kdybych si měl ovšem vsadit, ze které země tohle hudební překvapení pochází,..
Na přelomu tisíciletí vydali Argentinci IMPERIO dvě velmi slušná alba. Nejpovedenějšími skladbami z nich dodnes ukájím svůj posluchačský apetit a pecky jako „Sera Una Gran Victoria“ nebo „Voy A Tu Encuentro“jsou doslova balzámem pro moji melodychtivou srdeční soustavu. Jenže od roku 2001 se albová produkce zastavila a nic nenasvědčovalo tomu, že by tomu mělo být ještě někdy jinak. Jako blesk z mrtvého nebe na mě proto zapůsobilo nedávné zjištění, že je na světě ..
Kapela existující přes dvě desetiletí doma užívá legendární status asi jako u nás ARAKAIN, ale protože pochází ze Španělska, je nutné si toto posluchačské zázemí vynásobit čtyřmi. To už je adekvátní stav na to, aby se v koutku muzikantské duše dalo cítit celkem příjemné zadostiučinění. A nutno okamžitě dodat, že satisfakce ze strany věrných fans je naprosto zasloužená a jelikož se asi nedá (stejně jako v případě ARAKAINu) očekávat nějaké světové turné, docela obyvatelům pyrenejského poloostrova závidím,..
Předcházející deska tohoto švédského projektu zněla jako unylý klon SATYRICON z období alba „Rebel Extravaganza“ a byla to nuda k nevydržení. Novinka „Witchkrieg“ zase Nory SATYRICON připomíná, ale tohle srovnání je tentokrát o něco lichotivější, neboť styčné body jsou k nalezení především v energickém výdaji, který celá „all-star“ sestava věnovala do přípravy nového materiálu. Bohužel se tento elán nepodařilo vtělit do kvality kompozičního procesu a prvotní zdání metalové výbušnosti
..
Tihle Italové u nás nedávno zahráli po boku GAMMA RAY a většina kritiků mluvila o jejich vystoupení ve velmi lichotivých formulkách. Já měl o SECRET SPHERE pohříchu jen velmi kusé povědomí a svůj rest jsem tedy koukal rychle napravit. Po pečlivém poslechu všech desek řadím tuhle kapelu k lehčímu nadprůměru s jedinou výjimkou. Tu činí album „Heart And Anger“, které se vyvedlo opravdu náramně a je jednoznačným vrcholem celé diskografie. A nic se na tom nezměnilo ..
Při rozhodování, které ze dvou alb této finské kapely zrecenzuji, nakonec padla volba na to debutové. Na rozdíl od posledního počinu „Hwainoo“ jsem o jeho mladším bratříčkovi nenašel na netu ani jedinou podrobnější zmínku a bylo proto záhodno s tím něco udělat. A pak je tu také důvod osobní. Album „New Dawn“ možná oproti svému nástupci působí z kompozičního hlediska jednodušeji, přesto se mně zamlouvá o poznání více...
Švédská kapela fungující od roku 1999 má na svém kontě dvě alba a obě jsou ve svých kvalitách rozdílná jako den a noc. My se jako gentlemanský zin budeme věnovat tomu povedenému. Progresivní symfo/power/speed metal prezentovaný na „Ozvěnách noční můry“ řadilo nemálo publicistů do svého soukromého „objevu roku“. A není se co divit, vždyť už základní podmínky pro potenciální úspěch byly splněny na jedničku. Zpěv zde totiž obstarává charismatický vokalista Chity Sompala (FIREWIND)..
Krize v Řecku má nedozírné následky pro tamější obyvatele (potažmo celou Evropu) a jeden by řekl, že jim rozhodně není do zpěvu. INNER WISH pocházejí z této země, na jejich aktuálním počinu „No Turning Back“ bychom ale nějaké důkazy o právě probíhající krizi hledali marně. Žádný smutek nebo lítostivá melancholie, ale výbušný a čirou energií nabitý power metal. Navíc evidentně nechyběly finance, což je znát především na perfektní a dokonale čitelné (slyšitelné) zvukové produkci. ..
MAGION - „Close To Eternity“ 2010
Je strašně příjemné, když vaše oblíbená kapela vydává alba frekvencí co rok, to jeden kus. Horší je, když jde taková plackopalba na úkor kvality. Po prvních pár posleších jsem se obával, že se to stalo i v tomto případě. Jenže mé zabouchnutí do tohoto uskupení (konkrétně do hlavního šéfa ReinXeed, Tommyho Johanssona) je natolik urputné, že jsem si tenhle fakt nebyl ochoten připustit a pouštěl si novou desku pořád a pořád dokola. Podle výsledného hodnocení je jasné, že se očekávaná extáze naštěstí opět dostavila.
..
Italové SEVEN GATES fungují už od roku 1999, na svém kontě mají ale pouhé dvě desky, což celkem průkazně dokazuje spletitou historii této kapely. Nejvíce ji poznamenaly personální rošády a trochu záhadné problémy s vydávajícími firmami (jedna z nich např. uvedla jako důvod ukončení smlouvy velkou vzdálenost mezi Brazílií a Itálií!). V sestavě už také nefiguruje zakladatel skupiny, bicmen Paolo Baroni. Podezřele dlouho je rovněž avizována třetí řadovka „Betrayer“, což znamená, že se pohodové..
Hlášku „trick or treat“ používaj malí američtí smradi, když si o tamějším tradičním svátku Halloween chtějí vyžebrat nějakou tu sladkost. Pro nás to ale znamená název kapely, která tak vtipně naznačuje svoji blízkost ke svým idolům HELLOWEEN. K dýním má samozřejmě blízko kde kdo, Italové TRICK OR TREAT ale mají svoji okatou náklonnost od počátku plánovanou, o čemž svědčí název jejich prvního mini-alba „Live Helloween Tribute“ z roku 2003. Není se co divit, páč zpěvák Alessandro Conti ..
S recenzí nových ANNIHILATOR jsem si úmyslně dával na čas, neboť si dobře pamatuji na zážitek z poslední desky Kanaďanů „Metal“, který přicházel velmi postupně a naplno prožít jeho obrovské kouzlo se mně podařilo až tak po dvacátém třicátém poslechu. Můj prvotní přístup k albu „Metal“ byl přitom dosti odtažitý, páč jsem považoval za nehoráznou drzost pojmenovat desku takto sebevědomým názvem. Postupem času jsem ale zjistil, že „Metal“ je stran agrese i melodie tak vyvážená a hlavně promakaná fošna, ..
Páté album Sammetovců s krásně znělým názvem „Mandrake“ by se dalo označit za přelomové, a to zejména z jednoho důvodu, který můžeme shrnout slovem „odklon“. Počínaje touto deskou se totiž EDGUY vrhli na cestu, která vedla od zarputilého power/speedu (nebo také od „teploušských pop melodií“, jak uvedl v jednom rozhovoru Tobias) směrem k rozjásanému heavy rocku. Byl to proces pozvolný a takřka chronologický, proto jsou jeho stopy na „Mandrake“ zatím docela nepatrné. Nicméně jsou...
Hned zkraje si dáme malý test. První otázka zní: máte rádi symfonický speed metal? Druhá: máte ho nejraději ze všech žánrů? Třetí: nevadí vám patos, sentiment a okázalá emotivnost? A poslední dotaz: nevadí vám japonská produkce, zpěv a vše, co s tím souvisí (což kolikrát znamená dost velikou ujetost)? Pokud jste odpověděli záporně byť na jednu jedinou otázku, okamžitě tuto recenzi přestaňte číst, tohle skutečně není muzika pro vás. Japonci DRAGON GUARDIAN totiž přímo bytostně ztělesňují všechny výše uvedené atributy a jejich..
Od desky „Tomorrowland“ uběhly tři roky, ale to je úplně jedno, protože tato doba uplynula pouze v reálu, v časové dimenzi, ve které se pohybují aktéři australských BLACK MAJESTY (s českým bicmenem Pavlem Konvalinkou v sestavě), se nezměnilo vůbec nic a z hudebního hlediska začíná nové album přesně tam, kde to předešlé skončilo. To znamená, že všichni, kterým se produkce těchto metalových protinožců zamlouvá, můžou být naprosto klidní, svoji porci melodického power metalu opět dostanou v míře více než vydatné. ..
Zaplaťpánbů, že v roce 1995 nikdo nechtěl vydat původní skicu této desky s názvem „Savage Poetry“! Pravděpodobně by tak nikdy nedošlo ke znovunahrání, které všemu dodalo ty správné koule s hromadou lákavého sekretu uvnitř. Musím se smát, když čtu, že „The Savage Poetry“ je pouze LEHCE přearanžovaná placka „Savage Poetry“, která vlastně byla prvním dlouhohrajícím počinem EDGUY (ještě před patronátem gramofirmy AFM). Kdepak, obě nahrávky k sobě mají blízko asi jako doktor Nešpor ke chlastu a..
Thrashová kolbenka EXODUS přišla s druhou částí své stylové exhibice a já s tím mám náhle drobný problém. Přes sedmdesát minut trvající šichta už je totiž přece jen trochu moc. I pro mě samotného je to velké překvapení, neboť předešlá alba nahraná v novodobé kariéře této legendární party jsou pro mě zcela lahůdkovými počiny a i díky tomu jsem se na nové album těšil jako malej smrad. Problém asi je, že mi v uších stále zní předešlá deska, kterou jsem sjel snad milionkrát, přičemž ta aktuální přesně kopíruje její mustr..
Tak tohle je prasopal jako kráva!!! Neskutečně nadupanej thrash metal, kterej prosím pochází z Japonska! Všechno má na svědomí maník jménem Manabu Hirose, který je hudebním myslitelem, producentem, ale hlavně štěká do mikrofonu a drhne basu. „Worship“ je druhé album týhle nekompromisní party, přičemž se od debutu vyměnila půlka sestavy, přibyl kytarista, bravurně se vylepšil zvuk a technická preciznost byla vybroušena do mnohem konkrétnější stylové podoby...
Kdyby Luděk Munzar v pořadu „Zpět k pramenům“ hledal počáteční čůrek obrovského jezera popularity, ve kterém dnes plave prsa Tobias Sammet a jeho kumpáni, neměl by s jeho nalezením vůbec žádný problém. Je totiž jasně definovaný a jeho zdroj se nenachází nikde jinde, než v díle „Theater Of Salvation“ z konce tisíciletí. Rok 1999 byl vůbec zlomovým momentem pro řadu dnes už věhlasných spolků, které v té době vydaly počiny, jejichž monstrózní úspěch zásadním způsobem měnil životy všech ..
„All Is Dust“ patří mezi alba, která se příjemně poslouchají a rozhodně jim v konečném výčtu patří nadprůměrná známka, přesto je zážitek po většinu stopáže kalen neustále se vkrádajícím pocitem, že by mohlo být ještě lépe, než nakonec je. Mě osobně to mrzí dvojnásob, neboť ICEWIND svými hudebními mantinely celkem perfektně kopírují hranice, mezi kterými si hovím nejraději. Což znamená power metal kladoucí zásadní důraz na přídavné jméno „melodický“ a zároveň disponující tučnou dávkou podbízivého sladidla..
Matt Smith. Mimořádný, neotřelý, bezbřehý a vzhledem k okolnostem dost možná i Bohem požehnaný talent. Právě on má na svědomí vrcholné metalové dílo „Mirror Of Souls“ z roku 2008, majstrštyk, který vznikne možná tak jednou za pět let. Osvícený, sféricky vypiplaný a duchovním éterem ojíněný power metal prezentovaný na tomto albu byl pokladem pro každého fanouška, který to s tímto stylem myslí alespoň trochu vážně. Pokladem, jehož třpytivost byla dána sofistikovaným propojením strukturovaných power/thrash riffů..
Historie týhle kapely je opravdu spletitá. V osmdesátých letech nahrála dvě alba s klasickým thrashovým feelingem té doby, aby se v zápětí rozpadla. V roce 1998 přišel díky iniciativě basáka Franka Banxe reunion, který odstartoval power metalové období s celkovým počtem čtyř desek. Po posledním z těchto alb, „Of Human Bondage“ (2002) jako by se po nich zase zem slehla. Svůj podíl v tom určitě sehrály personální rošády, které provázely tuhle bandu vlastně po celou dobu její trhané existence..
Je trochu zbožné přání očekávat od Pellových desek NĚCO nového. Něco, co by jim pomohlo vystoupit z už poněkud zatvrdlého kruhu průměrnosti a nudy. Přesto ve mně tato naděje začne růst s ohlášením každé Pellovy novinky a já zas a znova začnu doufat, že by se snad mohl navrátit alespoň zlomek tvůrčí energie z vrcholného obodbí kolem desky „Magic“. Rozčarování, které přichází, když zjistím, že tomu tak zase není, je pokaždé stejně bolavé jako smutné. Ani v případě „The Crest“ jsem těchto emocí nebyl ušetřen..
We live to fight the hand of doom
Japonsko je baštou rychlomelodických kapel a pro řadu z nich představuje díky své kupní síle existenciální záchranu. Je tedy logické, že se i tamější spolky pokoušejí napodobit své evropské kolegy a vytvářet něco jako speed metal. Většinou ale nedovedou jít proti svému etnografickému základu, a tak výsledné nahrávky narazí na přehnanou emotivní okázalost (tak typickou pro tuto zemi) a hrozivý přízvuk vokalisty, kdy je jeho anglo-japonština (nebo prostě jen japonština) pro běžného evropana celkem neposlouchatelná. Jednou z výjimek je právě dnes hodnocená kapela, ..
Žhavý obal s lesbickými vampýrkami je věc, která může vzbudit mírné vzrušení stejně jako lehké pousmání nad jeho kýčovitostí, to podle nátury (a věku) každého posluchače. Volba takto vyhraněného sexy motivu zároveň znamená zvýšenou pozornost recenzentovu, který automaticky očekává podobně laciný hudebný obsah. Kdyby byla ovšem hudba zdařilá, erotický výjev na CD by získal o to pikantější příchuť. Jsem velmi rád, že realita má v tomto případě mnohem blíže k tomu druhému.
..
21. listopad, 1977. Ten den porodila v malém německém městečku Fulda maminka Sammetová chlapce, který dostal jméno Tobias. Tehdy ještě nikdo nemohl vědět, jaký rockový divočák z tohohle malého sviště vyroste a jak moc ovlivní jistou hudební odnož, která se právě v té době rodí a rýsuje ve Velké Británii. Nebude to dlouho trvat a cesty obou těchto živlů se prolnou, aby navždy spojily síly a zpečetily své osudy. Nejprve úsměvně a s dětskou roztomilostí, to když si Tobias ve čtyřech letech oblíbí bratrovu kazetu AC/DC..
Po nekonečných tahanicích s hlavounem MANOWAR, Joeym DeMaiem a jeho firmou Magic Circle Music se Turilliovci konečně ocitli na právnické svobodě a pod hlavičkou nikoho menšího než Nuclear Blast byli schopni vydat dlouho avizované nové album. Jeho náplň byla hotova už v roce 2008, nicméně z výše uvedného důvodu může spatřit světlo světa až nyní. A jako každá neprohraná bitva i tato měla zocelující účinek. Tedy alespoň pokud se hudebního obsahu týká, neboť album „The Frozen Tears Of Angels..
Ano, první tři alba této kapely byla úžasná, ale řekněme si to na rovinu, díky obsahové podobnosti jich bylo právě tak akorát dost. FREEDOM CALL potřebu změny naštěstí zcela správně vycítili, a tak je čtvrtá deska „The Circle Of Life“ o trochu jiná. Především se významně zpomalilo a ze škatulky speed/power se náhle stalo něco jako power rock. Nikdy bych nevěřil, že tohle napíšu, ale celkové ubrání na rychlosti vůbec ničemu nevadí! Duo Zimmermann/Bay má totiž ve skladatelské záloze takové množství melodické ..
Psal se červen roku 2002 a Svoboda si zavolala všechny spíduchtivé příznivce potřetí. Kdy jindy by také měla vyjít novinka oslavného metalu než na rozhraní jara a léta, kdy je veškerý život na Zemi v největším rozpuku a síle. Vzpomínám si, jak jsem si speciálně tohle album jel vlakem koupit do 50 km vzdáleného Hradce Králové. Cesta zpět byla nekonečná a nadrženost na obsah CD skryté pod sytě modrozeleným obalem rostla s každým ujetým kilometrem. ..
HELLOWEEN zdůvodňovali moderní postupy své nahrávky „The Dark Ride“ jako nutnost, kterou si vyžádala doba, neboť podle Weikathových slov byl power metal na přelomu tisíciletí v obrovském útlumu a na okraji posluchačského zájmu. No nevím, v jak moc odlišné části Německa Weiki žjie, ale raketový vzestup jeho krajanů FREEDOM CALL, který zaznamenali po svém debutu (vyšel pouze o rok dříve než „Temná jízda“), svědčí o něčem trochu jiném. Shrňme si to pouze v krátkosti: francouzské turné ..
V roce 1996 natočili STRATOVARIUS album „Episode“, které ve svých neotřelých postupech v podstatě odstartovalo druhou power/speed metalovou vlnu. Ta se vyznačuje především zlepšením ve zvukové oblasti, což je spojeno s celkovou technickou modernizací dodávající tomuto žánru nezbytnou bombastičnost a pompu. Největší přínos druhé éry melodického metalu ovšem spočívá v jejím pevnějším uchopení ze strany skladatelů, kteří zejména na přelomu tisíciletí vnášeli do své tvůrčí práce mnohem jasnější a ..
Každý národ má svůj specifický smysl pro humor. Angličani ho mají rádi sušší, Čechům (kromě Jiřího Paroubka) nevadí ten sebeparodický, Japonci se zase řechtaj tím víc, čím víc je něco ujetý, muslimové oproti tomu nemají žádný smysl pro švandu a vražedně je vytočí, když si někdo udělá prdel z jejich proroka Mohameda. Musí ale také existovat něco jako „brazilský humor“, protože např. kapela SILENT MOON (pocházející právě z „fotbalové“ země) o sobě na svých stránkách tvrdí, že zní (krom jiného) jako DREAM THEATER. ..
Původně se to jevilo jako brilantní nápad. Uvolnit skladby ze sevření elektrického křiváku, obnažit je do lehkého, akusticko/symfonického negližé, které ještě více poodhalí základní melodické křivky, to přece byla nesmírně lákavá představa! Jasně, odvaha členům HELLOWEEN nikdy nechyběla, což dokázali zejména na albech „Chameleon“ a „The Dark Ride“, třebaže ani jedno z těchto alb nebylo (všeobecně) přijato s velkým nadšením. Tentokrát se ovšem nemělo jednat o řadové album, nýbrž o výroční, oslavující 25 let existence této německé legendy. ..
Kdyby neexistoval absolutní řád, jak bychom poznali, že prožíváme chaos? Anebo také: není náhodou schopnost zaznamenat chaos sama o sobě důkazem existence nějakého vyššího a dokonale logického řádu, který nám ve skutečnosti dovoluje se z toho všeho nezbláznit? Kde ale např. v hudební oblasti přesně leží hranice mezi úmyslnou disharmonií a samoúčelným souzvukem několika psychedelických tónů? Jaktože pro někoho začíná být hudba uměním teprve v momentě, kde pro jiného dávno ztratila jakoukoli přitažlivost?..
Překlad názvu tohoto alba by se dal poněkud svévolně interpretovat jako „Hrátky s čertem“, což je titul jedné české pohádky. Čímž nechci říct, že by Andi Deris najednou začal zpívat jako Pepíček Bek, ale je pravda, že zatím poslední řadové album této německé party by pro některé fanoušky pohádkou být mohlo, jelikož jeho povedenost je značná. Navíc je velmi rozmanité, a tak spokojeností může zavrnět jak progresivněji založená odnož posluchačstva, tak i ta konzervativní, která si raději hoví v klasičtějších dýňových polohách. Hudební obsah tentokrát není sevřen víceméně jednotným feelingem..
Tahle švýcarská thrashová smečka na to nejde vůbec chytře. Tak předně netuším, proč si v dnešní informačně přesycené době někdo zvolí za svůj název jméno, které už min. jedna metalová kapelá má. Navíc to je název, který vám díky své (např. herní) provařenosti po zadání do vyhledávače vyjede haldy dalších odkazů, což není dvakrát dobrý způsob, jak nalákat potencionálního posluchače. Když už se pak k nějakým informacím dostanete, hned se vyjeví další bordel, tentokrát v diskografii skupiny...
Jakoby si HELLOWEEN albem „The Dark Ride“ přivolali temnou budoucnost a smůlu, která se rozhodla, že přestane šmejdit po horách a zase trochu pošlape dýňové hlavy. V jistém smyslu se vrátila krize z období kolem desky „Chameleon“, tentokrát ovšem s jiným osazenstvem. Takže proti Weikathovi nestál Michael Kiske, ale dvojice Uli Kusch a Roland Grapow, kteří chtěli převzít otěže kapely a přenést její středobod k modernějším trendům. Jenže za Weikatha si stoupnul Grosskopf s Derisem a společně naopak..
V závěru recenze na poslední album této italské party jsem neskrýval své obrovské očekávání dalšího počinu a modlil se, aby byl alespoň z části tak dokonalý, jako byla deska „New Era Pt. II“. Nemá cenu chodit kolem horké krupicové kaše a tak mi dovolte výsledek odhalit hned v úvodu. Použiji k tomu slova Petra Vichnara z hokejového finále v Naganu, když Petr Svoboda vstřelil vítězný gól Rusům: „JE TO TAM!!! JE TO TAM!!!“
Čert se vyznej v tom, podle jakého klíče přijímají fandové alba této kapely. Po těžkém vědeckém bádání (asi 5ti vteřinách) jsem došel k závěru, že ať už je to jakkoli, určitě není výše prodejnosti přímo úměrná kvalitě jednotlivých placek. Tak např. dnes hodnocené album je po skladatelské stránce naprosto plnohodnotné a vyspělé, přesto se jedná o nejhůře prodávaný počin v celé historii HELLOWEEN. Můj skromný názor je takový, že na samém počátku nového Milénia se tato kapela prostě a jednoduše přejedla...
I v black metalově nenávistném Norsku se dá skládat pohodová, náboženskou tématikou nezatížená muzika. V případě KELDIAN jde navíc o výjimku vskutku příjemnou. Hudební mantinely této kapely by se daly popsat slovy pop a metal. Ale nikoli v zaběhnutném (a trochu scestném) žánrovém vyjádření, ale v uměleckém rozsahu, který se rozpíná od rádiově přítulných melodií, přes rockové přitvrzení a pokud se tempo významně zrychlí, v mžiku se přesuneme až k samotnému speed metalu...
Když si budete pročítat historii této party na jejich oficiálních webovkách, možná se vám stane, že najednou ucítíte nepříjemný zápach. Po očuchání vlastního podpaží a přikrytí dolních končetin ale zjistíte, že smrad nevychází z vašich pórů, nýbrž z monitoru. No a pak vám dojde, že takhle nesmrdí nic jinýho, než samochvála. Velkohubými slovy, popisujícími vlastní tvorbu a um se to tam jen hemží, což ale dokazuje jenom to, že pánové zrovna nejsou moc pokorní a prvotní efekt jejich naparování nemá jiný, než kontraproduktivní účinek..
Z důvodu recenzování diskografie této kapely si týden co týden dopřávám intenzivní „dýňovou“ masáž, abych si osvěžil a někdy i poopravil zakonzervované dojmy z poslechu alb v době jejich vzniku. A tak se někdy stane, že aktuální zážitek předčí ten původní a já jsem nucen své tehdejší názory notně poopravit. Bylo tomu tak např. u předešlého počinu „The Time Of The Oath“, který mě v době vydání nechával víceméně chladným, nový poslech mě ale donutil povýšit tuto desku na mnohem vyšší úroveň...
Tráva (komedie/USA/od 2005)
Tuto kapelu jsem napsal do svého profilu jako „oblíbenou“, a to navzdory tomu, že v té době měla na svém kontě pouze jediné album „Midday Moon“. Jenže to oplývalou takovou dávkou svěží a především originální energie, která o mé okamžité náklonnosti rozhodla už po pár slyšených tónech. Tato deska svým nezaměnitelným, hard rock'n'power metalovým odstínem vnesla nový vítr do žánrových vod a rychlostí světla posunula bárku jménem CARDIANT do první linie vedle těch největších hvězd. Mé netrpělivé pokukování ..
Pozitivní náboj alba "Master Of The Rings" je pryč, utopen v existenciální tíži Nostradamových proroctví, na nichž byl postaven koncept aktuální placky. Takové schéma je skladatelsky i posluchačsky výživné, ale veškerý tajemný podtext není samozřejmě ničím jiným než zástěrkou, pod kterou se ukrývá typický „dýňový“ obsah plný šťavnaté melodické dužniny. Hrátky se strachem, které staví na nebezpečně vycházejícím věštění budoucnosti ovšem dostaly jiný, tentokrát krutě přítomný rozměr, když v průběhu nahrávání desky tragicky zahynul ..
Srovnávání této kapely s GAMMA RAY je už trochu nudné, tentokrát se mu ale opravdu vyhnout nelze. Ne proto, že novinky obou kapel vyšly ve stejné době, ani proto, že je spojuje jméno bicmena Daniela Zimmermanna (alespoň v čase nahrávání, nyní už je Danielovým "zaměstnavatelem" pouze Kai Hansen), ale z jiného, mnohem zásadnějšího důvodu. V nedávné recenzi nového alba GAMMA RAY jsem si stěžoval na jeho odosobněný feeling, který mě iritoval víc než obrovská podobnost desky s těmi předešlými..
Situace uvnitř HELLOWEEN byla v roce 1993 bez jakékoliv dramatizace kritická, balancující nad propastí zániku. Prodejnost alba „Chameleon“ (nejnižší v historii kapely) znamenala „kopačky“ od vydávající firmy EMI a po „propuštění“ neudržitelně manýristického Michaela Kiskeho, stejně jako depresemi trpícího bicmana Ingo Schwichtenberga vyvstala otázka, zda má vůbec cenu pokračovat. Naštěstí náraz na existenční dno zbylé členy nepohřbil, ale naopak je odrazil k nové, neméně zajímavé etapě života...
Další thrashová smečka umyla své kytary a zfoukla letitý prach z nepoužívaných bicích, aby si svým reunionem přihřála polívčičku na boomovém plameni, který, ač se to zdá neuvěřitelné, nabírá na stále mohutnější ohnivosti. Dá se této americké kapele její návrat věřit nebo bude poslech novinky „The Evolution Of Chaos“ doprovázen nepříjemnou pachutí finančního kalkulu? Abych řekl pravdu, od obého trochu. Řezavé riffoviště, které nakrájí váš přehrávač na úhledné cihly určitě nesložil a nenahrál někdo, komu tahla ..
Metalový patos pokaždé smrdí zakuklenou naprděností. Když o víře v "těžký kov" zpívají mladé, hormonama nabuzené máničky, je to ještě pochopitelné (stejně jako u MANOWAR, kteří se tím živí:-)), proč se ale k něčemu takovému snížili věkovití kmeti z GAMMA RAY, tomu opravdu nerozumím. Pokud někdo namítne, že to není poprvé (viz song „Heavy Metal Universe“), budu s ním těžce nesouhlasit, neboť píseň z alba „Power Plant“ byla zpracována s velkým nadhledem, který v propojení s úžasnou melodickou hravostí dodal ..
Hodnotit diskografii HELLOWEEN není díky variabilitě jednotlivých desek určitě žádná nuda. V případě této kapely je to ale tak trochu "něco za něco". Rozmanitost jednotlivých alb byla totiž často příčinou rozervaného lidského klimatu uvnitř skupiny, což není nic příjemného, z dnešního pohledu to ale paradoxně dělá celou historii mnohem zajímavější (už proto, že žádné album "dýní" nebylo vyloženě špatné). Není totiž nic nudnějšího, než když je hudební tvorba konzistentní a neměnná, jakoby zamrzlá v postpubertální etapě života. ..
Odkryji své karty hned v úvodu, k tomuto albu mám velmi osobní vztah. Je to dáno tím, že se mně dostalo do slechů zhruba v době, kdy jsem činil své první metalové krůčky a každou nahrávku, kterých jsem měl tenkrát logicky pomálu, sjížděl přepečlivě a s doslova dětským okouzlením (bylo mně 11 let). Kazeta „Pink Bubbles Go Ape“ byla jednou z těchto „obětí“, nesčetným poslechem jsem odhalil veškeré její mnohdy hodně skryté pikantérie. Byla to má první deska od této kapely, a tak se u mě zároveň nemohlo dostavit ..
V recenzi na předešlé album „Frozen Sky“ jsem tuto ukrajinskou partu strhal jak nasranej fotr plakáty svýho pubertálního syna, jelikož jsem po prvotřídním debutu „Endless Power“ očekával stejně, nebo alespoň podobně vydařeného následovníka. Jenže CONQUEST tenkrát neskutečně vyměkli a po energii, která svojí sytostí kořenila první album nezbylo ani památky. Tuto kapelu jsem tehdy odepsal. Jenže čas schladí i ty nejvypjatější emoce a navíc má tendenci z minulosti vypichovat pěkné momenty před těmi špatnými..
Po roce a půl vychází druhý díl legendárních „keeperů“ a je to úplně jiný pivo než jednička. Možná se to dá přičíst jako jeden z mála kladných bodů vydávající firmě „Noise“, která svým rozhodnutím oddělit oba díly časovou pauzou dopomohla k tomu, aby se vychytaly všechny mouchy, zpevnila hudební struktura a dopilovaly veškeré jemně melodické nuance. Každopádně dvojka působí mnohem kompaktnějším a především vydařenějším dojmem. ..
První z dvojice natolik vzývaných desek, že jsem si pro psaní musel pořídit zlatou klávesnici, jelikož psát recenze na obyčejné, plastové, by dostatečně nerespektovalo odkaz, které dvojalbum „keeperů“ zanechalo. A pakliže jsem u debutového alba HELLOWEEN psal o prvních speed metalových obrysech, které zatím měly pouze nejasný a těžce uchopitelný tvar, právě následná alba dala tomuto stylu betonově pevnou formu. Byla to zásluha dvou zásadních faktorů. Prvním z nich byl zvuk, který z heavy/thrashových riffů ..
Historie této kapely je velmi neobvyklá. Její diskografie obsahuje pouhé dvě desky a obě jsou navíc odlišné jako den a noc. Zatímco dnes hodnocený debut je speed metalovou baštou nejvyšší jakostní kategorie, o tři roky starší přírustek míří ze světelných melodických výšin do temných, progresivně power nu-metalových hvozdů. I tato deska sklidila víceméně kladné recenze, pro mě osobně ale zůstává CYDONIA kapelou jediného alba..
Je to zhruba patnáct let, co Michael Kiske opustil kapelu HELLOWEEN. Potřísnění dýňovou šťávou bylo ale natolik silné, že ze sebe její osudovou lepkavost nedokázal smýt ani po takto dlouhé době, ač se o to, dle svých slov, mnohokrát pokoušel. Ne, odkaz, který zanechal zejména v „Keeper-období“, tu bude navždy a zdá se, že už to pochopil i Michael a jeho rezistentní postoj k metalové hudbě má méně a méně znatelnější obrysy. V emotivně rozrušeném období, které následovalo po odchodu z HELLOWEEN, tomu tak ale určitě nebylo..
Tenhle film je ujetý, šílený, vulgární i zhulený, ale především je vtipný a místy dokonce geniální! Tedy geniální pro rockery, technaři nebo naši rodiče by jeho vychytávky asi tolik neocenili. Hlavní postavou je Jack Black, který je v Americe docela velkou filmovou hvězdou. Byl např. „Těžce zamilován“ do Gwyneth Paltrow, hrál režiséra v Jacksonově „King Kongovi“ nebo si po boku megahvězd zastřílel v masakrózní komedii „Tropická bouře“...
Znepokojující atmosféra hrozivě znějících fanfár uvádí na metalovou scénu nejen toto debutové album, ale i kapelu, která si přes sebevědomou pompéznost intra „Walls Of Jericho“ nemůže být ani náhodou vědoma neskutečně pozitivního ohlasu, který bude ve velmi brzké době následovat a který se začal odvíjet právě s touto deskou. Ohlasu, jenž se postupem času změní v nedobytný kultovní status a který s minimálními výkyvy přetrvá až do dnešních dnů. Píše se rok 1985 a symbol dýně z americké tradice dostává ..
Přes osm let uplynulo od reunionu této legendy z klasické líhně thrash metalu, Bay Area. A znovuseskupení této party patří k těm, kterým se dá bez obav uvěřit, že se nekonalo kvůli finanční nouzi (nebo čemu), ale z pravé a nefalšované touhy po skládání nového materiálu. Dvě alba vzniklá v novodobé historii této kapely to plně dokázala svým energickým nadšením a nemalou tvůrčí invencí. Kdo by přece jenom pořád pochyboval, koncertní projev ho musí přesvědčit definitivně.
..
V éře po NIGHTWISH se „front woman“ kapely nakupily jako seno po žních a všechny si chtěly urvat svůj finanční kus z právě probíhajícího trendu. To znamená, že plno těchto spolků bylo uměle povrchních s hudebně minimálním tvůrčím vkladem. Díky těmto partám se vše, v čem pělo ženské hrdlo, začalo po čase přejídat. Kvantita v sobě utopila kvalitu a tento stav trvá víceméně dodnes. Ale protože čas je nejlepší drtič všeho nepravého, stále více odpadávají komerčně zaměřené spolky a na povrch vylézají opravdové skvosty..
Že budou mít jednou metláci svůj animovaný seriál, který navíc (na rozdíl od metalu jako muziky) nezapadne do těžkého undergroundu a bude slavit významné úspěchy, tak o tom by ještě před nedávným časem pochyboval i těžce zhulený optimista. Jenže pak přišel metalový fanda Brendon Small a wrestlingový promotér Tommy Blacha, všechno čapli z tý správný marketingový stránky a stvořili seriál Metalocalypse, který po své druhé sérii, odvysílané na kabelové stanici „Adult Swim“, snese v pohodě označení kultovní...
„V létě roku 1984 jedou společné turné jedny z největších rockových kapel: SCORPIONS, WHITESNAKE, BON JOVI, všechny prodají milióny desek...až na jednu: ANVIL.“
Ať si říká kdo chce, co chce, speed metalový boom se nikdy nekonal. Je to uměle vytvořený blud, zrozený v hlavách lidí, kteří tento styl nesnáší nebo mu nerozumí, a proto mají tendenci míchat jablka s hruškama libovolných jakostí, všechno to naházet do jednoho pytle a vyřvávat, že toho ovoce je „už nějak moc“. Kdepak, ta pravá odrůda, původně vyšlechtěná speed metalovým zahradníkem Kaiem Hansenem, je pouze jedna a ve skutečnosti jí je zatraceně pomálu. Sadařů je mnoho, ale málokterý z nich dokáže odchytit..
Španělská SARATOGA má na své domácí scéně bezmála legendární status. Pro mě osobně znamená vítaný únik od evropského power metalu. Tedy, ne že by Španělé byli v tomto ohledu nějací vizionáři, ale k pocitu jinakosti úplně stačí fakt, že zpívají ve svém rodném jazyce. Španělština dopuje jejich heavy power příjemnou dávkou jižanské elegance, šmrncu a lehkosti, což jsou faktory, které tak často schází evropským smečkám v tomto ranku, o US power metalu ani nemluvě...
Ono to není zase tak složité. Stačí vzít ty nejobyčejnější melodie a umět s nimi pracovat. To znamená nechtít z nich vymáčkount halasnou pompu, která by jim ubrala na uvěřitelnosti, ale naopak vytěžit z jejich krystalického základu ten nejchutnější extrát. Znamená to také mít vnitřní sílu a nedat se strhnout snobstvím okolí, které na ty nejklasičtější postupy bez špetky progrese kouká s povrchním ..
Řecká kapela, která spolu se STEELWING zvítězila v soutěži „Rock The Nations“, jíž se účastnilo na dvanáct set metalových spolků z celého světa. Kapela, kterou opěvují lídři známých veličin jako jsou KREATOR či LEGION OF THE DAMNED. Kapela, které vítězství pomohlo ke kontraktu s gigalabelem Nuclear Blast a vydalo ji na cestu, která, zdá se, vede až k nebeským výšinám (rozumějte pekelným nížinám) metalové slávy..
Na týhle kapele jsem kdysi ujížděl jako na slupce od banánu a i když si ji v současné době poslechnu tak maximálně jednou do roka, kultovní status bude mít u mě vždy zajištěný. S MANOWAR mám spojených plno zážitků z mých ranějších metalových let, ke kterým silácká a nikdy nekončící věrnost tomuto stylu sedla jako prdel na mísu. S odchodem teen hormonů do důchodového věku ale zmizela i má touha po tvrďáckých gestech a klišé všeho druhu, takže dnes ..
Neobarokní speed metal s operním, v tomto případě dokonce dvojnásobným ženským zpěvem! Tento žánrový oddenek dává smysl každému, kdo si rád poslechne třeba Vivaldiho, neboť je více než zřejmé, že jeho kompozice nesou s dnešním spídem velmi totožné stavební prvky. Jasně čitelné, éterické a do notového promile vypointové melodie platily o dvě století dříve stejně, jako platí nyní, kdy elementární melodickou energii dopuje rychlost jdoucí ruku v ruce s dnešní uspěchanou dobou. Spojení vážné hudby, rychlé rytmiky ..
Nutné k přežití (dobrodružný/USA,Velká Británie/od 2006) 
Axel Rudi Pell na fetu! Tak by se dala ve zkratce definovat hudba těchto brazilců, kteří svůj heavy metal sytí takovou dávkou endorfinového nadšení, že ačkoliv základ songů vychází z těch nejklasičtějších postupů, není možné zaujmout k jejich tvorbě apatický postoj (který se tak často dostavuje u produkce zmíněného Pella). Minimální reakce při poslechu desek kapely Hibria bude..
Tahle parta hodně klame svým anarchistickým názvem, páč se nejedná o nic jiného, než o pompézní hard rock se silným retro odstínem. Tedy další mince do letošní velmi bohaté studnice vyšlých alb v daném ranku. Otázkou je, jak vysoká je její cennost, zda hudebně nominální hodnota zmíněnou studnici zase o něco více prozlatí nebo její lesk naopak o něco zmenší. Podle čísla pod recenzí je jasné, že realita má mnohem blíže k tomu prvnímu. Aby také ne, vezmeme-li v úvahu velezkušené umělce, kteří se na tomto projektu podíleli. ..
Němci se nám rozhodli uštědřit další historickou lekci, a tak po jejich hudební rekonstrukci „Bitvy u Hattinu“ zavítáme až k samotnému Napoleonovi. Koncept je sice pěkná věc, ale když ho nepodpoří dostatečně dramatická muzikální vložka, výsledek může být o to více tristní. V závěru poslední recenze druhého alba CRYSTALLION jsem doufal právě ve větší soustředění na propracovanost hudebního obsahu, to jsem ale nemohl tušit, jakým směrem tahle parta posune své hranice..
SLAYER jsou jednou z mála jistot v současném abnormálně nestabilním světě. Určitě od nich nemůžeme očekávat, že by jim ruplo v koulích a začali koketovat třeba se symfonickým orchestrem, nebo že by ego některého ze čtyř muzikantských osobností přerostlo jedno druhé, objevily se nějaké bulvární kachny a pak by se o tom natočil sebezpytující dokument. Ne, nové, v krvi až po okraj fermentované album, je zase thrash metal poctivej jako Arayova hříva a ostrej jako špičky Kingových kérek. Smrtelně nehostinný..
Tihle Švédové mají zřejmě moc rádi kouzlo noci, a tak si jí pro jistotu napálili jak do názvu kapely, tak do názvu svého debutu. NIGHTSCAPE ale drhnou speed metal, takže žádnou depku „z absence světla“ nečekejme. Jak vidno z obalu alba, jako miliony dalších mají také zálibu v měsíčním svitu, a stejně jako ostatním, ani jim se v tomto výjevu nedaří atmosféře úplňku byť jen přiblížit. Ovšem samotná hudba může mít s úplňkem jistou souvislost. A sice, že deska „Symphony Of The Night“ chvílemi zní, ..
Studiový projekt v čele s legendárním Joe Lynn Turnerem nepřináší na poli melodického hard rocku vůbec nic nového. Tak, to bychom měli odbitou kritickou „povinnost“ a honem pryč od těchto zbytečných formalit, od teď bude ruka recenzenta vedena výhradně jeho pocity. Ty jediné totiž mohou být tím hlavním arbitrem, který v nekonečné řadě letos vycházejících desek v daném ranku rychle a jasně určí postupující do dalších kol. A v tomto případě dokonce i jednoho z vítězů. ..
Z vesmírného plutí předešlé desky se tentokrát přesouváme někam do 18. až 19. století, konkrétně k tématu pistolnických soubojů, ve kterých si to chlapi byli schopni kvůli svým láskám rozdat na smrtelnou férovku. Moment brutality se zde tře o vrcholný romantismus, do deseti osudných kroků se vejde tolik pocitů a emocí, jako do celého života průměrného člověka 21. století. Ideální motiv pro mrazivý (ačkoliv zdaleka ne dokonalý) obal desky. A také příležitost pro hrátky s názvem alba, kterým kapela vtipně připomíná..
S touhle kapelou nemůžete šlápnou vedle, ať už si od ní pustíte cokoliv. To se totiž může stát pouze v případě, když je cesta k výsledné nahrávce strojově koncipována, složitě vymýšlena a dedukována. U tvorby Stevena Wilsona tomu tak nikdy nebylo. On své umění tvoří intuitivně, vycházejíc přitom z impulzů nejvnitřnějšího rozpoložení, neduálně, bez ohledu na vnější okolí a polaritu mysli. Tato sféra je pro všechny lidi dostupná, proto když se na ní kdykoli při poslechu dokážeme napojit, splyneme s hudbou ..
„Grounded“ může znamenat, že má někdo zaracha a u METALIUM to skutečně vypadá tak, že je na poslední tři roky někdo zamknul ve studiu a nedovolil jim ani na chvíli vylézt na denní světlo. Jinak si totiž těžko dovedu vysvětlit produktivní rovnici „co rok, to deska“. Nejsem příznivcem takto zběsilého tempa, protože, co si budeme povídat, málokterá kapela má na to, aby byla schopna plivat jedno album za druhým a přitom pokaždé přijít s něčím novým, co by jednotlivá díla nějak výrazně diferencovalo. ..
Olafu Lenkovi se nedá upřít, že za dlouhá léta produkce své kapely dokázal vytvořit originální zvuk, který ji umožňuje rozpoznat už po několika zahraných tónech. Nic na tom nezměnily ani vokální převraty, jelikož všechna tři hrdla, která zatím pěla na osmi deskách AT VANCE, jsou velmi typově podobná. Problém je, že jedním z aspektů okamžitého rozpoznání jsou zároveň skladatelské postupy, které velmi splývají a snad jen ortodoxní fanoušek by dokázal přesně určit, z kterého alba je ta která píseň. Novinka tuto tvůrčí zakořeněnost ještě umocňuje...
Amíci CELLADOR plánují ještě letos vydat své druhé album s názvem „For All Or Nothing“, tak se zkusme podívat na jejich 3 roky starý debut, abychom zjistili, zda je nutné se alespoň trochu vzrušovat hřejivým očekáváním nebo zůstat v ledovém poklidu.
Nedávno jsme recenzovali poslední album této party, ale protože dobrého není nikdy dost, vrátíme se o 2 roky zpátky a koukneme se na noty další desce britů MAGNUM. Tehdejší salvy nadšení trochu umírníme, jelikož tvořivé svalstvo Tonyho Clarkina nebylo tentokrát pojeno dostatečně kompaktním vazivem, aby strhávalo pozornost po celou dobu stopáže alba. Přesto je to pořád o obrovském nadhledu a pohodě, a i přes pár slabších momentů zde nalezneme místa, která mají potenciál posluchače doslova omráčit. ..
Francie nabídla melodickému světu HEAVENLY a už jen díky tomu se o ní může směle říkat, že neexistuje zbytečně :-). Samozřejmě ale nejen touto kapelou tamější scéna dýchá, své docela ostré růžky z jejího podhoubí vystrkují např. i dnes hodnocení ALKEMYST. Těm vychází (možná překvapivě) reedice jejich debutu „Meeting In The Mist“, pro nás tedy ideální příležitost podívat se na ně blíž...
Kapela GAIA EPICUS působí jako totální úkaz! V době, kdy každej lamentuje nad konzervatismem rychlého metalu se nekoukají nalevo napravo, drhnou si ten svůj nejklišovitější heavy speed, bez jakéhokoliv náznaku inovace a všechno ostatní je jim u prdele. Musím říct, že mně takový přístup nevadí. Horší je, že GAIA EPICUS dokáže zaujmout na každém ze svých alb pouze lokálně, nikdy ne komplexně (což někdy platí dokonce i v rámci písní samotných) a navíc jejich tvorba až příliš okatě (tedy sluchatě) vykrádá známější ..
Retro recenze placky „Return To Heaven Denied“ nás vrací o 11 let zpátky. Hlavním důvodem, proč se zabývat takto letitým dílem je fakt, že album „RTHD“ patří mezi milníky žánru, skvost, který se podaří natočit jen párkrát za dlouhodobou dekádu. A pro Italy LABYRINTH je tato deska přelomem dvojnásobným, neboť se jim na její kvalitu a úspěch (ale i žánrově vymakanou strukturu) už nikdy navázat nepovedlo. Jsou si toho patrně velmi dobře vědomi, neboť na začátek příštího roku připravují „Return To Heaven..
Málokterá kapela si dnes může dovolit hazard v podobě tvůrčích zvratů a zásadnějšího překopání základů, na kterých vystavěla předchozí alba a svůj případný úspěch. Internetem rozmazlený posluchač chce mít své jisté a když mu to některá banda nenabídne, v zástupu čekají desítky dalších. Ovšem jsou skupiny, jako je SONATA ARCTICA, které si to dovolit mohou a vůbec přitom neutrpí nějaký dramatický úbytek v řadách svých „ultras“. Jejich fandové je totiž nepovrchně milují, takže jim akceptují všechny progresivně ..
Hned zkraje mi prosím dovolte učinit jedno zásadní prohlášení: VADER jsou podle mého mínění (společně s MORBID ANGEL) nejlepší death metalová kapela všech dob! Přiznávám, že kromě x zásadních faktorů má na tomto (velmi subjektivním) soudu svůj nemalý podíl fakt, že tahle skupina pochází ze sousedního Polska, tedy země v lecčems podobné té naší. Na druhou stranu mně vždycky přišlo úsměvné, že takováto banda vypadne z tak hluboce nábožensky dogmatického státu. Mé bydliště se nachází 10 km od polských hranic a snad mohu říct..
Dámy a pánové, bez zbytečnejch cavyků vám to vybleju rovnou: máte-li v nikdy nekončící oblibě kultovní album S.O.D. „Speak English Or Die“ nebo jeho ještě vypiplanější živý klon, ihned přestaňte číst a okamžitě si pořiďte novou placku MUNICIPAL WASTE. Lepší HC thrashing, než produkují tihle amíci, v současné době totiž neseženete! Takhle by se dalo v klídku skončit, ale jelikož máme v redakci právo na chleba se solí až v případě napsání přísně určeného počtu řádků, musím pokračovat dál...
Již pár let probíhá thrashový boom, kdy je všechno, co jen trochu smrdí tímto stylem hltáno po kilech. Boom, který má takovou moc, že donutí dokonce i některé ostřílené harcovníky k vydání svých nejlepších alb kariéry (ARTILLERY, TANKARD), další pak k neustálému posouvání svých vysoko postavených laťek (EXODUS, TESTAMENT, KREATOR). Pro nás, kteří thrash milujeme, to pak znamená pravou posluchačskou extázi, která dovoluje luxus v podobě vybírání si těch nejlepších soust, přičemž nikdy nehrozí pocit nedostatku...
Těžko psát recenzi na nové album od člověka, kterého máte opravdu hodně rádi, když o něm zároveň ani při vypětí všech oko přihmouřujících sil nemůžete napsat nic zvlášť pochvalného. Tima Tolkkiho mám zarytého hodně hluboko pod srdeční krustou, pročež jsem nyní ve velkých rozpacích. Je totiž evidentní, že se Timo dostává ze svých depek. Ty jsem mu v žádném případě nepřál a při každé zprávě o jeho psychických problémech mně přeběhlo studené mrazivo po kůži. Jenže ono je teď jasné, že zde platila stará ..
Mám Aleše Brichtu rád. Stál jsem na jeho straně i v době, kdy ho všichni mí kámoši odvrhli za jeho eskapády na Tv Nova (které pokračují do teď). Bral jsem to vždycky jako povinnou daň naší malé země, která svou ubohou kupní silou nedokáže uživit a vyhýčkat rock-metalovou hvězdu, která je pak nutná šaškovat v popovým mainstreamu. Jsem si celkem jistej, že to Aleše nikdy nijak zvlášť nebavilo. K jeho cti navíc svědčí fakt, že v přísně komerčních podmínkách zachovával svojí nekonvenční image a že ..
Druhá deska hard rockových melodiků PREY vychází čtyři roky po prvotině "The Hunter", což byl mimořádně vydařený debut, plný hitové energie a plamenných melodií, které cheatovaly muziku čtveřice Švédů do zážitkově nadprůměrných levelů. Proto jsem se velmi těšil na dnes hodnocené album, od kterého jsem v koutcích melodické duše toužebně očekával, že vysoce nastavenou laťku kvality posune ještě o nějaký ten stupínek výše, nebo že přinejmenším dosavadní výškový rekord vyrovná. Jenže Švédové se ..
Byli takhle jednou v Anglii čtyři metaloví mlíčňáci, kteří právě s odřenejma ušima absolvovali Střední Odborné Učiliště thrash metalové řezničiny a hned se usmysleli, že jejich umění je již natolik dostačující, aby si udělali svoji vlastní zabijačku. S minimem zkušeností, zato s patronátem jednoho z gurů oboru, panem mistrem Jamesem Murphym. K dispozici pak dostali řeznický špalek, na kterém už sekali své riffy (ne zrovna styloví kolegové) CHIMAIRA nebo DAATH. O produkci svého posvícení ..
Druhé album Němců přináší velké změny. Ta největší je změnou hrdelní. S novým zpěvákem Ecki Singerem (zajímavé příjmení, pokud ovšem nejde o pseudonym, pak by to naopak vůbec zajímavé nebylo) přichází ovšem i podstatná změna hudební. "My Inner Demon" je oproti debutu "The Legend Of Safar" úplně jiný kafe. První album bylo "rozpustné", (převážně) speed metalové cappucino, dvojka je těžký, heavy power metalově "lógrovitý turek". A bohužel ubylo i melodického sladidla, ze zhruba tří na sotva půl lžičky...
Metalová opera made in Brazil pokračuje. Na místo, kde skončil debut "Luxaeterna" z roku 2005, plynule navazuje druhé album "Shambala". Mnohem více než o regulérním řadovém albu se tedy dá mluvit o hudebním sequelu, který naplno čerpá z odkazu první desky. A bohužel, jak už to tak u sequelů bývá, i zde jde nejvíce o vyždímání toho nejúspěšnějšího z jedničky, aniž by přitom dílo jakkoli dramaturgicky nabobtnalo. Změny, jež album nabízí, jsou pouze kosmetického rázu a protože už chybí moment překvapení..
Další z německých příspěvků do power/speed metalové studnice. Možná by nebylo od věci z psychologického hlediska zjistit, proč zrovna z tohoto historicky tak brutálního státu pochází nejvíc kapel hrající pozitivní, melodiemi a osvěžující rychlostí narvaný metal. Odpověď by klidně mohla znít: právě proto! Nehodlám zde ale srovnávat nesrovnatelné, osobně jsem rád za každou bandu, ze které je cítit to správné zapálení pro věc, jemuž zároveň nechybí bohatý tvůrčí potenciál plodící silné, klidně i vypjaté či okázalé melodické ..
Na otázku, co se vám vybaví ve spojitosti se slovem Brazílie, odpoví průměrný smrtelník nejčastěji fotbal, karneval v Rio De Janeiru či pláže Copacabana (které nám Čechům navždy znechutila Helenka Vondráčková svojí stejnojmennou písní). Položíte-li ale tuhle otázku vysoce kulturnímu člověku, jakým je třeba metalista, jeho první odpověď nemůže a nesmí být jiná než SEPULTURA. Co ale další kapely (když se CAVALERA CONSPIRACY nepočítá)? To už bude záležet na konkrétní škatuli, které kdo holduje. Death metláci ..
Dlouho, opravdu dlouho jsem se rozmýšlel, zda-li se mám pustit do recenzování debutového alba rakušanů DIGNITY. Tato kapela mně totiž ani po x posleších nedávala vodítko, jak klávesnicí "uchopit" jejich hudbu. Ta se mně pořád ne a ne usadit jinde než v první signální soustavě. Stále mi to vrtalo hlavou, až jsem se rozhodl, že to pojmu jako výzvu a do tohoto redaktorského ořechu se přece jen zahryznu. Málokdy je prostě ke slyšení ..
Povím vám rovnou, je to zvláštní pocit psát o kapele, která své první album vydala ještě v době, kdy jsem někde v houštinách hlubokých lesů hledal hříbky. Neuvěřitelných 31 let uplynulo od debutu této britské skupiny. Novinka je pak již patnáctým řadovým albem, k čemuž je nutné přičíst další asi miliardu živáků a různých kompilací. My tady ale nebudeme podrobně čenichat v historii této birminghamské party, jejích úspěších či případných nezdarech, neboť bychom tím nevkusně zdůrazňovali letitost členů..
SAIDIAN jsou považováni za druhořadý klon EDGUY. A muzika opravdu připomíná ranější fázi této dnes už kultovní kapely, přičemž jejích kvalit skutečně nedosahuje. Co je ale skoro totožné, je zpěv. Markus Engelfried budí svým hlasovým zabarvením velmi rozporuplné reakce. Zejména ve vyšších polohách je od Tobiase Sammeta téměř k nerozeznání. Což ale logicky také znamená, že nezpívá vůbec špatně. Jen prostě bude pro posluchače někdy hodně těžké se přes tu neuvěřitelnou podobnost přenést. Pro EDGUY REVIVAL ..
Až přijde váš čas, může se vám stát, že se dostanete na půl hodiny do Nebe, než ďábel zjistí, že jste mrtví...
Michael Kiske. Jeden z nejlepších rock/metalových pěvců. Ačkoliv jeho proslovy o tom, že už mu metal nedává to, co by jako umělec potřeboval, činí nervózním nejednoho fanouška. Především pak ty, kteří svá obydlí zamykají zásadně sedmi klíči a pijí výhradně dýňovou šťávu. Já bych to ovšem neviděl tak černě, protože jak si potom vysvětlit, že např. v AVANTASII po všech těch řečech Michael nazpívá ty jednoznačně nejspídovější věci? Nicméně Michael Kiske je osobitý umělec a pouhopouhá účast ..
Situace kolem druhého alba CONQUEST připomíná deziluzi po manželském sňatku. Seznámení s touto kapelou v podobě první desky "Endless Power" bylo natolik vzrušující a zábavné, že se zabouchnutím do této skupiny nemohl mít fanoušek melodického power metalu vůbec žádný problém. Natěšený kvalitou slyšeného pak neváhal slíbit CONQUEST "věrnost, dokud nás smrt nerozdělí". Jen to však učinil, něco se přihodilo. S druhou deskou totiž Ukrajinci totálně změnili tvář. Zmizelo to důvěřivě svůdné kouzlo, pryč je zamilovanost ..
Po zdařilém debutu z roku 2006, jehož pitvu naleznete na těchto stránkách, se němečtí CRYSTALLION vrací s druhým albem. Jeho náplň tentokrát skrývá válečný koncept, jenž pojednává o tzv. "Bitvě u Hattinu" z roku 1187, ve které Saladinovi válečníci po vleklých a únavných bojích definitivně nakopali křižácký prdele. Dál to rozebírat nebudeme, páč nejsme historickej server (a opisování z Wikipedie není zrovna nic světobornýho). A potom, texty u power metalu tvoří až sekundární zdroj zájmu, hlavní bude vždycky hudba samotná. ..
V dnešních internetově rychlých časech, které svým návalem informací doslova nutí k vnitřní roztěkanosti, je velmi ojedinělé, když vás něco dokáže zaujmout a zklidnit takovým způsobem, že během jedné minuty nekliknete na 20 dalších stránek za poslechu 10ti různých skladeb. A protože naše volba toho, čím zahltíme své smysly, je naprosto neomezená, málokdy se stane, že bychom třeba nějaké album vydrželi poslouchat soustředěně od začátku do konce. Vždyť "za (internetovými) dveřmi" už čekají další nové písně ..
V putování po netradičních destinacích tentokrát míříme do Argentiny. A dnes půjdeme ještě dál v tom, že si na paškál bereme kapelu zpívající v rodném, tedy španělském jazyce. Takových uskupení je na metalové scéně logicky mnoho, jen nejsou pro "nemainstreamové" hlasové znění tolik protěžované a známé. Přitom se v těchto vodách dá odchytit plno zajímavých power metalových rybek. Namátkou třeba TIERRA SANTA, DRAGONFLY, AVALANCH, OPERA MAGNA, ARPEGHY, LANDÉVIR nebo ADGAR. Je to asi jako..
S CONQUEST pokračujeme v naší exkurzi po metalově "exotických" zemích. S BALFARE jsme mapovali Japonsko, tentokrát míříme na Ukrajinu. Zatímco však "šikmooká" návštěva měla pouze "bulvární" charakter, který v žádném případě nebyl podporován kvalitou recenzované desky, teď je všechno jinak. BALFARE byli speed metalové dudy, CONQUEST jsou nebe. Celá záležitost je o to překvapivější, že podobná kapela vypadne z oblastně i politicky deprimující země. Pro inspiraci temně metalových spolků "ideální" zázemí, ..
Že Japonci feťácky sjedou všechno, co zavoní rychlou melodikou, je věc jasná jako slunce v nejparnějším létě. Proto může být nemalou záhadou, proč z jejich země nepochází nějaká světoznámá speed metalová smečka. Když se ale člověk zaposlouchá do některého z pokusů tamních kapel, hned se nabídne logické vysvětlení. Oni to prostě neumí! I ti nejznámější (dnes hodnocení BALFARE nebo o něco lepší GALNERYUS) dosáhnou sotva na evropský průměr. Jednou z příčin bude zajisté fakt, že zpěváci nejsou schopni zbavit se svýho ..
STRATOVARIUS bez Tolkkiho, to je jako vejce bez žloutku nebo Pamela Anderson bez silikonu. Pořád je to žrádlo, ale chybí tomu ta správná jiskra. Jiskra, která je nezbytná pro vykřesání toho příjemně žhnoucího Strato-ohně, ačkoliv v tomto případě byla jeho plamennost draze vykoupena duševní rozervaností mistra Tolkkiho (což je ale skoro „povinný“ úděl každého, kdo si životem nese břemeno geniality). STRATOVARIUS zkrátka BYL Timo Tolkki. A přestože obsah "Polaris" rozhodně ostudu tomuto jménu nedělá, měl prostě ..
Německo, power metal. Klišovité slovní spojení, ze kterého se chce blít nejen notorickým odpůrcům tohoto stylu, ale dokonce už i některým "fanouškům". První skupinu pominu, každej máme rádi to svý, že ano, ze druhé skupiny je ovšem na blití mně. Jedná se v naprosté většině o lidi, kteří se prostě jen nechali vynést na vlně zájmu, aby se na opačné straně skluzavky po tomto stylu snobsky vozili, jakmile začala být tato hudba opět kritizována (jedno z jakého důvodu). A právě z kritiky všeho, co zavání power/speed..
Rozpolcenost prvního alba je fuč! Druhá "Nová Éra" definitvně specifikovala tvorbu Italů a vdechla kapele punc osobitosti, která si podává svalnatou pracku s kvalitou. Ta sice ještě není komplexně vyrovnaná, ovšem oproti debutu se pohybuje v úplně jiných jakostních sférách. Počínaje obalem, který se od klišovité barevnosti prvního dílu posunul k temně atmosférickému výjevu soupeřících Bohů..., až ke zlepšení zvukovému, které konečně činí album poslouchatelným, ačkoliv mu k úplné preciznosti stále kousek produkční cesty chybí...
Než se kapela DERDIAN zforomovala do sestavy, ve které stvořila debutové album, sehráli její členové tak brutální personální šachy, že by jim nestačil ani samotný Garri Kasparov. Pročítat si historii těchto rošád je docela prdel, kdyby to v podstatě nebylo tak smutný. S (lehkou!) nadsázkou se dá říct, že někdo odešel, aby za čas zase přišel a nahradil toho, kdo se už vrátil dvakrát a právě odcházel potřetí. Něco jako italská 'Dominiko Haškiáda'. Nicméně zakládající člen Enrico Pistolese tenhle bordel přežil a po neskutečných sedmi..
Need for speed? Může být! Samozřejmě, nebudeme recenzovat automobilové honičky, nýbrž ty kytarové, které se konají na druhém albu švédského multi-instrume(n)talisty Tommyho Johanssona a jeho kapely ReinXeed. A co že se od nedávno popisovaného debutového alba změnilo? Téměř nic. Což je svým způsobem dobře, páč jednička fungovala skvěle a byla jako blesk ze speed metalového nebe. Ovšem nebe, které pokrývaly mohutné symfonické mraky, ze kterých pršel silný, soundtrackově ťukající déšť. ..
Italský skřivan na metalové scéně poletuje již 15 let, slavíc přitom nezanedbatelné úspěchy, leč zatím se žádné z českých metalových médií neobtěžovalo touto kapelou jakkoli zabývat. Na kontě má přitom 11 alb a přes 140 000 prodaných nosičů. Recenzí jejich zatím posledního alba spěcháme napravit tento hrubý nedostatek a učinit přítrž tuzemskému přezírání této osobité kapely...
Je smutným paradoxem, že si většina metalových médií začala kapely POWER QUEST všímat až s tímto albem a podle něj je hodnotit. „Master Of Illusion“ se totiž velmi odlišuje od svých tří předchůdců. Jako hlavní rozdíl bych uvedl fakt, že je nejslabší. Zároveň je nejpomalejší a v rámci Power Quest jednoznačně nejtemnější. Skladby i produkce jsou mnohem víc „power“. Označení „dívčí speed metal“, které jsem použil v předešlé recenzi, je zde již mimo mísu. Tenkrát jsem také odmítal posuzovat písně každou zvlášť, ..
Někdy se vám stane, že brouzdáte po youtube, oči se vám klíží nudou z nabídky dalších a dalších nezajímavých kapel, ke kterým vás pořád hlouběji odkazuje „mozek“ těchto stránek, a když už to opět chcete vzdát, stane se zázrak a vy najdete poklad. Ten můj se jmenuje REINXEED. Nikdy neslyšené, prapodivné jméno, u kterého jen těžko odhadovat skutečný, symphony / power / speedový obsah. Někdo možná namítne, že najít takto zaměřenou kapelu v jejich současném boomu zázrakem není. Jenže my se dnes bavíme o hard core ..
Třetí album POWER QUEST je jako meloun. Obsah má chutně šťavnatý a je tam uložena jedna PECKA vedle druhé. Říká se, že do třetice všeho dobrého. Zde to neplatí, protože dobrá byla předešlá dvě alba, tohle je vynikajicí! V roce 2005 bylo tvůrčí svalstvo klávesisty a skladatele Steva Williamse vybejčený na maximum a vše, co zpracovalo, měnilo se rázem ve speed metalový klenot. Dokonce i prdy musel v té době jeho svěrač doprovázet nějakým líbivým melodickým zvukem, v takové extázi se Steve nacházel! Důkazem ..
Druhý zářez britsko-italských melodiků vyšel rok po debutu „Wings Of Forever“. A tato krátká doba plně koresponduje s obsahem desky, který je téměř totožný s jeho předchůdcem. Obě alba jsou snadno zaměnitelná, jak ve svých kladech, tak i záporech. 'Pop-hitovou' produkci nalezneme i zde. Jednou z hrstky změn je jisté zpomalení, čímž hudba POWER QUEST získala ještě měkčí nádech (což nutně neuvádím jako zápor). Další změnou je snaha o epičnost u dvou skladeb, které stojí na počátku a konci alba. A obě jsou jasným ..
Hitový pop/speed metal. Takové označení se mi jeví nejpříznačnější. POWER QUEST jsou sice všude uváděni jako melodický power/speed, když ale budu dál bazírovat na žánrovějším upřesnění (páč mě škatulkování baví), tak musím navzdory názvu skupiny skoro eliminovat styl 'power'. Každý si překládá oficiální význam odnoží metalu po svém a POWER QUEST přesně vystihují mou definici speed metalu. Nechtějí ohromit silou, měkkou produkcí a cukrkandlovými melodiemi se doslova podbízejí. Vše přitom sprintuje ..
Power/speedová nakládačka z Ameriky? Ano, i tohle je už dnes možné. A asi je i logické, že vítr svěžesti zavane odjinud než z epicenter tohoto stylu. Jakoby oceán mezi starým a novým kontinetnem vyčistil všechny neduhy, kterých se zas a znova dopouštějí některé kapely z Německa, Švédska či Itálie. Takže nastoupil maestro Matt Smith, jenž je mozkem, páteří i svalstvem THEOCRACY, aby nekompromisně ukázal svým evropským kolegům směr...
Mezi třetím albem INSANIE a tímto, zatím posledním počinem, uběhly plné 4 roky. Čert ví, čím to bylo způsobeno. Já jsem se každopádně s touhle bandou seznámil až v roce 2008, a tudíž jsem si nemusel projít čtyřročním peklem čekání na toto album. Teď se jen modlím, aby na sebe další placka INSANIE nenechala čekat podobně dlouhou dobu. Protože deska „Agony - Gift Of Life“ je opět chutným, power melodickým hodokvasem! I když...chyby se tentokrát vloudily. Ale pojďme pěkně popořadě.....
Vítejte ve speed metalovém království! Hostiteli jsou švédové INSANIA STOCKHOLM, kteří albem „Fantasy“ atakují samotný trůn tohoto stylu a právem si nárokují převzetí žezla. Připomíná mi to HEAVENLY a jejich „Dust To Dust“, které bylo též splněním mokrých snů všech melody nadrženců. HEAVENLY zná téměř každý, INSANII skoro nikdo. Pojďme společně napravit tento hřích a rozpitvejme útroby nejpovedenějšího alba této kapely.
..
Tuzemský posluchač bude možná při čtení názvu kapely zmatený podobností s jednou místní skupinou. Švédové jsou často zmiňováni bez 'stockholmského' přídavku, ke kterému jsou nuceni právě existencí české smečky, jejichž datum vzniku je o něco starší. A kdybychom pod jménem INSANIA STOCKHOLM chtěli hledat i názvu věrnou náplň, právem bychom očekávali nějaké psychedelické prvky, vylezlé z hlav někoho z dlouhé řady lidí, kdož jsou nasraní na svůj život a chtějí to dát hlasitě najevo i okolí. Kdo by však takto ..
Skvělé debutové album s blbým zvukem. Tak blbým, že se musí nutně podepsat na výsledném dojmu, byť by jste byli sebezanícenějšími melodiky. Plechové bicí a nevýrazně nazvučené kytary srážejí všechny songy hodně pod jejich samotnou úroveň. Jenže ta původní kvalita písní je tak vysoká, že i po odečtení zvukového manka stojí za to se náplní alba „World Of Ice“ zabývat. A když se nad to dokážeme povznést, objevíme tak svůdný, power/speed melodický obsah, že nám z toho vzrušením zvlhnou sluchovody...|
Dnes je 10.8.2025, svátek má Vavřinec
|
| Autor Petr Štěpnička |
|
[28.10.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[21.10.2014] [hodnocení: 7,5/10] |
IRON REAGAN - The Tyranny Of Will
|
[13.10.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[07.10.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.09.2014] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.09.2014] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.08.2014] [hodnocení: 8/10] |
SONATA ARCTICA - Stones Grow Her Name
|
[22.05.2012] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.05.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.05.2012] [hodnocení: 7/10] |
|
[09.05.2012] [hodnocení: 5/10] |
|
[05.05.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
LAST KINGDOM - Chronicles Of The North
|
[02.05.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.04.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[24.04.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[23.04.2012] [hodnocení: 4/10] |
|
[20.04.2012] [hodnocení: 7/10] |
DRAGONFORCE - The Power Within
|
[17.04.2012] [hodnocení: 8,5/10] |
ARI KOIVUNEN - Fuel for the Fire
|
[15.04.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
MUNICIPAL WASTE - The Fatal Feast
|
[11.04.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.04.2012] [hodnocení: 9,5/10] |
AVALANCH - Malefic Time Apocalypse
|
[06.04.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
AXEL RUDI PELL - Circle Of The Oath
|
[02.04.2012] [hodnocení: 6/10] |
FIRE OF REVENGE - Burning Madness
|
[31.03.2012] [hodnocení: 7/10] |
Trojrecenze: ARKANIA, EDHELLEN A QUINTA ENMIENDA
|
[28.03.2012] [hodnocení: /10] |
AGE OF ARTEMIS - Overcoming Limits
|
[26.03.2012] [hodnocení: 8/10] |
SEVENTH AVENUE - Between the Worlds
|
[24.03.2012] [hodnocení: 8/10] |
Trojrecenze: CRUSHER, NECRONOMICON a SACCAGE
|
[21.03.2012] [hodnocení: /10] |
|
[19.03.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
Trojrecenze: FANTASY OPUS, GALNERYUS a RIZON
|
[16.03.2012] [hodnocení: /10] |
FREEDOM CALL - Land of the Crimson Dawn
|
[12.03.2012] [hodnocení: 9/10] |
|
[04.03.2012] [hodnocení: 8/10] |
LORENGUARD - Eve of Corruption: The Days of Astasia - Part One
|
[27.02.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
Trojrecenze: HEXFIRE, STEELWING a TABERAH
|
[26.02.2012] [hodnocení: /10] |
|
[24.02.2012] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.02.2012] [hodnocení: 5/10] |
|
[21.02.2012] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.02.2012] [hodnocení: 7/10] |
LOST HORIZON - Awakening the World
|
[17.02.2012] [hodnocení: 9/10] |
|
[15.02.2012] [hodnocení: 8/10] |
Trojrecenze: novinky od DRAKKAR, DÜNEDAIN a ELVENSTORM
|
[14.02.2012] [hodnocení: /10] |
|
[13.02.2012] |
|
[11.02.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
SAINT DEAMON - In Shadows Lost From The Brave
|
[08.02.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.02.2012] [hodnocení: 7/10] |
|
[01.02.2012] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[30.01.2012] [hodnocení: 4/10] |
DRAGON GUARDIAN - Holy & Evil Sword Valkyrious
|
[25.01.2012] [hodnocení: 8/10] |
Redaktorská bilance roku 2011 (Pagan)
|
[23.01.2012] |
|
[18.01.2012] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.01.2012] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[11.01.2012] [hodnocení: 6/10] |
ROYAL HUNT - Show Me How To Live
|
[09.01.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.01.2012] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.12.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[27.12.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.12.2011] [hodnocení: 9/10] |
|
[19.12.2011] [hodnocení: 6/10] |
|
[15.12.2011] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.12.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
DRAGONLAND - Under The Grey Banner
|
[11.12.2011] [hodnocení: 7/10] |
|
[08.12.2011] [hodnocení: 7/10] |
|
[05.12.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.12.2011] [hodnocení: 7/10] |
ICED EARTH - Something Wicked This Way Comes
|
[01.12.2011] [hodnocení: 10/10] |
THEOCRACY - As The World Bleeds
|
[30.11.2011] [hodnocení: 10/10] |
RED ROSE - Live the Life You've Imagine
|
[28.11.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[27.11.2011] [hodnocení: 4,5/10] |
ICED EARTH - Days Of Purgatory
|
[24.11.2011] [hodnocení: 10/10] |
GOLDEN RESURRECTION - Man With A Mission
|
[21.11.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[17.11.2011] [hodnocení: 9/10] |
SOUL SOURCE - Where Heroes Fall
|
[15.11.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[11.11.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
ECHOTERRA - Land Of The Midnight Sun
|
[07.11.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[04.11.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
Recenze nových EP od VISIONS OF ATLANTIS a SUNRISE
|
[01.11.2011] [hodnocení: /10] |
|
[26.10.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.10.2011] [hodnocení: 5,5/10] |
Shrnutí III. čtvrtletí roku 2011 v power metalovém ranku
|
[14.10.2011] |
HARMONY - Chapter II: Aftermath
|
[06.10.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
SWEDISH HITZ GOES METAL (metalové cover verze popových hitů)
|
[04.10.2011] [hodnocení: 6/10] |
Trio minirecenzí na téma thrash metalové lahůdky: kapely IN MALISE'S WAKE, EVILE a ACCU§ER
|
[26.09.2011] [hodnocení: /10] |
PRODIGAL EARTH - Zenith II Zero
|
[24.09.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.09.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.09.2011] [hodnocení: 7/10] |
|
[13.09.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[08.09.2011] |
|
[06.09.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[31.08.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.08.2011] [hodnocení: 6/10] |
ARKTIDA - Сквозь Столетия (Through The Centuries)
|
[24.08.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.08.2011] [hodnocení: 7/10] |
TOXIC HOLOCAUST - Conjure And Command
|
[04.08.2011] [hodnocení: 8/10] |
BATTLESOUL - Lay Down thy Burdens
|
[25.07.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.07.2011] [hodnocení: 7/10] |
Andrea Bicego (4TH DIMENSION) - interview: česká a anglická verze/Czech and English version
|
[18.07.2011] |
|
[08.07.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
DRAGON GUARDIAN - Destiny Of The Sacred Kingdom
|
[05.07.2011] [hodnocení: 8/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA OSMDESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Pagan
|
[28.06.2011] |
NEJLEPŠÍ ALBA OSMDESÁTÝCH LET PODLE ČTENÁŘŮ METAL FOREVER
|
[27.06.2011] |
|
[25.06.2011] [hodnocení: /10] |
RHAPSODY OF FIRE - From Chaos To Eternity
|
[21.06.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
Trio minirecenzí na téma power metalové (skoro) novinky: kapely ENBOUND, DIVINEFIRE a FIRELAND
|
[18.06.2011] [hodnocení: /10] |
Shrnutí I. poloviny roku 2011 v power metalovém ranku - II. část
|
[14.06.2011] |
Shrnutí I. poloviny roku 2011 v power metalovém ranku - I. část
|
[13.06.2011] |
4TH DIMENSION - The White Path To Rebirth
|
[12.06.2011] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[10.06.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.06.2011] |
|
[31.05.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[25.05.2011] [hodnocení: 7/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA DEVADESÁTÝCH LET PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Pagan
|
[18.05.2011] |
NEJLEPŠÍ ALBA DEVADESÁTÝCH LET PODLE ČTENÁŘŮ METAL FOREVER
|
[17.05.2011] |
KRYPTERIA - All Beauty Must Die
|
[11.05.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[06.05.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.05.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[29.04.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.04.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[22.04.2011] [hodnocení: 7/10] |
CHILDREN OF BODOM - Relentless Reckless Forever
|
[18.04.2011] [hodnocení: 6/10] |
|
[16.04.2011] [hodnocení: /10] |
WITHIN TEMPTATION - The Unforgiving
|
[14.04.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
Mirek Andrássy (PORTA INFERI) - Nechceme hrát klasický power metal
|
[11.04.2011] |
|
[04.04.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.04.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[30.03.2011] [hodnocení: 10/10] |
|
[27.03.2011] [hodnocení: /10] |
|
[25.03.2011] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.03.2011] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[09.03.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[05.03.2011] [hodnocení: 8/10] |
SONATA ARCTICA - Reckoning Night
|
[03.03.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
SOULSPELL - The Labyrinth Of Truths
|
[01.03.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.02.2011] [hodnocení: 5,5/10] |
Trio minirecenzí na téma power metalové novinky: kapely AXENSTAR, HIBRIA a SIGNUM REGIS
|
[25.02.2011] [hodnocení: /10] |
SONATA ARCTICA - Winterheart's Guild
|
[24.02.2011] [hodnocení: 9/10] |
Trio minirecenzí na téma peruánský power metal: kapely AEVUM, YAWARHEIM a NAUTILUZ
|
[22.02.2011] [hodnocení: /10] |
|
[19.02.2011] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.02.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[16.02.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.02.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
LAZARUS A.D. - Black Rivers Flow
|
[12.02.2011] [hodnocení: 3/10] |
DEMONIAC - The Fire And The Wind
|
[11.02.2011] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[10.02.2011] [hodnocení: 8/10] |
GHOST MACHINERY - Out For Blood
|
[08.02.2011] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.02.2011] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.01.2011] [hodnocení: 6,5/10] |
SEVEN THORNS - Return To The Past
|
[26.01.2011] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[24.01.2011] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.01.2011] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.01.2011] [hodnocení: 7/10] |
Redaktorská bilance roku 2010 (Pagan)
|
[10.01.2011] |
|
[04.01.2011] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.12.2010] [hodnocení: 8/10] |
GOLDEN RESURRECTION - Glory To My King
|
[19.12.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[16.12.2010] [hodnocení: 5/10] |
|
[14.12.2010] [hodnocení: /10] |
|
[12.12.2010] [hodnocení: 5/10] |
Trio minirecenzí na téma thrash metalové zážitky roku 2010: kapely SODOM, SUICIDAL ANGELS a KORZUS
|
[09.12.2010] [hodnocení: /10] |
STRATOVARIUS - Darkest Hours (EP)
|
[07.12.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
MAGIC KINGDOM - Symphony Of War
|
[04.12.2010] [hodnocení: 9/10] |
Okresní přebor (seriál TV Nova)
|
[02.12.2010] |
VIRGIN STEELE - The Black Light Bacchanalia
|
[29.11.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.11.2010] [hodnocení: /10] |
|
[25.11.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[23.11.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
TIERRA SANTA - Caminos De Fuego
|
[21.11.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[16.11.2010] [hodnocení: 5,5/10] |
CRADLE OF FILTH - Darkly, Darkly, Venus Aversa
|
[12.11.2010] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.11.2010] [hodnocení: 9/10] |
RHAPSODY OF FIRE - The Cold Embrace Of Fear (EP)
|
[30.10.2010] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[28.10.2010] [hodnocení: 10/10] |
Trio minirecenzí na téma brazilský power metal: kapely TERRA PRIMA, KRUSADER a BURNING IN HELL
|
[23.10.2010] [hodnocení: /10] |
|
[21.10.2010] [hodnocení: 9/10] |
DEATH ANGEL - Relentless Retribution
|
[16.10.2010] [hodnocení: 9,5/10] |
HEAVENLY - Coming From The Sky
|
[14.10.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
KISKE/SOMERVILLE - Kiske/Somerville
|
[04.10.2010] [hodnocení: 8/10] |
DRAGON GUARDIAN - Shinjitsu No Sekihi
|
[03.10.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.10.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.09.2010] [hodnocení: 5/10] |
REVOLUTION RENAISSANCE - Trinity
|
[26.09.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.09.2010] [hodnocení: 9/10] |
LABYRINTH - Return To Heaven Denied Pt. II - A Midnight Autumn's Dream
|
[12.09.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
CROWN OF GLORY - A Deep Breath Of Life
|
[06.09.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.09.2010] [hodnocení: 8/10] |
PATHFINDER - Beyond The Space Beyond The Time
|
[29.08.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.08.2010] [hodnocení: 7/10] |
AVALANCH - El Ladrón de Sueños
|
[10.08.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.07.2010] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[23.07.2010] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[22.07.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
Trio minirecenzí na téma Power metalové Měsíce: kapely MOONLIGHT AGONY, MOONLIGHT FEAR a MOONVILLLE MOONLIGHT AGONY - „Echoes Of A Nightmare“ 2004 |
[20.07.2010] [hodnocení: /10] |
|
[16.07.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
Trio minirecenzí na téma New symphonic/front woman bands: kapely MAGION, WILDPATH a ANCIENT BARDS
|
[13.07.2010] [hodnocení: /10] |
|
[08.07.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
SEVEN GATES - The Good And The Evil
|
[30.06.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.06.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.06.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[10.06.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.06.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
DRAGON GUARDIAN - Dragonvarius
|
[02.06.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
BLACK MAJESTY - In Your Honour
|
[28.05.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[27.05.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
EXODUS - Exhibit B: The Human Condition
|
[25.05.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[22.05.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.05.2010] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[18.05.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.05.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[15.05.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[14.05.2010] [hodnocení: 4/10] |
|
[13.05.2010] [hodnocení: 8/10] |
MASTERPIECE - Colors Of Conflict
|
[10.05.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
CAIN'S DINASTY - Legacy Of Blood
|
[08.05.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.05.2010] [hodnocení: 5/10] |
RHAPSODY OF FIRE - The Frozen Tears Of Angels
|
[04.05.2010] [hodnocení: 8/10] |
FREEDOM CALL - The Circle Of Life
|
[29.04.2010] [hodnocení: 10/10] |
|
[22.04.2010] [hodnocení: 9,5/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA UPLYNULÉ DEKÁDY PODLE REDAKTORŮ METAL FOREVER - Pagan
|
[16.04.2010] |
|
[15.04.2010] [hodnocení: 9/10] |
NEJLEPŠÍ ALBA UPLYNULÉ DEKÁDY PODLE ČTENÁŘŮ METAL FOREVER
|
[12.04.2010] |
FREEDOM CALL - Stairway To Fairyland
|
[08.04.2010] [hodnocení: 10/10] |
|
[03.04.2010] [hodnocení: 7/10] |
HELLOWEEN - Unarmed - Best Of 25th Anniversary
|
[01.04.2010] [hodnocení: 5/10] |
|
[26.03.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
HELLOWEEN - Gambling With The Devil
|
[25.03.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[20.03.2010] [hodnocení: 3/10] |
HELLOWEEN - Rabbit Don't Come Easy
|
[18.03.2010] [hodnocení: 8/10] |
DERDIAN - New Era Pt. 3 - The Apocalypse
|
[16.03.2010] [hodnocení: 10/10] |
|
[11.03.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.03.2010] [hodnocení: 9/10] |
ARMORY - The Dawn Of Enlightenment
|
[06.03.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[04.03.2010] [hodnocení: 5,5/10] |
Paganův filmáč II.: seriály Tráva, Byli jednou dva písaři a Městečko South Park
|
[03.03.2010] |
CARDIANT - Tomorrow's Daylight
|
[02.03.2010] [hodnocení: 3/10] |
HELLOWEEN - The Time Of The Oath
|
[25.02.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
FREEDOM CALL - Legend Of The Shadowking
|
[21.02.2010] [hodnocení: 7/10] |
HELLOWEEN - Master Of The Rings
|
[18.02.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
HEATHEN - The Evolution Of Chaos
|
[15.02.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.02.2010] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.02.2010] [hodnocení: 8/10] |
HELLOWEEN - Pink Bubbles Go Ape
|
[04.02.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.02.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
HELLOWEEN - Keeper Of The Seven Keys Part II.
|
[28.01.2010] [hodnocení: 9/10] |
HELLOWEEN - Keeper Of The Seven Keys Part I.
|
[21.01.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.01.2010] [hodnocení: 9/10] |
MICHAEL KISKE - Instant Clarity
|
[16.01.2010] [hodnocení: 8/10] |
KRÁLOVSTVÍ RO(C)KU - (komedie/USA/2006)
|
[16.01.2010] |
|
[14.01.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
DEATH ANGEL - Sonic German Beatdown (DVD)
|
[07.01.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
DAWN OF DESTINY - Human Fragility
|
[02.01.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
METALOCALYPSE (animovaný seriál/USA/2006)
|
[31.12.2009] |
ANVIL! The Story of Anvil (dokument /USA/2008/90 min)
|
[28.12.2009] |
|
[27.12.2009] [hodnocení: 9/10] |
SARATOGA - Secretos y Revelaciones
|
[22.12.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[16.12.2009] [hodnocení: 8/10] |
SUICIDAL ANGELS - Sanctify The Darkness
|
[14.12.2009] [hodnocení: 7/10] |
MANOWAR - Thunder In The Sky (EP)
|
[12.12.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
KAPEL MAISTER - Into Salvation
|
[08.12.2009] [hodnocení: 8/10] |
Paganův filmáč I.: seriály Nutné k přežití, Californication a The Wire
|
[08.12.2009] |
|
[06.12.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
CRASH THE SYSTEM - The Crowning
|
[28.11.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.11.2009] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.11.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
NIGHTSCAPE - Symphony Of The Night
|
[15.11.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[14.11.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.11.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[11.11.2009] [hodnocení: 10/10] |
METALIUM - Grounded - Chapter Eight
|
[08.11.2009] [hodnocení: 5/10] |
|
[07.11.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[01.11.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
MAGNUM - Princess Alice And The Broken Arrows
|
[31.10.2009] [hodnocení: 8/10] |
ALKEMYST - Meeting In The Mist
|
[20.10.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.10.2009] [hodnocení: 7/10] |
LABYRINTH - Return To Heaven Denied
|
[12.10.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
SONATA ARCTICA - The Days Of Grays
|
[07.10.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[26.09.2009] [hodnocení: 8/10] |
MUNICIPAL WASTE - Massive Aggressive
|
[23.09.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.09.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
REVOLUTION RENAISSANCE - Age Of Aquarius
|
[16.09.2009] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[09.09.2009] [hodnocení: 6/10] |
PREY - Knights Of The Revolution
|
[29.08.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[28.08.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.08.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[18.08.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
SILVERLANE - The Legend Of Safar
|
[16.08.2009] [hodnocení: 8/10] |
|
[14.08.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[08.08.2009] [hodnocení: 7/10] |
MAGNUM - Into The Valley Of The Moonking
|
[05.08.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.07.2009] [hodnocení: 8/10] |
PRIMAL FEAR - 16.6 (Before The Devil Knows You're Dead)
|
[27.07.2009] [hodnocení: 7/10] |
PLACE VENDOME - Streets Of Fire
|
[14.07.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.07.2009] [hodnocení: 5/10] |
|
[02.07.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[30.06.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[25.06.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[22.06.2009] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.06.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[09.06.2009] [hodnocení: 4,5/10] |
|
[02.06.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
CRYSTALLION - A Dark Enchanted Crystal Night
|
[24.05.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
DERDIAN - New Era Part II. - War Of The Gods
|
[20.05.2009] [hodnocení: 9/10] |
|
[13.05.2009] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[10.05.2009] [hodnocení: 8/10] |
SKYLARK - Divine Gates-part III: Last Gate
|
[08.05.2009] [hodnocení: 9/10] |
POWER QUEST - Master Of Illusion
|
[06.05.2009] [hodnocení: 6/10] |
|
[05.05.2009] [hodnocení: 9/10] |
POWER QUEST - Magic Never Dies
|
[03.05.2009] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.04.2009] [hodnocení: 7,5/10] |
POWER QUEST - Wings Of Forever
|
[27.04.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.04.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
INSANIA STOCKHOLM – Agony - Gift Of Life
|
[24.04.2009] [hodnocení: 8,5/10] |
INSANIA STOCKHOLM - Fantasy (A New Dimension)
|
[21.04.2009] [hodnocení: 9,5/10] |
INSANIA STOCKHOLM - Sunrise In Riverland
|
[18.04.2009] [hodnocení: 9/10] |
INSANIA STOCKHOLM - World Of Ice
|
[15.04.2009] [hodnocení: 8/10] |