Vrch, na kterém byl podle bible ukřižován Ježíš Kristus, je zřejmě zároveň ideální jménem pro metalovou kapelu. Pod tímto názvem jsem našel asi dvacet skupin plus několik dalších, které mají zmíněný vrch alespoň jako součást delšího pojmenování. Golgotha se jmenuje i doom metalová skupina ze Španělska, kterou tvoří tři chlapíci a svůj počátek datuje do roku 1992. Jejich hudební kariéru provází veliké mezery mezi vydanými deskami. Do roku 1998 Golgotha vydala dvě řadové desky a pak se sedm let čekalo na třetí...
Na začátku roku 2004 se Porcupine Tree pustili do nahrávání další desky. Než vyšla, stihl Steven Wilson dodělat alba jak pro No-Man, tak pro Blackfield. Se svým kamarádem filmařem Mikem Bennionem navíc napsal scénář k filmu. Snaha snímek natočit rozhodně byla, ale oba tvůrci vždy narazili na finanční problémy, až po mnoha letech přibyla na Wilsonově facebooku zpráva, že se o film pokusí znovu...
Po roce a půl od poslední řadovky se vrací ukrajinský projekt Luna s novou eponymní deskou: V mezičase se DeMort, který za tímto projektem stojí, stihl ještě zapojit do společného splitka s Sorrowfull Land, Postmortal a Fvneral Fvkk „Solitude Vaults: 13 Years Of Domm“. K nové nahrávce bych v základu mohl okopírovat recenzi na minulé album „Swallow Me Leaden Sky“ a nic by se nestalo. On totiž funeral doom metal není žánr, který by se příliš měnil. V případě Luny se dá použít ještě přízvisko „symfonický“. ..
Nové tisíciletí, nový label, nový bubeník. Porcupine Tree přestoupili k velkému labelu Lava Records a chystali vydání nové řadové desky. Ještě před ní se však stalo několik událostí. Steven Wilson vydal nové album se svým projektem No-man, začal spolupracovat s izraelským hudebníkem Avivem Geffenem, díky čemuž vznikla kapela Blackfield a také se spřátelil s lídrem švédské prog metalové skupiny Opeth Mikaelem Akerfeldtem. A právě díky tomuto přátelství začala Wilsona více zajímat metalová hudba...
Kanadští The Agonist asi nejvíc vešli ve známost kvůli působení Alissy White-Gluz, která v této skupině zpívala od jejího začátku v roce 2004. Před pěti lety však přešla do slavných Arch Enemy a The Agonist museli hledat náhradu. Novou zpěvačkou se stala Vicky Psarakis a volba to byla dobrá, protože tahle dáma dovede pořádně řvát, ale i obstojně zpívat. Kanaďani nyní přicházejí s šestou, dosud nejambicióznější, řadovou nahrávkou „Orphans“. The Agonist vždy hráli nabušený energický moderní metal, ..
Šesté album Porcupine Tree „Lightbulb Sun“ se stalo tím nejrychleji nahraným. Vznikalo ihned po dokončení „Stupid Dream“ a kapela si vlastně nedala žádnou pauzu. „Lightbulb Sun“ bylo natočeno za pouhé tři měsíce, přesto působí stejně pečlivě jako jeho předchůdci. Deska vyšla čtrnáct měsíců po té předchozí, tedy v květnu roku 2000, obsahuje deset písní, z nichž většina je o životě. Wilsona unavovala témata jako válka nebo náboženství ..
Porcupine Tree strávili celý rok 1998 nahráváním svého pátého studiového alba, které nakonec vyšlo roku následujícího. Steven Wilson uznal, že se tentokrát mnohem více snažil o psaní písní jako o uměleckou formu, na rozdíl od snahy o rozvoj zvuku jako takového. Album se zkrátka více soustředilo na „písničkovost“ a určitou přístupnost širšímu publiku. Dřívější psychedelie byla upozaděna a schéma písní se zjednodušilo. To však neznamená, že by Porcupine Tree rezignovali na progresivní rock a experimentální přístup. ..
Sonata Arctica vydala svou jubilejní desátou řadovou desku a ta svým obalem může trochu klamat. „Talviö“ (Zimní noc) zobrazuje zimní krajinu, což je pro kapelu typické a může to evokovat, že se bude jednat o klasickou desku Sonaty Arcticy. Jenže tak to opravdu není. Kapela se totiž rozhodně nevrací ke svému projevu ze začátku kariéry. Sonata Arctica se propracovala od power metalových počátků a progového období až k minulému zvláštnímu počinu „The Ninth Hour“, který chvílemi kapelu směřoval..
Doom metal, potažmo jeho další odnože (black/doom, funeral doom, death/doom), dávají poměrně často prostor pro jednočlenné projekty. Jedním z takových je i ukrajinský Raventale. Jistě, tohle hudební těleso funguje i koncertně a má svou „live“ sestavu, nicméně vše se točí kolem jediné ústřední postavy a tou je Astaroth Merc. Je to muzikant, který ještě hraje (nebo hrál) ve spoustě dalších kapel, ale žádné se nedostalo výraznějších úspěchů. ..
„Thy Sky Moves Sideways“ mělo sice příjemný úspěch, ale Porcupine Tree stále nebyli spokojeni. Zejména proto, že album bylo stále někde na pomezí mezí kolektivním a sólovým počinem. Steven Wilson později přiznal, že v té době byl zamilován do myšlenky rockové kapely (tvrdil, že kapely mají jakýsi půvab, který sólové projekty prostě mít nemohou – o dekádu později názor patrně změnil) a chtěl co nejrychleji natočit desku, která vznikne spoluprací celé skupiny...
Holandská Nemesea byla v „nultých“ letech nového tisíciletí považována za velkou naději symfonického (potažmo gotického) metalu. Ostatně Nizozemí vyprodukovalo spoustu žánrových špiček. Ať už to byli Within Temptation, After Forever, Epica či Delain. K nim byla Nemesea i často přirovnávána, alespoň pokud jde o první dvě alba „Mana“ a „In Control“. Poté se cesty kapely ubíraly až k rockovým vodám, ačkoliv se dá říci, že velmi alternativním...
Švédští Darkwater si za šestnáct let fungování vydobyli slušné renomé. Přinejmenším tedy na progresivní scéně. Do roku 2010 vydali pouhé dvě desky a následovala devítiletá mezera. Ta končí s vydáním třetího řadového alba „Human“. Skoro jako by se Darkwater chtěli fanouškům zavděčit tím, že po dlouhé odmlce vydají opravdu masivní hromadu muziky, „Human“ má délku hodinu a čtvrt, což je nejdelší nahrávka jako kapela dosud stvořila...
Od vydání posledního alba italské Levanie uběhlo už pět let, ve kterých se vloni tato pětice připomněla šestnáctiminutovým EP „The Day I Left Apart“. S aktuální nahrávkou „Episode 0“ se Levanii podařilo tuto hrací dobu ještě zkrátit, a rovnou téměř na polovinu. Je otázkou, zda číslovka v názvu může být začátkem delší série nebo předzvěstí třetí řadové desky. Levania se hlásí ke gothic metalcoru, což není úplně špatná charakteristika, nicméně obě položky jsou spíše jen prvky, které jejich hudba obsahuje, ..
Porcupine Tree byli v roce 1994 kompletní kapelou. Stálými členy skupiny se nově stali baskytarista Colin Edwin, bubeník Chris Maitland a klávesák Richard Barbieri. Tedy muzikanti, které Wilson znal ze svého druhého projektu No Man. A protože stále více koncertovali, vznikla první živá nahrávka Porcupine Tree „Spiral Circus“. Obsahovala jen šest skladeb a vyšla pouze na kazetě (tedy do roku 1997, kdy bylo vypuštěno do světa 500 kusů vinylů). Rozhodně věc spíše jen pro sběratele. ..
Finská skupina Northern Genocide se ke svému debutového albu dopracovala až v desátém roce svojí existence. Název jejich prvotiny „Genesis vol. 666“ zní poněkud black metalově, nicméně ačkoliv hudba Northern Genocide prvky tohoto žánru také obsahuje, pasuje k nim spíše škatulka Industriální metal. Jejich muzika je plná elektronických zvuků, industriální atmosféry, ale také agrese...
Steven Wilson slavil úspěch se svou kapelou No-Man. Podařilo se mu podepsat smlouvu s One Little Indian Records, díky tomu mohl nechat svého běžného zaměstnání a stal se z něj profesionální hudebník. Rok 1993 byl pro Wilsona velmi důležitý, a ačkoliv vydal debutovou desku s No-Man, nezapomínal na Porcupine Tree a dokázal za krátkou dobu složit ohromné množství muziky.
V květnu zmíněného roku vyšla deska „Up The Downstair“, která měla být původně dvojalbem...
Temný les, Schwarzwald, Dark Forest anebo také Finsterforst. Všechna čtyři slova znamenají to samé, to poslední navíc i německou folk metalovou kapelu. Finsterforst hrají už od roku 2004 a v těchto dnech pustili do světa svou pátou řadovou desku. Album „Zerfall“ (tedy „Rozpad“) obsahuje pět skladeb. Zdá se to málo, ale album má sedmdesát devět minut! To je extrémní porce muziky, ale dost i o hudbě Finsterforst vypovídá...
Příběh vzniku kapely Porcupine Tree je vskutku zajímavou ukázkou toho, že se někdy vyplatí být drzý. Vznik hudebního tělesa pod tímto názvem se datuje do roku 1987, kdy Steven Wilson a Malcolm Stocks založili projekt, který bude vycházet z psychedelického a progresivního rocku sedmdesátých let. Konec osmdesátých let rozhodně tomuto žánru nepřál, a oba nadšení hudebníci se rozhodli pojmout nový projekt svérázným způsobem..
Švédská Narnia je na power metalové scéně třiadvacet let, tedy pokud započítáme i čtyřletou odmlku, kdy kapela nefungovala. Nyní vydává osmou desku, jež navazuje na tři roky staré eponymní album, prvním, které kapela představila po svém reunionu. A získané zkušenosti se odrážejí v tom, že „From Darkness To Light“ je velice profesionální deska, která má výborný zvuk, nabídne suverénní hráčské výkony a skvělý zpěv...
Německá symfo metalová kapela Brocelian toho za deset let svojí existence příliš mnoho nestihla. V pátém roce jejich života vydala debut „Lifelines“ a nyní, po dalších pěti letech, přichází s novinkou „Guardians Of Brocéliande“, která vychází u Massacre records.
Kapela je čtyřčlenná (bubeník je pouze hostující) a je jak se dnes říká „genderově vyvážená“. Muži obstarali kytaru a baskytaru a ženy housle a zpěv...
Oh Hiroshima je poměrně zajímavý název pro kapelu. Takhle se v roce 2007 pojmenovala post-rocková formace ze Švédska, která do roku 2010 stihla vydat dvě EP a následně přišla s debutovou desku „Resistance Is Futile“ a společně s vydáním tohoto alba začali Oh Hiroshima koncertovat jako regulérní kapela. Oh Hiroshima si dávají na skládání nové hudby záležet a i proto vyšla druhá deska až čtyři roky po debutu, a stejně tak dlouho si museli jejich fanoušci počkat na nahrávku s číslem tři...
Málokterá kapela má tak všeříkající název jako právě Nebula Orionis. Mlhovina Orionu. Vesmír, tajemno, nekonečno. O tom je a tak zní hudba projektu jediného muže, který si říká M42 (jedna z hvězd Orionu) a pochází z ruského Toljatti. Projekt vznikl v roce 2013 a od té doby neuplynul rok, aby pod jeho hlavičkou nevyšla nějaká nahrávka. Poslední dlouhohrající deska vyšla letos a nese název „To Keep The Flame Burning“...
Jedna ze zásadních informací o Mammoth Storm říká, že jejich tři roky stará debutová deska vyšla u Napalm Records, nová nahrávka však již nenese logo vydavatelského kolosu. „Alruna“ vychází u „skromnější“ firmy Argonauta records. Na kvalitu nahrávky to nemá patrně žádný dopad, jen se dílo nedostane k tolika lidem jako pod křídly větší společnosti...
Hudební těleso Fragmentum vzniklo před čtyřmi lety a na kontě má EP „D!verge“ (2018) a zcela čerstvě i debutové album „Pugnacity“.
Ačkoliv nemají tito Belgičané v zádech žádný velký label, podařilo se jim jet severoamerické turné s Children Of Bodom a nyní je čeká několik koncertů v Evropě po boku Soulfly. To je slušný začátek na neznámou kapelu.
Kapela, která se zcela odchyluje od paradigmat a pravidel metalového žánru..., to tvrdí promo o Svet Kant, skupině, která je prý nejexperimentálnějším a nejrozmanitějším kvartetem v Dublinu. Svet Kant vznikli v roce 2011 ještě v Argentině, kde také před šesti lety vyšlo debutové album kapely, ale principál Santiago Kodela následně ze své země odešel do Irska, kde se Sven Kant vydává druhou desku „The Visage Unbiased“. Kapele se nedá upřít snaha hrát experimentální metal a rozmanitost jim také nechybí. ..
Koupit si planetu napadlo partu z Francie, která se věnuje modernímu metalu a to řádně extrémnímu. Buy Jupiter měli na svém kontě doposud dvě EP a nyní vyšli ven se třetím. To dostalo název „Eclipse“. Všechny tři „krátké“ desky pojí lyrický koncept, Buy Jupiter mají rádi sci-fi (však už název to prozrazuje) a především Isaaca Asimova. Dle promo materiálů celá trilogie minialb je inspirována jeho novelou „Eclipse“, osobně se však domnívám, že jde o novelu „Nightfall“ (u nás „Příchod noci“)...
Italské milovníky romantismu Fleshgod Apocylapyse potkaly po vydání úspěšného alba“King“ velké personální problémy. Zpěvák a kytarista Tomasso Riccardi se rozhodl přerušit hudební kariéru a kufry sbalil i kytarista Cristiano Trionfera. Kapela tak zůstal ve třech, přičemž bubeník Francesco Paoli se přesunul ke kytaře a zpěvu. Aby Fleshgod Apocalypse mohli koncertovat, doplnil ie na bicí velezkušený David Folchitto (Stormlord,ex-Kaledon, Edu Falaschi atd.), který hraje snad v deseti bandách zároveň a Fabio Bartoletti, ..
V roce 2019 začali kytaristé Mikko a Janne psát materiál pro debutové album a tento okamžik odstartoval činnost formace Alase. Deska dostala název „Vastaus“, což ve finštině znamená „Odpověď“. A právě finština je jedním ze žolíků Alase. Krom jediné anglicky zpívané písně je deska natočena v rodném jazyce kapely a nutno říct, že je to dobrý krok. Alase se věnují atmosférickému rocku či metalu, ale to je spíš vše zastřešující škatulka jejich muziky. Hodně totiž čerpají z post-rocku..
Švédská Zephyra v čele se zpěvačkou Äsou Netterbrant, kterou jednak nepřehlédnete (na rozdíl od metalových princezen Äsa vypadá jak punková bojovnice), ale především nepřeslechnete, vydává po třech letech novou desku. „Fall.Rise.Conquer.“ zaujme už velice povedenou obálkou, jíž dominuje sestřelená vrána a tmavě modrá barva rané noci. Takřka magický výjev. Samotná náplň alba není tajemná ani za mák. Zephyra totiž pokračuje tam, kde skončila minule a kdo je už zná, nebude překvapen a zklamán..
Po vydání alba "Pray" Crematory nejprve projeli několik festivalů, mezi nimi poněkolikáté i Wacken Open Air a následující jaro 2009 věnovali kratšímu turné především po střední Evropě. Poté se již nerozpakovali a vrhli se k natáčení nové nahrávky. Album „Infinity“ potvrzuje směr, který kapela nabrala na minulém albu, tedy návrat ke gothic metalu. Crematory byli v dobré formě a chtěli natočit rychlý gothic metal s thrash metalovými kytarami. ..
"Vždycky jsme byli fascinováni krásou přírody a autentickým folklórem", prohlašují o sobě bulharští Aegonia, kteří osm let po svém vzniku přichází s debutovým albem „The Forgotten Song“. A jak nejen jejich motto, ale i grafické ztvárnění alba a fotografie napovídají, Aegonia se věnují hudbě, která má blízko k folklóru. Ovšem, kdo by čekal, že kapela vsadí na své rodné kořeny a využije bulharskou lidovou hudbu, bude zklamán. Aegonia hraje folk metal severského rázu. Ano, uslyšíte sice tradiční bulharský nástroj kaval, ..
V roce 2015 se tuzemští cyber metalisté Minority Sound vytáhli se skvělou deskou „Drowner´s Dance“. na které velmi košatým způsobem představili svůj vztah k death metalu, thrashi i šikovnost při využití růzých stylových odboček. Nyní přichází se svým čtvrtým albem „Toxin“, které na tuto cestu navazuje a potvrzuje fakt, že se Minority Sound snaží znít svěže, zábavně a nebýt úplně předvídatelní..
Dva roky po nepříliš záživném albu „Klagenbilder“ vydali Crematory další nahrávku. Dostala název „Pray“ a dominovala ji vcelku obyčejná obálka s modlící se dívkou. Kapela se vrátila k angličtině a především změnila směřování své hudby. Zatímco předešlé desky hodně inklinovaly k elektronice a celkově modernímu metalu, „Pray“ se vrací k samé podstatě Crematory – ke gotice...
Z Finska dorazil debut „From A Dead Channel“ skupiny se zajímavým sci-fi názvem The Phantom Of Phobos. A se science fiction si kapela hodně tyká. V textech, grafickém ztvárnění alba a lehce i v muzice. Zaujmou i pseudonymy členů kapely, která funguje v obsazení I, II, XX a XIX, zajímavý je i formát samotného alba. To totiž krom devíti skladeb první desky obsahuje i druhý disk s EP „The Uninvited“, které má být více cinematické. Kapela za své inspirační zdroje uvádí Nin Inch Nails, Faith No More, The Gathering ..
Dva roky uplynuly od vydání alba „Return Of The Black Butterflies“ finských Red Moon Architect, které přineslo porci kvalitního death/doom metalu. Deska to byla příjemná, nenatahovala stopáž a přitom předala emoce, jaké jsou u žánru obvyklé. Tedy melancholii, zamyšlení nad životem a smrtí. Nyní se kapela vrací s další nahrávkou „Kuura“ a hned z prvního poslechu je zřejmé, že kapela je smutnější, nešťastnější a trochu kašle na poslouchatelnost...
V roce 2006 už pod hlavičkou Massacre Records vydávají Crematory další řadovou desku. Dostává název „Klagenbilder“ a kapela s ní chtěla překvapit. Hovořila o senzační desce, ale jedinou překvapivou věc na ní zůstal fakt, že jako druhé album v jejich kariéře je zpívané kompletně německy. Mateřština Crematory sluší a z tohoto pohledu nešlo o špatný krok. Ostatně úspěch kapely se projevoval hlavně v německy hovořících zemích, zájem o kapelu v ostatních koutech světa spíše slábl...
Pro muzikanta je těžké být bez hudby. Něco takového pocítili i pauzírující Crematory. Nejprve je požádal šéf Nuclear Blast o cover skladby „The Four Horseman“ pro tributní album Metallicy. Práce na něm kapelu zřejmě natolik motivovala, aby došlo k dohodě, že pokud budou Crematory mít čas a budou si moci sami říct, na jak dlouhé turné (či zda vůbec na nějaké) pojedou, tak do reunionu půjdou. V Nuclear na jejich požadavky ohledně volnosti přistoupili..
Po úspěchu alba „Act Seven“ se Crematory příliš nerozpakovali a následující roku vydali další nahrávku. Dostala název „Believe“, který byl namířen směrem všem pochybovačům, co nevěřili v tvorbu kapely. Pokud bych potkal člověka, který Crematory předtím nikdy neslyšel, ale chtěl by je zkusit, doporučím mu právě tuhle desku. Zde je totiž kapela v té nejlepší formě a navíc hudební obsah přesně koresponduje s tím, o čem Crematory jsou...
I kdyby Devin Townsend už nikdy nic nevydal, zanechá po sobě nesmazatelnou stopu a hromadu skvělých desek. Celkem dvacet čtyři (včetně desek SYL a ambientních nahrávek) řadových alb! Další nespočet hostovaček, začátek kariéry se Stevem Vaiem a mnoho desek, na kterých pracoval jako producent (Soilwork, Darkest Hour,GWAR, Stuck Mojo, Bleeding Through atd.). To vše za šestadvacet let. Tenhle pán z Kanady se prostě nezastavuje...
Rok 1998 byl pro Crematory zvláštní. Byl to první rok, kdy od vydání debutu nepředstavili žádnou albovou novinku, kromě krátkého EP pro klubové dýdžeje jim nevyšla žádná deska. Rovněž přišla zásadní změna v sestavě, Crematory se rozloučili se svým zakládajícím členem, kytaristou a doprovodným zpěvákem Lottem. Nahradil jej Matthias Hechler a jeho příchod vlil do kapely novou krev, takže už na jaře následujícícho roku spatřilo světa album „Act Seven“. Název symbolizuje sedmi let existence kapely..
Italská Onydia vznikla poměrně nedávno, přesto to úplní nováčci nejsou, celá trojice členů kapely působila v Elarmir, které společně opustili. V roce 2015, rok před vznikem Onydie, Elarmir vydali skvělé album „Human Wisdom“, kde se kombinovaly styly jako symfo-metal, death metal a také prog. Elarmir před rokem vydali desku „Come, Feel, Action“, která byla víceméně v podobném stylu jako debut, ale jeho kvalit nedosáhla. Na otázku, zda se to povedlo alespoň odpadlíkům v Onydii,..
Crematory dostali skvělou šanci, když podepsali smlouvu s labelem Nuclear Blast. Z Massacre records se vyvázali vydáním desky „Crematory“, která byla překvapivě úspěšná, i když ji kapela natočila tak trochu, aby splnila své smluvní závazky a mohla podepsat s novým vydavatelstvím. V Nuclear Blast kapele věřili a tak mohlo album „Awake“, vyšlo velmi rychle. A kapelu vrátilo na cestu, ze které minulá nahrávka trochu uhnula...
Ions je uskupení, které vzniklo kolem skladatele a kytaristy Jakuba Tirca. Ten před třemi lety nejprve vydal debutovou instrumentální nahrávku pod jménem Introspection. Když se k němu přidal zpěvák Tomáš Shorty Lag, rozhodl se tento projekt (do něhož přibral i bubeníka z Introspection Christophera Geciho). Trojice dala dohromady eponymní album a protože jde o muziku hlavně z hlavy Jakuba Tirca, je založena především na kytaře. ..
Je až obdivuhodné, jak byli Crematory pracovití a cílevědomí. Chtěli uspět a šli za tím tvrdě. V květnu 1996 vyšla jejich čtvrtá, tentokrát eponymní deska. Uběhlo tedy pouhých devět měsíců od vydání „Illusions“! „Crematory“ trochu zklame přebalem, ten není tradičně malovaný, ale je opatřen nevzhledným obrazcem. Markus Jϋllich v jednom rozhovoru zmínil, že chystá desku v němčině, ale nebude se jednat o řadové album, jen takový bonus pro fanoušky. „Crematory“ je však braná jako řadová deska ..
"An evening with Devin Townsend" se odehrál šestý dubnový den v Pražském divadle La Fabrika. Šlo o akustický koncert, také stand up comedy, ale hlavně setkání s Devinem Townsendem. Ve dnech, kdy kanadskému hudebnímu inovátorovi vyšla nová deska „Empath“ nejede klasické turné k této desce, ale vyrazil na sérii akcí, kde vystupuje skromně, sám, jen za doprovodu akustické kytary a ambientu. Rovněž odpovídá na dotazy fanoušků a celkově více povídá, než hraje. ..
Avantasia Tobiase Sammeta je dnes velký pojem. Na dnešní dobu nesmírně komerčně úspěšná metalová opera, na jejíž koncerty chodí tisíce lidí. Den po aprílu navštívil celý ansámbl zcela vyprodané pražské „Forum Karlín“, což představuje návštěvu zhruba čtyř tisícovek fanoušků. Avantasia stejně jako minule (16. března 2016) neměla předkapelu, neboť její show zabere tři a půl hodiny! To se může zdát jako šílená a těžko skousnutelná porce, jenže opak je pravdou. Pro tak velký projekt, jakým Avantasia je..
Říká se, že právě třetí album je pro kapelu rozhodující, aby se ukázalo, zda předchozí desky nebyly jen nějakou „náhodou“, jestli skupina dokáže vydávat kvalitní věci i nadále a opravdu se prosadit. Když v záři 1995 vyšlo album „Illusions“, stalo se z hlediska popularity i stylového posunu pro Crematory milníkem. „Illusions“ je stále ponořené do hlubin extrémního metalu, ale po původním old school death metalu toho už moc nezbylo. Na této desce vládne gothic doom. ..
S odstupem čtyř let mě mrzí, že jsem minulou desku „Compassion Forlorn“ španělských doom metalistů Helevorn ohodnotil jen sedmi a půl bodem, dnes bych byl přinejmenším o bodík štědřejší. Album postupně vyrostlo, jen to chtělo čas. Něco mi říká, že s jejich novinkou „Aamamata“ to bude podobné. Nová nahrávka nese spoustu příbuzných znaků s tou minulou. Už jen tím, že se opět nahrávala v Psychosomatic Studios s M.A.Riutortem a mixoval ji znovu Jens Bogren..
Sejdou se takhle Belgičan, Němec, Fin a Norka a řeknou si: „Pojďme si zahrát nějaký ten symfo-gothic metal.“ Začíná to trochu jako nějaký vtip, ale proces vzniku holandské kapely Imperia to příliš nevystihuje. V roce 2003 u toho totiž kromě této čtveřice byli i dva Holanďané. Tahle mezinárodní parta je fanouškům žánru dobře známá, nicméně do „první ligy“ se zatím nedostala. Po čtyřleté pauze se o to znovu pokouší se svým pátým albem „Flames Of Eternity“...
Nabuzeni úspěchem debutu „Transmigration“ s dalším nahráváním Crematory příliš neotáleli a tak v květnu 1994, pouhý rok po vydání debutu vyšla druhá deska „…Just Dreaming“. Na té už se ke kapele přidal i nový baskytarista Harald Heine, čímž se zrodila „klasická“ a po dlouhá léta stabilní sestava Crematory.
A protože není schopen obejít se bez zázraků, najde si nové, své vlastní zázraky a bude uctívat třeba zaříkávačská kouzla a babská čarování, i když je stokrát buřič, kacíř a neznaboh. - Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Crematory. To je naprosto skvělý název pro deathmetalovou kapelu, nemyslíte? A přesně v tomto žánru začala v roce 1991 kariéra německé skupiny, která od té doby prodělala několik stylových kotrmelců. Počátek devadesátých let byl opravdu ve znamení smrtícího metalu. V únoru 1992 nahráli Crematory v sestavě Felix Stass, Markus Jϋllich, Lotte Först a Graf Von Belzebub své první demo, vyšlo jen na kazetě, obsahovalo pět skladeb (včetně outra) a představilo Crematory jako zajímavou skupinu, ..
Biografie Downcast Twilight je velmi stručná. Kapela udává jako svou domovinu Velkou Británii, nicméně většina muzikantů je z Řecka. Ústřední postavou skupiny je Marios Koutsoukos (Folkheart), zpěvák, klávesák, ale především plodný textař. Kolem jeho textů vyrostli Downcast Twilight. Každé album totiž odkazuje na nějaké historické období. Druhou zásadní postavou kapely je její skladatel, který si říká OGregoMixMaster...
Už od roku 2006 se řekové Dimlight věnují dark metalu, tedy hudbě, ve které naleznete prvky death metalu, doomu ale také gotiky či symfoniky. Důležitou součástí jejich hudební podoby je střídání mužského growlu a ženského hlasu. Ten jsem na minulé desce “The Lost Chapters“ velice chválil, zpěvačka Eva Fourlanou se však rozhodla kapelu opustit, protože se chtěla dál věnovat své vlastní profesionální kariéře. K Dimlight se připojila Mora, jež ji skvěle zastoupila a dokonce má i podobně zabarvený hlas. ..
Čas pádí kupředu a z mladé nadějné kapely jsou již ostřílení matadoři. Dalo by se o nich mluvit jako o tahounech žánru. Finští Swallow The Sun s minulým trojalbem "Songs from the North I, II & III" stvořili svůj opus magnum a už tehdy bylo jasné, že bude nesmírný problém se k něčemu tak obřímu jen přiblížit. Logicky by asi nebylo rozumné přijít dvakrát po sobě s tak velikým projektem a tak kapela tentokrát nabízí "jen" padesát minut dlouhé album, ..
Už jako dítě jsem měl rád encyklopedie. Už dávno jsem si říkal, že by bylo fajn, kdyby vznikla nějaká o české scéně. A Václav Votruba jako by mě vyslyšel a začal vydávat „Knihy kovu“. První vyšla v roce 2016 a pojednávala o extrémních stylech jako death, black či thrash metal, druhá o rok později se věnovala doom metalu a grindcoreu. Nyní je tu třetí díl, který se snaží shrnout co nejvíc o českém a slovenském heavy, power, speed metalu. ..
Docela jsem rád, že progresivci Malum Sky z Walesu nezpívají v mateřštině, jelikož tento jazyk nepatří mezi ty „jednoduché“ a úplně libozvučné. Jejich cesta započala rokem 2014, avšak s nahrávkami jsou, jak se zdá, opatrní, protože o rok později vydali debutové eponymní EP, a teprve nyní druhý zápis do diskografie. Tím je další EP s názvem „Diatribe“. Když si ho pustíte, zjistíte, že dlouhá doba čekání se vyplatila. Ze všech pěti skladeb totiž čiší pečlivost. ..
Jedenáct. Takový je aktuální počet vydaných desek švédské prog/power metalové party Evergrey. S novinkou „The Atlantic“ skupina navazuje na úspěch desek „Hymns For The Broken“ a „The Storm Within“. Obě se pyšnily skvělým vyvážením „starých“ Evergrey a těch řekněme „nových“, tedy perfektně skloubily tvrdé riffování, mnohdy na hranicích extrémního metalu, s pro kapelu typickou melancholií a melodiemi. A „The Atlantic“ s tímto vzorcem nijak neexperimentuje...
Více než čtyři roky trvalo čekání na nový opus z dílny korejských symfoniků Dark Mirror Ov Tragedy, nicméně překvapení to není, protože oni mají ve zvyku své desky vydávat v dlouholetých rozestupech. „The Lunatic Chapters of Heavenly Creatures“ přinesla trochu neobvykle znějící symfo-black metal, který stál především na houslích a postupech, patřících k vážné hudbě. Devizou této pozoruhodné desky bylo i ultrarychlé tempo, ..
Jsou kapely, které měly hodně dobře našlápnuto, ale nedokázaly z různých důvodů zcela naplnit svůj potenciál. K nim patří i němečtí Farmer Boys. Vznikli v roce 1994, o dva roky později vydali debut „Countrified“, který překvapil zajímavým mixem thrash metalu, groove metalu a gotiky, trochu něco jako jemnější Pantera. Druhá deska „Till the Cows Come Home“ inklinovala k nu-metalu a pak přišla změna. Farmer Boys se snažili působit filmově. Ne využitím orchestru, ale přebaly desek, videoklipy a určitou epičností...
Isacaarum patřili mezi naše nejlepší a nejznámější grindové kapely, s koncem roku 2014 však ukončili svou činnost. Přesto vyšla „nová“ nahrávka, nesoucí jméno „Retrorgy“ a nejedná se o řadovku (protože kapela neobnovila stálou aktivitu), ale ani o klasické „best of“. Deska se totiž zaměřuje na skladby z přelomových alb „Curbed“ a „Cunt Hackers“, přičemž všechny byly opět znovu nahrány a také opatřeny novými texty. Ono totiž „Curbed“ v podstatě žádné pořádné texty nemělo..
V Itálii se objevila nová dravá rocková kapela Steelawake a pouhý rok po vzniku vydává stejnojmenné debutové album. Steelawake
tvrdí, že nejsou zaměřeni vyloženě na jeden jediný žánr, který by mohl být v současnosti trendem. Jsou hrdí na každou skladbu a věří, že všechny z nich jsou jedinečné. Je pravda, že Steelawake jsou pestří, ale základ jejich hudby tvoří rock amerického střihu s neučesanou produkcí a zdánlivou syrovostí. ..
Doom metal je poměrně konzervativní žánr, který se sice rozvětvil do různých subžánrů, ale v zásadě zůstává věrný kořenům. Třeba death/doom metal patří k těm nejzatvrzelejším žánrům a když už v něm dochází k nějakému progresu, pak jedině přimícháním nějakého dalšího stylu. Pokud v posledních letech někdo žánr posunul a inovoval, pak například Swallow The Sun, kteří přinesli ohromnou dávku osobitosti a alternativy. nebo třeba Oceans Of Slumber, jenž pojem melancholie dotáhli k dokonalosti...
Po necelých dvou letech své existence si portugalští Dallian troufli svojí debutovou nahrávku natáhnout na téměř sedmdesátiminutový opus. Portugalci hrají symfonický death metal a „Automata“ je vlastně metalovou operou, což je žánr, ke kterému delší stopáž tak nějak patří, protože taková muzika bývá zpravidla řádně epická a velkolepá. A Dallian takoví opravdu jsou, na debutovou desku až překvapivě sebevědomí a jistí. ..
Pod názvem ukrajinského projektu Sorrowful Land se ukrývá ukrajinský samotář Max Molodtsov, která za posledních pět let stihl vydat debutovou desku, EP a nyní i druhé album s názvem „I Remember“, které obsahuje šest rozsáhlých death/doom metalových kompozic. Na aktuální desce však není Max není úplně sám a přizval si zvučné žánrové souputníky, aby mu pomohli se zpěvem. S nadsázkou jako by se Max trochu snažil udělat jakousi doom metalovou obdobu Avantasie...
Čísla letopočtu se mění, stejně jako číslovka označující náš věk. Čím je člověk starší má být rozumnější a využívat lépe svých zkušeností. No nepřijde mi, že by to platilo u mě. Blbosti asi budu vyvádět až do stáří. Stejně jako poslouchat metal. Někoho postupně opouští nadšení nebo dokonce přestane metal poslouchat (většinou kvůli rodině nemá čas už jezdit na koncerty nebo se starat, co zrovna vyšlo nového). Já ale letos opět slyšel mnoho nových alb a zde jich je pár jmenovaných. Nejlepších? Spíš mnou nejvíce oblíbených...
Kdo je nejlepší psychiatr v republice? Komu patří koruna krále houbařů? A kdo je nejlepší vyšetřovatel vražd v okolních lesích? Ano, správně, je to Necrocock. Tento hudební dobrodruh a experimentátor vydává již šesté album (pod touto hlavičkou), které nese název „Křivoklátské martyrium“. Rozdíl mezi deskami „Hudba z psychiatrických pavilonů“ a „Houbařské album“ byl znatelný (kompozice, živelnost, variabilita nápadů), ..
Ve třetím desetiletí existence kapely odstartovala spolu s EP „The Barghest O´ Whitby“ v životě My Dying Bride nová éra. Období archaického zvuku. Zmíněné „épéčko“ v tomto směru zašlo nejdál, ale i následující dvě nahrávky rozhodně vybočují ze soudobé zvukové produkce. Ucelená sestava nahrála v roce 2012 album „A Map Of All Our Failure“, což je opravdu idylický název doom metalové desky. Archaickým zvukem chtěla kapela docílit pocitu,..
Takhle mrazivou nahrávku bych od chlápků z Brazílie vážně nečekal. Jenže z Rio De Janeira dorazila debutová nahrávka „From Presence To Silence“ kapely Loneshore a nic, co by připomínalo Copacabanu, tu nenaleznete. Spíš vás napadne, jestli to není skupina švédských emigrantů, kteří se rozhodli v roce 2014 zakotvit v Lednové řece (překlad názvu města) a založit kapelu. Švédsko je totiž domovinou melancholicky zaměřených spolků jako Katatonia, či progresivního death metalu ve stylu starších Opeth, ..
Rok 2010 byl ve znamení dvacetiletého výročí založení My Dying Bride, teprve však až v květnu roku následujícího vyšla deska „Evinta“. Album k výročí? Kompilace nebo řadová nahrávka? Vše je pravda. „Evinta“ je vším, jen ne tím, co by posluchač od této doom metalové legendy čekal. Deska je zcela nemetalová. My Dying Bride se totiž rozhodli nevydávat klasickou „best ofku“, ale natočit něco speciálního. Rozebrat vlastní tvorbu až na dřeň a poskládat z ní něco nového. ..
Hudba je výlet skrz duši, srdce. S hudbou můžeme zkoumat sami sebe, ale také poznáme celý svět.
Rok 2005 znamenal pro My Dying Bride shrnutí dosavadní kariéry, protože vydali retrospektivní box „Anti-Diluvian Chronicles“ a také skvělé DVD „Sinamorata“. Bubeníka Shauna Taylor-Steelse střídá John Bennet, ovšem jen jako hostující muzikant. Za klávesami je nově Sarah Stanton. V polovině následujícího roku kapela vydala své deváté řadové album „A Line Of Deathless Kings“, které trochu pozměnilo zvuk kapely. To je patrné už z první skladby na albu...
Štědrý den je 24. prosince, ale metaláci ho měli už o dva týdny dřív. Sestava, jaká se sešla 9.prosince v pražském Foru Karlín, se jen tak nevidí. Bloodbath, Hatebreed, Dimmu Borgir a Kreator. Naprostá paráda! Forum Karlín je hala, kde se už konají prakticky všechny větší metalové koncerty (vyjma těch opravdu největších) a její prostory jsou naprosto ideální. Tento koncert byl pro ni ale další pořádnou zkouškou, protože byl „plný dům“ a tlačenice se tvořily ohromné. ..
V roce 2001 měli My Dying Bride opět ucelenou sestavu a od té se očekávala nová deska a tak třináctého listopadu téhož roku spatřilo světlo světa album „The Dreadful Hours“ s trošku podivnou malovanou obálkou, kterou vytvořil frontman kapely Aaron Stainthorpe. Obal desky se znepokojivým výjevem, kde se okřídlená postava snaží nejspíš zabít bránícího se člověka na zemi, sice nepůsobil kdovíjak dechberoucím uměleckým dojmem, jasně však říkal, že muzika uvnitř nebude o kytičkách, ..
Po experimentální desce „34 .788% ... Complete“ se pozici kytaristy rozhodl opustit jeden z původních členů kapely Calvin Robertshaw a stal se z něho tour manažer My Dying Bride. Skupina se rozhodla další album nahrát jen s jedním kytaristou a tím byl stále Andrew Craighan. Nová (v pořadí již šestá) deska vyšla téměř na rok přesně po té předchozí a žánrové kormidlo se stočilo směrem k počátkům kapely . Pokud album "34 .788% ... Complete“ bylo moderní, pak novinka „The Light At The End Of The World“..
Lidská rasa má pouze omezenou životnost a ze své existence má vyčerpáno přesně 34.788%..., tuhle informaci, pocházející ze snu kytaristy Calvina Robertshawa, využili My Dying Bride v roce 1988 pro název nového alba, které se pro kapelu stalo určitým přelomem. Původní sestava byla minulostí, do řad My Dying Bride nastoupil bubeníka Bill Law (ex-Dominion), na koncertech kapela využívala služeb klávesačky Yasmin Ahmed, na albu se však v roli hostujícího muzikanta objevil Keith Appleton..
Finští mladíci External sice začínali s thrash metalem, ale protože členové kapely mají rádi mnoho stylů, jejich hudba postupně nabrala směr k progresivní sféře rocku a metalu. Ne snad, že by External hráli prog metal ve stylu Dream Theater, jsou progresivní spíš v samotném přístupu k tvorbě. Deska má pouze šest skladeb a každá z nich je v trochu jiném žánru, což může posluchače trochu mást, ale External prostě rádi boří hranice mezi styly. Textově se dotýkají současnosti..
Ve stejném roce, kdy vyšlo album „The Angel And The Dark River“ vydali My Dying Bride kompilaci „Trinity“, na které shrnuli všechna doposud vydaná „épéčka“ a hned o rok později přišla další řadovka „Like Gods Of The Sun“, která byla pro kapelu dosti zásadní...
Těžko říci, jestli to vyplynulo ze snahy být přijatelnější pro širší publikum, ale skladby na albu jsou kratší, než bývalo u skupiny zvykem a svým způsobem jsou i jednodušší. Tou dobou byli už My Dying Bride velmi úspěšní..
Rockopera si připravila další příběh a tentokrát se rozhodla stvořit operu hororovou. Dostala název "Vymítač", avšak nečekejte nic dle „filmového“ Vymítače ďábla. Příběh této rockopery je inspirovaný velhartickou pověstí. V souvislosti s kostelem svaté Máří Magdalény a přilehlým hřbitovem se traduje mnoho temných příběhů. Mělo tu docházet k pohanským a satanistickým rituálům, kříšení mrtvých a skrze vyvolávání duchů se tu údajně snažil jeden voják pomstít milé svého zemřelého kamaráda...
My Dying Bride měli nápady a energii. Jako by nevydrželi rok bez vydané nahrávky a tak jen pár měsíců po předchozí desce vydali EP „I Am The Bloody Earth“ a také singl „The Sexuality Of Bereavement“. Přesto se to nepodepisovalo na kvalitě materiálu a naopak se jejich styl stále rozvíjel. Jestliže „As The Flower Withers“ bylo velmi tvrdé, mnohdy death metalové, a „Turn Loose The Swans“ tyto elementy trochu upozadilo, zpomalilo a celkově ještě víc zesmutnělo, pak „The Angel And The Dark River“ šlo ještě dál. ..
Dánská skupina Vola je na světě od roku 2006 a jeií kroky směrem k progovým výšinám nejsou příliš rychlé, vydala totiž kromě tří krátkometrážních nosičů pouze debutové album „Inmazes“. Produkoval ho Jens Bogren (Devin Townsend, Opeth, Katatonia, Arch Enemy atd.) a přineslo kapele poměrně slušný úspěch u fanoušků i hudebních publicistů. Aktuálně vydávaná deska „Applause Of A Distant Crowd“ má ambice protlačit skupinu mezi progresivní smetánku s hudbou,..
Po vydání „As The Flowers Withers“ My Dying Bride pilně koncertovali a rozšiřovali fanouškovskou základnu. Nicméně ani ve vydávání nehodlali slevit z divokého tempa (co půlrok to EP nebo deska) a tak vydali EP „The Thrash Of Naked Limbs“. V turné by kapela pokračovala i nadále, nebýt však zranění ruky jejich bubeníka Ricka Miaha. Po jeho uzdravení začali My Dying Bride nahrávat druhou desku „Turn Loose The Swans“, jež vyšla 11. října 1993. Tou dobou už byl jako stálý člen skupiny přijat houslista a klávesista Martin Powell, ..
Tak k nám ti emigranti přece jen dorazili. A nikoliv z Afriky nebo blízkého východu, ale z Jupiteru. Ne, nejedná se o šíření poplašné zprávy, ale o představení nové desky „Jupiter´s Immigrants“ italských The Moor, kteří ač vznikli už před devíti lety, mají na kontě pouze jeden singl, jedno EP a desku „Year Of The Hunger“ z roku 2012. Novinka je tedy jejich druhým dlouhohrajícím zásekem a mohlo by se zdát, že The Moor mají málo zkušeností, ale v minulosti spolupracovali ..
Pro doom metal je tím nejzásadnějším rok 1990. Vznikla totiž pro žánr zcela určující kapela - My Dying Bride ze západního Yorkshiru v Anglii. Skupinu tvořili zpěvák Aaron Stainthorpe, kytaristé Andrew Craighan a Calwin Robertshaw a bubeník Rick Miah. I bez baskytary vydali demo „Towards The Sinister“, o rok pzději vznikl singl „God Is Alone“, který našel místo i na EP se složitým názvem „Symphonaire Infernus Et Spera Empyrum“ z roku 1992. Na této nahrávce už měla kapela baskytaristu Adriana Jacksona...
Debutové album brazilských Deep Memories "Rebuilding Th Future" je kompletně dílem multiinstrumentalisty a producenta Douglase Martina,který je hlavní postavou tohoto "one man" projektu". Na to, že je album nahrané a vyprodukované jediným člověkem, zní velice dobře. Téměř se ani nepozná, že jej nenahrálo více lidí. Zvuk sice není prvoligový – není vybroušený a čistý jak jsme zvyklí u nahrávek, vycházejících u velkých metalových labelů. To však není na škodu, protože určitá špinavost a nedokonalost soundu ..
Minule jsme čekali na novou desku dlouhých sedm let, nyní tu máme čerstvou nahrávku již po dvou letech. Má to nějaký vliv na její úroveň? Kdepak! Norští Madder Mortem jsou totiž zárukou kvality. „Marrow“ je sedmým albem této excentrické kapely, jejíž rukopis je jasně rozpoznatelný, jak hudebně, tak pěvecky. Zpěvačka Agnete Kirgevaak totiž vládne hlasem, jaký se rodí jednou za spoustu let. Její hlas pohladí, emotivně zesmutní, ale také se agresivně zakousne a zakřičí tak, že vás zamrazí po celém těle. ..
Neobyčejně aktivní. To se dá říci o tuzemských Postcards From Arkham, kteří vydávají čtvrtou nahrávku za posledních sedm let. Do toho však pilně koncertují a to nejen na našem území. Dnes jsou Postcards From Arkham velmi uznávanou veličinou na domácí metalové scéně a především zcela jedinečným hudebním tělesem.
„Spirit“ však není klasickou čtvrtou řadovou deskou, nýbrž akustickým albem, na kterém se nacházejí předělávky skladeb vydaných na minulých nahrávkách. Dalo by se tak říci,..
Příznivci melodického metalu vyhlíželi 10. říjen jako datum příjezdu americké powermetalové veličiny Kamelot a sešli se v hojném počtu v pražském Paláci Akropolis. Spolu s nimi přijeli symfo-metaloví Leave´s Eyes a naopak nedorazili Vison Of Atlantis, kteří byli poněkud zmatečně ohlášeni a po dvou dnech zase odhlášeni.
Palác Akropolis je pěkný klub disponující zajímavou atmosférou, a ačkoliv nepatří k největším, pro potřeby tohoto koncertu postačil. Lidí přišlo hodně, ale vyprodáno nebylo...
Symfonický death metal. Metalová opera. All star projekt.
Těchto pár slov můžete poslední léta vidět ve velice hojném počtu a holandské Mayan tato označení kompletně platí.Jak se zdá, Marku Jansenovi, kteý Mayan založil, už k seberealizaci nestačí jen Epica, a tak nabízí posluchačům již třetí dávku symfonického metalu té nejvyšší jakosti.
Dánští Hatesphere jistě nejsou pro fanouška thrash/death metalu ničím neznámým. Tahle banda vydává svá alba už od počátku století a zejména v „nultých“ letech patřila mezi nejpopulárnější kapely žánru. Nyní vydává své desáté album „Reduced To Flesh“, kterého se ujali Scarlet records. U této firmy Hatesphere kdysi začínali a vydali své první dvě desky. Jako by se uzavřel kruh.
..
Symfonický keltský metal, to je škatulka, kterou se prezentuje kanadská zpěvačka Leah. Ještě bych doplnil pojmy jako pohádkový nebo fantasy, protože po lyrické stránce je (nejen na novince „The Quest“) její hudba přesně taková. Leah má za sebou dvě desky a je přezdívána „metalová Enya“ (já tak říkal Devinu Townsendovi…), kvůli éteričnosti a pohádkové auře, která zdobí její tvorbu. Pozoruhodný je výčet osobností, které se na novém albu podílely ..
Nestává se často, aby člověk dostal do rukou australský doom metal. Tento zachmuřený a melancholický žánr sedí severským bandám, nicméně protinožci The Eternal si v tomto stylu libují už dlouhých patnáct let. Zkušeností však mají ještě více, protože kapela povstala z popela Cryptal Darkness, jenž hrála již od počátku devadesátých let. Máme tu tedy co dočinění s žánrovými veterány, kteří pod jménem The Eternal vydali až do letoška pět řadových alb. ..
Doom metal je žánr, který má v sobě velké množství melancholie. Vlastně je na ní prakticky založen. A někdy je k tomu smutku opravdový důvod. Ten měla při nahrávání německá formace Owl, zemřel totiž jejich baskytarista René Marquis, který se na nahrávání nové desky „Nights In Distortion“ ještě podílel, avšak jejího dokončení se nedočkal. Kapela jej tak dotočila pod vlivem této tragické události. ..
Jedna z prvních recenzí, kterou jsem pro tento webzine psal, byla na debutovou desku finských None Dare Call It Conspiracy, ktereá se pro mě stala velice příjemným překvapením. „Tales Of Lost“ obsahovala skvělý alternativní metal, kde kapela skvěle vybalancovala podíl tvrdosti (thrashové skladby) a melodií (písně s mohutnou atmosféru a chytlavostí). Po pěti letech jsou None Dare Call It Conspiracy zpět s albem „Pawns And Kings“.
..
Finská melodeathová kapela Foredoomed se svému žánru věnuje už od roku 2009, s debutovým albem „Ordeal“ se však představili až vloni v létě. Úvodní dvouminutová „Origin“ může vzbudit dojem, že vás čeká poslech nějaké prog rockové kapely. Ty dvě minutky jsou nádherné. Sólová kytara, orchestrace, housle a dětský zpěv jsou dojemné a mají až filmový nádech.
..
Němečtí gothici Lord Of The Lost ještě před jedenácti fungovali pod jménem Lord jako projekt frontmana Chrise Harmse, ale i v téhle době již byli typickými představiteli německého pojetí gothic rocku. Se všemi jeho ujetostmi, bizarnostmi a pohybováním se na hraně vkusu (zkuste se podívat na klip ke skladbě „La Bomba“). Byli schopní udělat opravdu pěknou skladbu, ale také pořádný „trash“. ..
Půl roku uteklo jak nic a němečtí drtiči Atrocity jsou zpátky. V zimě vydali čtyřskladbové EP „Masters Of Darkness“, nyní předkládají fanouškům death metalu album „Okkult II“. Kdo slyšel „Masters Of Darkness“, nebude překvapen. Všechny čtyři pecky z něj jsou (byť s drobnou úpravou) i na desce. To docela znehodnocuje význam krátkometrážní nahrávky, ale co se dá dělat. Všechny tyhle pecky jsou natolik vynikající, že je asi kapela nechtěla nechat jen na „épéčku“. ..
Frayle sice vznikli teprve minulý rok, ale už nyní předkládají své debutové EP „The White Witch“, jehož obal v souladu s tímto názvem zdobí bílá čarodějka, zpěvačka Gwyn Strang, která tvoří cllu jednu polovinu kapely. Druhým do party je už pouze Sean Bilovecky, který se postaral o veškeré instrumenty. Samotná kapela svou hudbu popisuje slovy „heavy, low and witchy“ a tvrdí, že vytváří hudbu pro noční oblohu. Zní to poměrně neurčitě a neuchopitelně,..
Druhé díly uměleckých děl často zůstávají ve stínu těch prvních. Dokončení sci-fi příběhu o manipulaci se sny amerických progresivců Between The Buried And Me s názvem „Automata II“, které vyšlo jen čtvrt roku po „jedničce“ však není ten případ.
Hudba německých Inner Core se dá charakterizovat jako mix melodický rock/metal se zpěvačkou v čele. V jejich tvorbě najdete prvky gothic metalu, symfoniky, ale také klasického rocku či toho progresivního. Vypadá to jako pestrá hudební nabídka, ale Inner Core až tak složití nejsou. Jenom se pohybují na hranici žánrů. Na metal jsou příliš jemní, na rock zase tvrdí. ..
Třináctka je zajímavé číslo. Někdo se jí bojí, protože nosí smůlu, jiný ji naopak bere jako symbol štěstí. Každopádně třináct už je i řadových alb kapely se jménem Amorphis, to aktuální dostalo jméno „Queen Of Time“ a dle rozhovorů, videí a dalších promo materiálů by mělo jít o nejvelkolepější dílo této skupiny. Takové řeči mnohdy znamenají opačnou realitu, ale tady to opravdu sedí. ..
Poměrně sebevědomý název má tahle kapela z Libanonu – Ostura totiž v arabštině znamená „legenda“. Kromě ambiciózního jména má tahle pětice, která hraje od roku 2009 a před šesti lety natočila svůj debut „Ashes Of The Reborn“, také neméně ambiciózní desku "The Room", se kterou se vrací na scénu v plné parádě. ..
S Forgotten Silence je to těžké. Nikdy nevydali dvě žánrově stejné desky po sobě. A nejinak je tomu v případě novinky „Kras“, která vychází dlouhých šest let po „La Grande Bouffe“. Tahle dnes už česká metalová legenda je ukázkou opravdového hudebního dobrodružství, neutuchající touhy zkoušet nové věci a hudebně experimentovat. ..
Už téměř před dvěma lety se plzeňští Innersphere jevili jako velmi talentovaní muzikanti. Jejich melodický death metal zněl na eponymním EP dravě a přitom promyšleně. Nyní přicházejí s debutovou deskou „Amnesia“, která nabídne příběh o sebeobětování a bolestivém očistci ve jménu jedné opravdové lásky. Atributy, jenž sluší romantismu, uměleckému hnutí, jehož zástupcem byl u nás například Karel Hynek Mácha..
Během zimy 2011/2012 Therion pracovali na novém albu. Chris nechtěl udělat "něco nudného" jako „pouhou“ kompilaci toho nejlepšího k pětadvacátému výročí založení kapely. Místo toho se rozhodl stvořit album starých francouzských písní. Věděl, že tradičnímu fanouškovi Therion se taková hudba nejspíš nebude líbit, ale i tak chtěl ukázat, že tyto písně mohou být velmi silné i pro takového posluchače. Album bylo nazváno "Les Fleurs du Mal" (Květy zla), ..
Od vydání výborného debutu „Outer Calm, Pain Within“ uteklo už víc než pět let a konečně slovenští April Weeps představují album druhé. To dostalo název „Comma“ a velmi výtvarně povedený obal. Kapela v mezičase dostala šanci přispět na tributové desky My Dying Bride a Paradise Lost. Ne, že by April Weeps zněli vyloženě jako tyto dvě metalové legendy, ale určité styčné body s nimi mají společné. Například důraz na atmosféru. To je slovo, které April Weeps bude charakterizovat nejvíce. ..
Therion nikdy neměli ve zvyku prokrastinovat, jejich koncertní turné trvale střídala nahrávání desek a k tomu ještě stíhali vydat například živé album „Live Gothic“ či DVD „The Miskolc Experience“, na kterém kapela spojila síly s rumunským národním orchestrem, v jehož první části obě tělesa prezentovala klasická díla Antonína Dvořáka, Richarda Wagnera i Wolfganga Amadea Mozarta, v druhé části pak už došlo na skladby Therion. ..
V lednu 2007 vydali Therion dvojalbum Gothic Kabbalah“, které nebylo jen obyčejným řadovým albem, zároveň se jednalo i o oslavu dvaceti let kapely. Proto nepřekvapí, že deska opět sází na velklepost a účinkuje na něm mnoho zpěváků, muzikantů i nástrojů. Námět vychází ze života a díla Johannese Burea, mystika ze 17.století, nahrávka je proto plná magické atmosféry a okultismu. Bureu se věnoval magický runám a stvořil vlastní runový systém, který se jmenoval „Adalruna“...
Když má novou desku vydávat Ihsahn, člověk se už ani neptá, zda bude dobrá, ale spíš, čím nás zase překvapí. Umělec, jehož kariéra čítá už spoustu let, staví na základech, které dávno vybudoval. Jen mění dispozice, tu obouchá starou omítku a natáhne novou, jinde postačí jen nová malba. Ihsahn je hudebním architektem, který nikdy nepřestane hledat nové řešení. Sedmá studiová deska dostala (opět jednoslovný) název „Ámr“..
Melted Space tři roky starým počinem „The Great Lie“ velice překvapili a pořádně provětrali kožich všemožným metalovým operám, kterých je v dnešní době poměrně požehnaně, a jsou si povětšinou velice podobné. Pierre La Pape, mozek Melted Space, na to šel trochu jinak než konkurence a jeho dílo nejenže stavělo na mnoha zpěvácích, ale také na pestrosti žánrů. Tady si totiž přijde na své vyznavač melodického metalu, ale úplně stejně i milovník extrému...
Album „Sirius B“ je sourozencem desky „Lemuria“, avšak ne jednovaječným. Obě díla vznikala současně, nahráli je ti samí lidé, přesto mají odlišný zvuk. I to je důkaz veliké nápaditosti Therion a zejména jejich hlavního skladatele Christofera Johnssona. Jestliže „Lemuria“ je velmi pestrobarevným albem, pak „Sirius B“ má svou uzavřenou atmosféru a zvuk, který jej činí jedinečným, už jen kvůli němu si člověk desku dobře pamatuje. ..
Po skončení turné k „Secret Of The Runes“ začali Therion pracovat na skladbách, které dříve odložila kvůli předešlé desce. Psaní jim šlo natolik od ruky, že nakonec měli připravených hned pětapadesát skladeb! Usoudili, že takové množství písní jim vystačí hned na tři desky, přičemž první dvě (tou první bylo album "Lemuria") vydají najednou. Protože měli Therion své studio Modern Art, ..
Dead Season jsou z Francie, přesněji z Lille, a po dvou EP a debutu „From Rust To Dust“ přidávají druhé řadové album „Prophecies“. Na něm přinášejí zajímavý mix melodiky, progrese a extrému. Už úvodní „The New Man“ vám udělá bordel v hlavě. Základem jsou řezavé thrash metalové riffy a agresivní zvuk. Přitom se na ploše čtyř minut rozehraje divoká hra, kdy chvilku posloucháte power metal, chvilku death, poté thrash a vše je zabaleno do progového hávu. ..
Po „Deggial“ Christofer Johnsson začal pracovat na nových skladbách pro nadcházející album a měl již sedm připravených písní, když došel k rozhodnutí, že by měli Therion natočit album inspirované severskými prvky a ovlivněné lidovou hudbou. Takže těch sedm složených písní putovalo do šuplíku a Therion se zcela zaměřili na vytvoření "severského" alba. První dvě skladby, využité pro koncepční album (založené na devíti světech ze severské mytologie) ..
Na vrcholu končícího milénia již Therion fungovali jako klasická kapela, Christofer Johnsson měl stálé spoluhráče, byť třeba Kristian Niemann ani Sami Karppinen byli před působením v Therion nepolíbeni působením v nějaké kapele. Nováčci se příliš do skládání nové desky nezapojili (Christofer Johnsson prohlašoval, že na tom ani do budoucna nehodlá nic moc měnit), materiál byl již z velké části hotov (vždyť třeba skladba "The Flight Of The Lord Of Flies"..
Loňské album „Illud Tempus“ našinců War For War mne opravdu dostalo svým nápaditým industrial metalem. Kapela se odpoutala od black metalu a otevřela náruč elektronice. Za vším stojí neúnavný Lord Morbivod, který chrlí další a další nahrávky pod hlavičkami rozličných skupin a projektů. Ve War For War je s ním i zpěvačka a výtvarnice Lenka Machová. Tahle dvojka příliš neotálela a po roce přichází s další nahrávkou „In Situ“. Na rozdíl od předchozí desky ..
Therion už nebyli undergroundovou kapelou, ale velice známým a žádaným tělesem. Po vydání „Vovin“ jeli rozsáhlé evropské turné s Moonspell a všem muzikantům dalo pořádně zabrat. Dva měsíce hraní a v nich pouze jediný den volna. Jako hostující muzikant se v Therion objevil bubeník Sami Karppinen, který se stal pro Christophera Johnssona jakousi spásnou duší. Po turné se totiž stal po dlouhé době druhým stálým členem kapely ..
Patříte k lidem, co si i v dnešní době kupují alba? Nebo alespoň k těm, kteří sice nevlastní sbírku stovek nosičů, ale své největší oblíbence podpoří? A jak to máte s koncerty? Nedávno se bubeník Crematory Markus Jϋllich rozohnil nad tím, že předprodeje na nadcházející koncerty jsou mizerné a že pokud se bude novinka „Oblivion“ špatně prodávat, tak to bude poslední deska skupiny a budou za to moci jejich fanoušci! Samozřejmě tím vyvolal lavinu rozhořčených komentářů ..
Když jsem před necelými třemi lety slyšel prvotinu „Nocturnal Resurrection“ amerických Graveshadow, byl jsem nadšený. Tahle parta kombinovala moderní metalové postupy s metalem let osmdesátých, a i když jejich hudba působila možná nováčkovsky naivně, neuvěřitelně mě bavila. Mix melodického death metalu, doomu, gotiky a „hevíku“ měl ohromnou energii a nad tím vším čněla skvělá zpěvačka Heather Michele...
V roce 1998 byli Therion ve zvláštní pozici. Na jedné straně již byli komerčně úspěšným tělesem, což jim poskytlo prodloužení smlouvy s Nuclear Blast, na straně druhé jako kapela vlastně neexistovali. Therion byl jediný muž, Christopher Johnsson. Ten chtěl nahrát další desku, ale uvědomil si, že hudebníci, kteří s ním byli na turné, nedokáží realizovat jeho vize v nahrávacím studiu. Proto si najal profesionální muzikanty, kterými byl bubeník Wolf Simon a baskytarista Jan Kazda. ..
Arjen Anthony Lucassen nechtěl nikdy se svým projektem Ayreon koncertovat. Před dvěma lety ale vyšlo DVD „The Theater Equation“ se záznamem čtyř naprosto výjimečných akcí, které se odehrály v září roku 2015 v Rotterdamu. Nejednalo se o běžné koncerty, ale o divadelní ztvárnění příběhu alba“ The Human Equation“. Leckoho napadlo, že by nemuselo zůstat jen u tohoto. O dva roky později Ayreon opět zazněl naživo...
„Theli“ bylo zlomové album, nejen co se týče uměleckého sdělení, ale i co do prodejů se stalo velice úspěšným. Zdálo by se, že risk a důvěra v Therion se Nuclear Blast pořádně vyplatila, jenže bezprostředně po vydání desky tomu tak nebylo. Therion museli na turné a Christopheru Johnssonovi se kapela rozpadala pod rukama. Bubeník Piotr Wawrzeniuk se dal na studia a do skupiny se už nevrátil, Jonas Mellberg dal kapele sbohem už při nahrávání „Theli“ a s Larsem Rosenbergem..
Ukrajinská metalová scéna je poměrně bohatá a to platí i pro gothic doom metal. I Miss My Death, Torrens Conscientum či Crimson Sky, to jsou jména kapel, jež se už na našem webu objevila a nyní k nim přibývá i Polynove pole (česky „Pelyňkové pole“). Skupina vznikla v roce 2004 ve Lvově a zpočátku existence byla i dosti aktivní. Rok 2008 přinesl EP "Pure Souls", o rok později vyšla debutová deska „On Seven Winds" a v témže roce kapela ..
Existují už od roku 1999, ale posledních deset let o nich nebylo slyšet. Do roku 2008 vydali tři alba a pak zejména díky personálním problémům na postu zpěváka, žádná nová nahrávka nepřibyla. Až se čtvrtým pěvec v pořadí, Jamesem Riverou, který jistě nebude fanouškovi power metalu neznámý (však také prošel množstvím kapel, z nichž stojí za to zdůraznit Helstar, Seven Witches ..
Říká se, že rozhodující a přelomové bývá třetí album. Therion se tohoto rčení příliš nedrželi a se svým magnum opus si museli počkat až do kola pátého. Jejich zásadní nahrávka dostala název „Theli“ a pro Therion znamenalo víc, než jen komerční průlom a vzestup popularity. Christopher Johnsson si myslel, že toto je jeho velké mistrovské dílo, nicméně silně pochyboval o tom, že by to mělo nějaký velký úspěch. Bral to tak, že metaloví fanoušci by nepřijali ..
Jsou desky, které vás na první poslech příliš neohromí, a vy si říkáte, že je to zas jen jedna z mnoha. Jenže pustíte si ji znovu a dojde vám, že se to nejenže dobře poslouchá, ale postupně objevujete další a další výborné melodie, a nápady, které vás lákají k opakovaným poslechům. Něco takového se mi stalo s albem „Into The Pitch Black“ Finů Mors Subita. Tihle chlapi mají za sebou už tři desky, dvě EP a nějaká ta dema, hudební cesty brázdí už od roku 1999, ..
Christopher Johnsson měl nápady a bylo jich opravdu hodně. Therion byli v první polovině devadesátých let jedna z nejvíce se rozvíjejících kapel na scéně. Vrcholem tohoto rozvoje se pak stala čtvrtá deska nesoucí mystický název „Lepaca Kliffoth“. Album je logickým následovníkem „Ho Drakon Ho Megas“, přičemž spojení metalu a vážné hudby je zde ještě výraznější a především povedenější. I když „Lepaca Kliffoth“ navazuje na předešlou nahrávku..
Netrvalo to dlouho a Therion se vytasili s třetí deskou. Ta dostala název „Ho Drakon Ho Megas“, což v antické řečtině znamená „Velký drak“, ten je i zobrazen na možná nejhezčí obálce alba Therion.
Souvisí to se skutečností, že se Christofer Johnsson stal součástí řádu Červeného draka. Dnes patří mezi nejvýše postavené členy. Člověk si řekne, zda se nejedná o nějakou sektu, ale Johnsson vždy tvrdil, že nejde o náboženskou, ale intelektuální organizaci. ..
„Betweeni“ jsou zpět s další nahrávkou. Vždy je otázkou, co tihle hudební koumáci vymyslí. I když poslední dekádu je jejich hudební výraz již ustálený a jasně rozpoznatelný, pokaždé přidají něco navíc. Každá deska je událost a o Between The Buried And Me lze dnes hovořit jako o jedné z nejvýznamnějších prog metalových kapel současnosti. Jejich alba byla většinou koncepční, minulá „Coma Ecliptic“ se dá označit dokonce za metalovou operu. ..
Třetí a závěrečný díl trilogie „Infinite Entanglement“ je tu. Nese název „The Redemption of William Black“ a pro Blaze Bayleyho je to už šestá řadová deska, která nese jeho celé jméno (dříve Blaze). Trilogii stihl Blaze uzavřít do tří let, což znamená složit ohromnou porci hudby za poměrně krátkou dobu. První díl, nesoucí název celého příběhu, přinesl do tvorby britského zpěváka svěží vítr v podobě koncepčního sci-fi příběhu o kosmonautovi Williamu Blackovi,..
Na našem území se rodí skutečně zajímavá hudební uskupení. K nim lze počítst i duo Nemuer, které tvoří Michael Zann a Katarína Pomorská. Od roku 2014 se snaží posluchače ponořit do světa temné fantasy, snů a mystiky prostřednictvím temného pojetí folku, který má především navodit atmosféru. A možná spíš než folk je jejich hudba rituální, intenzivně čerpající z mytologie starověkého Egypta, Babylonu, Mayské říše či Norska. ..
Rok po „Of Darkness…“ se Therion smrskli na pouhou trojici a vydali druhé album „Beyond Sanctorum“. Na rozdíl od debutu se zde již nacházel nový materiál a rozdíl oproti předchozí tvorbě je výrazný.
Třetí album tuzemských doomařů Et Moriemur „Epigrammata“ zdobí zajímavý a pohledný obal ve stylu starověkého Řecka, který jde ruku v ruce s celkovou atmosférou desky, neboť texty jsou psány v řečtině a latině, i samotná hudba vás dokáže spolehlivě přenést o stovky let zpět...
„To Mega Therion“ je název slavné desky Celtic Frost. Inspirovala mnoho interpretů a jedním z nich byl i jistý Christofer Johnsson. Ten v roce 1988 založil školní kapelu s původním názvem Blitzkrieg a s cílem hrát podobnou hudbu jako Slayer či Metallica. Christofera to však táhlo k death metalu a hudbě, jakou prezentovali již zmínění Celtic Frost. Přejmenoval proto kapelu na Megatherion, avšak jako finální jméno sedl nejlépe název Therion (šelma). ..
Víc než pět let si museli fanoušci Therion počkat na další album. Sice již v roce 2014 bylo oznámeno, že kapela začíná pracovat na velké metalové opeře, ale realizace pokračovala pozvolna. V mezidobí vyšla dvě DVD s koncertními záznamy, Christopher Johnsson navíc ještě pracoval na bočním projektu Luciferian Light Orchestra. V roce 2016 situaci v Therion zkomplikovaly Johnssonovy zdravotní problémy, jeho velké bolesti za krkem a v ramenou..
Srbsko není zrovna země, která by pro nás byla nějak hudebně známá. Spíš máme tenhle stát spojený s rozpadem Jugoslávie a následným štěpením na další a další státečky. Jenomže i zde se hraje metal. Na kapele Evolucija mě před časem mě zaujala jejich mateřština, která v kombinaci s melodickým metalem zněla zvukomalebně a neotřele. V souvilosti s názvem jejich třetí desky "Hunt" přišlo malinké zklamání. Evolucija natočila desku v angličtině..
Zajímalo by mě, kdo vymyslel název kapely Killing Gandhi, protože je velmi provokativní a bizarní. Každopádně nutno říct, že Dánové svou hudbou skutečně metaforicky „zabíjejí“ a poslech jejich druhé desky vás dokáže pořádně rozhýbat. Killing Gandhi se věnují melodickému death metalu a to pořádně hlučnému a rychlému. Jejich „Aspirations Of Failure“ vypráví koncepční příběh, který se točí kolem dvou mužů, jenž čelí svým profesním a životním prohrám...
Finští Unshine se na hudební mapě se objevili již v roce 2001, přesto jejich diskografii tvoří jen čtyři řadové desky a několik demo nahrávek. Alba jim vychází s dlouhými pětiletými mezerami a u nového tomu není jinak. Z počátku kariéry jim byla připisována hudební příbuznost s kapelami typu Nightwish nebo Lacuna Coil a z mého pohledu trochu nevhodně dostali nálepku gothic či symphonic metal. ..
Minulá deska ruské Arkony „Yav“ znamenala pro kapelu změnu a pro folk potažmo pagan metal novou šťávu. Kapela se vydala odvážným směrem. Ne, že by rezignovala na svůj styl, ale do svého výrazu přimíchala zcela nové prvky a dokázala, že i v tomto žánru lze ještě stvořit něco originálního. Osmá řadovka s názvem „Khram“ pokračuje tam, kde minulá deska končila. Arkona je tak oproti dřívějším počinům vážnější,..
Finští raraši Abhordium jsou na scéně už od roku 2005, ale jejich diskografie je velmi štíhlá. Čítá pouze EP „Declaration Of Perdition“ z roku 2009 a debutovou desku „When Depravity Incarnates“, která spatřilo světlo světa o rok později. Nyní konečně po sedmi letech je na světě druhé album „Omega Prayer“. I přes letitou pauzu se můžou posluchači těšit na pořádnou dávku vysokooktanového death/blacku, který kapela servíruje sebevědomě a zkušeně...
Za svitu měsíce, bojím se smrti nejvíce... Ukrajinský projekt Luna rovná se Anton Semenenko respektive DeMort. Za čtyři roky od svého vzniku Luna vydala už tři desky (a jedno EP), což je velmi slušná potence. Ta poslední „Swallow Me Leaden Sky“ ještě voní novotou a nabízí dvě více než dvacetiminutové skladby a pořádnou porci funeral doom metalu...
Ipah jsou tak moc zvláštní, že už zvláštnější ani nemohou být. Jejich hudba je všechno, jen ne obyčejná a očekávaná. Kapelu tvoří dva základní stavební kameny, jednak Ivo Plaček, který zpívá, bubnuje, šňupe, skládá hudbu, klávesuje a textaří, dříve spolupracoval s členy Master´s Hammer Septagonem či Necrocockem, což se možná i odrazilo v tvorbě Ipah, druhým je Aleister jenž hraje na basu, kytaru, šroubovák, ....
Němečtí Atrocity stáli u zrodu death metalu, alespoň tedy pokud hovoříme o evropském pojetí tohoto žánru. První dvě jejich desky „Hallucinations“ z roku 1990 a „Todessehnsucht“ z roku 1992 patří ke klasikám smrtícího stylu, kapela se pak začala pouštět do experimentů s industriálnem a gotikou, v domácím Německu jim popularitu přinesly dvě desky metalových předělávek hitů osmdesátých let („Werk 80“ - poměrně bizarní poslech)..
Odradek Room je nejen název povídky Franze Kafky, nazvala se tak i doom metalová formace z Ukrajiny, která se při svém start před deseti lety jmenovala původně Shards Of Silence, nicméě o dva roky později už užívala Kafkovské jméno. Odradek Room aktuálně předkládají k poslechu druhou desku „A Man Of Silt“, jejíž úvodní intro „Arising Into The Void“ ukazuje zálibu kapely ve východní tématice, klidná hudba jako by pocházela z Tibetu..
Před třemi lety se maďarští Dreamgrave představili hudebnímu publiku debutovou deskou „Presentiment“. Bylo to album, na kterém byla slyšet instrumentální zručnost, talent a progresivní metal ve stylu starších Opeth, velký podíl v jejich hudbě měl doom metal a gotika. Nyní se skupina prezentuje třískladbovým EP „Monuments“, které by však mohlo být prvním ze série „malých“ desek...
Máme za sebou opět poměrně dlouhé čekání na další album izraelských Orphaned Land. „Unsung Prophets and Dead Messiahs“ vychází čtyři a půl roku po svém předchůdci „All Is One“.
Orphaned Land jsou dnes již zavedenou značkou a téměř každý, kdo se o metalovou hudbu zajímá, o nich už jistě slyšel. Izraelci umně skloubili death/doom metalové základy s orientální hudbou a také progresivním rockem. Vznikla jedinečná kombinace,..
Finové Asylum 8 se prezentují jako industriálně metalová kapela, jako přesnější označení bych však viděl pojem elektro-metal, v jehož duchu se nese debutové album „Repressed“, ke kterému se tahle parta dopracovala po třech letech své existence. Vše o jejich tvorbě řekne už první skladba „Thanatophobia“, která je mixem melodického death metalu a lehce ulítlé disco atmosféry. K tomu přispívají zejména klávesy jak vystřižené s osmdesátých let. ..
Rok 2017 mi utekl jako Usain Bolt v nejlepší formě a tak je opět čas na bilancování. Je vlastně rok dlouhá nebo krátká doba? Za dvanáct měsíců vyšla hromada alb a člověk měl co dělat, aby stihl naposlouchat všechny, co chtěl. Přijde mi, že když jsem byl mladší, zvládl jsem desek naposlouchat víc a každé jsem dal i více času. Čím to? Možná práce, přítelkyně či jiné koníčky. Přesto jsem slyšel hodně dobrých či dokonce výborných desek. ..
Portugalští Painted Black za sedmnáct let své existence vydali pouhé jedno album, jedno EP, jeden singl a dvě dema. To je věru málo a chce se říct, že je to i škoda, protože Painted Black mají metalu rozhodně co dát, což dokazuje jejich druhá deska s názvem „Raging Light“. Painted Black se oficiálně věnují gothic/doom metalu, ale jejich hudba by se dala spíše zastřešit pojmem atmosférický metal..
Dle názvu Lϋϋp byste určitě netipovali, že jde o řecký projekt, za kterým stojí multiinstrumentalista Stelios Romaliadis. Historie projektu sahá až do roku 2008, kdy vyšel debut s názvem „Distress Signal Code“. Nyní po šestileté odmlce vychází třetí album, jež nese jméno „Canticles of the Holy Scythe”. Pravdou je, že Lϋϋp nemají hudebně s metalem příliš společného, ba ani rockem a přesto mohou posluchače metalu zajímat. ..
Jsou alba, která se vám na první poslech líbí, na druhý, na třetí zase ano a takkhle se to vytravle střídá. Takovým případem je i třetí deska francouzských moderních metalistů Gravity. Může to být aktuální náladou, ale také faktem, že hudba Gravity má hodně pozitiv, ale také negativ, která snižují jinak velmi pozitivní dojem. Modern metal - trochu neurčitý pojem, ale Gravity do něho spadají poměrně přesně. Jenže, co je moderní? Tvrdé podladěné riffy, ..
Portugalští Moonspell si za ta léta na scéně vydobyli pevné postavení kapely, která točí skvělá metalová alba (pominu jistý přešlap uprostřed kariéry). Jejich desky jsou navíc poměrně pestré a téměř každé ukazuje Moonspell v trochu jiné podobě. Minulé „Extinct“ bylo převážně gothic rockové a přesto, že patří k nejměkčím deskám Moonspell, považuji ho za jedno z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší...
Kdo by neznal Malého prince? Pohádka s filozofickým přesahem od francouzského spisovatele a pilota Antoine de Saint-Exupéryho patří k těm nejpozoruhodnějším a nejkrásnějším příběhům nejen pro děti. Tuto látku si ke zpracování vybrala Rockopera Praha s tím, že chce představení koncipovat tak, aby bylo opravdu pro děti a přitom jim přiblížila nejen původní příběh, ale i rockovou hudbu. Malý princ vznikl i jako unplugged verze,..
Říkám to pořád, že česká scéna je bohatá na zajímavé a talentované kapely. Stačí se jen zajímat a trochu hledat. Občas se to vyplatí a narazíte na kapelu jako je ONA. Tahle třebíčsko-brněnská čtveřice vznikla už v roce 2013, v současné sestavě funguje od roku 2015 a nyní přichází se svou debutovou nahrávkou „The Calling“.
Čím je ONA především zajímavá? Samotným stylem, který kombinuje hardcore s metalem, ale i trochou progresivního koření.
..
Tři roky utekly od prvního EP ukrajinské kapely Azathoth Circle, které neslo jméno „The Replacement“ a konečně vychází i jejich dlouhohrající debut. V mezidobí se skupina rozhodně neflákala, vydala několik singlů, z nichž například taková „In My Mind“ je naprosto báječná a doporučuji se mrknout na klip, který k ní kapela natočila. V krátkých nahrávkách se Azatoth Circle osvědčili, avšak album je věc odlišná a tak bylo otázkou,..
Hallatar je dalším bočním projektem Juhy Raivia, kytaristy a skladatele doomových Swallow The Sun. A stejně jako loňské album "Trees Of Eternity" souvisí s jeho partnerkou a zpěvačkou Aleah Stanbridge, která bohužel zemřela na rakovinu. Zatímco v Trees Of Eternity Aleah přímo zpívala a album bylo připravováno ještě za jejího života, Hallatar vznikly na její počest a jedná se vlastně o zhudebněné texty a básně, které Aleah napsala...
Zabralo to jen dva roky od paráfní nahrávky „From These Waters“ a švédští Loch Vostok jsou zpět s již sedmou řadovkou „Strife“.
Parta z Upsally se aktuálně obklopila mistry svého oboru, takže desku mixoval David Castillo (Katatonia, Dark Tranquillity atd.) a o master se postaral hyperaktivní Jens Bogren (kilometr dlouhý seznam kapel). „Strife“ znamená rozbroj či spor a zaujme už svým obalem. Větrný mlýn uprostřed bouře. To vše v rudé barvě...
Perihelion rozhodně nezahálí a tak tu máme třetí nahrávku za poslední tři roky. Oproti přechozímu EP se ale jedná o dlouhohrající nahrávku, i když, stopáž i počet skladeb se drží při zemi, to však není na škodu Album se jmenuje „Örvény“, což v češtině znamená „vítr“. Nedá se říci, že se jedná o prudký nebo (co se týče tvorby kapely) o čerstvý vítr. Spíš bych hovořil o větru příjemně stabilním. Kapela se drží svého už klasického post-rockového výrazu, ..
Budete-li se zajímat o historii britských Angel Nation, dojdete až do roku 2011, kdy začínali hrát pod hlavičkou EnkeliNation. Přesmyčka z "Enkeli" na "Angel" naznačuje, že kořeny Angel Nation se nacházejí ve Finsku, odkud pochází ústřední postava kapely, zpěvačka Elina Siirala, která v řadách slavnějších Leave´s Eyes nahradila Liv Kristine. Se svojí vlastní kapelou Elina aktuálně představue druhé album "Aeon". ..
Orphanage na nové album nespěchali a tak vyšlo až čtyři roky po „Inside“, tedy v roce 2004 a opět u Nuclear Blast. Kapela přišla o svého kytaristu (a zakladatele) Lexe Vogelaara a přibrala dva nové. Personálních změn si Orphanage za svou existenci užili věru mnoho, ale nikdy se nijak výrazně nepromítly do kvality jejich hudby. A jinak tomu není ani v případě „Driven“, které je vrcholnou deskou jejich tvorby. Album je to jiné než jeho předchůdci a přesto v něm poznáte vše, ..
Před třemi lety jsem o polských Northern Plague psal jako o velmi talentované skupině. Nyní jsou zpět s novou deskou a ta toto hodnocení potvrzuje. Debut „Manifesto“ byl plný melodického death metalu, který měl ohromné grády a tah na bránu. Novinka „Scorn The Idle“ jde ale mnohem dál a představuje tvorbu Northern Plague vyšší kategorie...
Na třetí album Orphanage si museli fanoušci počkat čtyři roky. Kapela vyměnila baskytaristu, opět i bubeníka a především ji opustil jeden ze zakládajících členů, kytarista Lex Vogelaar. Změnil se rovněž label, u kterého Orphanage dosud vydávali. Nově se jich ujali Nuclear Blast, což slibovalo lepší vyhlídky na rozšíření jejich hudby mezi více fanoušků. Na jednu kapelu by se zdálo, že těch změn je příliš a nutně to musí ovlivnit zvuk a styl tvorby. ..
Poslouchám všechno možné včetně avantgardy a líbí se mi věci, které jsou pro většinu posluchačů zcela mimo. No a Charming Timur jsou mimo i pro mě. Za tímto názvem stojí jediný muž - Charming Timur rovná se Santeri Lohi z finských Helsinek. Lohi se v podstatě stará o vše, co souvisí se jménem Charming Timur. a díky tomu mohl hudbě vtisknout bez kompromisů přesně to, co si přál.
„Focused Rage“ je už dvanáctá nahrávka Charming Timur ..
Orphanage vydali rok po debutu svou druhou desku a jasně si řekli o místo ve zlatém fondu metalové hudby. Zatímco „Oblivion“ stanovil jejich styl a přinesl na gothic metalovou scénu něco úplně nového, na „By Time Alone“ to kapela dotvořila do zcela dotažené podoby.
V táboře Orphanage se udály dvě velké změny, V první řadě došlo k výměně zpěvačky, místo Martine Van Loon se k mikrofonu postavila Rosan Van Der Aa, ..
Na písmeno „O“ začíná název holandské kapely Orphanage, na totéž písmeno začíná i slovo originalita a přesně tak se dá tvorba dnes již kultovní formace označit. Jen málo kapelám se zcela podařilo objevit svůj styl, který je neopakovatelný a upřímně neznám nikoho dalšího, kdo by zněl jako Orphanage. Vznikli v roce 1993 a po dvou demech „Morph“ a „Druid“ jim vyšel v roce 1995 debut „Oblivion“...
Progresivní metal má mnoho tváří a některé z nich nám nabízí mladá italská kapela Overkhaos. Čtyři pánové a jedna dáma (baskytaristka) se dali dohromady v roce 2013 a začínali pod názvem Imperium. O rok později se mění na současné Overkhaos a nyní vydávají svou prvotinu „Beware Of Truth“...
Česky znějící název „Malina“ si zvolili pro své páté album norští progresivisti Leprous. Chtělo by se říci, že novou desku jsem slupnul jak malinu, ale s Leprous to nikdy není tak jednoduché. Už na „Coal“ se odklonili od své původní „divoké“ tvorby k intimnějšímu, melancholičtějšímu a minimalističtějšímu pojetí prog metalu. A slůvko metal už je víceméně v opozici, protože „Malina“ přináší ještě větší změkčení, což ale není nutně zlo. ..
Magie. Okultismus. Alchymie. To je to oč tu běží. O tom je „The Chemical Wedding“, páté sólové album Bruce Dickinsona, které vyšlo jen rok po svém předchůdci „Accident Of Birth“. S ním zůstaly dvě věci stejné. Sestava a především chuť na pořádný metal. A jestliže předchůdce znamenal Dickinsonův návrat k heavy metalu a v některých momentech se i podobal Iron Maiden, „The Chemical Wedding“ se stává Dickinsonovým nejtvrdším albem vůbec. ..
Italští Elegy Of Madness před lety zaujali svou prvotinou „The Bridge Of Sights“, které přineslo zajímavý mix symfonického metalu (v čele s operní zpěvačkou) a progresivním metalem. Nechyběl ani lehce doomový nádech a občasné využití extrémních vokálů. Na kapele tehdy byla znát nevyhranost, nicméně se jednalo o zajímavou nahrávku, na které měla kapela snahu najít vlastní zvuk a působila svěže. Následovala čtyřletá pauza a v roce 2013 vyšla druhá deska..
Alternativci Project Renegade jsou novým objevem na řecké metalové mapě a nedávno jim vyšlo debutové EP s názvem „Cerebra“. To tvoří jen tři skladby, ale ty jsou všechny přes šest minut dlouhé, tak je čas se do desky zaposlouchat. A je to potřeba, protože hudba Project Renegade je atmosférická a náladotvorná. Přitom však není až přespříliš složitá a dá se příjemně poslouchat. ..
V devadesátých letech byl Bruce Dickinson velmi aktivní a chrlil album za albem. Po rozpačitě přijatém albu „Skunkworks“, na kterém se pustil až ke grungeovým experimentům, se rozhodl pro změnu. Rozloučil se se svými tehdejšími spoluhráči a pro další desku získal nové. Co je však nejdůležitější, Bruce chtěl zase hrát heavy metal. K návratu k tomuto žánru měl na albu "Accident Of Birth" náležité pomocníky. Opět se potkal s producentem Royem Z, ..
Na minulém albu „Hand. Cannot. Erase.“ se Steven Wilson dotkl dokonalosti. Ačkoliv vyprávělo příběh, přineslo několik přístupnějších (chcete-li popovějších) skladeb. O nové desce „To The Bone“ se začalo proslýchat, že bude ještě popovější a řadu fanoušků vystrašily i uvolněné popové singly. Jenže nebyl by to Wilson, aby natočil jen nějaké tuctové popíkové album, protože má prostě vlastní rukopis a skladatelský um té nejvyšší jakosti...
Rok utekl jak nic a Bloody Hammers jsou tu s novou nahrávkou. Nemají ve zvyku s deskami otálet, tentokrát se však nejedná o klasickou řadovku, nýbrž o EP. „The Horrific Case Of Bloody Hammers“ obsahuje šest nových písní a pokračuje tam, kde skončilo poslední album kapely „Lovely Sort Of Death.“ Vše se opět točí kolem hororové tématiky, k čemuž zdařile odkazuje obal desky, vyvedený jako plakát na hororový film z první poloviny minulého století...
Před dvěma lety vyšlo Postcards From Arkham výtečné album „ÆØN5“, které jim nastavilo laťku setsakramentsky vysoko. Bylo jasné, že další počin bude opravdovou výzvou a té se Postcards nezalekli. Předem říkám, že album „Manta“ přineslo dost překvapení a kapela se nebála změn. Přesto zůstala podstata jejich hudby zachována. Pořád se jedná o instrumentálně vytříbený post-rock/metal přičemž se jejich muzika ještě více rozkošatěla do všech směrů. ..
V roce 2009 vznikla v Ostravě death metalová parta Oblivion, která vydala o dva roky později své jediné demo a pak se na pár let vytratila. Nyní se vrací pod novým názvem Anselm a pouští na světlo světa svou debutovou nahrávku s názvem „Technopolis“. Kapela tvrdí, že hraje melodický death metal, ale popravdě je to s jejich zaškatulkováním trochu těžší. Rozhodně nečekjte klasický melodeath, nic severského, spíš muzika, která přesně sedne k místu, odkud skupina pochází...
Metalovým fanouškům není třeba představovat Bruce Dickinsona, jednoho z nejslavnějších zpěváků tohoto žánru. Frontman metalové legendy Iron Maiden a renesanční muž, který se krom zpěvu věnuje nebo věnoval šermu, psaní, moderování dokumentů i pilotování velkých letadel. Bruce Dickinson, stejně jako spousta jiných zpěváků velkých skupin, zkusil sólovou kariéru. ..
Přáli jste si někdy být nesmrtelní? Zamysleli jste se, co by to všechno znamenalo? Tyhle otázky asi vrtaly v hlavách českobudějovických Desire For Sorrow a tak vznikla deska „Visions“. Jedná se o druhý řadový počin této mladé kapely a chlapi si troufli rovnou na koncepční album. Příběh o lidském triumfu nad smrtelností je zasazen do cyberpunkové budoucnosti, což reflektuje velmi pěkně zpracovaný obal desky a člověk by si až přál, aby vznikl celý komiks s tímto příběhem. ..
Rammstein netřeba metalovému fanouškovi dlouze představovat. Vydali zatím sice jen šest desek, ale zapsali se jimi do metalové historie opravdu velkým písmem. Od posledního „Liebe Ist Fϋr Alle Da“ uběhlo už ale osm let a nová nahrávka stále nikde. Letos se na světlo světa dostalo alespoň nové DVD „Paris“, které však obsahuje koncert z roku 2012. Těžko říct, jestli vytvoření tohoto materiálu muselo trvat pět let, ale výsledek je fantastický...
Finská kapela Red Moon Architect vznikla v roce 2011 a od té doby stačila vydat tři desky. Ta třetí s názvem „Return Of The Black Butterflies“ vyšla právě nyní u Inverse Records. Na metal neobvyklá obálka dává tušit cosi mrazivého a severského.
Málokdy se poštěstí slyšet hudbu z tak exotické země jako je Írán. Z těchto pro metal netypických končin jsou Shivered, i když by se hodilo napsat spíš – je. Jde totiž o projekt jednoho člověka, zpěváka a kytaristy Mohammada Makiho. O další nástroje se postarali hostující basák Doug Ross a bubeník Arnaud Krakowka.
..
V roce 2007 na tom nebyli Trail Of Tears vůbec dobře. Ronny Thorsen zůstal sám a bylo otázkou, co dál. Naštěstí se mu ještě v témže roce podařilo zformovat zcela novou sestavu. Překvapil především návrat zpěvačky Cathrine Paulsen, jejíž role byla pro kapelu do budoucna klíčová. Ronny měl nové spoluhráče a už v roce 2009 vyšla deska „Bloodstained Endurance“...
Polští Hate patří mezi death metalové stálice, které nikdy nezklamou. Vznikli už v roce 1991, přičemž si ještě rok předtím říkali Infected či Somuchhate. Na svém kontě mají již deset alb, to poslední se jmenuje „Tremendum“ a vyšlo pod křídly Napalm Records. Po celou dobu své existence si Hate udržují stálou kvalitu, avšak v mých očích byli vždy spíš kapelou druhého sledu, nikoliv lídry žánru. Jde však slyšet, že Hate na sobě pracují a chtějí se stále zlepšovat...
Trail Of Tears byli těsně před vydáním své páté nahrávky „Existentia“. Na podzim roku 2006 měli jet turné v Mexiku, jenže tour dopadlo katastrofálně. Špatný promotér, neuskutečněné koncerty a ve finále velmi výrazné finanční ztráty pro všechny členy kapely. Ti poté Trail Of Tears opustili. Všichni. Ronny Thorsen zůstal sám. Pro propagaci nové desky ta nejhorší situace, přesto v lednu 2007 vyšla.
Škoda, že deska vyšla tak nešťastně, protože se povedla náramně. ..
Asmodeus jsou takovou skrytou perlou českého metalu. I když už dnes platí za legendu, dle mého soudu se jim zdaleka nedostalo takové pozornosti, jakou by si zasloužili. Tahle klatovská kapela je ve svém hudebním výrazu zcela unikátní. Jejich progresivní thrash metal byl plný neobvyklých postupů a navrch byl ozdoben skvělými texty. To se nezměnilo ani nyní. „Oko Horovo“ upoutá nejen hudbou, ale i lyrikou. Tentokrát Asmodeus zkoumají staré civilizace a jejich legendy. ..
Brazilci Semblant se k metalovým výšinám dostávají poměrně zajímavou cestou. Od svého vzniku v roce 2006 vydali dosud dvě desky. Ta druhá z nich, „Lunar Manifesto“ sice vyšla již před třemi lety, ale k jejímu vydání v Evropě došlo až nyní. Zásluhu na tom má zřejmě zejména ohromný úspěch na youtube, video k „Dark Of The Day“ má již přes dva miliony shlédnutí a k „What Lies Ahead“ dokonce už milionů jedenáct. To jsou zatraceně vysoká čísla na neznámou skupinu z Brazílie, ..
V roce 2005 už byl klasický model „kráska a zvíře“ poněkud přežitý a prosazovaly se kapely s dívčím sopránem. Gothic metal směřoval jinam a většina úspěšných kapel z devadesátých let měnila svou tvář. U Trail Of Tears byla situace taková, že kapelu opustila Cathrine Paulsen a náhradou za ni se nestala jiná zpěvačka, nýbrž zpěvák. K Trail Of Tears se naplno připojil jejich dosavadní host Kjetil Nordhus. Těžko říct, jaký měl na již v pořadí čtvrté album vliv, ..
Sollertia jsou sice novým jménem na hudební mapě, avšak stojí za ní ostřílení borci. Pán se zvláštním pseudonymem VoA VoXyD, který hrával dlouhá léta v gothic/blackových Ad Inferna a James Fogharti, člověk spojený s mnoha skupinami, ponejvíce známý jako zpěvák In The Woods. Oba muže doplňuje i hostující Vanja Obscure, zpěvačka blackových Martyrium...
Třetí album a další posun směrem vpřed. Trail Of Tears byli ve formě a to i navzdory tomu, že se v jejich řadách udála první změna. U kapely skončila zpěvačka Helena Iren Michaelsen a byla nahrazena Cathrine Paulsen. „A New Dimension Of Might“ je logickým pokračováním povedeného „Profoundemonium“, avšak jde dál, než by člověk čekal. Trail Of Tears se tu utrhli ze řetězu a dali prostor extrému a především nápadům. Deska má naprosto originální atmosféru plnou temnoty..
Není příliš mnoho tak osobitých kapel, jakými jsou američtí Novembers Doom. Tihle death/doomoví veteráni to válí už od roku 1989 (tehdy ještě pod názvem Laceration.) Pravda, od počátku jejich existence s nimi vydržel už jen zpěvák Paul Kuhr. Ten je však jedním z hlavních poznávacích prvků Novembers Doom. Paul disponuje jedním z nejlepších „kanálů“ (rozuměj brutálním growlem) na scéně a navíc je přitom úžasně srozumitelný, ..
Dva roky po debutu „Disclosure In Red“ vyslali Trail Of Tears do světa album „Profoundemonium“, jehož obal zdobí (pro gotiku ideální) obrázek klečící slečny z dílny Travise Smithe (autor obalů desek Amorphis, Nevermore, Katatonia a řady dalších). Deska začíná dvě a půl minuty dlouhým intrem „Countdown To Ruin“a jedná se o jediné využití intra v diskografii této kapely. Poté se jde už zostra na věc...
V roce 1994 vznikla v Norsku kapela Natt. Existovala jen tři roky a vydala jediné eponymní demo. Poté si kapela změnila jméno a na svět přišli Trail Of Tears. Doba přála gothic metalu a především ten spojený s modelem „kráska a zvíře“ zažíval nejlepší léta. Theatre Of Tragedy, Tristania a právě Trail Of Tears. Tři norské skupiny, začínající písmenem „T“. Poslední jmenovaní představovali z tohoto královského trojlístku ty nejtemnější. ..
War For War jsou tak trochu nestálou kapelou, jenž vznikla už v roce 2000 a stojí za ní jediný člověk. Je jím básník českého black metalu Lord Morbivod. Pod hlavičkou War For War až do roku 2010 vyšly tři desky, pak se na sedm let brány dolů uzavřely. Teprve nyní u labelu Metalgate vyšla čtvrtá deska s názvem „Illud Tempus“ a je plná změn. Především už War For War nejsou jednočlenným projektem, do sestavy přibyla zpěvačka Lenka Machová..
The Vicious Head Society jsou dílem irského multiinstrumentalisty Grahama Keanea. Postaral se o vokály, kytary i bicí. S dalšími nástroji mu vypomohli hosté a někteří z nich mají opravdu zvučná jména - Wilmer Waarbroek, Derek Sherinan, Nahuel Ramos, Pat Byrne, Klemen Markelj, Kevin Talley a Nathan Pickering. Tihle muzikanti budou známí především fanouškům progresivního rocku či metalu a právě tomuto žánru se Graham Keane věnuje...
Ani ne rok po vydání EP „Daphne“ přicházejí brazilští Ruins Of Elysium se svou debutovou deskou „Seeds Of Chaos And Serenity“. Skupina kolem zpěváka Drakea Christensena si libuje v symfonickém metalu a už minulé EP ukázalo, že v tom nejsou vůbec špatní. Ruins Of Elysium rozdělili album na dvě zásadní části. První půlka je složená z různých skladeb, ta druhá pak patří pětidílné suitě, jenž nese jméno celé desky. V textech se zaobírají čarodějnictvím, klasickými fantasy tématy, ..
Němečtí Varg jsou výrazní především díky své image. Celá pětice je pomalovaná červenočerným warpaintem a nosí démonské kontaktní čočky. Tak trochu si je dle vzhledu můžete splést třeba s Turisas. Hudebně se Varg však pohybují někde plně jinde. Dle vizáže a loga kapely je lze tipovat na nějaký black metal, ale skutečnost je malinko jiná. Ano i ten black metal je tu přítomen, současně však nechybí ani melodický death metal a dokonce ani metalcore. ..
Necelý rok a půl po skvělém eponymním EP přicházejí She Must Burn s debutovou deskou „Grimoire“. Zážitek z předloňského krátkometrážního alba byl velmi intenzivní a tak nezbývalo než doufat, že se She Must Burn podaří udržet výbornou formu i na albové prvotině. ..
Mezi „This Godless Endeavor“ a „The Obsidian Conspiracy“ je pětiletá mezera. Nevermore koncertovali a věnovali se bočním projektům. Vynikající DVD „The Year Of Voyager“ spatřilo světlo světa v roce 2008 a v témže roce se objevily na trhu i sólové desky Jeffa Loomise a Warrela Danea. A právě Daneovo album ovlivnilo zvuk Nevermore, protože producentem nové desky Nevermore se stal Peter Wichers (ex- Soilwork), který produkoval i Daneovu sólovku. ..
V roce 2005 byli Nevermore už zavedenou kapelou, která měla za sebou několik výborných desek a byl čas na další v pořadí. Album dostalo název „This Godless Endeavor“ a velmi působivou obálku od Hugha Symeho, který spolupracuje například s Dream Theater nebo Rush. Stejně jako na milníku s názvem „Dead Heart In A Dead World“ se o zvuk postaral Andy Sneap a i tentokrát se jednalo o naprostou výhru. I dnes, po dvanácti letech, zní deska drtivě ..
Mercury Rain jsou veterány gotického metalu. Ovšem především díky datu jejich vzniku, nikoliv zásluhami. Ke zrodu kapely totiž došlo v roce 1994, což už je opravdu dlouhá řádka let. Jenže Mercury Rain vydali jen dvě desky, přičemž ta druhá z nich s tituem "St. Matthieu" z roku 2004, mohlo kapelu nakopnout hodně vysoko, kapele se za něj dostalo uznání a následovalo i turné s Therion a Tristanií. Zakrátko po nich se však Mercury Rain rozpadli. Od roku 2008 však opět začali být aktivní a ačkoliv začali tvořit nový materiál, ..
Téměř tři roky po „Dead Heart In A Dead World“ vydali Nevermore desku s názvem „Enemies Of Reality“. Po úspěchu a kvalitě předešlého alba byl velmi těžký úkol na něj navázat. Zatímco v předchozím případě posluchače mohl okouzlit parádní zvuk, tady se stal pravý opak. Deska byla za svůj zvuk velmi kritizována. Produkce se ujal Kelly Gray, který hrál s Queensrӱche a produkoval kapely jako Candlebox, Dokken nebo Boba Riverse. Byl to tedy člověk poměrně vzdálený stylu Nevermore a největší problém jeho produkce ..
Z finských Nighon doslova čiší láska k filmům a soundtrackům. Vznikli v roce 2008 a nyní vydávají svou druhou desku „The Somme“. Stejně jako v případě té první se jedná o album koncepční. A Nighon se snaží svou hudbou opravdu vyprávět příběh, takže vás čeká při poslechu nejedno překvapení. Zjednodušeně by se jejich hudba dala charakterizovat jako symfonický industrial metal, ale těch žánrů u Nighon objevíte více...
Cyclocosmia je mladá kapela z Velké Británie, která má na kontě debutovou desku „Deadwood“ z roku 2016 a právě vydává nové EP „Immured“. Skupina je složená pouze ze dvou členů, kterými jsou James Scott a Aliki Katriou. James nahrál všechny nástroje a také hudbu Cyclocosmie obohacuje o extrémní vokály. Aliki je zpěvačka, ale rovněž se věnuje filmařské činnosti a tak za poslední rok,natočila pro kapelu už tři videoklipy...
Nevermore byli při chuti a rok a půl po třetím album vydali „Dead Heart In A Dead World“. Málokdo by asi čekal, že za tak krátkou dobu udělají tak velký pokrok. Ten nejzřetelnější a nejvíce zřejmý je ve zvuku. Neila Kernona v pozici producenta vystřídal Andy Sneap a dodal kapele produkci, která zabíjí i dnes. To je podpořené ještě tvrdším materiálem, než bývalo u Nevermore zvykem. Ti desku za deskou zdrsňovali svůj projev a na „Dead Heart In A Dead World“ znějí skutečně mocně...
Rok utekl jak voda a opět tu máme novou desku Blaze Bayleyho. „Endure And Survive“ je druhým ze tří dílů jeho sci-fi trilogie, kterou nastartovalo album „Infinite Entanglement“. Druhý díl má tu nevýhodu, že už nemůže tak překvapit jako ten první. „Endure And Survive“ je přímým pokračováním první desky a to nejen příběhově, ale i hudebně. Co jste měli na loňském albu, máte i zde. A to včetně zvuku. Komu se nelíbilo, že byl Blazeův zpěv příliš vytažen nad nástroje, bude mít problém i zde...
Příprava třetí alba Nevermore zabrala trochu více času a tak album „Dreaming Neon Black“ vyšlo až tři roky po svém předchůdci a Nevermore se na něm pustili do koncepčního příběhu, pojednávajícímo muži, který ztratí ženu a pomalu se propadá do šílenství. Hudební stránka kapely pokračuje v tom, co začalo na „The Politics Of Ecstasy“. Tedy velmi hrubý power metal s progresivními prvky. ..
Nevermore byli v počátku kariéry velmi aktivní ve vydávání nových nahrávek. Rok po debutové nahrávce vypustili EP „In Memory“, které v podstatě jen pokračovalo ve stylu první desky, ale přineslo jeden z prvních hitů kapely „Matricide“. Půl roku na to, v listopadu 1996, spatřilo světa „The Politics Of Ecstasy“. Zajímavostí je, že EP i tuto desku s kapelou nahrál i kytarista Pat O´Brien, který ale spíše inklinoval k death metalu a ten mu Nevermore nenabízeli...
Kanadští Ex Deo, jejichž sestava je prakticky totožná s death metalovými Kataklysm (doplňuje ji jen baskytarista Dano Apekian), právě vydávají své třetí album „The Immortals Wars“, ačkoliv to v jednu dobu vypadalo, že vůbec nevznikne. Ex Deo totiž po druhém albu „Caligvla“ z roku 2012 vyhlásili přerušení činnosti. Tento boční projekt členů Kataklysm se v lyrice zaměřuje na období starého Říma a hudebně se soustřeďuje na symfonický death metal. Žánrově tudíž Ex Deo nejsou příliš vzdáleni od své mateřské kapely..
Seattle je na hudební mapě známý především díky žánru zvanému grunge, který na začátku devadesátých let minulého století doslova smetl celou planetu. Vládl sice jen pár let, ale stihl na sebe upoutat veškerou pozornost a ostatní styly rockové hudby a především metal, přestal fanoušky téměř zajímat. Jenže v Seattlu vznikli v roce 1991 i Nevermore a ti grunge hrát rozhodně nechtěli. Jejich zájmem byl power metal. Kapelu založili zpěvák Warrel Dane a basák Jim Sheppard, kteří vzešli ze skupiny Sanctuary...
Jsou tomu tři roky, co Et Moriemur vydali své druhé album „Ex Nihilo In Nihilum“ a nyní se dočkalo opětovného vydání, tentokrát na LP u italského labelu Minotauro Records. I proto je důvod si tuto desku připomenout, protože patří k těm nejlepším na domácí doom metalové scéně. Však jsou v jejím středu ostřílení borci, kteří hráli nebo hrají v kapelách jako Panychida, Cruadalach či Self-Hatred. Navíc za tuto desku byli v roce 2014 nominování na cenu Anděl a umístili se třetí v hlasování o nejlepší album v anketě Břitva...
Pražský klub Roxy hostil akci, kterou bych se nebál označit jako prog metalový koncert roku. Vystoupili totiž Leprous, Between The Buried And Me a Devin Townsend Project. Tedy tři interpreti, kteří patří k absolutní žánrové špičce.
Historie rumunských Gothic se dělí na několik částí. Vznikli už v roce 1993 a první desku vydali o čtyři roky později. Na další zářez si museli pěkně počkat a to celých šestnáct let do roku 2013. Mezitím se nakrátko přejmenovali na Ali(e)n a poté na Innerfire. Nyní, jak se zdá, je situace stabilizovaná a kapela přichází s novou deskou, která nese jednoduchý titul „Demons“. Název kapely by mohl svádět k myšlence, že Gothic hrají gothic metal. Jenže tomu tak docela nen..
„Tusmørke“ je název druhé desky dánských Huldre. Samotný název prozrazuje, že kapela zpívá ve své mateřštině, což už samo o sobě je atraktivní. A když už se v metalu někdo věnuje svému jazyku nebo jeho starým verzím, můžete očekávat, že se jedná o folk metal. V tomto případě však nejde o nic juchavého ve stylu finské humppy, nebo výpravného, jako u Equilibrium. Huldre jsou autentičtější. Máte z nich pocit radosti, uvěřitelnosti a dokáží vás zanést do dávných dob. ..
Z Rumunska se k nám dostanou většinou black metalově orientované spolky (Negura Bunged, Dordeduh), Era Decay se však věnují melodickému death metalu a nejsou žádnými nováčky, existují už od roku 2008 a na kontě mají čtyři desky, tou zatím poslední je aktuálně vydané album „Inritum“. Kapelu trochu limituje nedostatek prostředků či lepší studio na lepší zvuk a produkci. Ta zdaleka neodpovídá tomu, na co je posluchač zvyklý, pokud si pořídí nahrávky vzniklé pod hlavičkou velkého metalového labelu...
Horor, doom metal, retro – kolikrát to tu už bylo? Poslední roky se tomuhle „návratu“ do starých dob nebývale daří a Italové Black Oath jsou součástí této vlny. Po deseti letech existence a třech řadových albech vypustili do světa nové EP „Litanies In Dark“, které vás na necelých dvacet minut zavede do světa doom metalu s retro nádechem.
Ještě nikdy mi při psaní recenze nebylo tak smutno jako nyní. Recenze desky, která je první a zároveň i poslední. Trees Of Eternity tvoří zajímaví muzikanti. Bratři Normannové (ex-Katatonia, October Tide), Kai Hahto (ex-Swallow The Sun, Nightwish) a Juha Raivio (Swallow The Sun). Zpěv patří Aleah Stanbridge, kterou jste mohli znát jako hostující zpěvačku třeba u Amorphis či především Swallow The Sun. A právě Aleah opustila 18. dubna minulého roku tento svět. ..
Dying Passion existují už od roku 1995 a za tu řádku let si vytvořili na naší scéně velké renomé. Jak čas šel, měnila se hudební tvář kapely, která začínala s doom metalem a došla až k atmosféricky orientovanému rocku. Nyní přichází se svým osmým albem „Black Threads“.
Na podzim minulého roku proběhly oslavy pětadvacátého výročí založení kapely Malignant Tumour. A ostrafská mlátička krom nového alba a výročního koncertu vydala i speciální DVD s názvem „The Way Of Metallist“. To obsahuje dva disky. Na tom prvním naleznete dokumentární film "The Way Of Metallist" a nutno říct, že je to zatraceně dobře natočený film...
Arcanovo čtvrtstoletí zní jako název období vlády nějakého panovníka ve starověkém Řecku, ve skutečnosti je to název metalové akce, uspořádané jako oslava narozenin jednoho z nejlepších domácích pořadatelů koncertů. Normálně bych určitě o žádné oslavě narozenin nepsal, ale tahle se konala v klubu Modrá vopice a přivítala skutečně skvělé české kapely.
Nová deska Carpatia Castle byla pro mě jednou z nejočekávanějších hudebních událostí posledních měsíců. Debutové dílo „Laudanum“ z roku 2013 bylo totiž výtečné a ukázalo Carpatii Castle jako gothic rockový poklad. Nyní mostecká kapela vydala druhé album „Černé století“. Ještě před poslechem upoutá krásným obalem a také skutečností, že obsahuje dva disky. Jeden s českou a druhý s anglickou verzí alba. Netradiční, ale i docela logický krok, pokud chce kapela prezentovat svou hudbu i za hranicemi. ..
Tak tohle je už má čtvrtá bilance pro Metalforever. A mně ani nepřijde, že by to byly roky, ale jen měsíce. Letošní rok měl opět neuvěřitelně zběsilé tempo, až si říkám, jestli někdo záměrně nepřetáčí hodinky dopředu. Snad jste si ho stihli užít. A taky jste si snad stihli naposlouchat tu hromadu hudby, kterou nás hudebníci zásobovali. Tahle bilance se mi píše snad nejhůře, protože těch dobrých desek jsem letos slyšel skutečně hodně a je mi líto, že některé musím vynechat. Na druhou stranu tento rok tu nemám vyloženě „desku roku“, ..
Misteyes je hezký název pro kapelu věnující se zajímavě pojmenovanému žánru Light and Dark Metal. K hudbě Misteyes to dobře sedí, protože se u nich opravdu střídá temná a tvrdá hudba s tou přívětivější a krásnou. On se ale za tím stylovým označením skrývá symfonický death metal, takže můžete očekávat pořádný rachot střídající se s melodickými až operními momenty.
Obskurní sfinga je zajímavým a docela i odpovídajícím názvem pro recenzovanou kapelu. Progresivní doom metal či post-metal, který Obscure Sphinx produkují, je tajemný, temný a mnohdy zcela žánrově neuchopitelný. Skupina vznikla v Polsku v roce 2008 a roku 2012 se jí dostalo velkého úspěchu na festivalu Summer Breeze, kde obdržela cenu „New Blood Award“. Nyní vydala svou třetí desku, která nese název „Epitaphs“...
Chodíte rádi na houby? Já teda rozhodně ano. Jídlo z hub mám v oblibě a miluju procházky lesem, spojené s hledáním těchto darů matky přírody. A nadšení z hub evidentně sdílí i Necrocock, jinak by asi nenatočil album vševypovídajícím názvem „Houbařské album“. Kdo zná tohoto hudebního všeuměla, nebude příliš překvapený z toho, co na desce uslyší. Kdo ho nezná, bude si klást otázku: „To jako opravdu?“ ..
Dva dny před Štědrým dnem nadělila Rockopera Praha sobě i divákům parádní dárek – premiéru nového představení s názvem "Proces". Jeho námět vychází z motivu stejnojmenného románu Franze Kafky. ve kterém je prokurista banky Josef K. zatčen dvěma úředníky. Je však ponechán na svobodě a pozván na výslech. Po celou dobu procesu mu však není známo, z čeho je vlastně obviněn,
Josef K. prožívá zvláštní události a i samotný soudní proces se odehrává bez jeho přítomnosti. O všem jej informuje jen starý advokát, ..
Kdo si pamatuje šestnáct let starou desku „Mutant Star“ od Demimonde, ať zvedne ruku. Moc vás asi nebude a já jí také zvednout nemohu, protože jsem donedávna neměl tušení o existenci této tuzemské bandy, která vznikla už v roce 1996, avšak příliš toho od té doby nevydala. Vlastně jen zmíněnou „Mutant Star“, jedno demo a pár singlů.
Dva roky po úžasném albu „Lake Of Sorrow“ se The Sins Of Thy Beloved prezentovali deskou „Perpetual Desolation“. Deska pokračuje v nastoleném stylu minulé nahrávky, současně její styl rozšiřuje a kapela hudebně ještě trochu povyrostla.
Danimu Filthovi asi nestačil hudební život v Cradle Of Filth a tak si v roce 2011 založil kapelu Devilment, s níž před dvěma lety vydal debut „The Great And Secret Show“. Deska to byla nadprůměrná, avšak o nějaké „velké“ show bych nehovořil. Nyní tu máme nový počin „Devilment II: The Mephisto Waltzes“ se kterým kapela pokračuje tam, kde minule začala.
Země vycházejícího slunce má spoustu přírodních krás, ale také vyspělou techniku, ohromná města, osobitou kulturu a black metalovou legendu Sigh. Ta vznikla v roce 1989 a vydala už deset alb, hromadu splitek, demíček a EP desek.Album s názvem „Infidel Art“ není novým počinem, nýbrž znovuvydáním v pořadí druhého alba z roku 1995.
Jsou desky, které si pustíte a už nikdy na ně nezapomenete. A potom se vás budou po zbytek života držet jako klíšťata. Jednou z takových desek je i „Lake Of Sorrow“ od norských The Sins Of Thy Beloved. Opravdu netuším, do jaké míry vám to jméno bude něco říkat, ale patří mezí legendy gotického doom metalu. Jako kapela existovali tito Norové s přestávkami sedmnáct let a přesto po nich zůstaly jen dvě alba, jedno demo, jedno EP a jedna videokazeta...
Když se řekne Dark Tranquillity, v hlavě mi naskočí hned několik hitů a jejich výčet je opravdu dlouhý. Tahle gothenburgská legenda má obdivuhodně vyrovnanou kariéru, nikdy nenatočila špatnou desku a i když se z ní nestala megahvězda, svůj kredit si drží dodnes. Patří k pionýrům žánru zvaného melodický death metal a mezi jejich nejslavnější záseky patří určitě desky „Projector“ (ve své době opravdu něco neslýchaného), „Haven“ či „Fiction“, samostatnou kapitolou jsou jejich první desky..
Na některé kapely nelze zapomenou leta letoucí, i když zrovna nic nevydávají nebo ani nekoncertují. Jednou z takových jsou norští Madder Mortem, na jejichž novou nahrávku jsme museli čekat sedm let. Skupina měla přichystané album už před čtyřmi lety, jenže odchod kytaristy Patricka Scantleburyho, který měl velký podíl na skládání nových písní, zapříčinil, že kapela musela začít znovu a hledat i nového člena. Tím se stal Richard Wikstrand a konečně se mohli Madder Mortem posunout dál...
The Dillinger Escape Plan jsou banda bláznů ze Spojených států amerických. Aktivní jsou již téměř dvacet let a za tu dobu stihli udělat pořádný bordel na scéně. A to doslova! Tahle parta je známá svými energickými show, kdy nástroje, lidi a vlastně vše lítá vzduchem a frontman Greg Puciato je nejen zajímavý zpěvák, ale rovněž zcela svébytný člověk. Jejich hudba je stejně bláznivá jako jejich koncerty. Nesmírně energický mix metalcoreu, progresivního metalu, experimentálního rocku, jazzu a mathmetalu...
Sonic Syndicate nastartovali kariéru ohromným způsobem a vypadalo to, že z nich budou opravdové metalové hvězdy. Vydávali u největšího metalového labelu Nuclear Blast a bylo jich všude plno. Velmi melodický moderní metal, kde nechyběli metalcoreové prvky, pořádnej řev, ale především téměř popové refrény, to byli Sonic Syndicate. To však skončilo před dvěma lety. V kapele zůstal jen zpěvák Nathan Biggs a jediný původní člen kytarista Robin Sjunnesson. ..
Opeth asi netřeba představovat, však se jedná o jednu z nejznámějších prog rockových kapel současnosti. Uběhly dva roky od poslední řadovky „Pale Communion“ a je tu deska s pořadovým číslem dvanáct. Jmenuje se „Sorceress“ a na první pohled zaujme úžasnou obálkou, o kterou se postaral známý výtvarník Travis Smith (Katatonia, Nevermore, Devin Townsend, Anathema, Avenged Sevenfold). Nádherně barevný páv vypadá krásně, ale zdání klame. Při bližším pohledu si všimnete krve na jeho zobáku..
Po jednom roce existence kapely se na světlo světa dostává debutové EP plzeňské formace InnerSphere. Minialbum je bez názvu a obsahuje pět melodicko-death metalových pecek. Kapelu tvoří čtyři muzikanti, kteří už mají poměrně bohaté zkušenosti a tak se u InnerSphere dá očekávat určitá hudební vyzrálost.
Jsem zastáncem toho, že i česká metalová scéna má rozhodně co nabídnout. Nemusíme se pořád dívat za hranice, když i u nás vznikají kapely, jejichž tvorba má vysokou kvalitu. Jednou z nich jsou i Inner Sphere. Tahle parta je na scéně nováčkem, ale její členové rozhodně ne. O tom, kdo jsou Inner Sphere, kam to chtějí dotáhnout nebo jakým způsobem vnímají hudbu, jsem se ptal jejich kytaristy a zpěváka Míry Litoměřického.
..
Trochu jako blesk z čistého nebe přicházejí na scénu Self-Hatred, kteří vydávají debutovou desku „Theia“. Ono totiž album už od samého počátku působí vyspěle a zkušeně, ne jako prvotina. Aby také ne, když se na desce podíleli ostřílení mazáci a bývalí členové kapel jako jsou Dissolving Of Prodigy, Silent Stream Of Godless Elegy, Llyr nebo Stollice.
Jméno Ordos vám asi nebude nic říkat, tedy pokud jste nehráli stařičkou hru Dune 2, podle které se kapela ze Sokolova pojmenovala. Ordos už ale nejsou žádnými nováčky. V tuzemském undergroundu se pohybují už patnáct let a mají za sebou několik nahrávek. Většinou šlo o krátká mini-alba, poslední z nich vyšlo v roce 2014 s názvem „Still Breathing..“. To obsahovalo tři skladby, které se objevují i na jejich nové desce „Memories“. ..
Throes Of Down jsou kapelou, která příliš často desky nevydává, ale když se tak stane, většinou jde o velkou kvalitu. Vznikli v roce 1994 a od té doby stihli vypustit do světa šest desek, přičemž ta nejnovější „Our Voices Shall Remain“ se dostává na světlo světa po dlouhých šesti letech od té předchozí. Throes Of Down se od dark metalových začátků postupně dopracovali k atmosférickému pojetí post-metalu, ale v jejich hudbě jsou slyšet i silné prog rockové vlivy. Před poslechem se rozhodně připravte na pořádnou porci muziky,..
Atencion Amigos! Rád bych vám představil pěkně nebezpečnou bandu až z Mexika. Jedná se gang s názvem Brujeria, který vznikl už v roce 1989, ale příliš desek na kontě nemá. „Matando Gϋeros“ a „Raza Odiada“ vyšly v devadesátých letech, nejslavnějším albem, které přineslo Brujerii doslova kultovní status, je „Brujerizmo“ z roku 2000. A na další nášup si fanoušci museli počkat až do letošního září, kdy vyšla novinka „Pocho Aztlan“...
Myslím, že každý fanoušek rockové a metalové hudby miluje koncerty. Jenže když se tvrdá hudba propojí s divadlem, to je teprve něco! Pro ty kdo mají rádi říznou hudbu a umění je tu Rockopera Praha. Rockopera má vlastní divadlo, které má hlediště ve tvaru trychtýře, uprostřed kterého je jeviště. To má jednu zvláštnost a to hydraulické pódium, které může sloužit i jako vchod, takže do hlediště vejdete skrze pódium. Divadlo působí útulně a prakticky z každého místa uvidíte velmi dobře na děj, ba co víc, často si připadáte přímo v něm. ..
Tři roky utekly jak voda a jsou zase zpátky. Kdo? No přeci ostravští hrdinové crust ˈnˈ rollu a nejlepší kapela na světě Malignant Tumour. Jejich šestá dlouhohrající deska „The Metallist“ vychází u labelu Unrest Records a fanoušci se mohou těšit na pořádnou dávku třaskavého metalu. „The Metallist“ nepřináší nějaké velké změny a kdo má kapelu rád, bude se při poslechu nové desky cítit jako doma. Malignanti mají svůj styl a jsou jasně rozpoznatelní. Pořád tu slyšíte velký vliv Motörhead..
Transcendence. Dokonalost či povznesení nad úroveň fyzického bytí.
Budiž pochválen Devin Townsend a jeho snaha nás povznést skrze prog metalovou hudbu. Devin je nesmírně pracovitý člověk a tak není překvapením, že nová deska přišla zanedlouho po té minulé. A to sliboval, že si dá pauzu. Ale aby tíha skládání nebyla jen na něm, nechal více prostoru k tvorbě svým spoluhráčům z kapely. Jak velký měli vliv na znění nahrávky nedokážu posoudit, protože „Transcendence“ je naprosto typická „Townsendovská“ deska se vším všudy...
Lotyši Heaven Grey už mají leccos za sebou. Vznikli v roce 1993 jako death metalová kapela, která se postupně propracovávala k gothic/doomovému výrazu. V devadesátých letech vydali tři desky a potom na několik let přerušili činnost. V roce 2010 se však vrátili na scénu s deskou „Falling Mist“ a nyní představují novinku „Manuscriptum“, která vychází u labelu Via Nocturna. ..
Ayreon jsou jedním z nejlepších zástupců současného progresivního rocku a letos jim vyšlo první DVD. A ne ledajaké! Už název může napovědět. „The Theater Equation“ je totiž speciální show, která se odehrála vloni v září a je věnovaná slavné desce „The Human Equation“ z roku 2004. Slovo speciální je tu velmi důležité. Ayreon nejsou klasickou kapelou, nýbrž tělesem, které si vymyslel holandský multiinstrumentalista Arjen Lucassen a které vůbec nekoncertuje. ..
Švédská metalová scéna je ohromná zásobárna kapel a většinou se jedná o skupiny, které tenhle žánr ovládají velmi zručně. K nim určitě patří i Zephyra, vydávající své druhé dlouhohrající album „As The World Collapses“, na kterém produkuje melodický groove metal, což je ale pořád trochu zjednodušená škatulka. „As The World Collapses“ je směsicí melodického death metalu, velmi melodických refrénů, groove riffů a slušného podílu thrash metalu. ..
Jsou kapely, které se obejdou bez elektrických kytar, nabušených bicích a drsného zpěvu a přitom se zalíbí metalovému posluchači. Někdy stačí temná atmosféra a témata, která se objevují v okrajových hudebních žánrech. Americká trojice Disemballerina produkuje zdánlivě křehkou hudbu, která má však silnou a smutnou atmosféru. Jejich styl by se dal označit jako akustický doom metal a právě fanoušci doom metalu, gotiky či těch „zamyšlenějších“ metalových žánrů by měli zpozornit, ..
„The New Black“ přišla na svět jen necelý rok a půl po „Alien“, což je hodně krátký úsek, ale kapela evidentně měla spoustu nápadů a energie. Je to navíc úplně jiná deska, než její předchůdce. Strapping Young Lad zapojili ještě více progresivních prvků, aniž by však zapomínali na své kořeny a tak stvořili nejpestřejší a nejvyspělejší album své kariéry. Rovněž se dá charakterizovat jako velmi příbuzné pozdější sólové tvorbě Devina Townsenda...
Při slově „Alien“ si asi každý vzpomene na legendární sci-fi s vesmírnými potvorami, co fakt nejsou dobrými společníky na pokec. Já si však vybavím rovněž vynikající metalovou desku od Strapping Young Lad. Vyšla dva roky po eponymní desce a přinesla změny.
„Alien“ je asi nejpromyšlenější dílo v historii kapely a je naprosto jedinečné. Neznám žádnou jinou desku napříč metalovým spektrem, které by mělo podobnou atmosféru. Zatímco předešlé album sázelo na jistotu, „Alien“ ukázal nové obzory a stanovil zcela novou laťku pro extrémní metal...
Někdy se vynoří výtečná kapela z docela nečekaných končin, jako třeba Jinjer, pocházející z Ukrajiny. Mladá skupina vznikla v roce 2010 a nyní vydává třetí album, které často bývá vnímáno jako zlomové. V případě Jinjer by i zlomové být mohlo, protože dle jeho kvalit máme co dočinění s metalovou špičkou.
Australané Stormtide stačili za tři roky své existence vydat jedno EP a singl a nyní vychází jejich dlouhohrající debut. Hudbu, kterou hrají, byste od protinožců rozhodně nečekali. Symfonický folk metal severského střihu. Obal, image, hudba, to vše je přebráno od evropských vzorů, kterými mohou být například Eluveitie, Týr nebo také Amon Amarth (v tvrdších momentech). Melodický death metal se tu kloubí s folkovými popěvky a vše má lehce symfonický podkres, aby měla hudba trochu i filmový náboj...
Po albu „City“ se Strapping Young Lad uložili ke spánku. Jejich hlavní mozek Devin Townsend se věnoval sólovým deskám a produkování, Gene Hoglan, ten měl vždycky kde bubnovat a Jed Simon založil své Tenet. V roce 2001 se však kapela probudila, začala koncertovat a o dva roky později vydala eponymní album. „Strapping Young Lad“ má podobnou naštvanou a nekompromisní náladu jako jeho předchůdce, ale jde na to malinko jinak...
Na novou desku finské divy Tarji Turunen jsem se těšil jak metalista na letní festivaly a to zejména díky minulé výtečné desce „Colours In The Dark“, která je dle mého naprostým klenotem žánru. Po tomto albu vydala Tarja kolekci vážné hudby „Ave Maria“ a především na začátku léta EP „The Brightest Void“, které dle Tarji slouží jako předzvěst k novému dlouhohrajícímu počinu „The Shadow Self“.
Právě letní EP dost výrazně napovědělo, jaká bude nová deska. Více metalová a odvážná. ..
Poslední den festivalu odstartovali už v půl jedenácté tuzemští death metalisté Keep On Rotting a byl to budíček, jak se patří. Ostrá hudba, ostrý zvuk a hlas zpěvačky Daniely byl také řádně nabroušený. Její projev na pódiu byl živelný a divoký. Kapele to hrálo skvěle a kdo má rád opravdu brutální death metal s modernějším cítěním, měl by je zkusit. Jedna z top kapel žánru na festivalu. Hypno5e byli opravdu hypnotičtí. Jejich styl by se dal označit jako alternativní metal, ..
V roce 1997 měl Devin Townsend konečně pohromadě kapelu, ve které byli kytarista Jed Simon, basák Byron Stroud a bubenická mašina Gene Hoglan. Strapping Young Lad byli kompletní a přišli otřást světem extrémního metalu. Townsend chytře pokračoval v tom, co načal na debutu, ale nyní jako by mu v hlavě secvakly ty nejlepší možné nápady a přišel s hudební bombou...
Máte rádi horory? Magickou atmosféru a staré postupy ve spojení s něčím osobitým? Pak by se vám mohli líbit američtí Bloody Hammers. Tahle kapela vznikla v roce 2012, přesto na svět přivádí už čtvrtou desku. Tou je „Lovely Sort Of Death“. Skupinu dnes už tvoří jen dva lidé a to Anders Manga, který se postaral o vokály, kytary i baskytaru. Druhým členem je jeho žena Devallia, hrající na klávesové nástroje. ..
Strapping Young Lad nikdy neprodávali miliony desek a ani nepatří mezi „nejznámější“ metalové kapely minulosti. Přesto v historii zanechali velmi výraznou stopu a patří mezi nejoriginálnější kapely extrémního metalu. V čele této kanadské mašiny stál multiinstrumentalista a hudební dobrodruh Devin Townsend. Kariéru nakopl skutečně ve velkém stylu, protože se stal zpěvákem Steva Vaie na albu „Sex and Religion“ (1993). ..
Australští Be`lakor za dvanáct let své existence stihli vydat čtyři desky. Ta nejnovější se dostala na svět v červnu a jmenuje se „Vessels“. Kapela se řadí mezi melodické death metalové spolky, ale v jejich hudbě naleznete i progresivní cítění. Už jen z délek jednotlivých skladeb je znát, že tady se nesází na hity, ale celek. Písně na „Vessels“ mají sedm až deset minut a děje se v nich spoustu věcí. ..
Mladá brazilská kapela Ruins of Elysium, která před dvěma lety vydala své první EP "Prince", nyní přichází s novou nahrávkou „Daphne“. Album je věnováno všem opomíjeným minoritám a má být podporou utlačovaným a proto vyšlo 17. května, v den boje proti homofobii. Nahrávka má parametry dlouhohrající desky, ale kapela jej prezentuje jako další EP. Hlavním tahounem a zakladatelem kapely je norský zpěvák (přesnější označení by bylo tenorista) Drake Chrisdensen...
Čas letí jak voda a z nadějí moderního metalu Deadlock jsou dnes již ostřílení borci, kteří právě vydávají své sedmé album „Hybris“. Kapela má novou zpěvačku Margie Gerlitz. Ta nahradila Sabine Scherer, která odešla na mateřskou. Je to trochu zvláštní. Zatímco Sabine přivedla na svět nový život, do osudu kapely promluvila bohužel smrt. „Hybris“ je první deskou kapely bez jejího původního bubeníka Tobiase Grafa, který zemřel v roce 2014. ..
Je to jen pár měsíců nazpět, co vydali album "Zeng" a už jsou zase zpět. Řeč je o maďarských Perihelion, kteří nám předkládají k poslechu novinkové EP „Hold“. EP často může pro kapelu sloužit jako takový most k další tvorbě, na kterém mohou nastínit například změnu směřování kapely, což je do určité míry i případ Perihelion. Ne, že by změnili celkově styl nebo výraz, ale oproti minulé nahrávce tu jedna výrazná změna opravdu je...
Podává se jídlo. Červí hostina. Francouzští Wormfood jsou tu totiž již s šestým albem „L’Envers“. Už samotný obal odpovídá hudebnímu obsahu. Divadelní sál, titulky jak k nějakému filmu a podivná lehce děsivá postava na jevišti. Jak je cover desky tajemný a avantgardní, tak Wormfood hrají přesně takovou hudbu. Při poslechu se pohodlně usaďte a nechte se unášet makabrózní atmosférou, se kterou kapela kouzlí už od začátku alba. ..
Můj čtvrtý koncert Iron Maiden. Z toho třetí v pražském Edenu. Bude to dobrý koncert? Lepší než ty předchozí? Nebo budu tentokrát zklamaný? I to se mi honilo hlavou, ale doufal jsem, že Maideni předvedou skvělý koncert. Zhruba ve tři čtvrtě na sedm večer se Eden Arenou rozezněly první tóny. Měla je na svědomí kapela The Raven Age, která má ve svých řadách kytaristu George Harrise, syna Steva Harrise. Skupina produkuje moderní melodický metal, který si bere rytmy a energii z metalcoreu ..
Kapela s nepříliš vábným názvem i obalem alba Rapheumets Well přináší novou dávku brutálního symfonického death metalu v podobě desky „The Exile“. Je jejich druhá v pořadí a vzhledem k žánru jsou poměrně překvapivě ze Spojených států amerických, kde jsou spíše zakořeněné jiné metalové styly. Rapheumets Well by se mohli líbit fandům Septicflesh. stejně jako příznivcům Fleshgod Apocalypse či dokonce Dimmu Borgir. Oproti nim však Američané produkují ještě více brutální pojetí ..
Thrash metal z Brazílie. Z těch míst vzešla slavná Sepultura, která i díky zemi svého původu měla ve své době punc exotiky pro metalový svět. Nervosa je exotická hlavně proto, že jde o ryze dívčí thrashovou kapelu, což není zrovna obvyklé. Avšak sotva zmáčknete tlačítko „play“, roznese vás Nervosa na kopytech. Ženský se s tím fakt nemažou a čeká vás zběsilá jízda, při které nebude ani čas se nadechnout. Chvílemi opravdu nebudete stíhat. Nervosa produkuje rychlý thrash, občas zabrousí až k death metalu
..
Před dvěma lety přišla tahle „kapela“ na svět jako exotické zjevení a někteří si ťukali na čelo, cože to zas ti blázniví Japonci vymysleli. Spojení j-popu a metalu působilo neokoukaně a tři mladičké dívky v pubertálním věku pomalu dobývaly svět. Otázkou bylo, zda je to jen chvilková senzace, kdy jsou prostě lidi zvědaví na něco zvláštního nebo jestli se bude jednat o fungující trvalou kapelu. Uběhly dva roky a Babymetal jsou tu se svou druhou deskou „Metal Resistance“.
..
Dva roky utekly jak voda a Crematory jsou zpět s novým materiálem. A také hodně pozměněnou sestavou. Kapelu nedávno opustil basák Harald i kytarista a zpěvák čistých vokálů Matthias, nahradili je basák Jason, kytarista Rolf a překvapivě další drtič strun a zpěvák Tosse. „Monument“ je už třináctá (snad ne nešťastná) deska těchto německých matadorů gothic metalu a tak, i přes změny v sestavě, nelze čekat nějaké stylové kotrmelce nebo převratnou progresivitu...
Katatonia vždy hrála smutnou, velmi melancholickou hudbu. To se nikdy nezměnilo, přesto, že si kapela prošla několika méně či více výraznými změnami. Ať už to byl death/doomový počátek (v kapele zpíval Mikael Akerfeldt z Opeth), či následné obrácení k písničkovější formě, kde se stanovila klasická tvář Katatonie. Melancholický rock/metal pak kapela obohatila o progresivní prvky a rovněž na deskách „Viva Emptiness“ a „The Great Cold Distance“ přibylo tvrdosti, druhé jmenované pak především riffová kousavost ..
Mostečtí Diversity novým EP "Awake" přerušují sedmiletý spánek po desce „The Last Sunrise“. Kapelu tvoří bratrské duo Petr a Pavel Ševčíkovi, které můžete znát z melodické death metalové formace Deathstar, jež jim zabírala většinu času, nyní však dostali prostor Diversity.
Hudba řeckých Dimlight je i na třetím albu s názvem "The Lost Chapters" plná temnoty a tajemna. Žánrově se Dimlight pohybují ve vodách dark metalu, který může obsáhnout gotiku, death metal, doom metal a také symfoničnost. A tuto svou podstatu odhalují již od samotného začátku alba.
Pro všechny drsňáky a drsňačky mám dobrou zprávu! Product of Hate vydali svou debutovou desku „Buried in Violence“, která má ambice zaujmout právě vyznavače metalu hraného pořádně od podlahy. Tato americká thrashmetalová úderka vznikla už v roce 2007, ale zatím si připsala jen EP „The Unholy Manipulator“ v roce 2010. Debut nicméně dává jasně vědět, že Product of Hate nejsou žádní zajíci, ale sebevědomí hudebníci...
Burden of Life od svého vzniku v roce 2004 stihli natočit dvě alba, jedno EP a jedno demo. Nyní přichází s třetím deskou „In Cycles“. Kapela pochází z Německa, ale hudba, kterou se prezentuje, je ryze severská. Melodický death metal s melodikou, jaká vzniká především ve Švédsku. Ne, že by Burden of Life jen opisovali, ale při poslechu si určitě budete říkat, že tohle jste už víceméně slyšeli mnohokrát od jiných smeček. ..
Dubaj. megalomanské město v pouštním světě Spojených arabských emirátů, písek, ropa a islám. Ale také metal! Svengali jsou právě z města neuvěřitelných mrakodrapů a ač vznikli teprve v roce 2013, přinášejí vyspělé debutové album, které zní moderně a může příjemně překvapit. Trochu jsem čekal exotiku nebo hudbu odpovídající zeměpisné poloze, ale při poslechu Svengali byste těžko hádali zemi původu, spíš budete tipovat na Ameriku. ..
Všechny emoce jsou stejně důležité. Jedna bez druhé by nemohly existovat. Vzájemně se ovlivňují a vytvářejí tak dokonalou harmonii.
Mladá olomoucká kapela Sarkonia vydává své debutové album „Počátek“ a první co zaujme, je zajímavý koncept celé desky. Každý člen kapely představuje nějakou emoci a rovněž skladby jsou o jednotlivých emocích. V bookletu naleznete i krátký příběh, který vám prozradí, že Sarkonia je člověk, který měl sloužit jako nástroj Prázdnoty, nicméně díky emocím naopak začne tvořit...
Touha poznávat nás vždy posouvala vpřed. Objevování neznámého patří k výsadám odvážných dobrodruhů. Jít tam, kde nikdo jiný ještě nebyl a překonat sám sebe. To třeba učinil i norský polárník Fridtjof Nansen, když se na lodi Fram vydal k severnímu pólu. A takovým objevitelem a polárníkem je i jeho krajan Ihsahn. Alespoň v rámci metalové hudby.
Mladá krev přichází z Velké Británie v podobě She Must Burn. Dravá šestice muzikantů připravila debutové eponymní EP, kterým se představuje posluchačům ve velkém stylu. Dle klipu, fotek a samotné hudby se jedná o sebevědomím oplývajcí skupinu, která nechce být jen jednou z mnoha.
..
Na nové dílo řeckých mistrů temného metalu Rotting Christ jsem se těšil s velkým očekáváním, ale i s lehkou obavou, zda se opět zadaří. Minulý počin „Κata Τon Daimona Εaytoy“ je totiž naprostý skvost a taková laťka se těžko zdolává, natož přeskakuje. Nové album „Rituals“ kvalitu předchozí desky akceptuje, ale přeskakovat se mu ji příliš nechce.
..
Petr Štěpán je člověk, který dal světu dvě legendy. Tou první byli punkoví Hrdinové Nové Fronty, tou druhou potom gothic rockoví XIII. století. Druzí jmenovaní letos slaví čtvrt století existence. A co je lepší oslavou, než vydání nového alba? „Intacto“ vychází sedm let po poslední řadovce „Dogma“, přičemž v mezidobí se kapela prezentovala několika best of výběry a koncertními záznamy. ..
Blaze Bayley je pro mě opravdovou osobností heavy metalu a člověk, kterému jeho hudbu naprosto věřím. Na posledních deskách jste skrz jeho texty mohli zahlédnout jeho vnitřní bolesti a ztráty, na albu novém se vydáme s Blazem trochu jinam. „Infinite Entaglement“ je sci-fi příběhem, což je Blazeův oblíbený žánr a v minulosti se k němu rád uchyloval...
Vybalte fraky a připravte fidlátka! Na scénu přicházejí italští klasici Fleshgod Apocalypse, kteří vám se svou čtvrtou řadovou deskou "King" dají lekci, jak hrát vážnou hudbu. Samozřejmě v kombinaci s technickým death metalem vysoké jakosti.
Hudba má spoustu podob a je radost, když člověk narazí na něco, co se vymyká běžné hudební produkci. A němečtí Todtgelichter se vymykají rozhodně. Vznikli už v roce 2002 a zpočátku se věnovali v podstatě klasickému black metalu. Postupně do něj přidávali nečekané elementy, jako didgeridoo nebo saxofon, a svou tvář měnili až do současné podoby, kdy se dá jejich hudba popsat jako avantgardní či progresivní metal...
Více než čtyři roky trvalo, než se na světlo světa dostalo nové album ruských divoženek Blackthorn. Kapela je tvořena výhradně dívkami, avšak o žádné romantické zpívánky se nejedná a holky se s ničím moc nepářou. „Witch Cult Ternion“ je temná nahrávka plná našláplého metalu. Kříží se tu symfonický black metal se špetkou deathu a nechybí gotická atmosféra. Právě úvodní a titulní skladba už prakticky vyloží všechny trumfy Blackthorn na stůl. ..
Jsou to již starší pánové, ale desky vydávají stále ve velmi rychlém tempu. Jen dva roky museli jejich fanoušci čekat na nový materiál. „Sacred Blood „Divine“ Lies“ je jejich už devatenáctá řadovka! Angličané ani v pokročilém věku nezpomalují a své fanoušky pravidelně obdarovávají novou dávkou kvalitního AOR nebo chcete-li melodickým hard rockem. A ani s novinkou tomu není jinak. Ono toho „není jinak“ je u Magnum pochopitelně víc. ..
„Fornjot“ je debutová deska švédské stoner/doom metalové kapely Mammoth Storm, kterou vede Daniel Arvidsson z Draconian. Kapelu tvoří jen tři lidé, nicméně i tak dokáží Mammoth Storm vytvořit ohromnou zvukovou kulisu. S „Augurs Echo“ začíná bouře mamutích riffů, ne nadarmo si kapela říká „Mamutí bouře“. Opravdu se dají k tomuto pravěkému a obrovitému zvířeti riffy připodobnit. Jsou monstrózní, opravdu těžké a táhlé,..
Dva roky utekly jako voda a Arakain je tu s novou deskou. Jmenuje se „Arakadabra“. Že by se na ní kouzlilo? Je to docela možné, protože Arakaini se hodně vytáhli. Už na minulé desce přidali nové ingredience (hardcore prvky) a lehce přitvrdili. „Arakadabra“ jde ale mnohem dál a je jedním z nejpestřejších, ne-li nejpestřejší albem jaké kdy Arakain natočili. Jsou tu zcela typické skladby, jakými se „Áčka“ prezentují už spoustu let,..
Americké pojetí power metalu se vždy vyznačovalo větší hutností a orientací na řízné riffy, které měli hodně příbuzného s thrash metalem. K nejznámějším kapelám tohoto žánru patří Metal Church, Iced Earth či Nevermore. A přesně k těmto kapelám se dají připodobnit i veteráni Sleepy Hollow, kteří v roce 1991 vydali eponymní desku a pak se na dvacet let odmlčeli. Poté přišel reunion a album „Skull 13“, na které letos navazují novinkou „Tales of Gods and Monsters“.
..
Mám rád debutové desky. Mohou totiž opravdu překvapit a přinést něco čerstvého a originálního. Někdy je ještě znát nezkušenost, jindy vám kapela hned napoprvé představí zcela vyzráý materiál. Italští Elarmir přichází se svou dlouhohrající prvotinou „Human Wisdom“, se kterým to mají tak nějak napůl. Jedná se o poměrně vyspělé dílo, které však přece jen nese i známky toho, že jde o debut. Hlavním takovým znakem je shlédnutí se ve svých vzorech...
Až z daleké a slunné Austrálie k nám dorazila zamračená hudba kapely The Maledict. Album „Dread“ je jejich debutové, avšak není to vůbec znát, protože se jedná o vyspělé dílo kapely, která ví, co chce. Hrát kvalitní death/doom metal!
Finové Dark The Suns před dvěma lety ukončili svou činnost.
Přesto nyní přišlo na trh kompilační album „Life Eternal“, shrnující jejich kariéru. Dark The Suns sice nikdy nepatřili mezi kdovíjak slavné spolky, ale v rámci žánru byli velmi zajímaví. Na „Life Eternal“ se tak dočkáte slušné porce gotického metalu, který ctí kořeny a zároveň není tuctový. Při poslechu jejich posmrtné kompilace si říkám, jak je možné, že nebyli mnohem známější...
„The Grim Muse“ je název již třetí řadové desky polských In Twilight’s Embrace. Obskurní obal, který se ne úplně povedl, může lehce napovídat, že se jedná o black metalovou partu, ale není tomu tak. In Twilight’s Embrace hrají death metal.V jeho brutální a drtivé podobě i v jeho melodičtějším duchu. ..
Chile je země vzdálená a z pohledu rockového či metalového fanouška se jedná o poměrně exotickou destinaci. O to příjemnějším překvapením je potom poslech nového alba progresivně rockové skupiny Crisálida s názvem „Terra Ancestral“. Však to nejsou žádní nováčci, nýbrž parta zkušených hudebníků, vždyť započali svou existenci již v roce 1997. Na kontě mají nyní čtyři desk, které vydávají v pravidelném tříletém odstupu...
Víte co mají společného Vintersorg, Arcturus, Solefald a Leprous? Ano, je to kapela Borknagar, která právě vydala své desáté studiové album s názvem „Winter Thrice“. V Borknagar se prostřídala celá řada muzikantů ze všemožných (nejen těch výše zmíněných) kapel a právě i to dodává skupině punc něčeho výjimečného. Co jméno, to pojem na scéně, např. o bicí se postaral Baard Kolstad, což je jeden z nejtalentovanějších bubeníků současnosti. Naprosto perfektní výkon. ..
Dream Theater stvořili dílo, o kterém se hodně mluví a ještě nějakou dobu bude. A to je vlastně ta největší odměna pro desku v době, kdy je hudby jak máku a drtivá většina alb profrčí éterem bez výraznějšího povšimnutí. „The Astonishing“ má dohromady přes sto třicet minut muziky! Logicky je dílo rozděleno do dvou disků. Příběh je zasazen do dystopické podoby Spojených států, kdy se rebelové rozhodli postavit Severní říši. A snaží se svých cílů dosáhnout pomocí hudby...
Zpěvák Arakainu Honza Toužimský je pro mě příkladem člověka, který se svou pílí, odhodláním a samozřejmě i talentem dokázal prosadit a stát se jedním z nejuznávanějších českých zpěváků. Krom zpívání je i vášnivý motorkář, táta od rodiny a věnuje se i charitě (Projekt „Jeden z tisíce“). Hlavně je to sympaťák a skromný člověk, jak můžete posoudit v následujícím rozhovoru...
Není to ani rok od posledního alba „Hand. Cannot. Erase.“ a Steven Wilson je tu opět. Tentokrát s nahrávkou, která nese jméno „4 ½“ a vlastně vše prozrazuje. Novinka je jakousi zastávkou mezi minulou a budoucí deskou a jedná se o EP. Přitom stopáž má takřka čtyřicet minut, což je slušná porce muziky na „malou desku“. „4 ½“ obsahuje šest písní z různých období, které se nedostaly na „velká alba“, ale přesto jsou natolik dobré, že se je Wilson rozhodl vydat. ..
Enzo Donnarumma je italský hudebník, který právě vydal svou první sólovou desku „In The Name Of Father“, jejíž název evokuje, skutečnost, že by tahle deska mohla mít náboženský kontext.. V kombinaci s tím, že Enzo už dříve vydal album s kapelou Members of God není překvapením, že v křesťanské lyrice pokračuje dál.
„In The Name Of Father“ je metalovou operou. Nebo se tak alespoň snaží tvářit. Výsledek je však trochu rozpačitý a to i přesto,..
Docela živě si umím představit, že byste na ně narazili někde uprostřed lesa. Jdete si na houby a najednou zaslechnete zvláštní, ale líbeznou melodii, kterou někdo hraje na píšťalu. Jako omámení jdete za tím zvukem a dostanete se na malou mýtinu. A tam je parta pomalovaných chlápků, kteří spustí na kytary a bicí svůj lesní black metal. Má to háček. V lese není elektřina. ..
Rusty Pacemaker je takový všeuměl. Na svém druhém albu „Ruins“ nahrál všechny nástroje s výjimkou bicích a ještě ho vydal skrze vydavatelství Solanum records, které sám založil. Na desce měl Rasty tedy naprostou svobodu a mohla díky tomu vzniknout zcela osobitá a originální nahrávka. Hudbu tohoto Rakušana totiž lze jen stěží pořádně popsat, prostě se musí slyšet. Myslím, že ale nebude úplně zcestné, pokud ho přirovnám třeba k našemu českému Necrocockovi,..
Finové Enthring se čtyři roky od vydání svého debutu „The Grim Tales of the Elder“ hlásí o slovo s třískladbovým novinkovým EP „The Art of Chaos“, do kterého se kapela evidentně snažila nacpat co nejvíce energie. Což je určitě pozitivum, na straně druhé jejich melodeath vzhledem k absenci zapamatovatelných momentů tak působí docela chaoticky...
Přijde mi, že minulý rok utíkal v rytmu blast beatů a byl nějaký kratší, než bývalo zvykem. Žijeme v prostředí, kde nemáme moc času, pořád někam pospícháme a to vše, jen abychom se uživili. Přesto doufám, že jste si přece jen našli čas i na oblíbenou muziku. 2015 byl pro mne rok, který mě po hudební stránce opravdu potěšil. Mé oblíbené kapely se předháněly v tom, kdo vydá kvalitnější desku a objevil jsem pro sebe i dosud neznámá jména...
After Rain s každoroční pravidelností vydávají novou desku a ta letošní nese název „The Funeral Marches“. After Rain nejsou klasickou kapelou, nýbrž studiovým projektem, jehož hlavním mozkem je Venca Votruba, který se obklopil řadou šikovných spoluhráčů a kvalitních zpěváků. Ti jsou hned tři. Radek Popel, Tomáš Trávníček a jejich ženský protipól Veronika Seidlová (Carpatia Castle). Zpěváci jsou rozhodně velkou výhrou této desky..
Američané The Hudson Horror si po čtyřech letech své existence přichystali debutovou desku „Nemesis“ a já již podle samotného názvu kapely byl v očekávání, zda mne čeká něco vážně strašidelného. Inu, není k tomu příliš daleko.
Málokdy se mi k uším dostane tak hutná a mrazivá muzika, jako v případě německých Stellar Master Elite. Už jen ten destruktivní obal, který má na svědomí Paolo Girardi, dává tušit, že o sluníčkovém království tahle deska nebude. Stellar Master Elite kombinují black metal s doomem a jak napovídá název „III: Eternalism - The Psychospherical Chapter“, jedná se o třetí desku kapely. ..
Když byly představeny kapely, které měly dělat společnost finským Nightwish na jejich tour, bylo jasné, že musím jet. Nightwish jsou dnes jedna z největších metalových kapel na světě a i proto si mohou dovolit mít jako „předkapely“ Amorphis a Arch Enemy.
Zima je už v plném proudu a je ideální čas na to si udělat dobrou kávu a pustit pořádnou muziku. A proč ne rovnou písně ze severu? „Songs Of The North“ je název velmi ambiciózní nahrávky finských doom metalistů Swallow The Sun. V dnešní době, kdy se desky moc neprodávají, je docela odvaha vydat dvojalbum, ale natočit rovnou trojalbum, to už je téměř bláznovství! Tři disky, tři různé tváře melancholické hudby těchto Finů, kteří hrají už patnáct let. ..
Draconian po devíti letech své existence vydali v roce 2003 první desku a dnes už patří mezi nejpopulárnější doom metalové kapely. Jejich hudba byla vždy plná emocí, smutné atmosféry, ale také hutných riffů a epičnosti. Po čtyřech letech přichází Švédi s novým albem „Sovran“, na které se poprvé v řadách kapely představí zpěvačka Heike Langhans, která nahradila Lisu Johansson. Nová zpěvačka je vždy určitým rizikem, obzvlášť, ..
Forgotten Silence už dnes patří mezi matadory české metalové scény. Více než dvacet let experimentují s metalovými žánry a i nyní udělali něco pro ně zcela nového. Nahráli svůj první „živák“.
Obal desky je minimalistický a kontrastuje tak s hudebním obsahem, který je divoký, nestálý, experimentální, nepředvídatelný a unikátní. Kdo zná Forgotten Silence, ví, že od kapely se můžete dočkat prog rocku, stejně jako brutálního death metalu..
Byly doby, kdy kapely, které chtěly hrát model beauty and beast, potřebovaly chlapa, ale to je, jak se zdá minulostí. Dnes si prostě holky vystačí samy, tak jako u Graveshadow. Tahle mladá kapela z kalifornského Sacramenta vydala vloni eponymní EP a nyní debutové album „Nocturnal Resurrection“, na kterých se profiluje jako sebevědomá skupina s dobrými nápady a schopnostmi. Ačkoliv promo materiály uvádí, že se jedná o symfonický metal, ..
Maďarská metalová scéna nepatří k těm, ze které by vzešlo příliš mnoho známých jmen. Nelze jí ale upřít, že by nenabídla i velmi zajímavé a neortodoxní kapely, ať už to jsou prog-deathoví Watch My Dying nebo avantgardní Thy Catafalque. A právě k druhým jmenovaným mají recenzovaní Perihelion asi nejblíž. Všechny jmenované kapely navíc spojuje fakt, že zpívají v rodné maďarštině. Už jen to je velice posluchačsky nevšední a poutavé...
Opera metal. Zní to tak elegantně a velkolepě. O spojení metalové a vážné hudby se už v minulosti snažilo mnoho a mnoho interpretů, ale jen hrstce se opravdová symbióza povedla. Další pokus přichází z východoněmeckého Lipska a nese název Molllust. Letmý pohled na kapelu působí nadějně. Vždyť v jejích řadách působí dvě houslistky, hráčka na cello i školená operní zpěvačka. Rovněž také šikovný kytarista Frank, který skupinu zásobuje tvrdými riffy. ..
Nikdo dodnes neví, kdo spáchal vraždu Elizabeth Short – tedy Černé Dahlie. Za to ale přesně víme, kdo jsou The Black Dahlia Murder. Jedna z nejpopulárnějších amerických extrémně metalových band, které právě vyšla sedmá řadovka s názvem „The Abysmal“.
Zpočátku se mi do poslechu finských Simulacrum vůbec nechtělo, ale udělal jsem dobře, že jsem jim dal čas. Ono totiž na první či druhý poslech působí jejich druhé album „Sky Divided“ poměrně chaoticky a přeplácaně. Když však dáte desce více šancí, vyměníte tato slova za pojem „propracovanost“. Simulacrum dali do nového materiálu hodně energie a nápadů, ne vše se úplně povedlo.
„Sky Divided“ je plné všeho možného a člověk si až říká, že je to doslova výbuch tvořivosti. ..
Finskou hvězdu cello metalu, kapelu Apocalyptica, asi není třeba nějak zvlášť dlouho představovat. Dvaadvacet let na scéně, miliony prodaných desek a stovky skvělých koncertů za sebou. U nás byla naposledy před dvěma a půl lety na Basinfirefestu a tak už bylo na čase, aby k nám opět dorazila. Stalo se tak 10. října, kdy Forum Karlín přivítalo tři tisíce fanoušků, natěšených na pořádný cello metal. ..
Je radost psát o tak zajímavém počinu, jaký se povedl havířovským Postcards From Arkham. Málokdy se totiž podaří vytvořit dílo, které je krásně komplexní, jak po hudební, textové, tak i výtvarné stránce. „Aeon5“ je druhé album této kapely, jejíž hlavní postavou, tvůrcem a skladatelem je Marek „Frodys“ Pytlík. Frodys dokonce nahrál všechny nástroje a postaral se o grafiku alba. A to je právě to první, co na desce zaujme - obal a následně i booklet. Ten je skutečně nádherně zpracován...
My Dying Bride jsou nestoři žánru. Desky vydávají v pravidelných tříletých odstupech a anii po čtvrt století na nich není znát žádné vyčerpání. „Feel The Misery“ je už dvanáctým albem ("Evintu" nepočítám jako řadovku) této doom metalové legendy. My Dying Bride byli vždy sázkou na jistotu (vyjma "34. 788%..Complete") a přesto se nedá říci, že by točili jednotvárné desky. Novinka nebude pro fanoušky kapely žádným překvapením, i když je nový materiál zase trochu jinde než posledně. ..
Je to rok a půl, co jsem psal o debutové desce australské zpěvačky Darkyry Black a ta nyní přichází s novým albem, nazvaným „Fool“. Kdo je ten „blázen“? Možná ten, kdo si album nepořídí. Darkyra na debutu zaujala především svým zabarvením hlasu, které se si s nikým nespletete a to platí i na novince. Stejně jako minule je i "Fool" koncepční album. Tentokrát Darkyra vypráví o fontáně přání, postavené pro krále a královnu z minulosti, o lidech, kteří k fontáně přicházeli..
Amorphis není třeba nijak zvlášť představovat. Vždyť jsou už více než dvacet let na scéně a album, které právě vychází, je jejich dvanácté. U „Under The Red Cloud“ se může nabízet hned několik otázek. Jsou Amorphis jiní nebo se nezměnili? Nevkrádá se do jejich tvorby stále více vyčpělost a vykrádání sebe sama?
Rok se sešel s rokem a máme tu další nahrávku od A.c.o.D. Vloni to bylo EP „Another Path“, letos už plnohodnotné album „II The Maelstrom“. Sami říkají, že hrají „blended“ metal (míchaný metal) a já dodám, že jde především o mix deathu a thrashe. Minulé EP mne nadchlo a v recenzi jsem psal, že pokud se jim takhle povede i dlouhohrající deska, mohou se dostat mezi metalovou první ligu… Tak tedy – tohle ještě musí počkat. Přitom zkušenosti už mají..
Necrocock je určitě jeden z nejzvláštnějších (kulantně řečeno) českých hudebníků, avšak také bezesporu jeden z nejtalentovanějších a nejschopnějších. Zároveň i rozsah jeho činnosti je velký. Je členem legendárních Master‘s Hammer, ale také má boční projekt Kaviar Kavalier a vlastní sólové počiny. A všechna jeho působiště jsou velmi odlišná.
..
Vítejte ve světě hudební svobody, hračičkovství a virtuózní hráčské kvality. Ve světě kde slovo „progrese“ neztratila svůj význam. Americké Between The Buried And Me sleduji už dobrých deset let. Tehdy vydali pro ně důležitou nahrávku „Alaska“, která je vynesla do širšího povědomí a hlavně uchvátila hudbou samotnou. Na tomto albu ještě převládala brutalita. ..|
Dnes je 13.9.2025, svátek má Lubor
|
| Autor Tomáš Marton |
|
[21.10.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[17.10.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[14.10.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.10.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[09.10.2019] [hodnocení: 7/10] |
PORCUPINE TREE - Lightbulb Sun
|
[03.10.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.09.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.09.2019] [hodnocení: 6/10] |
RAVENTALE - Morphine Dead Gardens
|
[22.09.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[19.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.09.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
PORCUPINE TREE - The Sky Moves Sideways
|
[12.09.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
NORTHERN GENOCIDE - Genesis vol. 666
|
[06.09.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
PORCUPINE TREE - Up The Downstair
|
[05.09.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.09.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
PORCUPINE TREE - On the Sunday of Life
|
[29.08.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
NARNIA - From Darkness To Light
|
[27.08.2019] [hodnocení: 8/10] |
BROCELIAN - Guardians Of Brocéliande
|
[07.08.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[23.07.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
NEBULA ORIONIS - To Keep The Flame Burning
|
[20.07.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[12.07.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.07.2019] [hodnocení: 4,5/10] |
SVET KANT - The Visage Unbiased
|
[05.07.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[29.06.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[25.06.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[12.06.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[05.06.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.05.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.05.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.05.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.05.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
THE PHANTOM OF PHOBOS - From A Dead Channel
|
[20.05.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[17.05.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[16.05.2019] [hodnocení: 5/10] |
|
[09.05.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.05.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[29.04.2019] [hodnocení: 10/10] |
|
[25.04.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.04.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.04.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.04.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[11.04.2019] [hodnocení: 6,5/10] |
Devin TOWNSEND - 6.4.2019, La fabrika, Praha
|
[09.04.2019] |
AVANTASIA - 2.4.2019 - Forum Karlín, Praha
|
[08.04.2019] |
|
[04.04.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.04.2019] [hodnocení: 9/10] |
|
[29.03.2019] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[28.03.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[22.03.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[21.03.2019] [hodnocení: 9/10] |
DOWNCAST TWILIGHT - Wrath Of Annunaki
|
[11.03.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.02.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
SWALLOW THE SUN - When A Shadow Is Forced Into The Light
|
[25.02.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
Václav VOTRUBA - Kniha kovu III
|
[22.02.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[16.02.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.02.2019] [hodnocení: 9/10] |
DARK MIRROR OV TRAGEDY - The Lord ov Shadows
|
[05.02.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[29.01.2019] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[26.01.2019] [hodnocení: 8/10] |
|
[21.01.2019] [hodnocení: 6/10] |
|
[19.01.2019] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.01.2019] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.01.2019] [hodnocení: 6/10] |
Redaktorská bilance roku 2018 - Supermartonátor
|
[09.01.2019] |
NECROCOCK - Křivoklátské martyrium
|
[01.01.2019] [hodnocení: 7,5/10] |
MY DYING BRIDE - A Map Of All Our Failure
|
[27.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
LONESHORE - From Presence To Silence
|
[21.12.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[18.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
MY DYING BRIDE - A Line Of Deathless Kings
|
[13.12.2018] [hodnocení: 8/10] |
KREATOR, DIMMU BORGIR, HATEBREED, BLOODBATH - 9.12.2018, Forum Karlín, Praha
|
[12.12.2018] |
MY DYING BRIDE - The Dreadful Hours
|
[06.12.2018] [hodnocení: 10/10] |
MY DYING BRIDE - The Light At The End Of The World
|
[29.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
MY DYING BRIDE - 34.788%...Complete
|
[22.11.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.11.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
MY DYING BRIDE - Like Gods Of The Sun
|
[15.11.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
VYMÍTAČ - 7.11.2018 - Rockopera Praha
|
[13.11.2018] |
MY DYING BRIDE - The Angel And The Dark River
|
[08.11.2018] [hodnocení: 9/10] |
VOLA - Applause Of A Distant Crowd
|
[07.11.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
MY DYING BRIDE - Turn Loose The Swans
|
[01.11.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
THE MOOR - Jupiter´s Immigrants
|
[31.10.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
MY DYING BRIDE - As The Flower Withers
|
[25.10.2018] [hodnocení: 9/10] |
DEEP MEMORIES - Rebuilding The Future
|
[24.10.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[22.10.2018] [hodnocení: 9/10] |
POSTCARDS FROM ARKHAM - Spirit
|
[20.10.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
KAMELOT, LEAVE´S EYES - 10.10.2018, Palác Akropolis, Praha
|
[15.10.2018] |
|
[12.10.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.10.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.09.2018] [hodnocení: 7/10] |
THE ETERNAL - Waiting For The Endless Dawn
|
[15.09.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[10.09.2018] [hodnocení: 9/10] |
NONE DARE CALL IT CONSPIRACY - Pawns And Kings
|
[04.09.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[03.09.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.08.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[26.08.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[25.08.2018] [hodnocení: 5,5/10] |
BETWEEN THE BURIED AND ME - Automata II
|
[20.08.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[10.08.2018] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[07.08.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[03.08.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.07.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.07.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[19.07.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.07.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[12.07.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[05.07.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[01.07.2018] [hodnocení: 8/10] |
MELTED SPACE - Darkening Light
|
[29.06.2018] [hodnocení: 10/10] |
|
[28.06.2018] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[21.06.2018] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[19.06.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[14.06.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.06.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.06.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
THERION - Crowning Of Atlantis
|
[31.05.2018] [hodnocení: 5/10] |
|
[30.05.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
GRAVESHADOW - Ambition´s Price
|
[28.05.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[24.05.2018] [hodnocení: 10/10] |
AYREON - Ayreon Universe – The Best of Ayreon Live
|
[19.05.2018] [hodnocení: 10/10] |
THERION - A´arab Zaraq Lucid Dreaming
|
[17.05.2018] [hodnocení: 3,5/10] |
POLYNOVE POLE - On The Edge Of The Abyss
|
[12.05.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.05.2018] [hodnocení: 7/10/10] |
|
[10.05.2018] [hodnocení: 10/10] |
MORS SUBITA - Into The Pitch Black
|
[05.05.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.05.2018] [hodnocení: 10/10] |
THERION - Symphony Masses: Ho Drakon Ho Megas
|
[26.04.2018] [hodnocení: 9,5/10] |
BETWEEN THE BURIED AND ME- Automata I
|
[24.04.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
Blaze BAYLEY - The Redemption of William Black
|
[23.04.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[21.04.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[19.04.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[14.04.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[12.04.2018] [hodnocení: 7/10] |
THERION - The Beloved Antichrist
|
[11.04.2018] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[01.04.2018] [hodnocení: 6/10] |
KILLING GANDHI - Aspirations Of Failure
|
[27.03.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[09.03.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[26.02.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[14.02.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.02.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[11.02.2018] [hodnocení: 5/10] |
ATROCITY - Masters Of Darkness
|
[10.02.2018] [hodnocení: 8/10] |
|
[07.02.2018] [hodnocení: 7/10] |
|
[03.02.2018] [hodnocení: 8/10] |
ORPHANED LAND - Unsung Prophets and Dead Messiahs
|
[28.01.2018] [hodnocení: 9/10] |
|
[27.01.2018] [hodnocení: 6/10] |
Redaktorská bilance roku 2017 (Supermartonátor)
|
[19.01.2018] |
|
[17.01.2018] [hodnocení: 8,5/10] |
LÜÜP - Canticles of the Holy Scythe
|
[16.01.2018] [hodnocení: 6/10] |
|
[27.12.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.12.2017] [hodnocení: 9/10] |
MALÝ PRINC - 10. 12. 2017 - Rockopera Praha
|
[16.12.2017] |
|
[13.12.2017] [hodnocení: 7/10] |
AZATHOTH CIRCLE - Across The Wounds
|
[10.12.2017] [hodnocení: 9/10] |
HALLATAR - No Stars Upon The Bridge
|
[08.12.2017] [hodnocení: 9/10] |
|
[02.12.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[20.11.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.11.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[02.11.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
NORTHERN PLAGUE - Scorn The Idle
|
[31.10.2017] [hodnocení: 9/10] |
|
[26.10.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.10.2017] [hodnocení: 5/10] |
|
[19.10.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[12.10.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.10.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[26.09.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
Bruce DICKINSON - The Chemical Wedding
|
[14.09.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[11.09.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.09.2017] [hodnocení: 8/10] |
Bruce DICKINSON - Accident Of Birth
|
[07.09.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[05.09.2017] [hodnocení: 9/10] |
BLOODY HAMMERS - The Horrific Case Of Bloody Hammers
|
[02.09.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[01.09.2017] [hodnocení: 9/10] |
|
[23.08.2017] [hodnocení: 6/10] |
Bruce DICKINSON - Tattooed Millionaire
|
[17.08.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[16.08.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[12.08.2017] [hodnocení: 10/10] |
RED MOON ARCHITECT - Return Of The Black Butterflies
|
[07.08.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[06.08.2017] [hodnocení: 7/10] |
TRAIL OF TEARS - Bloodstained Endurance
|
[06.07.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[03.07.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[29.06.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[25.06.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.06.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
TRAIL OF TEARS - Free Fall Into Fear
|
[22.06.2017] [hodnocení: 8/10] |
|
[19.06.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
TRAIL OF TEARS - A New Dimension Of Might
|
[15.06.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[13.06.2017] [hodnocení: 9/10] |
TRAIL OF TEARS - Profoundemonium
|
[08.06.2017] [hodnocení: 8/10] |
TRAIL OF TEARS - Disclosure In Red
|
[01.06.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[30.05.2017] [hodnocení: 9/10] |
THE VICIOUS HEAD SOCIETY - Abject Tomorrow
|
[22.05.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
RUINS OF ELYSIUM - Seeds of Chaos And Serenity
|
[17.05.2017] [hodnocení: 6/10] |
|
[29.04.2017] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.04.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
NEVERMORE - The Obsidian Conspiracy
|
[20.04.2017] [hodnocení: 9/10] |
NEVERMORE - This Godless Endeavor
|
[13.04.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[08.04.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
NEVERMORE - Enemies Of Reality
|
[06.04.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.04.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[01.04.2017] [hodnocení: 7/10] |
NEVERMORE - Dead Heart In A Dead World
|
[30.03.2017] [hodnocení: 10/10] |
Blaze BAYLEY - Endure And Survive
|
[27.03.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
NEVERMORE - Dreaming Neon Black
|
[23.03.2017] [hodnocení: 8/10] |
NEVERMORE - The Politics Of Ecstasy
|
[16.03.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.03.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[09.03.2017] [hodnocení: 7/10] |
ET MORIEMUR - Ex Nihilo In Nihilum
|
[04.03.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
Devin TOWNSEND, BETWEEN THE BURIED AND ME, LEPROUS - 16.2.2017, Praha, klub Roxy
|
[20.02.2017] |
|
[19.02.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[15.02.2017] [hodnocení: 9/10] |
|
[14.02.2017] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[11.02.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
TREES OF ETERNITY - Hour of the Nightingale
|
[10.02.2017] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[07.02.2017] [hodnocení: 8/10] |
MALIGNANT TUMOUR - The Way Of Metallist 1991-2016 (DVD)
|
[28.01.2017] [hodnocení: 10/10] |
|
[24.01.2017] |
CARPATIA CASTLE - Černé století
|
[16.01.2017] [hodnocení: 9/10] |
Redaktorská bilance roku 2016 (Supermartonátor)
|
[12.01.2017] |
|
[10.01.2017] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[06.01.2017] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[02.01.2017] [hodnocení: 9/10] |
PROCES - 22.12.2016, Rockopera Praha
|
[01.01.2017] |
|
[30.12.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
THE SINS OF THY BELOVED - Perpetual Desolation
|
[29.12.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
DEVILMENT - Devilment II: The Mephisto Waltzes
|
[27.12.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[24.12.2016] [hodnocení: 8/10] |
THE SINS OF THY BELOVED - Lake of Sorrow
|
[22.12.2016] [hodnocení: 10/10] |
|
[18.12.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
MADDER MORTEM - Red In Tooth And Claw
|
[13.12.2016] [hodnocení: 9/10] |
THE DILLINGER ESCAPE PLAN - Dissociation
|
[09.12.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.12.2016] [hodnocení: 4/10] |
|
[04.12.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[20.11.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[20.11.2016] |
|
[18.11.2016] [hodnocení: 9/10] |
|
[15.11.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
THROES OF DAWN - Our Voices Shall Remain
|
[01.11.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[24.10.2016] [hodnocení: 9/10] |
BARDO THÖDOL - 5.10. 2016, Rockopera Praha
|
[10.10.2016] |
MALIGNANT TUMOUR - The Metallist
|
[04.10.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
DEVIN TOWNSEND PROJECT - Transcendence
|
[03.10.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[21.09.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[17.09.2016] [hodnocení: 9/10] |
ZEPHYRA - As The World Collapses
|
[13.09.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[10.09.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
STRAPPING YOUNG LAD - The New Black
|
[08.09.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[01.09.2016] [hodnocení: 10/10] |
|
[30.08.2016] [hodnocení: 9/10] |
STORMTIDE - Wrath Of An Empire
|
[27.08.2016] [hodnocení: 5/10] |
STRAPPING YOUNG LAD - Strapping Young Lad
|
[25.08.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[23.08.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
Brutal Assault - 10.8.-13.8.2016, pevnost Josefov (4/4)
|
[20.08.2016] |
Brutal Assault - 10.8.-13.8.2016, pevnost Josefov (3/4)
|
[19.08.2016] |
|
[18.08.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
Brutal Assault - 10.8.-13.8.2016, pevnost Josefov (2/4)
|
[17.08.2016] |
Brutal Assault - 10.8.-13.8.2016, pevnost Josefov (1/4)
|
[16.08.2016] |
BLOODY HAMMERS - Lovely Sort Of Death
|
[14.08.2016] [hodnocení: 8/10] |
STRAPPING YOUNG LAD - Heavy As A Really Heavy Thing
|
[11.08.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[03.08.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[31.07.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[29.07.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[23.07.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[13.07.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
IRON MAIDEN - 5.6.2016, PRAHA, Eden Arena
|
[11.07.2016] |
|
[01.07.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.06.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[25.06.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[06.06.2016] [hodnocení: 8/10] |
KATATONIA - The Fall Of Hearts
|
[05.06.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[04.06.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[31.05.2016] [hodnocení: 7/10] |
PRODUCT OF HATE - Buried in Violence
|
[27.05.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[24.05.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[20.05.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[09.05.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[06.05.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[23.04.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[20.04.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[19.04.2016] [hodnocení: 9/10] |
Blaze BAYLEY - Infinite Entaglement
|
[04.04.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[02.04.2016] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[27.03.2016] [hodnocení: 8/10] |
BLACKTHORN - Witch Cult Ternion
|
[19.03.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.03.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.03.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[14.03.2016] [hodnocení: 9/10] |
SLEEPY HOLLOW - Tales of Gods and Monsters
|
[11.03.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[09.03.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[08.03.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[05.03.2016] [hodnocení: 7,5/10] |
IN TWILIGHT´S EMBRACE - The Grim Muse
|
[04.03.2016] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[02.03.2016] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[01.03.2016] [hodnocení: 8/10] |
DREAM THEATER - The Astonishing
|
[01.03.2016] [hodnocení: 7/10] |
Honza TOUŽIMSKÝ (ARAKAIN) - Arakain je pro mě domovská kapela a priorita číslo jedna
|
[28.02.2016] |
|
[27.02.2016] [hodnocení: 8/10] |
ENZO AND THE GLORY ENSEMBLE - In the Name of the Father
|
[26.02.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[24.02.2016] [hodnocení: 6/10] |
|
[27.01.2016] [hodnocení: 7/10] |
|
[12.01.2016] [hodnocení: 6/10] |
Redaktorská bilance roku 2015 (Supermartonátor)
|
[07.01.2016] |
AFTER RAIN - The Funeral Marches
|
[03.01.2016] [hodnocení: 8/10] |
|
[28.12.2015] [hodnocení: 5/10] |
STELLAR MASTER ELITE - III: Eternalism - The Psychospherical Chapter
|
[19.12.2015] [hodnocení: 7/10] |
NIGHTWISH, ARCH ENEMY, AMORPHIS - 7.12.2015, Tipsport arena, Praha
|
[15.12.2015] |
SWALLOW THE SUN - Songs Of The North
|
[14.12.2015] [hodnocení: 9/10] |
|
[30.11.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
FORGOTTEN SILENCE - Sonique Voyerisme
|
[17.11.2015] [hodnocení: 7/10/10] |
GRAVESHADOW - Nocturnal Resurrection
|
[13.11.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.11.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[06.11.2015] [hodnocení: 5/10] |
THE BLACK DAHLIA MURDER - The Abysmal
|
[25.10.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[18.10.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
APOCALYPTICA, TRACER - 10.10.2015, PRAHA, Forum Karlín
|
[16.10.2015] |
|
[09.10.2015] [hodnocení: 9/10] |
MY DYING BRIDE - Feel The Misery
|
[07.10.2015] [hodnocení: 9/10] |
|
[02.10.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
AMORPHIS - Under The Red Cloud
|
[21.09.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[15.09.2015] [hodnocení: 7/10] |
NECROCOCK – Hudba z psychiatrických pavilonů
|
[21.08.2015] [hodnocení: 7/10] |
BETWEEN THE BURIED AND ME - Coma Ecliptic
|
[18.08.2015] [hodnocení: 9,5/10] |